Neautorizováno !

(16.30 hodin)
(pokračuje Křeček)

Tak vznikají šedé zóny nejistoty, na které upozorňuje řada sociologů, tedy stav, který vzbuzuje dojem, že stát, jeho zákonodárné orgány a sbory postrádají nejen vliv, ale i schopnost řídit stát.

Procedury soudního přezkoumávání prakticky všech správních legislativních aktů, které lze zejména v rámci ES očekávat, zužují svobodný prostor pro politické rozhodování - posilují postavení soudců a monopol právníků na úkor ve svobodných volbách volených zástupců občanů. V pravé i levé části politického spektra existují významné síly obávající se evropské integrace. A slyším-li některé úvahy o tom, že až 80 procent všech zákonů bude schvalováno Evropským společenstvím a jenom 20 procent národními parlamenty, obávám se, že optimismus je skutečně jenom nedostatek informací.

Není ale tato situace u evropských soudů stejná? Budeme muset všechna svá zamýšlená rozhodnutí předem konzultovat u evropských soudů, abychom se vyhnuli pozdějším žalobám a pozdějšímu přezkoumání s nepředvídatelnými následky? K čemu potom budou takové demokratické fenomény, jako jsou svobodné volby? Ale nejde jenom o evropský soud. Kolikrát i my zde v této Sněmovně si vyhrožujeme Ústavním soudem? Sami nejsme schopni nebo ochotni problém vyřešit politickými prostředky a politickým rozhodováním a ponecháváme je na soudcích, jistě ctihodném sboru ctihodných mužů a žen, ale bezpochyby sboru, jehož demokratický deficit jeho ustanovování je zcela zřejmý. Co vše za nás budou soudy řešit? V dohledné době problém dálnic, azylu, rovných příležitostí, nájemného samozřejmě, střetu zájmů. Každou žalobou k soudům, a to i evropským soudům, se sami vzdáváme svých politických funkcí a své politické odpovědnosti.

Rád bych upozornil ještě na jednu širší souvislost. Na straně jedné máme bezpochyby nízký počet lidí pod hranicí chudoby, hlad a bída jsou jen naprosto okrajovými jevy, vyhánění z bytů na ulici jsme dosud zabránili, na druhé straně stoupá nespokojenost lidí s politikou, s realizací zastupitelské demokracie, stoupá otrávenost lidí z politiky obecně. S rozpaky přijímají mnozí evropskou integraci a obávají se omezování pravomocí národního státu. Ale právě v souvislosti s rozhodováním evropského soudu bychom měli mít na paměti, že pokud by došlo k tomu, že občané, a je jedno, zda v Polsku nebo v Česku nebo kdekoliv jinde, zjistí, že nikoliv jimi zvolení představitelé státu, ale kdosi jiný bez znalosti reality světa, ve kterém žijí, bez respektu ke kvalitě jejich životů nebo jejich státu, jsou jim ukládány povinnosti, které přesahují nejen rozumnou, ale jakoukoliv míru akceptovatelnosti - nezaplatitelné náklady na bydlení, třetina státního rozpočtu jako odškodnění vlastníkům domů - pak by se, pokud jde o evropskou integraci, mohl vytvořit stav, jehož důsledky v současné době můžeme jen sotva dohlédnout.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Stanislavu Křečkovi, hovořit bude pan poslanec František Beneš, připraví se pan poslanec Tomáš Kvapil.

Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, důvodem, pro který se nájemné dostalo na čas mezi hlavní témata českých médií, byla informace majitelů domů, že se pokusí, či snad již pokusili po jednom vzpomínaném polském vzoru zažalovat Českou republiku o náhradu škody, která jim prý vzniká regulací nájemného.

K tomu chci připomenout, že mám vážné pochybnosti, jak by mohl soud jejich návrh projednávat, neboť u nás dnes neexistuje žádný předpis, který by nájemné z bytů reguloval. Platí obecné zásady občanského zákoníku a zákona o cenách, aby nájemné jako cena nebylo nepřiměřené ani nespravedlivé, aby nepřinášelo neopodstatněný zisk, ale ani ztrátu. Platí jen vyhláška č. 85/1997 Sb., o nájemném v družstevních bytech postavených s finanční pomocí státu. V tomto případě však jde o určení nákladového nájemného, tedy nájemného neziskového, a to jsou hodnoty, které ani v nejmenším netvoří statisticky jediný soubor s lichvářským nájemným požadovaným v Praze.

Bytová družstva dokladují, že pro udržení domů a bytů v dobrém stavu postačuje nájemné ve výši 20 až 25 korun ze čtverečního metru měsíčně. Stejná cenová úroveň je i u městských nájemních bytů například v Brně. Podle podkladů z různých zdrojů, od Sdružení nájemníků ČR či z Ministerstva financí, zde činily v roce 2003 náklady na údržbu, opravy a správu méně než polovinu vybraného nájemného a městu zbylo z jeho 45 tisíc bytů přes 446 milionů korun. V Praze, kde je nájemné nejvyšší a činí 37 korun ze čtverečního metru měsíčně, postačuje městským částem i na postupnou modernizaci, rekonstrukci a odstraňování zanedbané údržby obecních panelových domů.

Dámy a pánové, přestože nájemné není zmrazeno, jak se často říká, a může se měnit dohodou, nelze současnou situaci skutečně považovat za dobrou. Situace nevyhovuje hlavně obcím, které vlastní většinu nájemních bytů. Přesto bych považoval za nešťastné, kdyby se obce k eventuálním stížnostem připojily. S výstavbou bytů, které převzaly zdarma od státu, neměly žádné výdaje a prostředky z nájemného užívají často i pro úhradu jiných obecních výdajů. Z vlastních zdrojů pak vím, že i jeden z čelných představitelů Sdružení majitelů domů dokázal ve svém domě individuálně a diferencovaně upravit nájemné a ke stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva se proto nepřipojí. Situace ale nevyhovuje ani bytovým družstvům vzniklým prodejem původních obecních domů. Takové družstvo totiž není cenovým orgánem a z toho může vyplývat řada problémů, pokud by nedošlo k dohodě.

Dámy a pánové, Ústavní soud svým nálezem č. 528/2002 Sb., kterým zrušil platnost cenových výměrů regulujících nájemné z bytů, zároveň odmítl zrušit paragraf 10 zákona o cenách. Potvrdil tak oprávnění zařadit nájemné mezi zboží s regulovanými cenami. Stát tímto rozhodnutím deklaroval svůj zájem chránit nájemce bytů proti zneužití postavení ze strany pronajímatelů - tak zní téměř doslovná citace z rozhodnutí Ústavního soudu.

V uvedeném nálezu je také podrobný rozbor několika rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v otázkách regulovaného nájemného. Podle nich regulace nájemného skutečně může odnímat pronajímatelům část jejich příjmů a je to chápáno jen jako regulace užívání vlastnictví. Bytová politika přitom sleduje v každém státě podle Ústavního soudu odlišné cíle a je někdy obtížné srovnávat. Pravidlem by ale mělo být stanovení nájemného dohodou jako volného, ale nikoliv však libovolného nájemného. Je nasnadě, že takové ustanovení je třeba učinit zákonem, přičemž bude sledován i časový faktor míry regulace.

Na stránkách novin jsme se dovídali mnoho o úmyslech majitelů domů i o plánech Ministerstva pro místní rozvoj, ale ani slovo o poslaneckých aktivitách KSČM. Autoři, ač jim musí být vývoj v této oblasti velmi dobře znám, se těmto faktům úzkostlivě vyhýbají, takže mi nezbývá nic jiného, než tuto mezeru vyplnit a připomenout zde naše tři návrhy z tohoto volebního období. Dámy a pánové, není vinou poslanců KSČM, že nemáme zákon o sjednávání nájemného.

Při projednávání návrhů ale od počátku postrádáme to, o co jsme mnohokrát žádali, aby vláda definovala standard bydlení, na který by pak mohly být směrovány sociální podpory, pokud by celkové náklady na bydlení přesáhly 25 až 30 procent rodinných příjmů. Pokud to vláda nedokáže, předložíme vlastní definici. Při všech úvahách o výši nájemného je totiž třeba vycházet vždy až z celkové částky nákladů, které domácnosti na bydlení vynakládají.

A nyní již jen dvě poznámky závěrem. Ta prvá poznámka zní: Specifickou formu při výpočtech nájemného mají odpisy, které se obvykle do oprávněných požadavků na výši nájemného zahrnují. Zastávám názor, že jejich úlohou není nastřádat prostředky, aby za 50 let po ukončení odpisové životnosti si mohl majitel postavit dům nový. Odpisy mají sloužit jako prostředek pro udržení jednou postaveného bytového domu v takovém stavu, aby i po uvedené lhůtě byl dál plně funkční a zajišťoval bytový standard na úrovni doby. Zopakovat identický podnikatelský záměr po 50 letech také považuji za málo reálné.

A druhá poznámka, ta nejdůležitější. Veliké obavy u mne vzbuzuje vyjádření tiskového mluvčího Ministerstva spravedlnosti pana Dimuna, že - cituji: "Jsou zde důvody pro to, se domnívat, že žaloba," myšleno představitelů majitelů domů u Evropského soudu pro lidská práva, "bude přijata."

***