Neautorizováno !

(11.20 hodin)
(pokračuje Krákora)

Dalším velkým problémem je větší množství zdravotnických zařízení, zvláště lůžkových, nemocnic. Zde je nutná restrukturalizace lůžkového fondu. Dalším krokem by bylo spíše zavádění neziskového charakteru lůžkové péče než budování obchodních společností, akciových společností nebo s.r.o. Zde všechny příjmy a eventuální zisk se vracejí zpět do obnovy a rozvoje daného lůžkového zařízení na rozdíl od obchodních společností. To je určitým trendem i v Evropě.

Při neřešení těchto výše uvedených otázek a problémů bychom se samozřejmě v blízké době mohli dostat do určitého krizového postavení českého zdravotnictví a vysoká erudice a pracovitost zdravotnického personálu by již nemusela stačit. Proto raději řešme danou problematiku a nestrašme někdy občany České republiky krizí ve zdravotnictví.

Na závěr bych chtěl říci, že v současné době je nutné připravit krátkodobá stabilizační opatření s cílem zlepšit hospodaření pojišťoven i zdravotnických zařízení. A toto se právě děje.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Krákorovi. Hovořit bude pan poslanec Antonín Seďa, připraví se pan poslanec Petr Tluchoř.

Poslanec Antonín Seďa: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, v úvodu svého příspěvku chci vás informovat, že jsem členem správní rady VZP České republiky.

České zdravotnictví má vysokou úroveň zdravotní péče, nicméně mnoho let vykazuje deficitní hospodaření. Kardinální otázkou je, kde hledat příčiny tohoto stavu. K tomu nám všem mohou posloužit vybrané statistické údaje, a proto mi dovolte vás s některými z nich seznámit.

Především je nutno zdůraznit, že financování českého zdravotnictví se převedlo od roku 1991 ze státního na veřejné, které je financováno z veřejného pojištění prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Dle mého názoru bylo chybou, že tehdy nevznikla pouze jedna zdravotní pojišťovna, a to především z důvodu snížení provozních nákladů a vlastní režie zdravotních pojišťoven. Postupně vzniklo kromě Všeobecné zdravotní pojišťovny až 26 pojišťoven, ze kterých v současné době zůstalo osm.

Výdaje na zdravotnictví za patnáct let několikanásobně stoupy. V roce 1989 činily 26 miliard korun, v roce 2003 pak 191 miliard korun. Výdaje na léčiva stouply v daném čase z pěti miliard korun na 55 miliard korun. Z pohledu hrubého domácího produktu jde do zdravotnictví 7,56 %, přitom v roce 1989 to bylo 5 % a současný průměr v zemích Evropské unie činí 8,9 % hrubého domácího produktu. Při přepočtu na jednoho obyvatele výdaje na zdravotnictví činily v minulém roce 15 500 korun za rok. Za patnáct let se zásadně změnila i nabídka služeb. Zdravotnická zařízení se vybavila mnohdy nejmodernějšími přístroji, spektrum léčiv se rozšířilo o šest tisíc přípravků.

Privatizaci ve zdravotnictví nastartovaly zákony v roce 1991 a nyní je 95 % ambulantní péče privatizováno. Stát má desetinu ze dvou stovek nemocnic, a to ty největší s třetinou lůžek. Ve srovnání s Evropskou unií počet akutních lůžek je v České republice vyšší, a to 631 lůžek na sto tisíc obyvatel namísto 407 lůžek v zemích Evropské unie. Nemocniční péči poskytuje celkem 198 nemocnic s 65 669 lůžky. Kraje spravovaly v roce 2003 81 nemocnic, loni jen 65 nemocnic. Příčinou je převod částí nemocnic na obchodní společnosti, které jsou stoprocentně vlastněné kraji.

Zde mi dovolte, vážené kolegyně a kolegové, pár postřehů. Osobně jsem přesvědčen, že převod nemocnic na obchodní společnosti je obrovskou chybou, na kterou v prvém sledu doplatí lékaři a zdravotnický personál, ale ve druhém sledu, a to je daleko podstatnější, naši občané. Na zisk orientovaná zdravotnická zařízení jsou drahá, neefektivní a způsobují nerovný přístup ke zdravotní péči. Tato slova vyřkl v roce 2002 profesor Harvardovy lékařské fakulty Arnold Relman v senátním výboru pro sociální otázky. Zmíněný profesor své tvrzení potvrzoval dlouholetými a opakovanými výzkumy v nemocnicích různých právních forem. Všechny tyto výzkumy ukazují, že po všech stránkách jsou pro občany nejlepší nemocnice veřejné, ať už státní, krajské, obecní, nebo soukromé neziskové - církevní, nadační. Naproti tomu u soukromých, na zisk orientovaných nemocnic se jako negativní jevy projevuje snaha vyhnout se finančně náročnějším či medicínsky komplikovanějším, a tudíž rizikovějším případům onemocnění, dále snaha spořit na nepatřičných místech, např. podhodnocením potřebného počtu kvalifikovaného personálu, ale i záměr vyšroubovat ceny zdravotní péče na neracionální úroveň z důvodu nepřiměřených požadavků na úhrady.

Dále americký orgán pro dohled nad hospodářskou soutěží shledal, že soukromé firmy se snaží ovládnout zdravotnické služby nezdravým monopolním způsobem. Zdá se mi, že mnozí politici, především z řad opoziční ODS, jsou k těmto západním zkušenostem slepí a hluší a že jejich arogantní rozhodování o nemocnicích bohužel poškodí zájmy občanů.

V nestátních zdravotnických zařízeních pracuje 61 % lékařů, ve státní sféře jen 39 %. V roce 1989 bylo 161 459 odborných pracovníků, nyní je to 183 000. Od roku 1989 stoupl počet lékáren z necelých 900 na 2 200, přibylo také 230 výdejen léků.

Spoluúčast pacientů na lécích je kolem 17 %, přičemž volně prodejné léky tvoří 12 až 14 % a doplatky pacientů 3 až 5 %. Největší spoluúčast je nyní v zubní péči, kde pacient hradí čtvrtinu výdajů. Celkově je v České republice spoluúčast pacientů na zdravotní péči 8,6 %, naproti tomu v Evropské unii je v průměru hrazeno 25 %.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, z výše uvedených údajů je zřejmé, že české zdravotnictví nikdy nebylo, není a nebude zadarmo. Deficit v hospodaření ke konci roku 2004 ve výši 9 miliard korun je způsoben na jedné straně převisem zdravotní péče, ať již dané počtem nemocnic či akutních lůžek, tak i počtem zdravotního personálu či zneužíváním zdravotních služeb. Je zřejmé, že nám stále schází jistá standardizace zdravotních služeb a standardizace počtu subjektů, které jsou poskytovali zdravotní péče. Tady existuje nejen jisté manko Ministerstva zdravotnictví, a to v dlouhodobém horizontu, které takovouto standardizaci nepřipravilo, ale také neochota zdravotních pojišťoven regulovat počet poskytovatelů zdravotních služeb.

Hlavním problémem českého zdravotnictví je finanční nestabilita. Na jedné straně naše zdravotnictví vynakládá srovnatelné výdaje na léky, zdravotní přípravy, přístrojové a instrumentální vybavení jako v zemích Evropské unie, na straně druhé existuje nižší příjem ze zdravotního pojištění, jehož výše je daná nižšími mzdami v naší republice oproti Evropské unii. Na tomto místě je však zároveň nutno připomenout určitou nízkou efektivitu vynakládaných finančních prostředků a jistou netransparentnost ve financování našeho zdravotnictví, protože mnoho nemocnic je dále kromě veřejného pojištění financováno z jiných zdrojů, ať již ze státního či obecních rozpočtů.

Každá politická reprezentace si dnes plně uvědomuje neudržitelnost tohoto systému v dlouhodobém horizontu. Kromě nejrůznějších tlaků ze strany výrobců a distributorů léčiv, ze strany nemocnic a zdravotního personálu, ze strany samotných zdravotních pojišťoven existuje i snaha soukromého kapitálu alokovat své volné finanční zdroje do veřejných služeb, v tomto případě do zdravotnictví v České republice.

Současná vláda a především paní ministryně zdravotnictví pracuje na reformě zdravotnictví vycházející z koncepce péče o zdraví, která má za prvé stabilizovat financování veřejného zdravotnictví. Následně se má předložit standardizace celého systému, která nastaví jasná a transparentní pravidla jeho financování. Od roku 1992 nebyl žádný ministr zdravotnictví schopen předložit ucelenou reformu zdravotnictví, především z důvodu různých lobbistických i politických tlaků. V současné době se chýlí k dokončení koncepce reformy zdravotnictví, a proto žádám odpovědnou opozici, aby se aktivně zapojila do přípravy této reformy a zároveň poskytla paní ministryni tolik potřebný klid i čas pro její dopracování.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Antonínu Seďovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Petr Tluchoř, připraví se pan poslanec Václav Votava. Po něm je ještě přihlášen pan poslanec pan poslanec Karel Vymětal, další přihlášky prozatím nemám.

***