Neautorizováno !

(15.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)

Já bych vyzval jako prvního interpelujícího pana poslance Jiřího Pospíšila, který by měl interpelovat ministra spravedlnosti Pavla Němce, který se právě nachází v obklíčení kamer, nyní by ale měla mít přednost Sněmovna. Pan ministr je v této chvíli přítomen, a nic tedy nebrání tomu, abychom začali interpelace na ministry vlády České republiky. Slovo má pan poslanec Jiří Pospíšil.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, rozhodl jste o předání trestního stíhání obžalovaného katarského prince Sáního, který je v České republice souzen za mravnostní delikty. Nechci zde v tuto chvíli vést polemiku o právních názorech, zda ministerstvo má, nebo nemá tuto pravomoc, ostatně dnes se k tomu vyjádřil městský soud. Co však vytýkám Ministerstvu spravedlnosti a konkrétně vám, pane ministře, je ta skutečnost, že toto rozhodnutí je nestandardní, a to z toho důvodu, že mělo být předáno trestní stíhání ve chvíli, kdy obžalovaný, poškozené i svědci se nacházejí na území České republiky. To, že k takovémuto předání má docházet v tomto případě výjimečně, ostatně potvrzuje komentář trestního řádu, který shodou okolností napsal váš náměstek pan doktor Král.

Pane ministře, chci se vás proto zeptat, zda za takovéto situaci si myslíte, že by vůbec mohlo probíhat soudní řízení v Kataru, jakým způsobem by probíhalo, když, jak jsem řekl, účastníci řízení jsou občany České republiky a mají v České republice trvalý pobyt. Dále se vás chci zeptat, zda by přesunem soudního řízení do Kataru nedošlo ke snížení možnosti prokázání viny či neviny obžalovaného. Děkuji vám za odpověď.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, tak jsme slyšeli interpelaci. Prosím pana ministra Němce, který má k dispozici pět minut, které může vyčerpat. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, dovolte, abych odpověděl na tuto interpelaci. Přestože pan poslanec Pospíšil nechce vést polemiku o tom, zda postup, který popsal, je ministerstvu svěřen nebo nikoliv, já si myslím, že alespoň v krátkosti je nutné se o tom zmínit.

Já trvám na tom, že právní názor Ministerstva spravedlnosti, které rozhodovalo o předání trestní věci, je správný, byť názor obecných soudů v tuto chvíli může být jiný. Ale jistě i pan poslanec Pospíšil ví, že v takovýchto případech mnohdy rozhodovací praxe soudů různých instancí, resp. obecných soudů a oproti tomu Ústavního soudu, může být různá. Já pouze říkám, že Ministerstvo spravedlnosti právě po té právní stránce postupovalo s náležitou odbornou péčí. Rozhodnutí jsme konzultovali s předními odborníky na oblast trestního práva. Jsem schopen i písemně doložit jejich stanoviska, ať už je to pan docent Jelínek, který je autorem komentářů k trestnímu řádu, či zde mám stanovisko Západočeské univerzity, na které, pokud vím, také působí externě pan poslanec Pospíšil a které je také zcela jednoznačné a odvolává se právě na své pedagogy v oblasti trestního práva dr. Josefa Baxu a profesora doktora Pavla Šámala, který je mimo jiné také soudcem Nejvyššího soudu. To jen jako zdůvodnění, proč Ministerstvo spravedlnosti přispělo k tomuto výkladu, a zdůvodnění toho, že jsme tomu věnovali náležitou odbornou péči, jak zajistit výklad zákona.

Nyní tedy k samotné otázce pana poslance Pospíšila. Já si myslím, že pokud je rozhodnutí v souladu se zákonem, nelze mu vytýkat, že bylo nestandardní v tom směru, že k takovému rozhodnutí vůbec došlo. Já říkám, že Ministerstvo spravedlnosti se celou věcí začalo zabývat teprve poté, kdy v této věci se angažovalo Ministerstvo zahraničních věcí, kdy ze strany Ministerstva zahraničních věcí ve všech možných formách, ať již ve formě písemné, telefonické, v podobě elektronické komunikace, v podobě pracovních jednání mezi jednotlivými sekcemi a odbory sdělovalo stanovisko, kterým apelovalo na to, aby ministerstvo v této věci postupovalo v souladu se zahraničněpolitickými zájmy a bralo ohled na tyto otázky. Já si myslím, že při tom rozhodování na jedné straně leží otázka určité ekonomie procesu, kterou naznačil pan poslanec Pospíšil, a na straně druhé otázka zahraničněpolitických zájmů České republiky.

Já si jen dovolím odcitovat z jednoho dopisu, který je vlastně už z podzimu minulého roku z Ministerstva zahraničí, kde nás Ministerstvo zahraničí žádá o sdělení, jaké právní možnosti předání shora jmenovaného, popřípadě jeho trestního řízení, což je tento případ, do Kataru existují. "Rovněž bych uvítal vaše vyjádření k tomu, kterou z daných možností byste považovali za nejvhodnější způsob řešení případu, pokud by se jakákoliv vstřícnost české strany po pečlivém posouzení aspektů dala považovat za přijatelnou například ve smyslu humanitárního gesta."

Co se týče případného řízení v Kataru, já jsem přesvědčen, že v přípravném řízení bylo shromážděno dostatek důkazů, že zde neexistuje důkazní nouze, a proto jsem přesvědčen, že by řízení v Kataru bylo opřeno o dostatečné důkazy, které by umožňovaly takovéto řízení uzavřít. Jenom mě trochu mrzí, že tady z médií a možná i v náznaku nebo třeba i explicitně od některých poslanců zaznívá jakási primární nedůvěra, že v Kataru by řízení neproběhlo korektně. Já si myslím, že to prostě není pravda, a takto podezírat cizí stát, který se jasně zavázal k tomu, že v řízení bude pokračovat, mi nepřipadá z hlediska korektních vztahů mezi dvěma suverénními státy za rozumné.

Druhá věc, proč jsem se ze zahraničněpolitických důvodů takto rozhodl, je skutečnost, že Katar zajistil a zavázal se ke vzájemnosti nejdříve na základě své nóty a poté vyjádřil připravenost uzavřít v této věci standardní smlouvu. Já jsem přesvědčen, že pro české občany by takovýto princip vzájemnosti byl nepochybně prospěšný, že nikdo z českých občanů nechce být souzen v arabském světě.

Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vidím, že pan poslanec Pospíšil sil nenechá vzít právo na minutu, kterou má ještě na doplňující otázku. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jiří Pospíšil: Pane ministře, to jsou známé věty, které jste již sdělil médiím. Já však trvám na tom, že to rozhodnutí je nestandardní, a to z toho důvodu, že dostatečně nereflektuje českou právní teorii a praxi.

Ovšem musím konstatovat, že jste neodpověděl na moji otázku, jak dále bude probíhat soudní spor v Kataru. Já bych se domníval, že ministr spravedlnosti i o tuto věc bude mít zájem, že bude zkoumat, nakolik tento člověk, který možná - to zdůrazňuji - spáchal trestnou činnost na našem území, na našich občanech, nakolik se šance, že dostatečně bude prověřena tato jeho činnost, nesnižuje. Já mám obavy, a moje obavy jste mi bohužel potvrdil, že šance, že bude zjištěna jeho vina či nevina, se výrazně snižují. Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane ministře, máte ještě dvě minuty k reakci.

Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče. Já si myslím, že to, co jste, pane poslanče, v tuto chvíli vyslovil, je skutečně jenom hypotéza.

Já vás ujišťuji, že pokud k předání trestní věci do ciziny dojde, nepochybně Ministerstvo spravedlnosti bude sledovat tuto věc. A já jsem přesvědčen, že je možné i na mezinárodní úrovni jednat o tom, k jaké formě řekněme narovnání by mělo dojít vůči poškozeným. Vy zde předjímáte skutečnosti, které nenastaly. Zatím k předání trestní věci do Kataru, jak víte, nedošlo. To znamená, že je na jedné straně vaše hypotéza a na druhé straně je moje přesvědčení, že zde existují záruky suverénního státu, který jasně říká, že bude v trestním řízení pokračovat, dokonce trestní řízení proti nepřítomnému obviněnému již zahájil, to znamená, zahájil trestní řízení na území státu Katar pro skutky, pro které je stíhán občan státu Katar na území České republiky.

***