Neautorizováno !

(17.50 hodin)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Jiřímu Václavkovi. O slovo se přihlásil pan poslanec profesor Zdeněk Jičínský. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, já se tady chci odvolat na stanovisko vlády, které upozorňuje na to, že už začátkem polistopadového vývoje byla snaha řešit problémy, které vznikly existencí nedemokratického režimu s monopolem politické moci státostrany. Byli jsme si samozřejmě tehdy, když Federální shromáždění přijímalo příslušné zákony, vědomi toho, že to, co se stalo během 40 let, se nedá jak se říká odestát, že pokud mluvíme o nápravě určitých křivd, můžeme mluvit jenom o nápravě určitých křivd, protože ne všechno se dá napravit tak, že by to bylo možno i třeba i ve finanční podobě vyjádřit.

Myslím si, že Československá republika - protože tehdy byla ještě Československá republika - šla ve věcech vyrovnávání se s těmi nespravedlnostmi nebo křivdami asi tak daleko jako žádný jiný postkomunistický stát. Mám na mysli zejména fyzickou restituci majetku, která byla učiněna způsobem, jaký v žádné jiné postkomunistické zemi obdoby nemá. V tomto směru, když jsme přijímali zákon o mimosoudních rehabilitacích, jsme si byli dobře vědomi, že jde o nápravu určitých křivd, a já si myslím, že stanovisko vlády, které je k tomuto návrhu negativní, tomu odpovídá, protože svým způsobem ne všechny křivdy se dají napravit. Myslím si, že se nelze s tím, jak léta běží, vracet neustále zpátky a oživovat to, co bylo v minulosti.

Čili já se připojuji k návrhu kolegy Václavka.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. O slovo se přihlásil pan poslanec Josef Janeček a poté Vladimír Laštůvka. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, vážené kolegyně, je to docela zajímavá shoda náhod v dnešní den, protože jak si jistě vzpomínáte, je to řádově několik hodin, co jsme do prvního čtení propustili návrh zákona, který ustanovuje Den vzdělanosti. Myslím si, že je obrazem možná té politické kultury, že na jedné straně říkáme, že si vzdělanosti vážíme, a na druhé straně říkáme těm, kteří díky svému morálnímu přesvědčení chtěli vzdělanost prosazovat a byli za to vyloučeni, byli vyhozeni ze svých míst - naši vědci, naše věda byla zlikvidována, v našich učebnicích jsme mohli číst takové perly, jako že kybernetika je buržoazní pavěda, že genetika je něco absurdního, náboženského a že je to výmysl imperialistů - těm, kteří chtěli pozdvihnout ducha tohoto národa právě tím, že chtěli pozdvihnout vzdělanost, kteří by měli mít nárok na nějaké odškodnění, protože představovali cosi jako mravní svědomí našeho národa, říkáme "my vám místo toho uděláme Den vzdělanosti". Je to myslím si absurdní.

Takže bych prosil, abychom tento návrh propustili do druhého čtení, protože by bylo ostudou tohoto národa Jana Amose Komenského, aby řekl, že si vzdělaných lidí neváží. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Janečkovi. Slovo má poslanec Vladimír Laštůvka. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane předsedající. Dovolte, abych se připojil ke slovům předřečníka a podpořil jeho postoj. Myslím si, že často slyšíme o tom, že spravedlnost je slepá. Budiž, nechť je slepá. Ale trocha spravedlnosti v lidském bytí a v lidském životě neškodí. My tady 15 let zápasíme s něčím, co je, pravda, minulostí, ale stále slyšíme ze všech stran, ale především cítíme, a já to cítím, že jsme nikdy žádnou elementární spravedlnost vůči nespravedlnosti minulosti neprosadili a nedokázali. Uměli jsme vypořádat jakousi majetkovou újmu, ano, toho jsem si všiml, ale morální újmu jsme nedokázali ocenit nikdy a nijak. Jsou tady mezi námi občané, kteří tím, co tady bylo minulých 40 let, byli tvrdě poškozeni, tvrdě postiženi, a byli postiženi jenom jedním, jenom tím, že na rozdíl od většiny si dokázali zachovat rovnou páteř a názor. A jestliže nebudeme schopni tyto lidi ocenit, tak potom platí slova Karla Kryla, že "šel bych zas?".

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vladimíru Laštůvkovi. Slova se ujme pan poslanec Opálka. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nebojte se, nebudu požadovat, aby byli zahrnuti do odškodnění i ti, kteří byli vyhozeni z pedagogických míst po roce 1989.

Já jsem přišel jen s otázkou na předkladatele toho zákona. Můj volební kraj je Moravskoslezský kraj a většina tohoto kraje je součástí českého Slezska. Takže se vás ptám, proč jste diskriminačně vyloučili obyvatele tohoto území. Děkuji vám. (Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Miroslavu Opálkovi. Konstatuji, že nemám jinou přihlášku do obecné rozpravy. Ještě pan kolega Janeček - s řádnou přihláškou, nebo s faktickou připomínkou, pane poslanče? S faktickou, dobře.

Poslanec Josef Janeček: Já doufám, že první věta kolegy Opálky byla pouze nejapným vtipem.

Pokud se týká té druhé části, to je vyloučení obyvatel Slezska, jde asi o nějaký zvláštní výklad textu zákona. Pokud se domnívá, že je možno takovýmto výkladem k tomu dospět, tak je dostatečný prostor ve druhém čtení, aby to bylo napraveno. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Josef Janeček. Ještě s faktickou připomínkou kolega Opálka.

Poslanec Miroslav Opálka: Já si také dovolím faktickou připomínku. Ta první věta nebyla vtip, ale upozornění, abyste se nepobouřili a byli pozorní. Ta druhá vychází z toho textu, tak jak je ten zákon uveden. Tady je řečeno "na vysokých školách v Čechách a na Moravě", konec. To je vše.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nevidím žádnou jinou přihlášku, mohu obecnou rozpravu ukončit. Je zájem o závěrečné slovo? Ano. Zástupce navrhovatelů pan poslanec Vladimír Říha. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Vladimír Říha: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi v závěrečné řeči několik poznámek. Vládní stanovisko v bodě 1 - v tom nesouhlasném - opravdu odkazuje, že zákon 198/1993 předpokládá, že by to mělo být řešeno formou nařízení vlády. Proč to tedy ale vláda neučinila! Viděl jsem nařízení připravené v roce 1998, vlastně z něho jsme čerpali pro přípravu tohoto návrhu zákona. Ten Pražský akademický klub 48 proto přišel za mnou, protože se nedočkali za těch mnoho let žádného naplnění z hlediska vlády. Domnívám se, že jsme jim to dlužni.

V druhém bodě vládního stanoviska se říká, že ti lidé byli postiženi v různých profesích, to je pravda, ale domnívám se, že právě školství bylo nejcitlivější oblastí. Také ta akademická obec, jak je z literatury známo, tam ten protikomunistický odpor i před rokem 1948 byl nejsilnější, a proto ti pánové z Klubu 48 si dali práci a z archivů vytáhli materiály, kde Ústřední akční výbor Národní fronty dával instrukci, v březnu 1948, provádět urychleně očistu mezi posluchači na vysokých školách. Příliš benevolentní postup není žádoucí - se píše v těchto pokynech. Tam se jasně hovoří, že je třeba dokončit únorovou očistu vysokých škol: Únorovou očistou byly vyloučeny reakční síly z řad profesorů, ale posluchači byli postiženi jen velmi málo. Je tedy třeba jít daleko hlouběji v očistě vysokých škol od reakčních a neproduktivních živlů z řad vysokoškolských posluchačů. - Seznamy byly pak utajeny a směli je vidět pouze prověřené osoby.

***