Studie
ISSN 2533-4131
Bezpečnost / Tajné služby
3.271 Důkazní použití informací získaných zpravodajskými službami (Dokument PDF, 1 MB)Autoři: Jindřiška Syllová, Magdalena Zachová
(studie, 6/2023, 37 str.)
Studie je srovnáním používání informací získaných zpravodajskými službami pro účely přípravy, vyšetřování a trestního stíhání osob. Všechny podrobněji analyzované státy rozlišují mezi zpravodajskými funkcemi a funkcemi, které slouží k prověřování popř. k vyšetřování a stíhání osob. Analyzované státy mají v zákoně stanovenu formu spolupráce mezi zpravodajskými službami a policejními orgány. Tato forma spolupráce umožňuje přinejmenším předání informací mezi zpravodajskými službami a policejními orgány nebo dalšími orgány provádějícími trestní řízení.
3.068 Legislativní úprava pro nakládání s utajovanými informacemi ve vybraných členských státech NATO (Dokument PDF, 414 KB)
Autoři: Petra Bartáková, Václav Štěrba
(studie, 7/2007, 33 str.)
Jedná se o studii komparující legislativní úpravy nakládání s utajovanými informacemi ve vybraných evropských státech (Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Norsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko). Srovnávanými aspekty jsou 1) instituce odpovědné za nakládání s utajovanými informacemi a vydávání bezpečnostních oprávnění, 2) pravidla pro klasifikaci utajovaných informací, 3) oprávnění pro přístup k utajovaným informacím a realizace bezpečnostních prověrek, 4) sankce.
3.057 Struktura tajných služeb a jejich parlamentní kontrola ve vybraných zemích (Dokument PDF, 370 KB)
Autoři: Jan Němec, Václav Štěrba
(srovnávací studie, 12/2006, 32 str.)
Ve vzorku vybraných zemí (EU-15, Izrael, Rusko, Spojené státy americké) je zkoumána struktura a způsob kontroly tajných služeb. Práce definuje základní strukturu tajných služeb a konstatuje, že nejčastěji je možné se setkat s existencí dvou samostatných větví tajných služeb, a to - civilní domácí (vnitřní) zpravodajské služby, orientované na vnitřní bezpečnost státu, a - vojenské zpravodajské služby, které se zaměřují na vnější hrozby státu. Toto rozdělení však není mezi různými zeměmi totožné především co se úkolového obsahu a kompetencí jednotlivých institucí týká. Konkrétní struktura zpravodajského a bezpečnostního aparátu té které země závisí na jejím postavení a významu v mezinárodních vztazích, geopolitických determinantech, historickém vývoji, reálné existenci vnějšího a/nebo vnitřního ohrožení stávajícího pořádku atd. Kontrola činnosti tajných služeb se v demokratických zemích odehrává na několika úrovních, přičemž vždy podléhá jistému stupni utajení. Nejsilnější postavení vůči tajným službám má exekutivní moc státu (vláda, případně jen někteří její členové), která je z povahy věci odpovědná za chod tajných služeb, také proto že je to exekutiva, která prostřednictvím svých zástupců – příslušných ministrů, případně přímo předsedy vlády či prezidenta republiky – tajné služby úkoluje. Parlamentní kontrola tajných služeb se potom zaměřuje především na kontrolu jejich financování (často ve spolupráci s institucí typu Nejvyššího kontrolního úřadu), zákonnosti metod práce, způsob jejich úkolování ze strany exekutivní moci a jejich politickou neutralitu. V souladu s praxí utajení bývají o činnosti tajných služeb informování jen vybraní členové parlamentu (např. členové zvláštního výboru pro kontrolu tajných služeb, předsednictvo parlamentní komory aj.).
3.058 Problematika právní úpravy používání operativní techniky (Dokument PDF, 314 KB)
Autor: Petra Bartáková
(srovnávací studie, 12/2006, 20 str.)
Práce se zabývá problematikou používání operativní techniky ve Finsku, Francii, Německu, Norsku, Rakousku, Slovensku, Švédsku a Velké Británii. U každé země jsou definovány nástroje spadající pod pojem operativní technika a jsou vymezeny jednotlivé instituce, které mohou konkrétní nástroje používat. U každé země je také popsán povolovací mechanismus pro použití operativní techniky, kontrolní mechanismus a způsob nakládání s výsledky pátrání, zejména ve vztahu ke třetím osobám.
1.097 Spolkový zákon na ochranu ústavy
(překlad, 6/1996, 40 str.)
(Zákon o spolupráci Spolku a zemí ve věcech ochrany ústavy a o Spolkovém úřadu na ochranu ústavy),