39.

Zwláštní notule poslům Polským od krále Jiřího wedle třetí odpowědi podaná.

Bez datum. (W Praze, 1468, 11 Jan. ?) (Z rkp. Lobk.)

Urození mužie! Pilná péče krále a bratra našeho milého, kterúž o nás a koruně našie má, dokonalost bratrské lásky ukazuje. Nebo zjewně ni nákladem ni práci swým urozením pro čest a dobré naše a koruny našie neodpúštie se; a jistě ne omylně, ale sama šlechetnost pána wašeho zbudila jest lítost záhuby w Slowenském jazyku našem. I abychom té wuole bratrské i té slušné péče, nákladuow i wšie práce zawřitýma očima nepominuli, jako newděčni té wěci, kteréž skutek prawdu okázal jest, wděčně w srdci našem uwážili sme, wděčnějie i děkujem bratru našemu milému, w tom celém úmysle jsúce, takowé bratrské lásky nezapomínati, ale rowně i wýše wždycky našemu milému bratru a pánu wašemu i koruně jeho oplacowati mieníme a chcme. Ale že přezarputilé mysli zlost těch našich zprotiwilých praciem waším prospěchu nedala jest, toho želéme. A naše sprawedliwá rownost před bohem a pánem waším a naším milým bratrem, wámi i wším swětem  nás  wymluwena  míti  bude. A o wás owšem nepochybujem, že před pánem waším naše rowné a sprawedliwé podáwanie, kteréž sme ústně šíře wám powědeli, nežli w těchto i w prwních spisech stojí, waše múdrá a wysoká pamět na miestech potřebných dobře to zjewno učiní. A poněwadž ti nám zprotiwilí tak neupřiemú myslí a lstiwým  srdcem  k záhubě nás a koruny našie neslušným wnuknutím nachýleni jsú, owšem se nic nerozpominajíce na nižádnú powinnost, kterúžto nám jakožto králi a pánu swému, matce swé slawné koruně české, i wšem  přátelóm   swým, obywatelóm koruny našie, powinowati jsú: ale najnešlechetnejší nemilosti a točliwými klamy z jedné do druhé zlosti potworně sě wrtie, usilujíce lstiwú chytrostí těžkú powěst a wěčnú záhubu na nás a na králowstwie naše uwesti. Ale buoh wšie sláwy, jenž nemilostiwých cesty nenáwidí, skrze milost swú nám a raddě našie daw jich jednoty klam poznati, tak že owšem wšech jich nekonečných a točliwých tadynkuow  úmysl náš jest sě uchowati, a konečně s nimi w ně newcházeti. Nebo odpowěd jich, kterúž ste před nás a raddu naši přinesli, přetěžká jest, a přineslaby úraz jménu králowskému a škodu nenabytú  králowstwí našemu. Nebo nikoli sme se nenadáli, aby naše najrownějšie podáwanie, kteréž sme pro čest bratra našeho najmilejšieho krále Polského, a pro ukrocenie zlých wálečných wěcí učinili, aby od nás přijato nemělo býti: poněwadž wám, jakožto múdrým poslóm líbilo se jest i schwáleno tudiež, i těmi nám zprotiwilými přijato a přestáno; jakož šíře odpowěd jich prwnie skrze wás powěděná w sobě sama zawierá. I pohleďtež kam sú sě od cesty prawdy šinuli, prwé naši odpowěd oblíbiwše, wám i nám skrze wás připowěděwše, že k tomu swolují, i přátely swé jiné k tomu wésti chtie: tuto pak již nynie to wšecko opowrhše, swú nešlechetnost znamením kříže swatého přikryti chtiece, nestydie sě lžiwě ponúkati našeho bratra milého krále Polského i jiného lidu křesťanského proti nám a králowstwí našemu. A prawiece se o wieru křesťanskú bojowati, nás býti násilníka též wiery mluwiti sě nestydie; ježto doufáme milému pánu bohu, že  takowí nikdá nalezeni nejsme, ale rozmnožitel a obránce té swaté wiery podlé najwyššie možnosti statku i těla, jakož prawý král křesťanský i s poddanými swými býti sě zjewně wyznáwáme. Nebo přeswědomá wěc jest wšem okolním zemiem,   pro které příčiny ta wěc wálečná powstala jest; i kterak pak nám možné učiniti jest, abychom kterým tadynkem nekonečným jich státi chtěli? Poněwadž tak zjewně we wšie neprawosti, lsti a úkladech znáti sě dají. I dobřeť nám to sprawedliwě k srdci přicházie, abychom již déle jim toho netrpěli, želejíce křiwdy našie i našich poddaných, s pomocí pána boha wšemohúcieho proti nim sě tak měli, aby jich zlost širšieho prospěchu nebrala, ani jich lstiwí klamowé wiec stienu prawdy před dobrými lidmi neokazowali. A když sú sě pak nestyděli nás pána swého tak hanebně haněti, owšem my pak prawdy o nich mlčeti nebudem. A wiec k nižádnému stání ani příměří pro takowé jich haněnie i pro takowý jich točliwý klam přiwoliti nemieníme. Neb i prwnie naše swolenie k příměří na jich chlúbu a přiřčenie, kdežto hlasitě byli sú připowěděli wšecko též učiniti a na králi Polském bratru našem mocně přestati jako my, jediné aby sě spolu sjeli: a sjewše sě, kdež sú najblíže konce býti měli, tu najdále do Říma sě odwoláwají na radu. A k tomu, aby wždy k konci nešlo, artikule sú popsali, kdežto ledwa by slušelo učiniti najutištěnějšiemu králi. I doufámeť jeho swaté milosti božské, žeť nám ráčí dáti, že my bohdá sami sě i naše poddané od jich neprawých a lsliwých jednání dobře uchowáme, a je takowé lidi s boží pomocí k odiwě swětu přiwedem, tak aby každý takowého účinku dopustiti sě wystřiehal. A my proto wždy jako ten, ježto pokoj miluje a (we) wšie rownosti býti shledán žádá, na témž úmysle jakož i prwé stojíme a státi bohdá chcme, aby wždycky náš milý bratr král Polský nás mocen byl, wšecko rowné a sprawedliwé od nás učiněno bylo, a nic méně. A jakož w swých barewných odpowědech oni naši zprotiwilí prawie, že když sě jim z Říma poselstwie wrátí, žeby na králi Polském přestati chtěli: ač my té wiery žádné nemáme, by oni pro swú neprawost tak sprawedliwého krále súd podstúpiti směli: a wšak staneli sě, i tehdáž náš milý bratr král Polský nás mocen buď podlé prwnieho našeho podánie. Nebo prwé, i na ten čas, jej našeho milého bratra mimo wšecky za smluwce a jednatele rádi mieti chcme wěci té, aneb by i wětšie byla....