Neautorizováno !


 

(16.00 hodin)
(pokračuje P. Němec)

V roce 2001 přijal výbor ministrů text Druhého dodatkového protokolu a rozhodl, že bude otevřen k podpisu. K dnešnímu dni tento protokol podepsalo 29 států, 10 států jej již ratifikovalo. Protokol vstoupil v platnost 1. února 2004.

Účelem tohoto Druhého dodatkového protokolu je posílení schopnosti smluvních stran bojovat proti zločinnosti v mezinárodním měřítku. Tohoto účelu by mělo být dosaženo zdokonalením a doplněním úmluvy a dodatkového protokolu. Stávající ustanovení upravující vzájemnou pomoc ve věcech trestních byla modernizována ve smyslu rozšíření okruhu případů, při nichž je poskytována pomoc, její provádění se zjednodušuje, urychluje a je operativnější. Nemalý podíl na tom mají i nové formy spolupráce využívající světový technický pokrok, jako jsou výslechy prostřednictvím telefonní konference či videokonference. Všechny formy spolupráce lze po novele hlavy XXV. trestního řádu z loňského roku provádět.

Prohlášení, která Česká republika k protokolu učiní, jsou uvedena v předkládací zprávě. Jedná se zejména o určení orgánů, které jsou příslušné k přijetí či vyřízení jednotlivých typů právní pomoci. Vzhledem k tomu, že prohlášení nejsou z hlediska mezinárodního práva součástí smluvního textu, není text prohlášení uveden v návrhu usnesení Poslanecké sněmovny.

Ratifikace Druhého dodatkového protokolu je v souladu se zahraničněpolitickými zájmy České republiky a napomůže rozšíření možností mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také děkuji, pane ministře, za úvod. A prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým by měl být pan poslanec Václav Exner. Prosím pana poslance Exnera, aby podal zprávu.

 

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, myslím si, že ve svém úvodním slovu pan ministr spravedlnosti vystihl obsah Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních, podepsané ve Štrasburku už 8. listopadu 2001, jak nám je předkládán v tisku 893. Jak už bylo řečeno, samotná úmluva sjednaná v Radě Evropy je pro Českou republiku, resp. pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku, platná od 14. července 1992, uveřejněná ve Sbírce pod č. 550/1992, a první Dodatkový protokol ze 17. února 1997 je platný od 17. února 1997 a je zveřejněn ve Sbírce pod č. 31/1997.

Druhý dodatkový protokol ve značném rozsahu přebírá ustanovení některých dokumentů Evropské unie, resp. dokumentů upravujících shodné věci v Evropské unii. Tyto dokumenty pro nás jsou částečně platné, anebo jsou souběžně projednávané. Konkrétně máme v Poslanecké sněmovně souběžně tisk 924, který se týká podobné záležitosti v Evropské unii.

Vláda nenavrhuje uplatnit žádnou z možných výhrad k některým ustanovením protokolu, což pokládám za správné. Před uplatňováním protokolu, při podpisu nebo při utvoření ratifikačních listin musí být učiněna potřebná prohlášení podle několika článků protokolu, která jsou spolu s následnými možnými změnami podle mého názoru v kompetenci příslušných orgánů výkonné moci. Jejich text je součástí důvodové zprávy.

Problém je, že předložený sněmovní tisk má určité nedostatky. Protože český text má být uveřejněn ve Sbírce, musím konstatovat, že v českém překladu, jak je předložen, chybí návětí v článku II., část článku IV. a článku V. je v českém překladu obsažena dvakrát. Zároveň chybí část článku VII. a VIII. Zřejmě to bylo přehlednuto při některé úpravě a výměně listu. Podobně také chybí označení odstavce v článku XXIV. a je celá řada drobných a pravopisných a překladových problémů v textu.

Domnívám se, že předkládat dokumenty takovým způsobem neodpovídá důležitosti projednávání v Parlamentu České republiky. Jsem toho názoru, že z tohoto důvodu je nutné přerušit projednávání do té doby, dokud nám vláda nepředloží bezchybný text.

Chtěl bych také požádat, aby v souvislosti s článkem XXVII., který pojednává o vzájemné pomoci v oblasti tzv. správního deliktu, bylo vyjasněno, proč jsme zatím nepodepsali Evropskou úmluvu o doručování písemností vztahujících se ke správním věcem do ciziny z 24. listopadu 1977, Evropskou úmluvu o získávání informací a důkazů z ciziny ve správních věcech z 15. března 1978 a Úmluvu o vzájemné právní pomoci v daňových věcech z 25. ledna 1988. Všechny tyto úmluvy by také pomohly řešit výrazně vzájemnou pomoc ve věcech trestních, která je předmětem tohoto jednání.

Mám také pochybnost, zda opravdu bude nutné pořizovat nová technická zařízení, jak je uvedeno v důvodové zprávě na straně 7. Snad s výjimkou videokonferencí předpokládaných protokolem by ostatní technika měla být již nyní na příslušných úřadech. V té souvislosti doporučuji v adresách připravených prohlášení uvádět i adresu pro počítačovou poštu, což je v duchu doby i v souladu se záměrem usnadnit a zrychlit výměnu informací.

Vzhledem k tomu, že na nedostatky v textu jsem upozornil předkladatele prostřednictvím sekretariátu zahraničního výboru a ten, jak mě informovala sekretářka, prostřednictvím organizačního odboru, navrhuji, abychom v této chvíli přerušili projednávání tohoto tisku do doby, než dostaneme správný výtisk českého textu.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže zpravodaj navrhl přerušení. Vidím se hlásit pana ministra. Jestli dovolíte, dovolil bych si nejdříve otevřít obecnou rozpravu a dávám panu ministrovi slovo jako prvnímu v této obecné rozpravě. Pak se hlásí pan poslanec Kavan.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, samozřejmě se omlouvám za administrativní nedopatření, které způsobilo to, že v návrhu textu jsou určité nepřesnosti, na které upozornil pan zpravodaj. Nicméně jsem požádal, aby prostřednictvím předsedy vlády byl oběma předsedům komor Parlamentu České republiky, tedy předsedovi Poslanecké sněmovny a předsedovi Senátu, doručen aktuální bezchybný text. Já v tuto chvíli nejsem schopen ověřit, zda tento text již do Poslanecké sněmovny dorazil. Měl jsem za to, že ano.

Já si myslím, že jsou zde dvě možnosti. Jedna možnost je ta, abychom postupovali podle návrhu zpravodaje. Druhá možnost je ta, že Poslanecká sněmovna propustí, přikáže tento sněmovní tisk k projednání zahraničnímu výboru a zahraniční výboru už bude mít k dispozici text, ve kterém nebudou administrativní nedostatky, o kterých hovořil pan zpravodaj Exner.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásil pan poslanec Jan Kavan.

 

Poslanec Jan Kavan: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, mám jenom jednu kratší poznámku. Když se podíváte na vlastní text Druhého dodatkového protokolu, tak novým institutem podle protokolu je možnost dočasného předání osob ve vazbě nebo ve výkonu trestu do druhé země za účelem vyšetřování, a to bez ohledu na státní příslušnost vyšetřovaného. Protože ovšem toto ustanovení neumožňuje takto dočasně předanou osobu postavit ve druhé zemi před soud, tak v tom nespatřuji rozpor s Ústavou České republiky, která vylučuje vydání občana k trestnímu stíhání do cizí země.

Ovšem za nutné, když už zde o tom hovoříme, považuji zde upozornit na rozdílnou dikci předkládací zprávy vlády a vlastního textu protokolu.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP