Neautorizováno !

(9.30 hodin)
(pokračuje Emmerová)

Tato forma demokracie potřebuje také rozvoj analytických nástrojů, na národní úrovni pak například rozvoj jednotných pravidel a standardů.

Rozhodně se neubíráme cestou zákona číslo 20/1966 Sb. a z něho vyplývajícího administrativního přístupu ke správě a řízení zdravotnictví.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní ministryně, je mi to líto, ale musím napomenout vaše kolegy - předsedu odborného výboru a další. Děkuji.

Ministryně zdravotnictví ČR Milada Emmerová Jestliže byly vytvořeny zdravotní pojišťovny jako veřejnoprávní korporace pojištěnců, pak to znamená, že nejde o pojišťovny jejich managementu, ale o pojišťovny, které jsou v demokraticky realizované samosprávě samotných pojištěnců. Proto potřebujeme budovat chybějící demokratické instituce této samosprávy. Avšak i rozvoj demokracie na ústřední úrovni státní správy a samotných dalších součástí má ještě výrazné možnosti směrem k větší transparentnosti a otevřenosti, sběru a zpracování datu a jejich veřejné dostupnosti.

Šestým okruhem jsou financování a úhrady zdravotnických služeb a péče o zdraví. Výsledky hospodaření nemocnic vedly v předchozích letech pravidelně každoročně ke vzniku miliardové ztráty. Komplexní a zásadní příčiny tohoto stavu nebyly ze strany státní správy a všech dalších odpovědných řídících pracovníků již mnoho let řešeny. Rozdíly v nákladech poskytovaných nemocničních služeb jsou významné a jsou ukazatelem poměrně často se vyskytující nízké efektivity v tomto segmentu služeb.

Připravovaný systém úhrady nemocniční péče DRG je vybudován na takto neefektivním stavu hospodaření a jeho cíl nebyl vymezen ve vztahu ke zlepšení efektivity. Příprava systému DRG v České republice nereflektovala zkušenosti v rovině mezinárodního srovnání a ustrnula tak bez zohlednění dalších souvisejících aspektů. Vynaložené náklady na poskytované služby nejsou ze strany státní správy ani zdravotních pojišťoven systematicky analyzovány a nejsou zatím vztahovány k objemům a výsledkům poskytovaných zdravotnických služeb.

Sedmým okruhem je veřejná správa a etapy její reformy. Pozitivní záměry v procesu reformy územní veřejné správy nebyly v rámci vývoje zdravotnického práva odpovídajícím způsobem doplněny širším vymezením kompetencí a jednotného postupu v poskytování zdravotnických služeb. Došlo k nevyváženým vztahům mezi samosprávnou a státní správou na úrovni krajů. Mnozí z nás si nepochybně kladou otázku, zda ve zdravotnictví při určité nerovnováze při řízení mezi samosprávou a státní správou na úrovni krajů nezačínají nad veřejným zájmem občanů kraje dominovat individuální zájmy podnikatelského charakteru.

V důsledku nekontrolovaného vývoje v oblasti daňového práva, ochrany veřejného majetku nemocnic ve veřejném zájmu a podcenění charakteru zdravotnických služeb jako veřejných došlo k právně značně neurčitému stavu v oblasti nemocniční péče. Důsledkem jsou rizika kvality veřejných zdravotnických služeb z hlediska jejich dostupnosti, účelnosti a účinnosti. Zdravotnictví by se tak při deficitech a evidentních chybách právního rámce poměrně snadno mohlo stát předmětem tržních spekulací…

Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní ministryně, rozumím vašim pomlkám jako signálu vašim i našim kolegům k tomu, aby ztlumili svůj šepot, protože tady se nejedná o nějaký vyprovokovaný nebo jinak míněný hluk. Je to šum, který ve sněmovně čas od času vznikne. V tuto chvíli mohu pouze apelovat na všechny, kteří chtějí sledovat vaše vystoupení, aby tak buď činili, v případě, že ho nechtějí sledovat, aby opustili sněmovní síň a věnovali se jiné činnosti.

Ministryně zdravotnictví ČR Milada Emmerová Osmým okruhem jsou výzkum a analýzy se zaměřením na organizaci a financování zdravotnictví, vývoj veřejné správy, determinant zdraví atd. Tento výzkum byl v roce 1990 nejen výrazně podceněn, někdy i zcela záměrně zastaven. Vzniklé bariéry rozvoje tolik potřebného poznání v těchto oblastech a možnostech praktického využití poznatků jsou bezprostředními příčinami dlouhodobě přetrvávajících problémů českého zdravotnictví, jeho bezkoncepčnosti a bezradnosti v oblasti vývoje zdravotnického práva. Rozhodně nejde jen o náhody nebo chyby. Zdravotní politiku nelze efektivně tvořit pouze nebo převážně jen na základech vývoje samotné medicíny. Proto je zapotřebí věnovat podstatně větší pozornost nemedicínským přístupům než doposud. To samozřejmě nikterak nediskvalifikuje vývoj a výzkum samotné medicíny, zejména pak v oblasti velmi perspektivní molekulární medicíny.

Devátým problémovým okruhem je rozvoj lidských zdrojů. Lidské zdroje jsou rozhodujícím a nejdůležitějším faktorem. Přitom rozvoji lidských zdrojů na zdravotnictví je věnována jen velmi malá pozornost. Od plánování a řízení lidských zdrojů bylo v České republice upuštěno. Důsledkem jsou velmi nevyvážené počty v rámci jednotlivých oblastí zdravotnických služeb a odborností, problémy mladých pracovníků, projevy násilí na pracovišti atd.

Desátý, a tedy poslední problémový okruh tvoří aktéři, jejich zájmy a způsob jednání v daném rámci právních a morálních pravidel. Proběhlé změny českého zdravotnictví se soustředily, jak už jsem se zmínila, především na oblast financování, změny vlastnictví, autonomii poskytovatelů služeb. Došlo ke ztrátě četných morálních zábran a vývoj právního rámce ve vztahu k odpovědnosti četných aktérů ve zdravotnictví je zatím za organizačními a finančními změnami pozadu. Takový stav umožnil u mnohých aktérů rozvoj jejich neodpovědného jednání a vede k představám, že zdravotnictví se stalo nikým nekontrolovaným zlatým dolem. Pokud má být ve zdravotnictví dosaženo cíle dlouhodobé finanční stability, pak je nutné věnovat intenzivní pozornost dalšímu rozvoji práv a odpovědnosti jednání zúčastněných aktérů prakticky ve všech skupinách.

Výchozí principy českého a evropského zdravotnictví jsou odvozeny od převažujících hodnot veřejného zájmu mezinárodních lidských práv, ústavního práva v České republice a zásadních poznatků společenských a medicínských věd, včetně jejich diskuse a dalšího zpracování, např. v Lublaňské chartě z roku 1996. Principy jsou klíčovými východisky reformních změn a představují také důležité pojistky před zjednodušujícími přístupy, které nerespektují složitost zdravotnických systémů a dlouhodobých sociálních důsledků uvažovaných změn v rovině zdravotního pojištění či organizačně-právních forem. Výchozí principy představují základní zásady a myšlenky odvozené od dlouhodobých hodnot rozvoje poznání, zkušeností z oblasti zdravotnických systémů, od mezinárodních lidských práv a platného ústavního práva v České republice. Uvedené principy jsou v koncepci doplněny už zmíněnou Lublaňskou chartou, která byla formulována Evropskou úřadovnou Světové zdravotnické organizace a diskutována na konferenci WHO o reformě zdravotní péče v Evropě v roce 1996.

Ke skupině principů zde považuji za nutné z důvodů některých vzniklých nejasností a otázek uvést také výčet aktivit, které vymezují roli státu ve zdravotnictví:

***