37.
Druhá odpowed krále Jiřího týmže poslům Polským we příčině jednoty panské učiněná.
(W Praze) 1467, 11 Nov. (Z rkp. Lobk.)
"Odpowěd najjasnějšieho kniežete pána Jiřieho krále Českého, daná poslóm najjasnějšieho kniežete pána Kazimíra krále Polského, na tu odpowěd, kterúž Zdeněk ze Šternberka s swými zápisníky na podánie Králowy Milosti dáwá. Dána w Praze, den S. Martina, léta božieho etc. LXVIIo."
Tak jakož ste poselstwie dáli od najjasnějšieho kniežete pána Kazimíra Polského krále a našeho bratra milého před námi a raddú naší, kterémužto poselstwí bratrskú myslí we wšem přátelstwí porozuměwše, naši odpowěd dostatečnú učinili sme; ježto se buohdá zdá, že před bohem a lidmi upřiemá jest, nic sobě jiného nechtějíc ani žádajíc, jediné konci a slawné náprawě. Kterúžto odpowed naši těm nám zprotiwilým podlé poručenstwie wašeho okázali ste jim, a podlé wšie potřebnosti před oči drželi ste. Jakož my pak o wašie mudré a pilné práci owšem nepochybujem. A což ste tú swú wší pilností a prací za odpowěd přijeli, to též před námi a před raddú naší s dobrým pořádem slušně wyprawili ste.
Najprwé, že ten z Šternberka a ten z Hasenburka, oba nám sě zprotiwilá odpowědi našie, kterú sme pánu wašemu a bratru našemu milému učinili, on nehanějí, alebrž že úmysl jich bylby k tomu swoliti, a na králi Polském radějšie přestati, než na kterém jiném člowěku, buďto na Ciesaři neb na kom na jiném: ale že bez wuole swých přátel, pomocníkuow a zápisnikuow oni moci té nemají, odpowědi konečnie na to dáti. A že wedúce o příjezdu wašem, s přátely swými obeslali sú sě a do Jihlawi sě sjeli, i na tom konečně zuostali, aby přímiřé do Sw. Wojtěcha učinili, ač je to potkati moci bude; wšak tak přímiřé prawé učinice, wšecka pole a wojska aby i hned stáhla. Oni také i hned na den S. Ondřeje se sjeti chtie w Břehu, a tu jednati a swé přátely k tomu wésti, aby též od nich králi Polskému to mocně w ruce dáno bylo, jakož sě jest od nás stalo; a tak že moci wiece nemají nynie co přiřéci, a prosiece wás, abyste tiem obyčejem přímiřé učinili; a že ste na nich nic wiece na ten čas dosáhnúti nemohli etc. Jakož pak waše slowa slušně položená širšie byla jsú, wšak w tom rozumu.
Wy pak jakožto múdří poslowé, a jako ti, ježto w těch wěcech bezelstně pracujete, chtiece rádi takowú škodnú wěc přetrhnúti, nás ste prosili, abychom k takowé žádosti jich swolili, a od zámku Konopiště abychom odtrhnúti kázali, pro mnohý užitek králowslwie tohoto; a že wy k takowému jich sjezdu sami sjeti chcete, a tak k tomu mluwiti a jednati, aby to wšecko záštie slušně zjednáno mohlo býti. Také že i hned poslati chcete do Polsky k knězi arcibiskupowi a jiným pánóm Polským, aby oni s wámi spolu té sě wěci obwázali na miestě pána swého, aby naše podánie při králi jich zuoslalo, a my abychom k témuž roku také raddy naše seslali; jakož pak žádost waše i prosba širšie jest byla w tom rozumu.
K takowé pak odpowědi jich i k žádosti wašie my takto prawíme, že se nám zdá žádost jich welmi neslušná, nám nikoli naplniti nemožná. Nebo proti našemu rownému a sprawedliwému a konečnému podání odpowěd učinili sú welmi nerownú, nám škodnú a sobě zištnú a owšem welmi nekonečnú. Ježto my pak na takowý nekonec, neřku od zámku jako již dobytého odtrhnúti, aby čehož sú moci retowati nemohli, již slowy barewnými a nekonečnými swé wuole dosáhli; protož i přimiří, i wšech tadinkuow nekonečných jest úmysl náš sě wystřieci a nikoli w ně newcházeti.
Wšak jakžkoliwěk ta wěc jest, wašie pilnosti a práce litujíce aniž chtiece rádi wás oslyšeti, nébrž pokudžby nám to možné bylo wuoli waši rádi naplniti chtiece, a ačkoli prwé k konci dosti sme učinili podánie, né i wiece než sě jest na nás žádalo, wše bratru našemu ke cti, k wuoli, k radě i k žádosti, a wám zlým poslóm býti nedadúce, a najwiece aby wždy naše rownost sprawedliwá swětlejšie sě wám okázala, tak aby ta jich planá wýmluwa owšem poznána byla, ani nemožnost sjezdu jich, na kterémž oni prawie sě wšecko též učiniti jako i my, našeho podánie rowného nezastierala ani přikryti mohla, totoť učiniti chceme: Že jim gleituow bezpečných k tomu sjezdu dosti dáti chceme, tak aby nám toho konečná odpowěd dána byla, chtieli oni to též králi Polskému mocně w ruce dáti jako my. Druhé, chceli to král Polský bratr náš milý mocně w ruce swé přijieti bez zbawenie. A když nám to koli připowědieno bude, i hned chcem w přímeřie křesťanské s nimi wstúpiti, w tak dlúhé, jakož sme sě prwépodali, neb kratšie, jakož je wy učiniti chcete; jedné aby sě nám w tom přiměří konec bez zbawenie stal podlé prwnieho našeho podánie.
Item jestližeby sě naše to podánie zdálo obtiežené, chcem, aby wždy wědieno bylo, že wiece milost než ukrutnost, wiece powolnost než zpurnost mysli nám panuje: tohoto opět učiniti neodpieráme, a s nimi se wšemi i jich pomocníky w křesťanské příméřé wstúpiti chceme až do hodu božieho křtěnie najprw příštieho, tak aby sě w tom času oni sjedúce, nám odpowěd konečnú učinili, jakož nahoře psáno stojí. A w tom také času hrad Konopiště i s baštami wám buď swěřeno a w ruce waše postúpeno. Dadieli pak ti nám zprotiwilí odpowěd takú, jakož se jí chlubie; a jakož se jie w poselstwí wašem dotkli, žeby též učiniti chtěli jako i my, a bratru našemu králi Polskému to mocně w ruce dadie a král Polský to přijme k sobě obyčejem nahoře psaným: buď již Konopiště w moci bratra našeho, jako i jiné wěci na něm přestálé. A my opět státi chceme w přímiří, dokudž je učiníte, krátkém neb w dlúhém, podlé prwnieho našeho podánie, wždy k konci chtiece bez zbawenie. Pakli oni toho neučinie, jakož mluwie a wy o nich powěděli ste, buďte nám naše bašty wráceny a jemu zámek jeho bez prodlenie; wšak s túž se wší špiží, braní, střelbú i se wší potřebú, což jie nynie mají, té nepřičínějíce, ani s něho co odwozujíce. Ale wšecko w celosti, tak jak jest, zuostaň. A wámi jakožto pány múdrými a sprawedliwými ta wěc opatřena buď, aby sě w tom nám i jemu rowně dosti stalo. Pakli on wám toho swěřiti nesmie, aneb nechce, nech swuoj zámek chowá, jakž, on najlépe rozumie, aneb umie, a my swé bašty též, a měj na něm třeba dobře málo podlé wuole swé; my w tom času, dokudž sě ta konečná odpowěd nestane, a dokudž přiměřie mezi námi trwati bude, totižto zejména do božieho křtěnie, nic proti nim činiti nechcem, jedno křesťansky to příměřie držeti; a též zase wámi opatřeno buď, proti baštám a i našim aby se nic nepočínalo. A jestliže to tak od nich králi Polskému bratru našemu mocně w ruce dáno bude, jakož se chlubie z toho roku učiniti, stoj ten zámek wzdy podlé jiného přestánie našeho při králi Polském bratru našem. Pakli sě jich chlúba jinak najde a smlúwa by nedošla, tíž kteříž nynie nahoře jsú, zase na zámku buďte a braňte se což najlépe mohú: my také w tom příměří toho jim dopustiti chceme, aby jim nahoru spíže za jich peníze kupowána byla, cožby jie w tom času ztráwiti mohli; jediné w tomto abychom wámi opatřeni byli, ať zámek mimo jich potřebu w tom času špihowán nenie špiží, ani žádnú potřebú na hradě potřebnú a k brani příslušející; druhé, ať z hradu nic wozeno nenie; a třetie, aby ten z Šternberka i s jinými nám zprotiwilými dosti tomu učinil, což bratr náš milý Polský král zjedná nebo práwem rozkáže, ač k tomu přijde.
Pak jakož žádáte, abychom raddy swé doluow seslali, když oni rokowati budú: toť sě nám zdá něco neslušno, byť raddy naše za nimi jezditi měli. A také my s nimi nebudem mieti co činiti, jedné s králem bratrem naším neb raddami jeho, po němž se již zprawiti máme. A nepochybujem, žeť nás w tom pán wáš a bratr náš milý dobře opatří, což k našie cti králowské slušeti bude.