Neautorizováno !

(18.35 hodin)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, na pořad jednání 22. schůze Poslanecké sněmovny jsou předloženy dvě odpovědi na vznesené interpelace, s nimiž páni poslanci nejsou spokojeni, a z tohoto důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Přistoupíme tedy k projednávání bodu

Ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Plachého ve věci tvrdosti Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 508.

Otevírám rozpravu a uděluji slovo panu poslanci Plachému. Prosím.

Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, obracím se na vás ve věci tvrdosti Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, protože odpověď ministra práce a sociálních věcí a zejména jeho snahu o nápravu stávající situace považuji za nedostatečnou. Přitom dle mého názoru dochází v důsledku aplikace smlouvy k porušování základních práv občanů České republiky.

Na konkrétním příkladu pana doktora Stancla jsem se snažil panu ministru práce a sociálních věcí ozřejmit problémy, které vznikají při aplikaci smlouvy, bohužel však marně. Upozornil jsem ho na skutečnost, že někteří naši občané, kteří celý svůj aktivní věk před rozdělením státu žili a pracovali na Slovensku, nedostávají v důsledku odlišné legislativy Slovenské republiky výplatu starobního důchodu, ačkoliv podle legislativy České republiky na výplatu starobního důchodu právní nárok mají.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče. Chtěl bych poprosit torzo Poslanecké sněmovny, které je v jednacím sále, kdyby se mohlo chovat jako torzo a jeho hlučnost byla přiměřena jeho velikosti.

Prosím, pane poslanče, pokračujte.

Poslanec Jaroslav Plachý: Děkuji, pane předsedající.

Doufal jsem, že pan ministr použije článek 26 smlouvy a odstraní její tvrdost, o kterou se bezesporu jedná v případě, kdy není občanu České republiky v důsledku stavu legislativy Slovenské republiky vyplácen vůbec žádný důchod. Doufal jsem však marně. Bylo mi vysvětleno, že se o tvrdost nejedná. Zato pan ministr odkázal všechny poškozené občany České republiky, aby se se svou žádostí o odstranění tvrdosti smlouvy neobraceli na svého ministra, ale paradoxně na jeho slovenského kolegu. Je to tak přirozeně pohodlnější pro naše ministerské úředníky. Ostatně proč by se starali o své občany, když se může náš občan postarat sám o sebe?

Další příčinou poškozování občanů České republiky jsou podstatně nižší důchody stanovené podle slovenských předpisů, které jsou ještě dále sníženy v důsledku kursovních rozdílů mezi českou a slovenskou korunou. Za tyto směšné důchody na úrovni poloviny našeho průměrného důchodu se v České republice nedá prakticky žít. Náš občan je tak donucen začít pracovat bez ohledu na svůj věk a zdravotní stav a v důsledku svého zaměstnání tak přijde zcela o výplatu svého slovenského důchodu. Je to ukázkový bludný kruh, do jehož roztětí se panu ministrovi jaksi nechce.

Jakési přece jen černé svědomí vedlo předchůdce pana ministra Špidly k částečnému řešení situace. Stanovil vybrané kasty občanů České republiky, kterým je ke slovenskému důchodu vyplácen doplatek na výši důchodu stanoveného podle české legislativy. Doplatek tedy není vyplácen všem občanům České republiky pobírajícím slovenský důchod, ale pouze těm skupinám, které byly stanoveny zřejmě pohledem z okna.

***