43.

Zdeněk ze Šternberka oswědčuje se, že ku příměří prwé umluwenému přistupuje také s Rakauskými hrady swými.

Na Jindř. Hradci, 1468, 4 Febr. (Kop. w Třeb.)

Zdeněk ze Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský a najwyšší hajtman prelátuow, kniežat, pánuow i obcí křesťanských w poslušenstwí otce swatého stojících slawné koruny České etc. Jakož welikomocní a urození páni, p. Stanislaw z Ostroroha wéwoda Kališský a p. Jakub z Dubna králowstwí Polského podskrbie a najwyšší starosta Krakowský, obecnie radda a poslowé najjasnějšieho kniežete a pána, p. Kazimíra, krále Polského, welikého kniežete Litewského, Ruského, Pruského pána a dědice, pána našeho milostiwého etc. udělali sú mezi stranú odpornú a námi příměřie až do božieho wstúpenie najprw příščího, a w tom sú také tak smluwili, chcili já do toho času s zámky s těmi, kterýchž jsem w drženie w Rakúsích, s Witorazí, s Ottenslagen a s Grauffschlagen i se wšemi zbuožími, kteráž w Rakúsiech mám až do toho času božieho wstúpenie w pokoji býti, abych jim to we dwú nedělí listem swým pod wisutú pečetí dal wěděti; a že strana odporná mně na těch zámcích a zbuožích do toho času škoditi nemá: A protož já swrchupsaný Zdeněk ze Šternberka etc. tímto listem wšem wuobec, ktož jej uzřie, nebo čtúce slyšeti búdú, wyznáwám, že to příměřie tak držeti chci a té smlúwě dosti učiniti a zachowati, a s těch zámkuow straně odporné ani jich žádnému neškoditi až do buožieho wstúpenie, tak jakož sú páni Polščí swrchupsani ty wěci smluwili. Toho na potwrzenie swú sem pečet k tomuto listu přiwěsiti kázal. Jenž jest psán w Jindřichowě Hradci, léta od narozenie syna božieho MCCCCLXVIII, we čtwrtek po S. Blažeji.