40.
Odpor jménem krále Jiřího učiněný proti článkům a pomluwám od Rudolfa Lawantského biskupa i mnicha Gabriele na něho smítaným. (Sauwěký překlad z latiny.)
Bez datum. (Z rkp. Šternb. nyní Lobk.)
Jakož odpowěd naše, kterúž sme najmilejšiemu bratru našemu králi Polskému učinili na žádost, radu i dobré zdánie bratrstwie jeho, a bohdá slušnú, sprawedliwú, křesťanskú, srdcem i myslí upřiemú; kterážto pak odpowěd w jiném úmysle i w jiném rozumu lapawě, ježto bohdá úmysl náš takowý nenie, skrze Rudolfa biskupa Lawentského, kterýž se býti prawí stolice papežské legatem, a Gabriele mnicha bosáka, potworně a neprawě wykládána jest, a we čtyři artikule dosti neslušně rozdělena jest:
W prwniem nás prawie nestydatě lháti, bychom w jednotě najswětějšie matky a swatého kostela byli; nás také i jinú (wieru) wěřiti, nežli najmilejší obecnú křesťanskú; při tom také prwniem artikuli winu znamenitú dáwajíce, žebychom my též swaté wiery matky zjewný protiwník byli, wieru zrušiwše, sami sě zjewnějie kacieřem ukázali, zbožie duchownie rozpisowali, tělo a krew boží pod obojim zpósobem rozdáwati kazowali, mistra Rokycanu hlawu knězstwa ustawili, jeho za papeže jměli, jeho přidržiece se za kostel etc. Jakož při tom prwniem slowo od slowa napsáno jest.
Item w druhém pokládají, že my lstiwě skrze najmilejšieho bratra našeho Polského krále od najwyššieho biskupa Římského slyšenie žádáme, a mohúce jeho dobře a často mieti: a takowú kacieřskú chytrostí že lidi obluzujem; také že i skrze zjewné wyřčenie pohnáni jsme, a přes čas určený čakáno stánie naše; a žebychom mnoho křiwdy stolici papežské připisowali. Jakož i ten druhý klam nestydatě popsaný w sobě šíře ukazuje.
Item třetie pak, tuto nesnázi že najjasnějšiemu bratru našemu Polskému králi poručili sme rozsúditi přátelsky neb súdem; kdežto naše podánie chytře wěrú obložiw, prawí, že články wiery dali sme témuž králi Polskému w súd neb w dobrowolné jednánie. W kterémžto třetiem kusu pokládá znamenitě, že my stolici slawné apoštolské nikterak se poddati nechcme, a že wždycky we wšie neprawosti a nešlechetnosti poznati se dáwáme. Jakož opět ten chytře přepremowaný klam psaný šíře w sobě ukazuje.
Item, čtwrtý pak artikul prawí býti, že by nám od stolice papežské slyšenie dáno nebylo, že od té stolice odwolánie učinili sme: ježto, bychom jinak kacieř nebyli, to jisté odwolánie zjewně nás kacieřem okazuje. Jakož opět i ten artikul neprawý šíře popsáno ukazuje.
K takowýmto kusóm, kteříž sě o nás píší a prawie býti, sama ctnost králowská a zachowalost od mladosti dobrého obecenstwie, a najwiece nás připuzuje newinná powěst a hanebná, kteráž sě o nás prawí, poněkud odpowiedati. Ale najwyšší pokorú, kterúž my k té slawné stolici máme, a přehodná ctnost, kteráž powinně zachowána býti má, tudiež i prawú wierú křesťanskú ustrašeni sme a w srdci napomenuti, abychom snad z hněwu křiwdy swé litujíce, najswětějšie stolici papežské i najmilosliwějšieho úřadu apoštolského kwapnými slowy neurazili; neurážejíc, i owšem wymieňujíc wšeliký swatý úřad i duostojenstwie, takto odpowiedáme ku prwniemu artikuli:
Jakož sme sě prwé chlubili w jednotě kostela swatého býti, a hodného i swatého poslušenstwie u najmilejšie matky cierkwe swaté Římské obecné, kteréž my syn pokorný, ač nehodný, bez studu se zjewně býti wyznáwámy: neb owšem úplně nepochybujíce i cele wěříme, že on vikář Kristuow prawý jest, zprawuje lodi Petrowu, za kterúžto pán náš Ježíš Kristus otci swému modlil sě jest, aby nikdy nepotonula. Onť jest také ten, kterýž zápalem ducha prawdy zprawuje sě. A umělibychom podlé potřebnosti k těm wšem wěcem odpowiedati, z kterýchž nás křiwě winie: ale k čemubychom to přičinili proti tak blekotným mužóm krwe, kteréž znamenitě znáti jest, že darowé oči jich oslepili sú, nestydie sě swých lží w krwi lidské smáčeti. Obykliť sme zajisté strpěti nešlechetnost takowých zákupných lhářuow, kteřížto ku podobenstwí psa prašiwého, ježto na hnoji z kusa chleba štěká, též oni dary ukojeni jsúce, opýřili sú sě, jako wlcie hltawí, krwe lidské nasyceni nejsúce, swými lžmi křesťanstwa proti nám popuzujíce, aby tudy mieru swé nešlechetnosti naplnili. Nebo zajisté známa jest ctnost, láska, pokora, střiezliwost, dobrota najmilostiwéjšie matky cierkwe swaté obecné a biskupuow najwyšších, známať jest také zajisté wšeliké múdrosti opatrnost, a owšemť pak tajné nenie mnohé milosrdenstwie lékuow: nebo najwyššie wítězstwí dojišteno býwá, kteréž bez krwe prolitie jest. I kterak pak muož wěřeno býti, aby od studnice plné ctnosti, tak krewní mužowé a jazyka lžiwého wyšli? Nenieť jistě jiné podoby, než že mammona nešlechetnosti jich mysli přewrácené učinila jest i skutky: neb jímž wiece ta neprawá člowěky nás protiwníka wiery swaté býti ohlašují, tiem wiece hodnú pokoru zachowáwajíce, od milostiwé matky wiery žádáme přiwinuti býti. Kdež sě pak nám wina dáwá, žebychom duchownie zbožie zapisowali, ačkoliwěk moc i práwo, jakožto řádný král mazaný a korunowaný máme : wšak sme tiem kwapni nebyli. Ale týž nadepsaný Rudolfus, kterýž sě i legatem stolice apoštolské býti prawí, proti bohu, cti a sprawedlnosti, kláštery, wsi i městečka po králowstwí Českém swětskému panowání poddáwati sě jest nestyděl [K tomuto místu w rkp. Šternberském někdy Balbin wlastní rukau na kraji připsal slowa tato: "Ut apparuit in coenobio Teplensi."]; ježto té wěci znamenitě on začátek jest chtěl býti, práwa k tomu žádného nemaje. Dotýká nás také, žebychom my mistra Jana Rokycana hlawu knězstwa učinili, jej za papeže měli, a jeho přidržejíce se za kostel. Té potworné blázniwé najwšetečnějšie lži obecnic swědomie jsú, že ještě za našich mladých let skrze slawné paměti Sigmunda ciesaře mistr Rokycana hlawa kněžstwa wolen i ustawen jest. A kohoť my za papeže a co za kostel držíme, wěřímy, máme i wyznáwámy, nahoře psanie naše tu lež hanebnú jima w hrdlo tlačí.
Item w druhém pak artikuli, kdež nás prawíta lstiwě žádati slyšenie skrze bratra našeho najmilejšieho Polského krále u slawné stolice apoštolské, a že častokrát slyšenie nám dáno jest, kterémuž nikdy sme státi netbali, a že zjewně pohnáni jsme skrze edikt obecní etc. K tomu tak prawíme: Známať jest pilnost naše najjasnějšiemu ciesaři Římskému, známať jest žádost a práce jasnému králi Polskému i wšem kniežatóm swaté Říše, i jiným znamenitým králóm a kniežatóm křesťanským naše žádost a pilná péče, skrze kteréž sme wždycky milosti hleděli dosáhnúti u slawné stolice apoštolské, se wší pokorú toho hlediece; jakož i dnes hleděti nepřestáwámy, abychom k milostiwému slyšení a k našie newiny zprawení milostiwě připuštěni byli. Známať jsú také najduostojnějšiemu kollegium kardinálskému naše častá poselstwie, naše pokorná psanie, kteráž najswětějšiemu pánu našemu činili sme. Ale jistě (pro) nehodných sokuow záwist a najnešlechetnějších lidí schytralost, pro jich nešlechetná a křiwá wznášenie, naše práce a srdečná žádost nemohla jest prospěchu mieti. Kdež pak my Otci wšie milosti nikoli připisowati umyslili sme, a utrhačóm i jich přeostrým jazykóm lžiwým. Aniž jest nepodobné, by o nás od nepřátel našich před stolicí apoštolskú mluweno nebylo, poněwadž wy o blízce jsúce, owšem o nás w prawdě nic zlého newědúce, a wšak nepřestáwáte swých hanliwých zjewných lží rozsiewati. O póhonu a stání našem buoh a sprawedlnost, čas, osoba naše, sprawedliwěť nás wymlúwati budú. Ježto my pak pro čest Otce swatého o té wěci skúpě umyslili sme mluwiti; nebť té wěci skutek i pamět prawdu ukazuje.
Item k třetiemu pak artikuli, kdež prawíta nám súdci wiery sobě zwoliti: swědomáť jest wěc témuž králi Polskému i mnohým dobrým lidem, kterýchť wěci král Polský súdce býti jest měl a má. Swědomáť jest wěc také wšem zemiem okolním, z které příčiny ti nám zprotiwilí proti nám powinnost swú zlámali sú a zrušili. O přenestydaté hrdlo, že usliněné powětřie lži z sebe wypúštieš! O nemilostiwý nedwěde, proč mumleš? O wlče hltawý, proč wyješ okolo chodě, a nechceš sě nasytiti mrchy lidské, kteréž z příčiny lži twé padly sú? Než lžiwě řeweš, búříš, jednáš a ponúkáš, aby wyssál krew newinnú, kteréž buoh wšemohúcí a wšie prawdy, twú nenasycenú mysl znaje, z rukú twú požádá. Běda tobě, jenž klneš, sám nejproklatější jsa! Poznaj blázne wzteklý swuoj wěčný odsudek, a žeť newinní rukama a čistí srdcem w chrámě božiem postaweni budú: ale ty nemilostiwý krwe newinné prolewači, kde sě octneš?
Item čtwrté pak a poslednie, kdež prawíta, bychom jinak kacieř nebyli, že appellacie naše zjewně nás kacieřem býti ukazuje. Osle hlúpý! kacieřskéť jest hleděti tmy a kútuow: ale appellacie naše, obyčejem křesťanským udělaná, tať swětla žádá, swětla hledí. A ač my appellaci slušnú učinili sme, nic méně prawé naděje nemámy, že náš najswětějši pán skrze střewa milosrdenstwie našie slušné a křesťanské žádosti miesto dá. A toť by twé bylo nelhati, neřwati obyčejem hlúpého osla. I radať jest naše, aby přestal swých lží o nás rozsiewati a rozpisowati; kterýchž ač nepřestanešli: buoh, jenž lžiwého jazyku nenáwidí, najhorším setřením setře tě!....