Neautorizováno !

(9.30 hodin)

(pokračuje Bendl)

Jsem toho názoru, že se ve špatné práci rady projevuje především skutečnost, že radní nejsou osobami vybavenými ekonomickým vzděláním a nemají zkušenosti s řízením společnosti s větším počtem zaměstnanců. Výsledkem práce Rady ČT je pak logicky její neplnění kontrolní funkce směrem k České televizi, jedním z důsledků pak bude i snaha České televize prosadit zvýšení poplatků, se kterým nemohu za této situace souhlasit. Domnívám se, že diskuse na téma navýšení poplatků je možná jedině tehdy, budou-li jednoznačné a prokazatelné snahy Rady ČT o hlídaní výdajové stránky rozpočtu, což se zjevně neděje a čehož - domnívám se - rada v tomto personálním složení není jako celek schopna.

Návrh usnesení stálé komise pro sdělovací prostředky je podle mého názoru vyjádřením objektivní situace, a proto doporučuji Poslanecké sněmovně ČR přijmout následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

1. bere na vědomí usnesení stálé komise Parlamentu ČR pro sdělovací prostředky.

2. Konstatuje

a) že Rada ČT dostatečně neuplatňuje svou kontrolní funkci, danou jí především § 8 odst. 2 zákona o České televizi, a nedostatečně zastupuje zájmy a práva veřejnosti dané jí zákonem;

b) Rada České televize tímto postojem způsobuje, že České televize opakovaně neplní své poslání dané jí § 2 zákona č. 483/91 Sb., o České televizi.Ů

Tento svůj návrh, mám na mysli odst. b) ke slůvku "opakovaně", dávám jako podmiňující, aby v případě, bude-li přijato první usnesení, se o něm dalo hlasovat v této podobě. V případě, že nebude přijato první usnesení, tak bez slůvka "opakovaně".

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Bendlovi a otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Kateřina Dostálová. Připraví se pan poslanec Talíř.

Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych i já vám zprostředkovala diskusi, která se odehrála na půdě Stálé komise pro sdělovací prostředky ve dnech 30. září m. r. a 11. 2. t. r.

Já si dovolím, vážená paní předsedající, okomentovat tato dvě usnesení společně, vzhledem k tomu, že po přednesení zpravodajské zprávy první nebyla otevřena diskuse. Jde o jednání, na kterých jsme přijali usnesení týkající se vysílání kontroverzního cyklu Třicet návratů a usnesení o doplnění výroční zprávy o hospodaření České televize za rok 1998. V případě prvního usnesení jsem hlasovala pro především proto, že jsem přesvědčena, že Česká televize nesmí používat v boji o diváky prostředky, které se neslučují s její veřejnoprávní funkcí. Vysílání Třiceti případů majora Zemana se sice stalo součástí komentovaného cyklu Třicet návratů, ale spojení dokumentů objasňujících některé zločiny komunismu s propagandistickým seriálem považuji za alibistické. Uvedení jednotlivých dílů seriálu v hlavním vysílacím čase a nedostatečné objasnění a vysvětlení konkrétních propagandistických lží mě utvrdilo v tomto názoru. Televize, veřejné služby, nesmí urážet diváky, jejichž postoje by pro nás měly být morálním vzorem.

Dovolte mi, abych v tuto chvíli také krátce okomentovala omluvu, které se těmto lidem dostalo tento týden od vedení České televize. Já osobně ji považuji takřka za skandální. To, co je tolik kritizováno u politiků, že se rozcházejí slova s jejich činy, je nám dnes plnými doušky servírováno z úst vedení České televize. Slova se rozcházejí s činy. I proto si myslím, že přijetí zmiňovaného usnesení bylo správné.

V případě usnesení o hospodaření České televize za rok 1998 musím podotknout, že nám do roku 2000 nebylo hospodaření za tento rok prakticky osvětleno. Snaha České televize o zvýšení koncesionářských poplatků je ale neustálá. Pokud máme vůbec uvažovat o zvýšení těchto poplatků a rozhodovat, měli bychom vědět, jak účelně je s nimi nakládáno. Obávám se, že Rada České televize nám toto není schopna vysvětlit. Možná je to i proto, že prozatím pro členství v radě nebylo nutné ekonomické vzdělání.

Nebudu komentovat podrobné připomínky, které zazněly z úst zpravodaje k této problematice. Napadají mě ale některé otázky. Odpověď na ně bohužel nenajdete ani v zápisech z jednání rady ani ve výročních zprávách Rady České televize.

1. Z jakých zdrojů je financována výroba pořadů České televize? Jsou to pouze zdroje z koncesionářských poplatků a reklamy na České televizi?

2. Jak je možné, že si rada nepovšimla zásadního porušení pravidel o skryté reklamě v redakci sportu? Musím ocenit, že nové vedení tuto situaci začalo řešit i bez jakéhokoliv upozornění Rady České televize.

3. Je rada informována o hospodaření České televize s jejím nemovitým majetkem? Ví rada o tom, jakým způsobem a komu jsou pronajímány prostory v České televizi?

4. Jak je možné, že rada nereagovala a nežádala vysvětlení o podivné pravidelné reklamě jednoho nejmenovaného soukromého týdeníku, se kterou jsme konfrontováni každý týden na ČT 1?

Odpověď na tyto otázky v zápisech z jednání rady nenajdete. Buď o tom rada nikdy nejednala, nebo jsou jednání tajná. V obou případech je to špatně.

Obě dvě usnesení stálé komise pro sdělovací prostředky upozornila pouze na nejviditelnější problémy v činnosti Rady České televize.

Už rok a půl narážíme při komunikaci s radou na další překážky. Jde o neochotu zveřejnit projekt Jakuba Puchalského, na základě kterého se stal generálním ředitelem České televize. Rada argumentovala ochranou autorských práv pana Puchalského, což považuji za absurdní. Dále jde o nerespektování základního kritéria manažersko-řídicích schopností při první volbě ředitele České televize. Minulý předseda rady veřejně přiznal, že toto kritérium v případě volby pana Puchalského bylo "upozaděno".

Stálá podpora a pozitivní hodnocení managementu Jakuba Puchalského se bez vysvětlení změnila na razantní kritiku, i zpětnou. Ve zprávách Rady České televize o tom není ani zmínka. Tajila tedy rady neúspěchy svého ředitele?

Dále jde o nejasný a netransparentní postup při volbě nového generálního ředitele. Faktem je ovšem to, že se rada chovala přesně tak, jak jí to umožňuje současný zákon o České televizi.

Výroční zpráva rady za rok 1999, která nám byla předložena k projednání teprve tento týden ve středu, svým předložením až v březnovém termínu naprosto vybočila z praxe minulých tří let, kdy byl dodržován termín konec února.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, v tomto výčtu jsem se pokusila zachytit alespoň některé nejvýraznější kritické připomínky, které směřovala k Radě České televize nejen stálá komise pro sdělovací prostředky, ale i  výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu v období minulých dvou let. Všechny připomínky byly radou odmítnuty s vysvětlením, že rada svou činností neporušuje zákon. V tom je zřejmě jádro problému. Špatný zákon o České televizi rada neporušuje a tento zákon jí umožňuje vykonávat její činnost tak, že zhusta bývá terčem kritiky nejen poslanců, ale především odborné veřejnosti.

Rada má pravomoci, ale není nucena k žádné konkrétní odpovědnosti. Pokud bych chtěla použít silné názorné nadsázky, mohla bych říci, že pokud rada zvolí generálním ředitelem např. medvídka Pú a my se jí dovolíme zeptat, zda vládne řídicími a manažerskými schopnostmi, budeme obviněni z politických tlaků. Pokud si dovolíme dotázat se rady, zda se členem vrcholného managementu stal i Kryštůfek Robin, a dovolíme si zeptat se, zda umí česky, budeme obviněni z politických tlaků.

***