Neautorizováno !

(9.50 hodin)

(pokračuje Mlynář)

Nicméně budu hlasovat proti návrhu usnesení. Budu proti němu hlasovat, protože odvolávat Radu České televize, resp. spustit mechanismus jejího odvolání znamená do budoucna ohrozit její nezávislost. Znamená to závažný precedens. Znamená to, že příští rada, kterou snad Poslanecká sněmovna zvolí lépe než minulou, se bude ve svém příštím rozhodování ohlížet na aktuální většinový politický názor v této sněmovně. Podle mého soudu toto není dobře. Podle mého soudu je toto mnohem horší než všechny výtky, které zde zazněly na adresu současné Rady České televize.

Jakkoliv jsem nespokojen s prací Rady České televize a patřím také k jejím kritikům a jsem přesvědčen, že Rada České televize by pro Českou televizi udělala nejlépe, kdyby sama odstoupila a vytvořila tak prostor pro volbu nové rady, nemohu souhlasit s tím, abychom dnes spustili precedens, který bude ohrožovat do budoucna veřejnoprávnost České televize. Fakticky to totiž znamená, že dnes učiníme, schválí-li tato sněmovna navržené usnesení, krok k tomu, aby sněmovna začala řídit a zasahovat do veřejnoprávní televize. To je špatný princip a já před tím velmi silně varuji. Klub Unie svobody proto bude hlasovat proti navrženému usnesení.

Děkuji.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Mlynářovi. Nyní bude hovořit paní kolegyně Machatá, připraví se pan kolega Vymětal Vojtěch. Prosím, paní kolegyně.

Poslankyně Marie Machatá: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, jako první bod svého vystoupení musím i já s politováním konstatovat, že mě velice mrzí, že argumenty, které zazněly na dnešním jednání, nebyly k dispozici před tímto zasedáním.

K samotným návrhům usnesení. Mohu říci, že jsem se snažila velice pozorně se seznámit s usnesením stálé komise pro sdělovací prostředky ze dne 11. 2. 2000 a konfrontovala je s probíhajícími diskusemi a se zněním zákona o České televizi č. 483/1991. Avšak ani toto usnesení mi dostatečně neosvětlilo příčiny vedoucí ke konstatování v bodě 2 tohoto usnesení.

Dámy a pánové, byla bych velice nerada, aby se Poslanecká sněmovna České republiky dopustila účelového zneužití zákona k řešení personálních záležitostí České televize. Takovýto krok by bylo možno hodnotit přinejmenším jako eticky nepřijatelný. A proto i já jsem přesvědčena, že daleko zásadnější je v současné chvíli zabývat se novou legislativní normou o České televizi, která je i součástí legislativního plánu, a vést veřejnou diskusi na téma "institut veřejnoprávní".

Musím na závěr podotknout, že tímto svým vystoupením se v žádném případě nezařazuji mezi stoupence seriálu Třicet případů majora Zemana.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Bendl, který má jako zpravodaj přednost.

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, cítím jako povinnost coby zpravodaj vystoupit a okomentovat to, co ze bylo řečeno mým předřečníkem, neboť by snad mohlo vypadat jednání stálé komise pro sdělovací prostředky jako něco, co je tajné, za dveřmi, kam nikdo nemůže. Chtěl bych kolegy a kolegyně ujistit, že stálá komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jedná a stejně jako jednotlivé výbory má ve své zákonné úrovni stejná práva a povinnosti jako výbory, její usnesení jsou veřejná, její jednání je veřejné, je možné se seznámit s usnesením na internetu, je možné seznámit se se zněním zápisu, je možné přijít na jednání a požádat v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny o slovo. To, co zde bylo řečeno, bylo unfair, naprosto nekorektní a zavádějící diskusi kamsi, kam rozhodně nepatří. Chce-li někdo opravdu diskutovat i třeba s předsedou Rady České televize, má prostor na jednání mediální komise, má prostor se na cokoliv zeptat, má prostor podívat se do materiálů. Není pravdou, že by něco takového nebylo možné.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní se hlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Miloslav Kučera, který si to mezitím rozmyslel. Takže faktická poznámka pan poslanec Cyril Svoboda, potom řádně přihlášený pan poslanec Vojtěch Vymětal. Pan poslanec Cyril Svoboda si to také rozmyslel. Pan poslanec Vymětal, poté udělím slovo ministrovi kultury panu poslanci Pavlu Dostálovi.

Poslanec Vojtěch Vymětal: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře kultury, vážený pane ministře školství, dámy a pánové, dovolte mi, abych i já se vyjádřil k tomu, jak Česká televize naplňuje literu zákona 483 v programové stránce, a přitom nebudu hovořit o populárním seriálu Třicet případů majora Zemana.

Česká televize má ze zákona poskytovat informace objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené. Současně je povinna zprostředkovávat i informace ekologické. Příkladem toho, jak se jí to ne vždy daří, je třídílný pořad Magická moc energie, který byl odvysílán v prvních třech týdnech tohoto roku. Jeho záměrem bylo poukázat na bezvýchodnost a škodlivost zvyšující se energetické spotřeby lidstva a měl napomoci ke změně tohoto spotřebního chování.

Skladba pořadu je velice sugestivní. Autoři za sebou emotivně řadí záběry dýmajících komínů, stožárů vysokonapěťového vedení a záběry zřejmě narkomanů, kteří si navzájem infekční stříkačkou vpichují blíže neurčenou látku. Touto skladbou se snaží přesvědčit diváky, že mezi těmito obrazy je jistá paralela, že návyk na drogu, který je často a podrobně komentován jak odborným psychologem, tak i výpověďmi samotných narkomanů, a návyk na bezuzdnou spotřebu energií jsou vlastně obdobné jevy. Tomu koneckonců odpovídá i název prvního dílu pořadu "Návyk na drogu".

Mně nevadí samotný záběr pořadu, myslím si, že pořady tohoto druhu jsou potřebné a užitečné. Problém vidím v tom, jakých prostředků k vyjádření záměru bylo použito. Autoři se snaží démonizovat energetickou politiku státu jako molocha, který nepřipouští alternativu. Používají emotivní přirovnání, že každý člověk dnes potřebuje tolik energie, jako by zaměstnával sto otroků. Zvyšující se spotřebu sugestivně přirovnávají ke snaze sportovců o vrcholné výkony, kde podle jejich názoru - cituji - tisíce sportovců používají doping, po kterém jim praskají úpony a šlachy a umírají na rakovinu. Podle názoru autorů by se do nákladů na jadernou energetiku měly počítat i náklady jaderných zbraní, protože ty mírovému využití jádra přece předcházely. Do opačného gardu v této ideologizaci kladou zbožštělé Slunce jako nekonečný oceán tzv. čisté energie, upřednostnění spalování plynů, jako by plyn nepatřil k neobnovitelným zdrojům energie, a pak samozřejmě lokální zdroje jako kontrast k té již dříve zmiňované centrální státní energetice. Nedosti však na hrubé ideologizaci problému. Autoři se nezdráhají použít i jednoznačné lži, např. o tom, že jaderné elektrárny nelze zlikvidovat, nebo o tom, že se k výstavbě meziskladu vyhořelého jaderného paliva v Dukovanech nemohli vyjádřit občané, atd. atd.

Tak se z původně záslužného záměru realizací stal z pořadu paskvil, ze kterého je až příliš zřejmé, že má lidi hlavně děsit. Místo vyvolání diskuse o tom, jak zachovat životní prostředí, posloužil pořad militantním ekologickým skupinám, jejichž záměry a cíle nejsou příliš zjevné.

***