Neautorizováno !

(18.40 hodin)
(pokračuje Hovorka)

V důsledku pak na tuto skutečnost doplácí většina zaměstnanců, které jsou proti její vůli odepřeny výhody pramenící z kolektivní smlouvy. To se mi jeví jako nespravedlivé.

Návrh zákona by měl také zabránit někdy se objevující praxi, kdy dochází k formálnímu zakládání odborových organizací zaměstnavateli pouze za účelem blokování uzavření kolektivní smlouvy. Návrh tak reaguje na jistou zvláštnost současné české právní úpravy, která vůbec nepamatuje na nějaký princip reprezentativnosti odborových orgánů. Je tedy právě možné, aby teoreticky i odborová organizace sdružující například deset zaměstnanců blokovala uzavření kolektivní smlouvy v podniku, který má zaměstnanců tisíce.

Při diskusích se zástupci odborových organizací jsem pochopil, že současné znění návrhu není zcela vhodné. To mi potvrdili i odborníci na právo kolektivních smluv. Například zcela jistě problematická je formulace přechodného ustanovení. A zásadní otázkou je samozřejmě konkrétní úprava reprezentativnosti odborů, kdy v návrhu je zmínka o 75 % členů všech odborových organizací. Zda právě toto nastavení je správné, je samozřejmě věcí diskuse.

Za mnohem závažnější však považuji výklad současného zákona Ministerstvem práce a sociálních věcí. Údajně podle výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2003 současný zákon vyžaduje, že na možnosti uzavírat více kolektivních smluv v rámci jednoho podniku se musí dohodnout všechny odborové organizace působící v podniku. Tento výklad pak ale znamená, že kterákoli odborová organizace tak může znemožnit uzavření samostatné profesní kolektivní smlouvy. Přiznávám, že o tomto výkladu jsem nevěděl, a podle mého názoru a názoru odborníků není takový výklad zcela správný. Domnívám se, že takovýto výklad nepřiměřeným způsobem limituje svobodu kolektivního vyjednávání a konkrétně především vyjednávání profesních kolektivních smluv. Přitom profesní kolektivní smlouvy jsou podle mého názoru vhodným prostředkem, jak prosazovat často oprávněné zájmy jedné profesní skupiny v rámci podniku či odvětví, čímž se může předejít prosazování profesních zájmů do celopodnikové smlouvy, na což pak může doplácet většina zaměstnanců, nečlenů právě té konkrétní odborové organizace.

Vážení kolegové, jsem si vědom složitosti tohoto problému. Právě proto se domnívám, že zákon by měl být propuštěn do druhého čtení a náležitě projednán ve výborech, aby byly co nejlépe vyřešeny nastíněné problémy vznikající v oblasti sjednávání kolektivních smluv. V případě, že zákon projde do druhého čtení, pokusím se o jeho přepracování, které by zohlednilo jak oprávněné zájmy většiny zaměstnanců, tak i profesních odborových organizací. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Hovořit bude paní poslankyně Eva Dundáčková.

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, přítomní dva či tři ministři naší nové vlády, vážené dámy a pánové, paní předsedkyně petičního výboru Rujbrová zde vystoupila s informací o petici, která byla podána na půdu Poslanecké sněmovny. Apelovala na nás, abychom se věnovali problému, který je řešen tímto tiskem právě s odkazem na 45 tisíc podpisů, které byly připojeny pod petici, která údajně - já jsem neměla petici v ruce, ale nemám důvod paní předsedkyni nevěřit - podporovala přijetí tisku 898, a to návrhu poslanců Kapouna, Hovorky, Zralého a dalších na vydání zákona, kterým se má měnit zákon upravující některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli.

Dovolím si - připadalo by mi nefér, kdybych tak neudělala - upozornit na to, že ne-li všichni ostatní - já si troufám tvrdit, že také všichni ostatní - já jsem rozhodně dostala i vyjádření dalších profesních uskupení, která sice nejsou doplněna konkrétními podpisy, nicméně také nemám důvod tomu nevěřit. Jedná se o stanoviska profesních odborových svazů, a to Lékařské odborové komory, Federace strojvůdců České republiky, Odborového sdružení pracovníků elektrických drah a autobusové dopravy, Lékařského odborového klubu, Svazu českých lékařů, Českého sdružení dopravních pilotů ČSA a dalších. Teď bych nerada spekulovala o tom, jaký je počet členů té které odborové organizace, ale troufám si tvrdit, že zastoupení, které jsem tady avizovala, je vcelku reprezentativní.

Všechny tyto odborové svazy poukazují na to, že problematika složitá je, že se nebrání diskusi o možných změnách a legislativní úpravě vztahů mezi odborovými organizacemi působícími u zaměstnavatele a zaměstnavatelem samotným. Všichni však poukazují na to, že tisk je neústavní, navrhované změny jsou zcela neústavní. Navrhují, aby problém byl řešen v rámci nového zákoníku práce. Také já jsem jeden z těch, kteří se domnívají, že řešení uvnitř zákoníku práce - a víme, že tento tisk má přijít do Poslanecké sněmovny - je řešení, které je vhodnější.

Nevím, jestli zde paní zpravodajka předčítala během své zpravodajské zprávy stanovisko vlády. Pokud tomu tak nebylo, dovolila bych si upozornit sněmovnu na stanovisko vlády, byť to byla vláda předchozí. Vzhledem k tomu, že tato vláda doznala toliko drobných personálních změn, troufám si tvrdit, že stanovisko vlády ze dne 16. 3. 2005 je stanovisko, s nímž se současná vláda může ztotožnit.

Vláda upozorňuje na to, že předložený návrh zákona nevyhovuje základním požadavkům původního úmyslu, a to úpravy vztahů mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, a sice proto, že je určen pro úzký okruh případů, zatímco v praxi jsou četnější situace, kdy u zaměstnavatele působí dvě až tři odborové organizace. Pokud mezi nimi k dohodě nedojde a procentní limit by nebyl naplněn, kolektivní smlouva by nebyla uzavřena.

Jde o řešení, o němž lze důvodně pochybovat, zda je plně v souladu s článkem 27 Listiny základních práv a svobod, neboť odborové organizace s větším počtem členů zvýhodňuje. Ty, které mají menší počet členů, znevýhodňuje. Jedná se také o řešení, které může vyvolat důvodnou pochybnost, pokud jde o stanovení časové hranice, o souladu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce číslo 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat. Tolik vláda České republiky.

Jen bych snad poprosila pana ministra práce a sociálních věcí, který byl ministrem práce a sociálních věcí předchozí vlády Stanislava Grosse, zda se s tímto stanoviskem vlády ztotožňuje. Nemám důvod se domnívat, že by se s tímto návrhem neztotožňoval.

Na závěr mi dovolte, abych zde přečetla dopis, se kterým se na mne obrátila Federace strojvůdců České republiky, který pravděpodobně jde po podstatě samotného sporu o tomto návrhu zákona.

Vážená paní poslankyně - píší odboráři - v souvislosti s návrhem novely zákona 120/1990 Sb., který je vám předkládán jako sněmovní tisk 898, bychom vás rádi seznámili se stanoviskem naší samostatné profesní odborové organizace Federace strojvůdců České republiky.

Navrhované změny jsou přímým útokem na odborovou pluralitu, která je jedním z nejvýznamnějších výdobytků naší demokratické společnosti. Ve vztahu k článku 27 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod se v tomto případě nepochybně jedná o krok zcela protiústavní, jak to ostatně dokládá i stanovisko vlády České republiky k předloženému návrhu. - Stanovisko vlády jsem vám před chvílí přečetla, čili odkazuji na to, že v tomto případě se železničáři a jejich odborový svaz nemýlí.

Navrhovaná novela by zcela eliminovala činnost jakékoliv jiné než té největší odborové organizace v příslušném podniku. Hrozí omezení počtu odborových organizací, na druhé straně posílení hegemonie vždy jen jediné odborové centrály, která by měla právo rozhodovat o všem.

Prosím vás, pane předsedající, abyste poprosil pana navrhovatele Kapouna, aby mluvil poněkud tišeji, neboť nejsem schopna slyšet ani sama sebe v mikrofonu přes jeho halasné repliky.

***