Neautorizováno !

(18.20 hodin)
(pokračuje Kapoun)

Návrh nemá žádné dopady do státního rozpočtu, ani do státních fondů, ani do rozpočtů územních samospráv.

Návrh není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami uzavřenými podle článku 10 Ústavy České republiky a návrh není ani v konfliktu s komunitárním právem Evropské unie. Jde o materiál, který je v působnosti právních řádů členských států. To je stanovisko legislativy parlamentu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane poslanče. Ale mám pro vás špatnou zprávu, protože držím v ruce podpisové archy více než padesáti poslanců ODS, které znamenají uplatnění práva veta, takže se to bude projednávat v normálním režimu.

Poslanec Miroslav Kapoun: Samozřejmě jsem tu zprávu předpokládal, tak bych se potom pokusil navrhnout zkrácené projednávání.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře. V tuto chvíli prosím, aby se slova ujala slova zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Páralová.

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesla zpravodajskou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, sněmovní tisk 898. Nebudu opakovat podstatu projednávaného zákona, neboť ji zde podrobně vysvětlil pan předkladatel, pan poslanec Kapoun.

Dovolte mi dále, abych vás seznámila se stanoviskem vlády k tomuto návrhu zákona. Vláda tento návrh zákona projednala na své schůzi dne 16. března 2005. Vláda konstatuje, že zákon č. 120 z roku 1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, plní účel, ke kterému byl přijat. Souhlasí však s tím, že pokud některé ustanovení tohoto zákona je v praxi obtížné aplikovatelné, je třeba toto ustanovení zpřesnit nebo změnit. Takováto změna však musí být obecná a plně v souladu jak s Listinou základních práv a svobod, tak i s úmluvami Mezinárodní organizace práce. Předložený návrh zákona však těmto základním požadavkům zcela nevyhovuje, neboť jde o řešení, které je určeno pro úzký okruh případů, zatímco v praxi jsou četnější situace, kdy u zaměstnavatele působí dvě až tři odborové organizace, a pokud mezi nimi k dohodě nedojde a procentní limit by nebyl naplněn, kolektivní smlouva by nebyla uzavřena.

Dále vláda konstatuje, že jde o řešení, o němž lze důvodně pochybovat, zda je plně v souladu s článkem 27 Listiny základních práv a svobod, neboť odborové organizace s větším počtem členů zvýhodňuje a ty, které mají menší počet členů, znevýhodňuje.

A konečně vláda praví, že jde o řešení, které může vyvolat pochybnost, pokud jde o stanovení časové hranice, o souladu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 98, o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat, jejíž článek 4 stanoví, že má být povzbuzován a podporován rozvoj a využití způsobů dobrovolného jednání o kolektivních smlouvách. Tolik vláda.

Zákon se snaží řešit spory mezi odborovými organizacemi, ačkoliv tyto vztahy nepodléhají státní regulaci ani dozoru. Argumentem nemůže být to, že kolektivní smlouva je pramenem práva a zakládá nároky všech zaměstnanců. Odbory jsou zájmovými organizacemi zaměstnanců k obhajobě jejich hospodářských a sociálních zájmů. Je tedy na zaměstnancích samotných, aby si udělali ve svých odborových organizacích pořádek. Opět se tu projevuje paternalistický přístup státu, který nejlépe ví, co pracující potřebují, a který stanoví pravidla kolektivního vyjednávání tak, aby ochránil zaměstnance i v otázkách, ve kterých jsou problémy způsobeny organizacemi zaměstnanců.

Navrhovaná formulace směřuje ve svých důsledcích k tomu, že odborová organizace sice právně zastupuje zaměstnance, ale některá je zastupuje více. Je to náznak rozdílného přístupu k odborovým organizacím podle počtu členů. To je podle mého názoru nepřípustné v oblasti kolektivního vyjednávání. Z postavení odborových organizací vyplývá, že u zaměstnavatele reprezentuje v oblasti informací, projednávání, projednání a kolektivního vyjednávání každá odborová organizace všechny zaměstnance. Proto musí vystupovat ve shodě. Pokud se uplatňuje princip majority, je to možné jen v případech jakoby méně závažných, tedy např. to, co se týká informací, projednávání a podobně, tedy v případech, kdy se nejedná o založení nároků zaměstnanců. Kolektivní smlouva je pramen práva. U kolektivních smluv je totiž možná diskriminace jednotlivých skupin zaměstnanců, např. těch, kteří jsou sdruženi v rebelující odborové organizaci, a neexistuje orgán, který by autoritativně mohl konstatovat neplatnost určité části kolektivní smlouvy. Společné stanovisko všech odborových organizací tomu má zabránit.

Návrh je vlastně popřením prvé věty § 2 odst. 2 zákona, protože v této věci je zakotven princip společného jednání všech odborových organizací, a navrhuje se tu uplatnit princip majority. V návrhu je zakomponována možnost zneužití situace velkou odborovou organizací, která může podat návrh kolektivní smlouvy tak, jak to vyhovuje jen jí, jen jejím členům. Nedohodne se úmyslně s menšími odborovými organizacemi, a pak platí její stanovisko. Malé odborové organizace by jím mohly být vyšachovány z kolektivního vyjednávání.

Formulace "uzavírá za pracovníky", když kolektivní smlouvu uzavírá jako subjekt odborová organizace, svědčí o naprostém nepochopení právního režimu postavení odborové organizace v pracovněprávních vztazích. Odbory sjednávají kolektivní smlouvu svým jménem, zaměstnance jen sociálně reprezentují.

Návrh také nebere vůbec v úvahu, že odborová organizovanost může být velmi nízká, a to u všech odborových organizací, takže malá skupinka odborově organizovaných zaměstnanců může diktovat podmínky i poměrně velkému počtu zaměstnanců odborově neorganizovaných.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji zpravodajce pro prvé čtení paní poslankyni Aleně Páralové. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní poslankyně Alena Páralová, potom pan poslanec Kapoun, potom paní poslankyně Rujbrová.

Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, předložený návrh poslanců Miroslava Kapouna, Ludvíka Hovorky, Antonína Zralého a dalších degraduje pluralitu odborových organizací na diktát té odborové organizace, která má v zaměstnavatelské organizaci dominantní postavení. Ve svých důsledcích tak zužuje kolektivní vyjednávání mezi zaměstnavatelem a několika organizacemi zaměstnanců na straně druhé a vytváří nerovné postavení pro některé skupiny zaměstnanců reprezentované nedominantní odborovou organizací, a to jak ve vzájemných vztazích mezi odborovými organizacemi, tak i zaměstnavateli. Jde o zastřené potlačení základních práv některých neposlušných odborových organizací, kterým by navrhovaná novela zákona omezovala hájit práva a oprávněné zájmy zaměstnanců a zastupovat je v kolektivním vyjednávání.

Motivem předkladatelů pro předložení návrhu zákona je současný stav neuzavřené kolektivní smlouvy u Českých drah, a. s., kde se zainteresované odborové organizace neumějí shodnout na jednotném katalogu prací železničních profesí a následně na jejich odměňování. Vzájemná neústupnost dvou odborových organizací má být předloženým poslaneckým návrhem vyřešena ve prospěch dominantní odborové organizace, Odborového svazu železničářů. Navíc podpořena výhrůžkou vyhlášení stávky.

***