Studie

ISSN 2533-4131

 

Právo / Ústavní právo a politologie / parlamentarismus

1.250 Použití elektronických zařízení při projevech v parlamentu a zásady slušného chování s tím spojené - ve vybraných parlamentech EU a Severní Ameriky (Dokument PDF, 1 MB)
Autoři: Petr Pecháček, Jan Pavlínek, Jindřiška Syllová
(studie, 4/2021, 35 str.)
Tato studie zkoumá současnou teorii a praxi parlamentních komor vybraných evropských a severoamerických zemí, co se týče použití elektronických zařízení, jako jsou mobilní telefony, notebooky, tablety aj., na parlamentních jednáních. Konkrétně se věnuje čtyřem tématům v této oblasti: možnostem použití elektronických zařízení během plenárních schůzí, možnostem z těchto zařízení číst projevy, dále otázce poskytování služebních zařízení kancelářemi jednotlivých parlamentů a také tomu, jak v současné době vybrané parlamentní komory přistupují k problematice distančních jednání a účasti na jednání komor, v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19.

1.246 Možnosti zapojení národních parlamentů do rozhodovacích postupů na úrovni EU v režimu Lisabonské smlouvy (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Eva Tetourová
(studie, 9/2020, 47 str.)
Cílem této analýzy je podat ucelený přehled o právní úpravě zapojení národních parlamentů do rozhodovacích postupů na úrovni EU v režimu Lisabonské smlouvy, jejím významu a praktickém využití. V jejím rámci jsou shrnuty hlavní způsoby, kterými se národní parlamenty podílí na tvorbě unijní legislativy s tím, že jejich řazení vyplývá z logické provázanosti popsaných mechanismů, ale také vazby na příslušné unijní orgány, tedy především Evropskou komisi, Radu, prostřednictvím vlád členských států, i Evropský parlament.

1.248 Nástroje a opatření na zamezení rizika střetu zájmů politických činitelů (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Markéta Nováková
(informační podklad, 9/2020, 19 str.)
Cílem této práce je identifikovat, jaké typy nástrojů a opatření se nabízejí k zamezení rizik spojených se střetem zájmů vysoce postavených politických činitelů. Základní tezí práce je, že pro zamezení rizik plynoucích ze střetu zájmů je třeba, aby existoval a fungoval celý proces ošetřující střet zájmů. Tento proces začíná prevencí (stanovením pravidel a rozšiřováním informací o nich), pokračuje systémem identifikace střetu zájmů, monitoringem a kontrolou plnění povinností a případným řešením nebo alespoň řízením případů střetu. V případě porušení povinností jejich adresáty je třeba, aby systém garantoval vymahatelnost práva a aby umožňoval porušení sankcionovat. Funkčnost systému by měla podpořit existence mechanismů kritického hodnocení současného systému s cílem iniciovat jeho průběžné zlepšování. Práce obsahuje obecné shrnutí všech typů nástrojů, které přispívají k fungování systému. Ačkoli práce neobsahuje zahraniční příklady použití jednotlivých typů nástrojů nebo příklady nejlepší praxe, obsahuje odkazy na již existující studie na dané téma.

1.500 The Role of the Parliament in the Budget Scrutiny Process (Dokument PDF, 1 MB)
Autoři: Daša Smetanková, Marija Micevska Lazarova
(studie, 12/2019, 58 str.)
This joint research paper is prepared as a comparative study with purpose to examine the practices of the parliamentary budget control, not only in the Republic of North Macedonia and the Czech Republic, but also in other selected countries from their neighboring regions – Republic of Austria, Republic of Croatia, Republic of Poland, Republic of Serbia, the Slovak Republic and Republic of Slovenia.

1.238 Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích (Dokument PDF, 799 KB)
Autoři: Barbora Mičičová, Štěpán Pecháček, Jan Vlna
(srovnávací studie, 11/2019, 15 str.)
Práce přináší přehled právní úpravy lobbingu v zemích, které přijaly pro oblast lobbingu zvláštní právní úpravu. Srovnávány jsou zejména definice lobbingu, lobbovaného, lobbisty, existence registru lobbistů, existence etického kodexu lobbistů a povinnosti lobbistů a lobovaných.

1.243 Petiční právo a znění petičních zákonů vybraných států EU (Dokument PDF, 0 MB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Kateřina Kubíková, Jan Němec
(srovnávací studie, 2/2019, 31 str.)
Petiční právo je základním institutem ústavního práva. Petice je žádost občanů o vyřešení záležitosti veřejného zájmu. Právní úprava je ve státech EU buď všeobecná (pro všechny orgány), nebo jen pro parlamentní petice. V poslední době dochází k renesanci tohoto práva vzhledem k elektronickým podáním peticí. Proces projednávání se v parlamentech v detailech liší. Práce obsahuje texty zákonů v originále.

1.234 Regulace délky řečnické doby jednacími řády evropských parlamentů (Dokument PDF, 789 KB)
Autoři: Jan Němec, Daša Smetanková, Štěpán Pecháček
(srovnávací studie, 10/2018, 15 str.)
Čas dostupný pro parlamentní rozpravu patří mezi nejvzácnější zdroje fungování parlamentu. S ohledem na to vznikla úprava nakládání s časem v jednotlivých fázích legislativního procesu a dalších činnostech parlamentní komory a jejích členů. Regulována bývá jak celková doba vyhrazená pro rozpravu, tak její rozdělení mezi jednotlivé řečníky, stanovování pořadí vystoupení či případné přednostní právo udělované aktérům rozpravy se zvláštní funkcí (členové vlády, předsedové poslaneckých klubů, zpravodaj výboru atp.). Na základě rozboru ustanovení jednacích řádů v parlamentních komorách vybraných členských států Evropské unie práce přináší typologii regulace nakládání s časem v parlamentní rozpravě, od nejpřísnější regulace k relativně volnému využívání času ze strany členů parlamentů.

1.242 Kontrola kvality legislativy (Dokument PDF, 823 KB)
Autoři: Klára Urbanová, Eva Tetourová, Radek Píša, Dominik Gira
(srovnávací studie, 8/2018, 15 str.)
Ve světě existují dva základní modely tvorby legislativy. Centralizovaný, kdy je tvorbou legislativy pověřen jeden pro to zvlášť zřízený úřad a decentralizovaný model, kdy jsou tvorbou legislativy pověřena jednotlivá, věcně příslušná ministerstva. S tím souvisejí i různé systémy zajišťující odbornou revizi a kontrolu kvality návrhů právních předpisů. Práce poskytuje komparativní přehled těchto systémů ve vybraných členských státech EU a věnuje se formám a institucím, které jsou v daných zemích kontrolou kvality legislativy pověřeny.

1.241 Referenda ve Švýcarsku - ústavní úprava; spolková referenda v letech 2016 a 2017 (Dokument PDF, 753 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Miroslav Nerad
(studie, 7/2018, 17 str.)
Referenda jsou ve Švýcarsku běžným rozhodovacím nástrojem. Jejich iniciování ze strany občanů je snadné, z tohoto důvodu se na spolkové i kantonální úrovni konají k různým otázkám každý rok ve více termínech. Nebezpečí populistické či jiné manipulace s tématem referenda je vzhledem k jeho obvyklosti ve Švýcarsku značně oslabeno. Mezi iniciativou k referendu a konáním referenda je vždy dostatečný časový odstup. Státní orgány se mohou informativně vyjádřit k tématu referenda, které je iniciováno iniciativou, mohou podat i protinávrh. Změna ústavy jak na spolkové, tak na kantonální úrovni, je podrobena obligatornímu referendu. Práce obsahuje ústavní úpravu referend jak na spolkové, tak kantonální úrovni (dva různé kantony). Dále obsahuje výčet spolkových referend v letech 2016 a 2017, včetně účasti občanů a podrobných výsledků.

1.240 Přístup poslanců k utajovaným informacím - se zaměřením na členy bezpečnostních, branných a jiných výborů (Dokument PDF, 772 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Barbora Mičicová
(srovnávací studie, 2/2018, 17 str.)
Práce se zabývá přístupem poslanců k utajovaným informacím ve státech Evropské unie, se zaměřením na výbory, které se s utajovanými informacemi nejčastěji setkávají, tzn. na branné, bezpečností a výbory pověřené kontrolou tajných služeb.

1.239 Plat poslanců a poslanecké náhrady ve vybraných evropských zemích (Dokument PDF, 502 KB)
Autor: Barbora Mičicová
(srovnávací studie, 12/2017, 20 str.)
Práce je zaměřena na srovnání výše poslaneckého platu, funkčních příplatků a poslaneckých náhrad v zemích V4, Francii, Německu a Rakousku. Práce se zaměřuje na způsob čerpání poslaneckých náhrad a na otázku, zda jsou plat, příplatky a náhrady předmětem daně z příjmu.

1.235 Organizace práce parlamentu (Dokument PDF, 470 KB)
Autor: Štěpán Pecháček
(srovnávací studie, 8/2016, 18 str.)
Práce popisuje základní způsob organizace práce parlamentních komor ve Francii, Německu, Polsku, Rakousku a na Slovensku. Sledovány jsou v těchto zemích podmínky pro předkládání návrhů zákonů, stanovování programu jednání, určování řečnické doby, způsob organizace interpelací a podmínky účasti členů vlády na jednání parlamentu.

1.236 Zapojení výborů do legislativního procesu v parlamentech (Dokument PDF, 397 KB)
Autor: Jan Němec
(srovnávací studie, 8/2016, 11 str.)
Práce přináší podrobný přehled zapojení parlamentních výborů do legislativního procesu ve Francii, Německu, Polsku, Rakousku a na Slovensku. Sledovány jsou kromě procedurálních otázek zejména pravomoci výborů v rámci legislativního procesu, způsob projednávání návrhu zákona ve výborech, počet projednávání návrhu zákona výborem či způsob podávání pozměňovacích návrhů.

1.159 Právní úprava střetu zájmů poslanců a dalších veřejných činitelů (Dokument PDF, 690 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Michaela Macháčková, Eva Medková, Petr Kolář
(srovnávací studie, 2/2016, 45 str.)
V úvodní části tohoto informačního podkladu autoři poukazují na vývojovou linii, kterou sleduje vývoj právních úprav a podávání prohlášení o střetu zájmů. Stručně zmiňují důvody, které k zavedení tohoto institutu vedly. Zároveň konstatují, že dochází k neustálému rozšiřování počtu osob, které mají povinnost takové prohlášení podat. Poté se autoři zaměřují na popis obecné charakteristiky jednotlivých trendů, které se v současných právních úpravách střetu zájmů dají vysledovat. Věnují se trendu britskému, francouzskému a nordickému. Kromě toho, že se zmiňují o existenci dvou typů prohlášení o střetu zájmů, kterými jsou prohlášení o majetku a prohlášení o činnosti, poukazují zejména na různé důvody, pro které je prohlášení podáváno, na důvěrnost či naopak veřejnost v něm poskytnutých informací, nebo na to, zda je proces jejich podávání formalizován či nikoli. Těžiště práce však spočívá v popisu stávajících právních úprav ve vybraných evropských státech. Situaci, která se vyskytuje v každém z nich, je věnována samostatná kapitola sledující toto základní schéma: u každého typu prohlášení (existují-li v daném státě oba typy) je taxativním či demonstrativním výčtem uveden okruh osob, které jsou povinny či oprávněny jej podat, dále se pojednává o jeho formálních a obsahových náležitostech, o orgánu, ke kterému se podává, a o lhůtách, v jakých je nutno tak učinit. V závěru je uvedeno, zda v dané zemi existuje orgán, který na podávání prohlášení dohlíží, a případně, zda lze porušení povinností s podáváním prohlášení spjatých sankcionovat. Pokud ano, jakým způsobem, za jakých okolností a kým.

1.233 Omezení členů vlády vykonávat určité činnosti po dobu výkonu vládní funkce a deklarace členů vlády bránící střetu zájmů (Dokument PDF, 571 KB)
Autoři: Štěpán Pecháček, Jindřiška Syllová, Michaela Macháčková, Rostislav Hefka
(studie, 2/2016, 27 str.)
Prvním nástrojem zajišťujícím regulaci střetu zájmů členů vlády jsou prohlášení o majetku, aktivech, činnostech, příjmech a darech a jejich změnách. V některých státech se povinnost odevzdávat prohlášení vztahuje vedle členů parlamentu i na členy vlády a jiné vysoké státní funkcionáře. V některých zemích, zejména v nových demokraciích střední a východní Evropy, je okruh osob povinných podat prohlášení za účelem zabránění střetu zájmů neúměrně rozšiřován i na jiné činitele než vedoucí centrálních orgánů, často až na úroveň obcí, což činí celý systém obvykle neúčinným. Druhým nástrojem bránícím střetu zájmů je potenciální úprava prostřednictvím zákazů, tedy regulace neslučitelnosti výkonu funkce člena vlády s podnikatelskou nebo jinak formulovanou činností. Zákaz může zahrnovat i členství v orgánech obchodních společností nebo vlastnictví podílů v obchodních či jiných společnostech. Zákazy jsou upraveny jen v některých státech. U ostatních států se předpokládá, že se člen vlády vlastní aktivní činnosti po dobu výkonu funkce člena vlády vzdá z důvodu časové neslučitelnosti (například výkonu manažerské funkce nebo aktivního výkonu nějakého povolání). Nepřípustnost souběžného výkonu aktivní podnikatelské činnosti a členství ve vládě je v tomto případě spíše politickou záležitostí. Může však být „regulována“ interními pokyny vlády, pokynem předsedy vlády, neoficiálními ujednáními nebo zvyklostmi. Dále může být „upravena“ dobrovolnými etickými kodexy v rámci exekutivy nebo jiným mimoprávním způsobem, např. v rámci politických stran. Práce provádí srovnání právních i neprávních regulací vybraných států.

1.230 Úprava a způsob odměňování výkonu více volených funkcí (Dokument PDF, 312 KB)
Autor: Štěpán Pecháček
(studie, 1/2014, 10 str.)
Práce přináší přehled právních úprav týkajících se možnosti souběžného výkonu volených funkcí a odměňování za výkon více volených funkcí. Pozornost je v první řadě věnována pravidlům upravujícím neslučitelnost výkonu mandátu člena parlamentu s jinými funkcemi. Pokud není neslučitelnost upravena obecně, sleduje práce případná další omezení výkonu mandátu člena parlamentu. Práce obsahuje příklady různých kombinaci neslučitelnosti výkonu funkcí. Brazílie je příkladem země, která nejenom že neumožňuje souběžný výkon více volených funkcí, ale přímo zavádí princip ineligibilit (nevolitelnosti) pro osoby vykonávající jinou volenou funkci. Oproti tomu Polsko nijak neomezuje výkon více volených funkcí ani pobírání odměny za jejich výkon. Kromě těchto zemí je ve studii popsána situace v Chorvatsku, Německu, Rakousku, na Slovensku a ve Spojeném království.

1.227 Právní regulace legálního odposlechu členů parlamentů ve vybraných státech Evropy (včetně vazeb na úpravu imunity) (Dokument PDF, 338 KB)
Autoři: Marie Vlčková, Jitka Havlenová, Jindřiška Syllová
(studie, 7/2013, 34 str.)
Většina analyzovaných států dovoluje odposlechy poslanců za stejných podmínek jako ostatních občanů (a to jak poslechy policejní, tak odposlechy tajných služeb). Pouze v omezeném počtu zemí poslanecká imunita pokrývá i odposlechy a je pro ně nutno získat souhlas určitého orgánu parlamentu. V několika málo zemích je zvláštní úprava odposlechů poslanců založena na tom, že je povoluje jiný orgán než parlamentní komora, odlišný však od orgánu, který je povoluje pro ostatní občany. Pokud se týká kontrolního orgánu odposlechů, většina států žádný parlamentní orgán nemá. Kontrolní orgány na půdě parlamentu mají většinou postsocialistické státy (komise nebo výbory).

1.226 Zvláštní způsob ústavněprávního výkladu poslanecké imunity v Německu (překlady dokumentů) (Dokument PDF, 543 KB)
Autoři: Martina Černá, Jindřiška Syllová
(překlad, 3/2013, 48 str.)
Tato práce je zpracována na základě podkladů, které obdržel Parlamentní institut ze Spolkového sněmu. Obsahuje výtah a překlad dvou dokumentů. Tyto dokumenty jsou důležité vzhledem k tomu, že Spolková republika aplikuje výjimečný a překvapivý výklad poslanecké imunity, který podle běžných standardů zásadným způsobem vybočuje z imunitní praxe ostatních států. Výjimečné je zejména to, že se každý poslanec Spolkového sněmu při začátku výkonu svého mandátu vzdává dobrovolně části své trestněprocesní imunity, kterou mu dává Ústava, zejména pak imunity ve vyšetřovacím stadiu trestního řízení (české a německé pojmy nejsou zcela sobě odpovídající, viz níže). Parlamentní institut zpracoval tyto dokumenty pro bližší porozumění možnému výkladu poslanecké imunity v demokratické společnosti západní Evropy.

1.225 Parlamentní diplomacie jako prvek víceúrovňové diplomacie - Zahraniční aktivity parlamentu jako doplněk zahraniční politiky (Dokument PDF, 254 KB)
Autor: Martin Kuta
(studie, 2/2013, 15 str.)
Parlamentní diplomacie představuje doplněk k tradiční zahraniční politice státu. Studie se zabývá historickým vývojem parlamentní diplomacie (konferenční diplomacie), její klasifikací (diplomatické styky jednotlivých poslanců a parlamentu jako celku) a výhodami a limity. Práce zdůrazňuje aktivitu české Poslanecké sněmovny v zahraniční politice (schvalování zahraniční koncepce, institucionální zakotvení v evropských strukturách). Součástí práce jsou charakteristiky parlamentních shromáždění mezinárodních organizací, jejímiž jsou Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu ČR členy.

1.221 Časové omezení parlamentní rozpravy (komparativní přehled) (Dokument PDF, 342 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Ivana Malá, Markéta Scholzová
(srovnávací studie, 1/2012, 11)
Tato práce pojednává o délce rozpravy a způsobech omezení délky rozpravy v různých parlamentních komorách. Omezení délky rozpravy se v žádném z popsaných parlamentů bezprostředně nedotýká možnosti podávání pozměňovacích návrhů k zákonům, které je regulováno vždy jiným způsobem než časovým omezením rozpravy.

1.219 Přehled návrhů ústavních zákonů na přímou volbu prezidenta od roku 1993 do současnosti (Dokument PDF, 151 KB)
Autor: Lucia Vaculová
(informační podklad, 12/2011, 3)


1.220 Přehled návrhů ústavních zákonů navrhujících celostátní referendum od roku 1993 do současnosti (Dokument PDF, 196 KB)
Autor: Lucia Vaculová
(informační podklad, 12/2011, 3)


1.202 Parlamentní kontrola nejvyšších kontrolních institucí ve vybraných zemích EU (Dokument PDF, 343 KB)
Autoři: Marcela Cupalová, Martin Kavěna
(srovnávací studie, 9/2011, 21 str.)
Studie obsahuje srovnávací a ústavněprávní analýzu právní úpravy odpovědnosti nejvyšší kontrolní instituce vůči parlamentu. Materiál srovnává právní úpravu ve vybraných státech EU a v České republice nejen z hlediska uplatňovaných kontrolních mechanismů, ale i z hlediska základního principu konstitucionalismu a souvisejících zásad odpovědnosti a dobré správy. Práce dovozuje, že je-li zvažováno přijetí podrobnější zákonné úpravy v ČR, která by upravovala výkon kontroly NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny, není nezbytné vycházet z toho, že tato kontrola musí být i v budoucnu pojata jako výkon veřejné správy v materiálním smyslu (tedy jako kontrola podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole): kontrola NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny implicitně plní i jiné neméně důležité cíle (kromě zajištění odborné kontroly hospodaření), které vycházejí ze zásad parlamentního práva a které mohou být lépe zajištěny při užití specifických parlamentních kontrolních mechanismů.

3.119 Empirický výzkum na téma projednávání evropských záležitostí v národních parlamentech členských států EU v roce 2010 (Dokument PDF, 283 KB)
Autor: Klára Urbanová
(informační studie, 9/2011, 16 str.)
Cílem této práce je na vybraných ukazatelích zmapovat a komparativně zhodnotit aktivity vybraných národních parlamentů/parlamentních komor v rámci projednávání evropské agendy v roce 2010. Práce poskytuje jak statistický přehled činnosti vybraných národních parlamentů/ parlamentních komor, tak i základní přehled o odlišném přístupu k projednávání evropské agendy v národních parlamentech členských států EU v roce 2010.

1.215 Parlament v politickém systému Kyrgyzské republiky (Dokument PDF, 264 KB)
Autor: Štěpán Suchý
(studie, 5/2011, 18 str.)
Kyrgyzstánu se v poslední době dostává velké pozornosti. Práce přináší přehled historického a funkčního vývoje parlamentu v Kyrgyzstánu. Kyrgyzstán je první zemí ve střední Asii, která přešla od prezidentského systému k parlamentní formě vlády.

1.149 Ústní otázky v Dolní sněmovně Velké Británie (Dokument PDF, 213 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Martin Kavěna
(studie, 3/2011, 9 str.)
Práce obsahuje podrobný popis kladení otázek v britské Dolní sněmovně. Ústavní a zvyková úprava ústních otázek (question time) má následující časové a obsahové zásady: Ústní otázky se podávají písemně úředníkům zvláštní kanceláře v Dolní sněmovně. Otázka musí respektovat ustálenou praxi týkající se formy. Nejdříve lze podat otázku deset jednacích dnů před jejím tím než má být odpovězena ministrem. Nejpozději lze podat otázku tři jednací dny před odpovědí. Tyto tři dny se považují za minimum času, jež je nutný pro připravení odpovědi ministrem a jeho poradci. V případě naléhavé otázky, jež vyžaduje rychlé zodpovězení, podá poslanec otázku předsedovi sněmovny nejpozději před polednem v den, kdy požaduje její zodpovězení. Procedura pro předsedu vlády má shodnou proceduru, ovšem zvykově se vyvinula jinak. Předseda vlády odpovídá na otázky týkající se všech činností vlády. Děje se to tak, že jeden poslanec podá standardním způsobem ústní otázku, ve které se zeptá předsedy vlády, jaký je jeho pracovní program na daný den. Po zodpovězení této první formální otázky udělí předseda sněmovny slovo poslancům hlásícím se o podání doplňujících otázek. Tyto „doplňující“ otázky se podle zavedené praxe týkají čehokoliv. Předseda vlády tak musí odpovídat na široký okruh otázek, aniž by měl jakýkoli čas na přípravu odpovědi.

1.211 Úprava tzv. „klouzavého mandátu“ (Dokument PDF, 258 KB)
Autor: Ondřej Koutník
(studie, 12/2010, 10 str.)
Práce se v obecné rovině zabývá vztahem mezi legislativní a exekutivní mocí v otázce dělbě moci. Analýza se zaměřuje na neslučitelnost funkcí vykonávání mandátu v zastupitelské instituci s působením ve vládním orgánu. V určitých zemích je výkon vládního postu spojen s dočasným či trvalým pozastavením zastupitelského mandátu. Tato forma neslučitelnosti je upravena Ústavou či příslušným zákonem. Existují rovněž situace, kdy účast ve vládě je přímo podmíněna členstvím v parlamentu.

1.212 Revize jednacích řádů národních parlamentů EU v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (Dokument PDF, 267 KB)
Autor: Klára Urbanová
(studie, 12/2010, 13 str.)
Lisabonská smlouva, která vstoupila v účinnost dnem 1. prosince 2009, přinesla celou řadu nových mechanismů a postupů, které umožňují národním parlamentům aktivnější zapojení do legislativního procesu EU a evropských záležitostí obecně. Tato práce přináší přehled změn jednacích řádů některých zemí EU, které se týkají zapojení národních parlamentů do těchto procesů.

1.213 Registrace přítomnosti poslanců na plenární schůzi dolní komory parlamentu (Dokument PDF, 268 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 12/2010, 11 str.)
Tato studie se zabývá tím, jakým způsobem se poslanci registrují jako přítomní na plenárním jednání dolních sněmoven vybraných parlamentů. Každý ve studii obsažený popis sněmovní praxe obsahuje i to, zda jednací řád popřípadě ve výjimečných případech ústava upravuje povinnost poslance být na plenárním jednání sněmovny přítomen.

1.113 Platy poslanců ve vybraných zemích (Dokument PDF, 320 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Josef Palán, František Kučera
(informační podklad, 11/2010, 33 str.)
Tato práce se věnuje zejména platům poslanců, kteří nevykonávají žádnou vedoucí funkci, v dolních komorách jednotlivých států. Platy ostatních státních funkcionářů jsou uvedeny zejména pro srovnání s platy poslanců. Tabulka uvádí i poměr průměrného platu ve státě a poslaneckého platu. Rovněž je uvedena skutečnost, zda se poslanecký plat vypočítává podle jiného údaje, například průměrného platu. Práce byla několikrát novelizována.

3.088 Možnosti parlamentní spolupráce v oblasti vnějších vztahů po Lisabonské smlouvě (Dokument PDF, 312 KB)
Autoři: Štěpán Pecháček, Jan Němec
(informační podklad, 9/2010, 8 str.)
Vzájemná spolupráce parlamentů členských zemí EU, resp. spolupráce vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu, je kromě již institucionalizované podoby (např. COSAC, setkání zástupců EP a vnitrostátních parlamentů, setkání výborů pořádaných parlamentem předsednické země) určována také postupem evropské integrace. V této souvislosti je v materiálu zohledněno nové smluvní uspořádání primárního práva, které vytvořila Lisabonská smlouva a některé návrhy, které se objevují v souvislosti s platností nového uspořádání primárního práva.

1.208 Projednávání státních závěrečných účtů ve vybraných zemích (Dokument PDF, 224 KB)
Autor: Marcela Cupalová
(srovnávací studie, 8/2010, 7 str.)
Práce pojednává o procesu projednávání státních závěrečných účtů ve vybraných zemích EU a v Norsku. Zaměřuje se zejména na skutečnosti, který orgán má pravomoc tyto účty prověřovat, jak probíhá proces projednávání, jaké jsou lhůty pro schválení závěrečného účtu a jaká je případná odpovědnost či závaznost rozhodnutí parlamentu. Dospívá přitom k závěru, že téměř ve všech zemích sestavuje závěrečný účet ministerstvo financí, pouze v Norsku existuje pro tento účel zvláštní orgán a v Rakousku účet sestavuje Účetní dvůr. Vesměs také platí, že závěrečný účet není závazný, nevyplývají z něho žádné sankce vůči vládě (ve smyslu vyslovení nedůvěry), opakovaná nebo vážná negativní kontrolní stanoviska obsažená v závěrečném účtu mohou mít ovšem personální dopady např. pro jednotlivé ministry.

1.209 Vytváření programu a pořadu schůze a změny ve schváleném pořadu (ve vybraných parlamentních komorách) (Dokument PDF, 380 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 8/2010, 14 str.)
Studie se zabývá vytvářením programu, organizováním pořadu schůze a možnými změnami, flexibilitou již schválených pořadů. Organizaci programu a pořadu parlamentních komor je možno rozdělit na několik typů, kdy většina komor tradičních parlamentů v podstatě nedovoluje změny hlavního programu a pořadu činěné tentýž den, aby nedocházelo k nepředvídaným programovým zvratům a rovněž aby vláda dosáhla plynulého přijímání navržených zákonů. Naopak v typu parlamentu, který se uplatňuje v parlamentních republikách postkomunistických států (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, pobaltské státy) jsou jednací řády ovlivněny tím, že agendu parlamentních komor (hlavního programu) povětšinou vytváří parlamenty samotné.

1.210 Způsoby udržení pořádku v parlamentní komoře (ve vybraných státech) (Dokument PDF, 277 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 8/2010, 11 str.)
Studie se zabývá právními úpravami, které jsou zde podrobně uvedeny. Je možno konstatovat, že v zajištění kázně a pořádku jsou neúspěšné zejména ty parlamenty, které ponechávají zajištění pořádku v sále okamžitému rozhodnutí pléna a nemají dostatečně ustálenou aplikační a interpretační praxi při řešení nepořádku a zachování důstojnosti parlamentu. Nejúspěšnější jsou naproti tomu parlamenty, kde má předsedající vyšší autoritu a nemusí se obracet k nějakému jinému orgánu, který často rozhoduje stranicky. Důležité a pozitivní je rovněž to, když předsedající může rozhodnout o řešení záležitosti okamžitě a bez toho, že by se k porušení pořádku mohli vyjádřit jiní poslanci. Základním návodem pro to, jak udržet pořádek v plénu komory parlamentu, by měla být britská praxe. Vzhledem k tomu, že britská Dolní sněmovna je, na rozdíl od kontinentálních parlamentů, více divadlem, zatímco kontinentální parlamenty slouží více ke skutečné práci a tvorbě legislativy, je pro ni nezbytné, aby způsoby parlamentního divadla plnily dva základní úkoly: musí být pro diváky atraktivní a zároveň nesmí snižovat důstojnost parlamentu.

1.205 Etické kodexy v parlamentech zemí Evropské unie (Dokument PDF, 325 KB)
Autor: Jan Němec
(informační studie, 6/2010, 12 str.)
Práce se zabývá druhy etických kodexů používaných v politické sféře, např. kodexy politických stran nebo předvolebních kampaní, hlavní pozornost je věnována kodexům chování přijatých v zákonodárných sborech ve vztahu k působení poslanců. Jsou uvedeny argumenty pro a proti zavádění takových kodexů a na základě rozboru existujících kodexů v irském, polském a britském parlamentu blíže představen obsah a sankční mechanismy. Přiloženy jsou texty etických kodexů zákonodárných sborů tří výše uvedených parlamentních komor (v původním znění).

1.204 Lisabonská smlouva a vnitrostátní parlamenty (Dokument PDF, 373 KB)
Autor: František Čakrt
(informační studie, 5/2010, 20 str.)
Role vnitrostátních parlamentů na unijní úrovni je v posledních letech stále posilována. Již před přijetím Lisabonské smlouvy vnitrostátní parlamenty aktivně monitorovaly a připomínkovaly návrhy unijní legislativy a s přijetím Lisabonské smlouvy se tato úloha ještě posiluje. Práce přináší přehled aktuálních změn, které vnitrostátním parlamentům Lisabonská smlouva přináší, a věnuje se také meziparlamentní spolupráci, která je základním předpokladem realizace některých nově zavedených kontrolních mechanismů.

1.207 Parlamentní imunita (Dokument PDF, 413 KB)
Autor: Eva Částková
(informační studie, 1/2010, 23 str.)
Parlamentní imunita je chápána jako nástroj preventivní ochrany, jako institut, který vznikl za účelem ochrany činnosti zákonodárného sboru jako celku. Jeho smyslem je chránit parlament prostřednictvím ochrany jeho jednotlivých členů. Nejedná se tedy o ochranu členů parlamentu jako soukromých osob. Není proto možné chápat imunitu jako osobní privilegium zákonodárců, jako výsadu udělenou v jejich prospěch, ale jako privilegium parlamentu a zprostředkovaně pak i osob, které jej tvoří. Imunita představuje funkční privilegium, je udělena parlamentu a jeho členové jsou chráněni jen proto, že jsou jeho členy. Studie obsahuje historický a teoretický výklad parlamentní imunity, stejně tak jako příklady její úpravy ve vybraných zemích. Zvláštní část práce je věnována popisu platné úpravy v České republice.

1.206 Úprava jednání mandátního a imunitního výboru ve vybraných státech a v Evropském parlamentu (Dokument PDF, 388 KB)
Autoři: Hana Veselá, Jindřiška Syllová, Daniela Dupláková
(informační studie, 12/2009, 14 str.)
Studie popisuje proceduru zbavení imunity člena parlamentu ve vybraných evropských zemích. Autorky konstatují, že ve většině parlamentů světa (asi v 60 parlamentech) rozhoduje o vydání poslance k trestnímu stíhání (pokud je upravena trestněprávní imunita) plenární schůze příslušné komory. Rozhodnutí ve většině případů připravuje imunitní výbor komory, výjimkou jsou státy, kde se věcí zabývá předsednictvo komory. Specificky se studie věnuje otázce existence „jednacích řádů“ výborů zabývajících se touto agendou. Ve studii jsou obsažena i pravidla jednání výborů pro neslučitelnost funkcí a střet zájmů. Nejzajímavější je německá úprava, která obsahuje zákaz hodnocení důkazů ve výboru a určuje i zákazy pro obsah doporučení výboru. Tím se vyjadřuje to, že výbor ani komora se nesmí vměšovat do soudních pravomocí.

1.200 Statut poslanců Evropského parlamentu (Dokument PDF, 180 KB)
Autor: Jan Pulda
(studie, 8/2009, 5 str.)
Evropský parlament svým rozhodnutím ze dne 28. září 2005 přijal nový statut poslanců Evropského parlamentu (2005/684/ES) s účinností od 14. července 2009. Statut se zabývá primárně otázkami poslaneckých náhrad, penzí, danění příjmu poslanců Evropského parlamentu, individuálními platbami apod.

1.196 Lisabonská smlouva: nové možnosti a trendy meziparlamentní spolupráce (Dokument PDF, 254 KB)
Autor: Martin Kuta
(informační materiál, 6/2009, 16)
Studie Andrease Maurera představuje dosavadní vývoj spolupráce národních parlamentů a Evropského parlamentu v procesu evropské integrace, pojednává o současném stavu meziparlamentní spolupráce a hodnotí možnosti budoucí spolupráce národních parlamentů v rámci legislativního a institucionálního rámce vytvořeného Lisabonskou smlouvou. Studie byla zveřejněna na výroční konferenci Evropského centra pro výzkum a dokumentaci parlamentů (ECPRD) konané ve dnech 9. - 11. října 2008 v Bruselu na půdě Evropského parlamentu. V teoretické rovině se zabývá hledáním optimální formy meziparlamentní spolupráce, coby nástroje pro odstranění demokratického deficitu a zprůhlednění rozhodovacích procedur Evropské unie.

1.197 Zprávy projednávané Poslaneckou sněmovnou (Dokument PDF, 416 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 6/2009, 26 str.)
V tabulkách jsou uvedeny všechny zprávy, které jsou pravidelně Poslaneckou sněmovnou projednávány. Při rozboru toho, jak by bylo možno s těmito zprávami nakládat jinak, než je projednat přímo na plénu Poslanecké sněmovny, je nutno vycházet nejen z formulace příslušného zákona. Je třeba rovněž vycházet z toho, o jaký orgán se jedná a jakým ústavním nebo zákonným způsobem je příslušný orgán „napojen“ svým fungováním na Poslaneckou sněmovnu. K rozboru toho, jak je možno se zprávou naložit, nestačí jen prozkoumat, jestli konkrétní zákon vyžaduje „projednání“ nebo „schválení“ zprávy Poslaneckou sněmovnou, nebo vyžaduje jen její „předložení“ a o výsledku se nezmiňuje. Pokud zvláštní zákon vyžaduje schválení zprávy Poslaneckou sněmovnou, je nutno vždy zprávu projednat v plénu. I když zvláštní zákon nestanoví, jaké důsledky má případné neschválení zprávy (z čehož vyplývá, že neschválení sněmovnou nemá žádné přímé právní důsledky), je třeba povinnost schválení Poslaneckou sněmovnou interpretovat i tak, že k ukončení příslušné zákonné procedury zpracování a projednání zprávy je třeba konečného rozhodnutí Poslanecké sněmovny (hlasování o usnesení, že PS zprávu schvaluje). Z tohoto důvodu je příslušný orgán povinen zprávu podat Poslanecké sněmovně znovu (nebo vypracovat novou), pokud nebyla v bývalé Poslanecké sněmovně procedura schválení dokončena. Této interpretaci odpovídá i dosavadní sněmovní praxe. Pokud zvláštní zákon obsahuje ustanovení o tom, že orgán nebo vláda „předkládá“ zprávu Poslanecké sněmovně, a žádné další ustanovení neupřesňuje, jak s ní má Poslanecká sněmovna naložit nebo že má Poslanecká sněmovna rozhodnout o něčem, co má se zprávou souvislost, bylo by přípustné, aby byly tyto zprávy projednány jen v příslušném výboru nebo jiném orgánu PS. Musí však jít zcela jasně a zřetelně o situaci, kdy je zpráva předkládána Poslanecké sněmovně za účelem pouhého informování Poslanecké sněmovny, nikoliv za účelem jiným.

1.153 Regulace médií v parlamentu (televizní přenosy, přístup k poslancům) v Evropě a USA (Dokument PDF, 396 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 4/2009, 27 str.)
Přístup novinářů do parlamentu signalizuje do značné míry otevřenost parlamentní demokracie ve státě. V posledních několika letech se vztah parlamentu k novinářům významně změnil. Tímto procesem se zabývá komparace více než dvacítky evropských a mimoevropských států. Ve většině parlamentů je situace taková, že novinář nemůže plnit své povinnosti bez příslušné akreditace. V některých zemích se parlamentní zpravodajové sdružují a jejich organizace hraje významnou úlohu v proceduře udělování akreditací. V Rakousku a Itálii udílí tato organizace akreditaci sama. Ve Francii je vytvořen zvláštní výbor, složený ze zástupců novinářů a parlamentu, který zajišťuje akreditace. Na rozdíl od pléna je přístup novinářů do výborů omezen. Jejich přítomnost je - pokud není jednání veřejné - možná pouze pokud jsou pozváni. Ve státech, kde je veřejné zasedání výboru, není ve většině zemí přístup omezen, často se provádí i přenos do vnitřního okruhu a prostřednictvím internetu. V řadě zemí je omezen pohyb novinářů po budově sněmoven. Je zakázáno např. dělat rozhovory v určitých prostorách a novináři musí jít do vlastní kanceláře poslance. Druhým řešením je vyhrazení prostor, které jsou určeny k setkávání s novináři, popř. k přenosu rozhovorů s nimi. Ve většině zemí existuje určitá forma televizních nebo rozhlasových přenosů z parlamentu. Pravidelné přenosy celých plenárních zasedání se praktikují ve většině států /většinou jsou prováděny přímo v parlamentu a použity pro uzavřený televizní okruh a internetový přenos/. Tyto přenosy jsou zpracovávány parlamentním personálem (nebo najatou firmou) podle pevně stanovených pravidel, technicky jsou zajištěny ve většině států pohyblivými kamerami z pevných stanovišť. Operátoři jsou umístěni mimo sál. Kvalita tohoto přenosu je velmi důležitá. Pokud má tento přenos sloužit pro televizní společnosti, musí jít a jde většinou o velmi kvalitní přenos, který je kontinuálně řízen z režie – soubor kamer je jednotlivě a stabilně z režie ovládán a jejich pohled se mění (tento přístup k přenosu má velká většina států). Některé státy mají automatické zařízení, které zaměřuje pohled na poslance, který zrovna mluví do mikrofonu z místa (např. Slovinsko, autorka studie viděla toto zařízení v Senátu v Kazachstánu). Zejména v parlamentech, v nichž poslanci mluví z místa (což je velká část parlamentů), je nutno operativně měnit pohledy kamer (typicky Velká Británie, Portugalsko a další státy). Pro použití materiálů z parlamentu existují v řadě zemí pravidla, stanovená usnesením sněmovny nebo předsedou parlamentu, která brání jejich zneužití zejména za účelem ohrožení vážnosti parlamentu (tedy např. záběry z parlamentu se nesmí používat v montážích pro pořady určitého charakteru). V ostatních státech se přenáší výběr, pro který je buď použit materiál z interního okruhu, nebo je společnostem dovoleno pořídit vlastní přenos. Pro tento přenos jsou zařízena pevná místa pro kamery, někdy je však možno snímat i z galerie z jakéhokoli místa či přímo z pléna.

1.199 Ústavní konformita nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava (Dokument PDF, 315 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 4/2009, 9 str.)
Parlament České republiky má podstatným způsobem ztíženu možnost změnit hranice Národního parku Šumava. Nemůže přijmout věcnou novelu nařízení vlády, kterým byl park zřízen. Z toho vyplývá, že po celá desetiletí je řádný zákonodárce v podstatě vyloučen z možnosti zmenšit nebo zvětšit území národního parku prostřednictvím vlastní zákonodárné iniciativy. Aby mohli být poslanci úspěšní, museli by navrhnout a přijmout celý nový zákon o Národním parku Šumava. Jiným méně razantním způsobem není možno do hranic parku zasáhnout. Je jistě náročné pro jednotlivé poslance vypracovat celý nový zákon, čímž je omezeno právo zákonodárné iniciativy poslanců a poslaneckých skupin. Rovněž další subjekty, které mají právo zákonodárné iniciativy, jsou tímto omezením zasaženi (včetně zastupitelstev krajů). Takto je petrifikován dosavadní právní stav, který sice z procesuálního hlediska není možno považovat (ve světle judikatury Ústavního soudu) za protiústavní, nicméně jeho dlouhodobé pokračování už je z hlediska práv jednotlivých subjektů zákonodárné iniciativy i z hlediska práv zákonodárce problematické. Rovněž některé další důvody, zejména aspekty týkající se právního státu, vedou k závěru, že se nařízení vlády, kterým byl zřízen Národní park Šumava, ocitá na samých hranicích konformity s Ústavou České republiky.

1.194 Změna ústavní a právní úpravy v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy v Německu (Dokument PDF, 273 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 1/2009, 15 str.)
V r. 2008 bylo připraveno spolu s Lisabonskou smlouvou několik dokumentů, které měly doprovázet Lisabonskou smlouvu při jednání ve Spolkovém sněmu. Kromě Zákona k Lisabonské smlouvě, který odpovídá duálnímu vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva v Německu, a který má zmocňovací a transformační funkci pro znění smlouvy ve vztahu k německému právnímu řádu, byly připraveny: Zákon pozměňující Základní zákon, který má vstoupí v účinnost spolu s Lisabonskou smlouvou a Zákon provázející Lisabonskou smlouvu (tzv. Begleitgesetz). Tento zákon nakonec nebyl schválen, protože podle judikatury Spolkového ústavního soudu by měl prováděcí zákon vstoupit v platnost až po vstupu v účinnost zákona, který je jím prováděn. Zákon pozměňující základní zákon se týká jen tří záležitostí. Nový odstavec čl. 23 upravuje žalobu k ESD. Obě komory mají právo samostatně podat žalobu kvůli porušení subsidiarity a proporcionality, Spolkový sněm je povinen podat žalobu dokonce na návrh jen ¼ všech svých členů. Dále odstavec upravil možnost připuštění hlasování ve Spolkovém sněmu odlišnými většinami od většin běžných stanovených v Základním zákoně. To znamená, že v případech aplikace práv komor parlamentu ze smlouvy EU může zákon stanovit, že komory budou o těchto záležitostech rozhodovat jinými většinami, než obecně stanoví Základní zákon. Dále byla přidána práva výboru pro záležitosti EU Spolkového sněmu – zákon může výbor zmocnit, aby vykonával práva, která jsou dána Spolkovému sněmu smluvním základem EU. (Dále bylo změněno jedno ústavní ustanovení, které se netýká práva EU.)

1.185 Rozhodování o zahraničních cestách v parlamentech vybraných států (Dokument PDF, 476 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Václav Štěrba, Sabine Vedrová
(studie, 9/2007, září 2007, 45 str.)
Předkládaná sociální studie se zabývá procesem schvalování a organizování zahraničních cest členů parlamentů. Cestování členů parlamentů do zahraničí je ve většině parlamentních komor předmětem rozhodování řídícího orgánu parlamentu. Některé parlamenty mají psaná pravidla (Slovensko, Švédsko), ve většině z nich se rozhodování řídí nepsanými zvyklostmi. Předběžné plánování cest na delší období se uplatňuje pouze v některých parlamentech, v některých parlamentech se předem diskutuje také přijetí pozvání na oficiální cestu. Financování cest poslanců je většinou omezeno rozpočtovanou částkou, v některých parlamentech je tato částka rozdělena podle typů cest (výbory, stálé delegace, ostatní). V některých parlamentech sleduje čerpání rozpočtované částky zvláštní orgán složený z poslanců.

1.184 Proces sestavování státních závěrečných účtů ve vybraných evropských zemích (Dokument PDF, 226 KB)
Autor: Michal Částek
(studie, 8/2007, 20 str.)
Předložená komparativní studie se věnuje postupu při sestavování a schvalování státních závěrečných účtů ve vybraných evropských zemích. Studie byla zpracována na základě odpovědí národních parlamentů na otázky, které položil Parlamentní institut prostřednictvím databázového systému ECPRD, tak na základě dostupných internetových pramenů a odborné literatury. Studie nastiňuje možné důsledky vyplývající jak z případného neschválení státních závěrečných účtů tak z pochybení státních orgánů při hospodaření s veřejnými prostředky.

1.182 Možnosti zklidnění legislativního procesu v Poslanecké sněmovně a jejich použití v procedurách zahraničních parlamentů (Dokument PDF, 319 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(informační podklad, 5/2007, 16 str.)
Práce předkládá varianty pro zklidnění legislativního procesu v České republice. První možností zklidnění legislativního procesu je omezení práva podávat pozměňovací návrhy. Toto právo patří ke všeobecně uznávaným prerogativám členů parlamentu. Vyplývá z jejich práva zákonodárné iniciativy. Řada parlamentů však definuje přesné podmínky pro podávání pozměňovacích návrhů, což zefektivňuje zákonodárný proces a činí jej transparentnějším. Druhou možností je zavedení pravidla, podle kterého každý pozměňovací návrh podaný ve druhém čtení musí být projednán ve výboru. Toto pravidlo by podstatně prodloužilo projednávání návrhu zákona. Pokud by projednávání ve výboru probíhalo stejně jako při projednávání návrhu zákona po prvním čtení, tedy včetně pozvání zástupce vlády a dalších činitelů, vyžadovalo by to změnu harmonogramu schůzí Poslanecké sněmovny a musel by být změněn jednací řád Poslanecké sněmovny. Práce se dále zabývá také nálezem Ústavního soudu o tzv. přílepcích. V souladu s tímto nálezem je třeba uvažovat o zákazu přílepků. Zakotvení zákazu přílepků v sobě nese dva základní problémy. Prvním z nich je formulace přílepku, tedy vyjádření souvislosti pozměňovacího návrhu k návrhu zákona. Druhým podstatně důležitějším problémem je to, kdo bude rozhodovat o tom, jak ustanovení vykládat. V praxi jednacích řádů existuje řada pokusů o formulování přílepků, jediným relativně úspěšným státem (když vyloučíme USA, viz příloha práce) je Francie. Její úspěch v určení přílepků vychází z toho, že kompatibilitu pozměňovacího návrhu se zněním jednacího řádu posuzuje (resp. Může posuzovat) Ústavní rada. Přemíře pozměňovacích návrhů se ve skutečnosti úspěšně čelí jen ve státech, kde je zvyklostí kázeň poslanců vládních koalic (Španělsko, Portugalsko, Nizozemsko, částečně Švédsko), a kde poslanci obvykle nejdou navrhovanými pozměňovacími návrhy proti své vládě. Zároveň i jednací řád je v těchto státech vůči podávání pozměňovacích návrhů velmi přísný. Studie obsahuje i přehled dalších možností jak legislativní proces zklidnit a obsahuje přehled řešení této problematiky v zahraničních jednacích řádech.

1.181 Úprava činnosti lobbistů ve vybraných státech
Autoři: Libor Chlad, Petr Kolář, Štěpán Pecháček
(srovnávací studie, 3/2007, 10 str., přílohou je informační podklad PI-1-181_přílohy, 70 str.)
Lobbismus je neodmyslitelnou součástí parlamentního života, je jedním ze způsobů zprostředkování zájmů mezi jejich nositeli a veřejnou autoritou s rozhodovacími pravomocemi. Cílem Lobbingu je tyto zájmy prosadit a zakotvit v podobě právní normy. Některé země, zejména s angloamerickou parlamentní tradicí, se snaží o regulativní úpravu činnosti lobbistů na půdě parlamentu i mimo ní. Často diskutovanou otázkou v souvislosti s právní úpravou lobbismu v jednotlivých zemích je vymezení lobbisty, resp. lobbistické skupiny, z hlediska způsobu a charakteru reprezentace jimi zprostředkovaných zájmů. Je zapotřebí rozlišovat dvě základní skupiny lobbistů: na jedné straně jsou to lobbistické skupiny (v našem prostředí většinou označované jako konzultantské společnosti), které za úplatu zprostředkovávají kontakt mezi zákonodárci a různými skupinami klientů. Na straně druhé je za lobbisty (v širším slova smyslu) zapotřebí označit i reprezentanty specifických zájmů různých sociálních skupin. Takoví lobbisté bývají u nás označováni jako zájmové skupiny a patří mezi ně odbory, zaměstnavatelské svazy, profesní organizace apod. Nalezení hranice mezi oběma skupinami je v zásadě nemožné, a proto i zavedení povinné registrace lobbistických skupin by se zřejmě muselo dotýkat obou skupin lobbistů. Práce přináší přehled o přístupu k lobbingu v USA, Kanadě a v některých evropských zemích a na půdě Evropského parlamentu. Součástí práce je příloha s plnými texty právních norem, které lobbování ve vybraných zemích upravují.

1.176 Projednávání národních lisabonských programů reforem v národních parlamentech vybraných členských zemí Evropské unie (Dokument PDF, 222 KB)
Autor: Michal Částek
(srovnávací studie, 8/2006, 10 str.)
Nově koncipovaný lisabonský proces schválený Evropskou radou v březnu 2005 je programem dlouhodobějšího hospodářsko-sociální směřování EU, které má pomoci Evropě reagovat na vnitřní (stárnoucí populace) i vnější (konkurence z USA, Asie, Jižní Ameriky) ekonomicko-sociální výzvy. Nové pojetí LS usiluje o zúžení počtu prioritních oblastí a o zlepšení samotného řízení, koordinace a hodnocení plnění cílů lisabonské agendy jak na úrovni EU tak na úrovni členských států. Členské státy na podzim roku 2005 předložily tříleté národní lisabonské programy reforem, které mají zajistit jejich politickou odpovědnost při plnění cílů LS a mají usnadnit hodnocení plnění reformních kroků realizovaných v jednotlivých členských státech Unie. Předložená studie se věnuje zapojení zákonodárných sborů (projednávání na plénu, zapojení výborů, předkládání pozměňovacích návrhů) do schvalování národních lisabonských programů reforem (NLPR) na roky 2005-2008 v jednotlivých členských státech Unie. Práce ukazuje, že ve většině sledovaných zemí nebyl NLPR na programu plenárního zasedání, výjimkou byly rakouská Národní rada, slovenská Národní rada a Senát Parlamentu ČR. Studie dále dokládá, že v některých zemích byl do projednávání národních lisabonských programů reforem zapojen pouze jeden výbor (např. Belgie, Francie, Polsko) a v jiných zemích byl tento strategický dokument projednáván ve více věcně příslušných výborech (např. Finsko, Slovinsko, Estonsko).

1.173 Činnost parlamentu v období výkonu předsednictví v Radě EU (Dokument PDF, 318 KB)
Autoři: Michal Částek, Eva Medková, Jan Němec, Štěpán Pecháček
(studie, 7/2006, 19 str.)
Hlavním cílem studie je představit způsob zapojení čtyř národních parlamentů do projednávání agendy Evropské unie a jejich participace na přípravách a realizaci předsednictví dotyčných zemí v Radě EU. Práce si také klade za cíl poukázat na možnosti zapojení národních parlamentů do rozhodovacích postupů Evropské unie a také na rostoucí možnosti parlamentní diplomacie a zapojování parlamentů do mezinárodněpolitických otázek.

1.174 K ústavní úpravě jmenování vlády (Dokument PDF, 256 KB)
Autoři: Petr Kolář, Jindřiška Syllová
(studie, 7/2006, 10 str.)
Práce se zabývá jmenováním vlády poté, kdy byla ustavena Poslanecká sněmovna, ustavující schůzí Poslanecké sněmovny a ústavním postavením vlády, která podala demisi.

1.175 Rozsah poslanecké imunity ve vybraných státech (Dokument PDF, 252 KB)
Autoři: Eva Medková, Marek Nemeth, Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 7/2006, 11 str.)
V obecném úvodu je popsán institut parlamentní imunity jako jeden z nástrojů ochrany nerušené činnosti zákonodárného sboru. Jeho historické kořeny sahají již do středověku, kde bylo nezbytné chránit nově se vytvářející stavovská shromáždění před zásahy tehdy mocných panovníků. Postupem historického vývoje se institut rozpadl na dvě rozdílné a přesto propojené části, na neodpovědnost poslanců a na jejich nestíhatelnost. Zatímco neodpovědnost chrání proti stíhání za hlasování a některé projevy, které v parlamentu činí, často v rámci výkonu svých povinností, nestíhatelnost zabezpečuje, že je poslanec chráněn před zákonným stíháním trestného činu, správního deliktu či občanskoprávního aktu.

1.172 Vývojové diagramy projednávání zákonů (Dokument PDF, 200 KB)
Autoři: Petr Kolář, Jindřiška Syllová
(informační podklad, 6/2006, 10 str.)
Práce shrnuje do vývojových diagramů základní činnosti Poslanecké sněmovny a Senátu, soustřeďuje se zejména na legislativní proces. Je nutno upozornit, že diagramy se soustřeďují na nejobvyklejší procedury. Vynechány jsou mimořádné procedury např. projednávání zákona v legislativní nouzi, zkrácené jednání o návrzích zákonů po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, zákonodárný proces k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti.

1.170 Politické skupiny v Evropském parlamentu (Dokument PDF, 431 KB)
Autor: Marcela Bláhová
(studie, 4/2006, 38 str.)
Práce poskytuje podrobný přehled o politických skupinách (frakcích) v Evropském parlamentu po volbách v roce 2004. Součástí popisu každé frakce je historie jejího vzniku a vztah k národním politickým stranám. Stěžejní částí práce je však ideové vymezení každé politické skupiny. Ideové vymezení je zkoumáno ze dvou hledisek. Prvním hlediskem je vztah frakce k evropské integraci, především k rozšiřování o nové země a prohlubování integrace. Druhým hlediskem zkoumání je ideové rozpětí mezi jednotlivými členskými stranami politické skupiny, resp. je zde zkoumán odlišný přístup politických stran v v jednotlivých členských státech k významným politickým tématům.

1.067 Pravidla týkající se registrace a deklarace finančních zájmů poslanců ve Velké Británii (Dokument PDF, 523 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(informační podklad, 7/2004, 28 str.)
Překlad byl zhotoven v r. 1994 z dokumentů platných v tehdejší době. Do r. 2004 byly tyto dokumenty několikrát, ale pouze nepříliš podstatně novelizovány (zejména pokud se týká minima, které se nemusí registrovat. Změněn je také výbor, který registraci zájmů kontroluje – v současné době jde o výbor pro standardy a privilegia – Committee on Standards and Privileges). Systém registrování zájmů se nezměnil. Z tohoto důvodu je možno brát tuto práci jako dostatečný základ pro poučení ohledně britského systému registrování a deklarování zájmů. Na konci práce je doplněn výtah současné úpravy stížností na nesprávnosti registrování zájmů. Stížnost je jedinou možností, jak zjistit, zda poslanec registroval svůj zájem správně. Nesprávná registrace a deklarace zájmů má stejně jako všechny nepořádky ve sněmovně pouze sněmovní (nikoliv státní) sankce. Je stanoveno, že za porušení privilegií parlamentu, pohrdání parlamentem (tj. neúctu vůči parlamentu), za což se považuje i porušení jednacích pravidel, je možno poslance (kromě jiných disciplinárních trestů) i vyloučit.

1.038 Otázky a interpelace v parlamentní proceduře (Dokument PDF, 391 KB)
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc
(informační podklad, 4/2003, 6/1993, leden 1996, leden 1997, 28 str.)
Významné jsou tři procedurální aspekty otázek: kolik času je vyhrazeno vládě k odpovídání otázek, zda mohou tázající se poslanci klást doplňující otázky a jaké jsou podmínky, za nichž je možno otevřít rozpravu k otázce. Pokud jde o čas, po který se může věnovat vláda odpovídání ústních otázek, ten se v jednotlivých zemích liší. V několika zemích (např. v Kanadě, Lichtenštejnsku, Velké Británii) mohou být otázky zodpovídány v den, kdy byly položeny. V řadě zemí je určena lhůta, během níž musí vláda odpovědět na ústní otázky. Tato lhůta je od 2 dnů (Velká Británie) do několika měsíců. Lhůta pro odpovědi na písemné otázky se liší podobně, a to od 3 dnů (Irsko) do 30 dnů (Finsko, Francie). Pokud je upravena možnost poslanců klást ústní otázky, je většinou upravena i možnost položení doplňující otázky po ministrově odpovědi. Jde o přirozený doplněk ústní otázky. Doplňující otázky mohou být využity zejména v tom případě, kdy poslanec není spokojen s odpovědí ministra nebo kdy považuje za nutné, aby odpověď byla doplněna o vysvětlení. V některých parlamentech je místo doplňujících otázek pouze právo tázajícího poslance na repliku, což významně zlepšuje postavení tázajícího poslance. V některých státech je question time nejvýznamnějším prostředkem PR parlamentu, v některých dokonce významně přispívá k medializaci vládní politiky, popularizaci ministrů a jejich politických postojů. Q. time je ve většině států živě přenášen televizním vysíláním, otázky jsou často iniciovány novináři, což jim zajišťuje rychlý přístup do médií. Důležité pro medializaci question timu je doba, v níž se koná. Nejvýhodnější se ukazuje časné odpoledne, aby bylo dostatek času na zpracování informace do večerních zpráv a do zítřejšího vydání novin. V nových demokraciích (střední a východní Evropa) není question time prozatím dostatečně využíván. Pokusy opozičních stran o medializaci q. timu ztroskotávají zejména na společném rysu většiny východoevropských parlamentů, kterým je všeobecné podceňování mediálních možností parlamentních jednání. Menší roli hraje poněkud kabinetní způsob vládní politiky v postkomunistických státech.

1.041 Zásady úpravy poslanecké imunity
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 7/2002, 11str., 7/1993)
Rozsah nestíhatelnosti - trvání nestíhatelnosti v 11 státech

1.044 Výzkumná a informační střediska v zahraničních parlamentech
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc., Libor Chlad
(informační podklad, 3/2002, původně březen 1993, 13 str.)
Informační střediska pro poslance. Zdroje informací. Poskytování informací.

1.026 Legislativní funkce ve dvoukomorových parlamentech
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 12/1999, původně prosinec 1992, 11str.)
Rozdělení legislativy mezi komorami - zákonodárná iniciativa - dohodovací postup - přijímání rozpočtu ve dvoukomorovém parlamentu - v 16 zemích světa.

1.122 Složení Evropského parlamentu po volbách v červnu 1999
Autor: Mgr. Štěpán Pecháček
(informační podklad, 6/1999, 12 str.)
Tento informační podklad obsahuje výsledky voleb do EP v červnu 1999. Výsledky jsou zpracovány také podle jednotlivých zemí a politických stran.

1.090 Evropský parlament - Jednací řád
(překlad, 11/1998, 125 str.)
Úplný překlad jednacího řádu Evropského parlamentu včetně příloh a indexu

1.101 Zajištění bezpečnosti parlamentu a poslanců
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační studie, 2/1997, 11 str.)
Podřízenost bezpečnostních složek parlamentů v 9 státech, parlamentní stráž, nošení zbraní, koordinace organizace bezpečnosti ve dvou komorách.

1.024 Jednací řád a rozpočet parlamentu
Autoři: Ing. Hermína Měkutová CSc., JUDr. Jindřiška Syllová CSc.
(informační studie, 6/1996, původně prosinec 1992, 6 str.)
Rules of Procedure - Standing Orders - finanční nezávislost parlamentu - v 16 zemích světa.

1.078 Zabezpečení poslanců po skončení mandátu
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační studie, 3/1995, listopad 2000, 10str.)
Odstupné po skončení výkonu mandátu, náhrady výdajů spojených se skončením mandátu, důchody poslanců ve vybraných státech.

1.045 Projednávání rozpočtu v parlamentech
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační studie, 8/1993, 10 str.)
Projednávání rozpočtu v parlamentech v deseti zemích světa. Rozpočet jako zákon. Příprava rozpočtu. Úloha výborů při projednávání rozpočtu. Lhůty k projednání rozpočtu. Opatření při nepřijetí rozpočtu před začátkem finančního roku.

1.031 Politické složení parlamentu v první republice
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 3/1993, 4 str. + příl.)
Počty členů politických stran v Poslanecké sněmovně a Senátu v letech 1920, 1925, 1929, 1935

1.027 Možnosti rozpuštění parlamentu
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 12/1992, 4 str.)
Podmínky rozpuštění parlamentu v 16 zemích světa.

1.029 Úloha parlamentních výborů v legislativním procesu
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 12/1992, 10 str.)
Přikazování návrhů do výborů - pravomoc výborů pozměňovat návrhy - zprávy výborů - stanovisko menšiny - mimoparlamentní konzultace - v 16 zemích světa.

1.001 Mechanismus hlasování v demokratických parlamentech
Autoři: JUDr. J. Syllová, CSc., JUDr. J. Reschová, CSc.
(informační studie, 7/1991, 13 str.)
Historie ústavních konvencí jednacího řádu a hlasování ve Velké Británii - Francii - USA - způsob hlasování v Evropském parlamentu - hlasování v Kanadě - delegované hlasování - veřejnost hlasování - hlasování podle jmen - četnost různých typů hlasování ve světě - elektronické hlasování