Neautorizováno !

(11.10 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Dámy a pánové, závěrem si na základě svých úvah dovolím dát návrh na zamítnutí předloženého sněmovního tisku. Jak jsem řekl, myslím si, že o evropské ústavě se má rozhodovat referendem, ale všichni víme, že v tuto chvíli je na půdě Senátu návrh, který připouští referendum právě a jen ve vztahu k evropské ústavě. A pokud je zde všeobecná vůle podpořit úvahu, že evropská ústava má být přijímána referendem, pak nám nic nebrání v tom, abychom podpořili případný návrh Senátu a přijali ad hoc referendum, které upraví tyto otázky.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. V tuto chvíli uděluji slovo druhému písemně přihlášenému kolegovi, kterým je Marek Benda. Připraví se paní předsedkyně ústavněprávního výboru Vlasta Parkanová.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, pan kolega Pospíšil zde přede mnou sdělil obecné výhrady k obecnému zákonu o referendu, já je tedy nebudu opakovat. Chtěl bych spíše vyjít ze současné politické a společenské situace a zeptat se, proč vláda takový návrh zákona předkládá, jestliže víme, že druhá komora nechce obecný institut referenda, sdělila nám to naposledy při hlasování o ústavním zákonu o evropském referendu a probíhala zcela jednoznačná sondáž ze strany vlády, zda došlo ke změně postojů Senátu, ke kterým prostě nedošlo. Proč se tedy zatěžujeme tímto zbytečným návrhem zákona, který je zcela jasný, že druhou komorou Parlamentu nebude schválen, a že jestli něco můžeme schválit, tak jednorázové referendum o Ústavě pro Evropu? Toto pokládám za první nesmysl, který vláda činí, jenom aby si odškrtla, že předložila opakovaně svůj návrh o obecném referendu. Předkládá návrh, který nemá šanci být schválen, a bylo to vládě jednoznačně sděleno a prezentováno. To je první moje zásadní výhrada.

Druhá výhrada je, že podle tohoto návrhu zákona, tak jak nám jej vláda předložila, by nepochybně referendum o ústavní smlouvě nemohlo být konáno. To bych řekl, že je tak zřetelné - pan ministr se na mne mračí, ale já se ptám: Schvalování ústavy není výkonem moci zákonodárné? Opravdu si myslíme, že schválení ústavy není výkonem moci zákonodárné? A je přece úplně jedno, jestli se jedná o ústavu této země, nebo ústavu společné Evropy. Jestli něco je vrcholným aktem moci zákonodárné, tak je to přece schválení základního zákona, což je ústava. Že je uvozen slovy "smlouva o ústavě", tak to je opravdu jako velké hraní se slovíčky. Kromě toho si myslím, že samozřejmě ona ústavní smlouva je v rozporu s téměř všemi dalšími prvky, které referendum zakazují, ať už se jedná o mezinárodní závazky, ústavně zaručená práva a svobody nebo daňové a jiné platební povinnosti. Ale to není tak významné. Myslím, že nejvýznamnější je ten argument, že nepochybně schválení ústavy je vrcholným aktem moci zákonodárné. Tento návrh zákona ve své podstatě je jenom zcela slepým výstřelem, protože ani to podstatné, co bychom teď rozhodnout měli, tj. Smlouvu o Ústavě pro Evropu, bychom podle tohoto návrhu zákona rozhodovat nemohli a nesměli.

A třetí věc, kterou je třeba říci. Vládě je lhostejné, a zejména tedy jejímu ministerskému předsedovi je zcela lhostejné, jestli projde, nebo neprojde ústavní smlouva. Je jí zcela lhostejné, jestli je, či není činěna dostatečná argumentace, jestli byla nalezena, nebo nebyla nalezena shoda o tom, kdy a jakým způsobem, a to na politické scéně, kdy a jakým způsobem se o této ústavě bude hlasovat. Ministerskému předsedovi jde přece jenom o jedno. O to, a ukázalo to poslední rozhodování vlády, kde má být kampaň za evropskou ústavu, o to, aby měl 200 milionů ze státního rozpočtu na tzv. kampaň pro evropskou ústavu, která bude převážně jeho kampaní, a na to, aby se pokusil, a zatím žádné jiné signály z vlády a od jejího ministerského předsedy nechodí, na to, aby se pokusil spojit rozhodování o evropské ústavní smlouvě s volbami, a tím podsunout nějaké jiné téma než katastrofální neschopnost této vlády, než její absolutní neúspěchy, kterých za tři roky, kdy vládne, dosáhla. Tím se snažit vymazat ona domácí témata.

Jestli toto je základním cílem a principem vlády, pak já říkám, že jedná naprosto nezodpovědně vůči Evropě, ke které se tak často odvolává, a že já takové představy podporovat nebudu. Snaha využít státní peníze, které zase budou rozděleny nepochybně tak spravedlivě, jako byly rozděleny v případě referenda o vstupu do Evropské unie, pro propagaci jedné politické garnitury, a snaha vymazat volby a volební témata, problémy této země odsunutím na evropskou kolej, není věc, kterou já bych byl ochoten této vládě podporovat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo paní kolegyně Parkanová, po ní s přednostním právem pan místopředseda Filip.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, dovolte mi jenom několik docela drobných poznámek.

Tento návrh je opakováním již jednou zamítnutého návrhu. V této podobě se změnil počet občanů, kteří jsou potřební pro iniciaci referenda. Jejich vysoký počet vláda vysvětluje obavou, aby nedocházelo ke zneužití referenda. S tím lze souhlasit zvláště v kombinaci se skutečností, že referendum má být platné při jakékoli účasti voličů.

Vynechání kvóra pro účast voličů vláda odůvodňuje nemožností spočítat voliče oprávněné, neboť mnoho z nich prý žije v zahraničí. To je ovšem spíše výmluva, protože prováděcí zákon přece může stanovit, že referenda se mohou účastnit jen občané s trvalým pobytem na území České republiky.

Já si také myslím, že zneužívání referenda ze strany občanů asi nehrozí. Nelze ale pominout možnost zneužití referenda ze strany poslanců, senátorů nebo vlády. Když dám příklad - zvláště menšinová politická strana by si měla uvědomit, že většinová vládní strana ji bude moci obcházet vyhlašováním referend o otázkách, na kterých nedosáhne dohody v koalici. Když dám úplně konkrétní příklad, podobnou možnost by již dnes měli kupříkladu spojení poslanci ČSSD a KSČM. Co takhle referendum o registrovaném partnerství? K referendu přijde několik procent občanů, které tato otázka zajímá, a bude rozhodnuto.

Praktickým problémem by byl také výsledek referenda. Pokud by se jednalo o otázku, která by nesměřovala k nějaké konkrétní smlouvě nebo zákonu, co vlastně s takovým výsledkem? Vláda to kamufluje tím, že výsledek referenda bude většinou směřovat k moci výkonné, která ho vezme jako závazný pokyn. Jenže návrh nic takového nestanoví. Rozhodnutí v referendu může být realizovatelné často pouze zákonem, a pak samozřejmě vstupuje do hry parlament a zde jsou zcela neřešitelné problémy. Každý problém lze totiž řešit různými způsoby, a tedy i zákony, a poslance přece nelze dost dobře předem zavázat k tomu, pro jaké řešení mají hlasovat.

A tak tedy výsledkem tohoto návrhu v případě jeho přijetí bude, že referendum může do našeho právního řádu, do Sbírky zákonů, zanést více či méně realizovatelná zbožná přání, která ale nikdy nebudou provedena. U mnoha z nich to pravděpodobně nebude žádná škoda, ale nevím, jestli je to právě to, co občany dostatečně nadchne.

Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Slovo má nyní pan kolega Vojtěch Filip. Připraví se pan kolega Zdeněk Jičínský.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, původně jsem neměl v úmyslu vystupovat v prvém čtení k tomuto návrhu, ale vystoupení kolegy Bendy mě velmi překvapilo. Já neznám nic takového, co by mohl nazvat zbytečným návrhem, a už vůbec ne slepým výstřelem.

Jenom bych chtěl připomenout, že i Senát má svou odpovědnost, minimálně před občany, a ne každý, kdo se pokusil řekl bych znevážit poslední výsledek Poslanecké sněmovny, měl úspěch v senátních volbách při posledním volebním aktu do jedné třetiny Senátu.

***