Neautorizováno !

(9.50 hodin)
(pokračuje Petr)

Na zahraničním výboru po odůvodnění návrhu ratifikace smlouvy panem Pojerem, náměstkem ministra životního prostředí, a mé zpravodajské zprávě a po rozpravě zahraniční výbor:

1. přijal doporučení Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení, a to že Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci Protokolu o strategickém posuzování životního prostředí k Úmluvě o posuzování vlivů na životní prostředí, které přesahují hranice států,

2. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky,

3. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Břetislavu Petrovi. Otevírám rozpravu. Přihlášky do rozpravy nemám. Hlásí se pan poslanec Šeich.

Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, spíše než vystoupení bych to, co chci říci, nazval několika poznámkami. Opravdu není možné si nevšimnout, že tato vláda nás zatěžuje obrovským standardem mezinárodních smluv, a to velikým standardem, obrovským množstvím mezinárodních smluv obecně. To je první poznámka. Je to od smluv, které se týkají nejrůznějších prapodivných organizací, kam poté odvádíme své příspěvky, pokoušíme se připojit k zemím, které chtějí chránit velryby, přestože tato problematika nám není příliš blízká z hlediska teritoriálního, pokoušíme se zapojovat do nejrůznějších bramborářských unií, a to jsou jen špičky ledovce. Poté do těchto organizací odvádíme nejrůznější příspěvky. Tato poznámka je obecnějšího typu a bude se týkat i následné smlouvy, která se týká Karpat.

Druhá poznámka. Tato vláda zatěžuje Českou republiku, české podniky, česká města a obce vysokým standardem environmentálních smluv, to znamená, přijímáme vysoké standardy a závazky v oblasti environmentální. Tento proces začal ratifikací tzv. Aarhuské smlouvy, jsou to smlouvy další, které se týkají nejrůznějších standardů životního prostředí, přijímáme na sebe tyto standardy, přestože jsme země transformující se, země, která má velké nároky na ekonomiku i bez těchto vysokých environmentálních standardů. Čili v nejrůznějších oblastech se pokoušíme zařadit mezi skupinu nejvyspělejších zemí, které se často samy zařazení do této množiny zemí s vysokým standardem ochrany životního prostředí brání, protože jsou si dobře vědomy nákladů s tím spojených. Česká republika velmi aktivisticky, ministři této vlády velmi aktivisticky vstupují do těchto vysokých standardů, pokoušejí se zapojit do množiny nejvyspělejších zemí a pokoušejí se na sebe připoutat maximální možné výdaje, které můžeme mít s těmi opravdu nejexkluzivnějšími zeměmi, které samy se tomu brání a často do těchto uskupení nevstupují, snažíme se aktivistickým přístupem být členy této množiny, na kterou, upřímně řečeno, nemáme. Potom odvádíme nejrůznější příspěvky, stojí to náklady české podniky, stojí to náklady česká města a obce. To je poznámka obecnější, netýkající se pouze této smlouvy. Já si myslím, že před tímto přístupem, který z pozice ministerstva může být zajímavý, že české Ministerstvo životního prostředí vypadá jistě jako velmi aktivní, jistě velmi vstřícné, ale na druhou stranu pro česká města a obce, kraje a podniky je to už strategie daleko méně zajímavá.

Třetí poznámka se týká toho, že potom na druhé straně jsme svědky toho, že tento vysoký standard ochrany životního prostředí, jak ve stavebním zákoně, v zákoně o ochraně životního prostředí, tak v těchto mezinárodních úmluvách, je potom těmi stejnými - a to například poslanci sociální demokracie, kteří pro tyto smlouvy hlasují, tyto smlouvy velmi podporují, ale potom zjistí, že tento stav pro některé typy staveb není vhodný a patřičný, a potom se snaží tyto například konkrétní dálnice, železniční koridory, z tohoto režimu vysoké ochrany životního prostředí vyjmout. Takže já si myslím, že bychom se měli rozhodnout, kterou z těchto cest se chceme ubírat, a nečinit potom nesystémové výjimky.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šeichovi. Další přihlášky do rozpravy nejsou, takže souhlasíte-li, rozpravu končím.

O závěrečné slovo se přihlásil ministr životního prostředí Libor Ambrozek.

Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já si vážím zápalu kolegy Šeicha a jeho snahy o prosperitu této země, nicméně bych chtěl upozornit, že zrovna v tomto případě se netrefil. Jedná se o Úmluvu o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států. Já jsem přesvědčen, že je ve výsostném zájmu České republiky, abychom se mohli účastnit posuzování dopadů na životní prostředí, akcí, které mohou ovlivnit životní prostředí České republiky, ať už se tyto záměry realizují v Německu, v Rakousku, na Slovensku či v Polsku. A proč uzavírat různé bilaterální smlouvy, když to můžeme stejně jako všechny slušné evropské státy zajistit přístupem k této úmluvě a k tomuto protokolu? Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Liboru Ambrozkovi. Přistoupíme k hlasování o usnesení, které tady bylo prezentováno panem poslancem Petrem.

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 207. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo. Hlasovalo 139 poslanců, 92 pro, 23 proti. Návrh byl přijat, bod ukončen.

Budeme se věnovat bodu

Prosím, aby se slova opět ujal ministr životního prostředí Libor Ambrozek.

Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovoluji si vám předložit ještě jeden materiál, a to je Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat.

Karpaty jsou unikátním pohořím celoevropského významu a jednou z nejvýznamnějších oblastí v Evropě z pohledu zachovalosti biodiverzity. Jsou rovněž územím, kde se uchoval tradiční způsob hospodaření a života místních obyvatel. Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat je zaměřena na široký okruh témat souvisejících s udržitelným rozvojem regionu. Jednotlivé články se týkají ochrany biodiverzity krajiny, územního plánování, integrovaného hospodaření v povodích, udržitelného zemědělství, lesního hospodářství, cestovního ruchu a dopravy, kulturního dědictví a tradičních znalostí.

Úmluva byla podepsána na 5. ministerské konferenci Evropské hospodářské komise OSN "Životní prostředí pro Evropu" v Kyjevě v květnu 2003 všemi státy karpatského regionu, ke kterým patří vedle České republiky, která má Karpat pouze malou část, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko a Černá Hora, Ukrajina. Polsko se připojilo o půl roku později. Vymezení území Karpat, na které se úmluva vztahuje, vychází z principu autodesignace, kdy každá země rozhodne, kterou část území považuje za Karpaty. Karpaty zasahují na území České republiky pouze malou částí, přičemž do tohoto regionu spadají tři chráněné krajinné oblasti - Beskydy, Bílé Karpaty a Pálava, s tím, že Bílé Karpaty a Pálava mají rovněž statut biosférické rezervace UNESCO.

Problémy, které jsou spojeny s úbytkem přirozených lesů, ztrátou retenčních schopností krajiny, zánikem tradičního hospodaření, se začínají v posledních letech poměrně úspěšně řešit, je však žádoucí proces integrovat a urychlit. Z hlediska možnosti účasti na mezinárodních projektech, výměně zkušeností a lepších dostupných technologií, koordinaci turistických programů je účelné, aby Česká republika úmluvu ratifikovala. Úmluva napomůže také rozvoji spolupráce se sousedními zeměmi. Karpaty tvoří většinu našich hranic se Slovenskem a zčásti i hranici s Polskem. Pomůže řešit přeshraniční problémy ochrany přírody a rozvíjet některé přeshraniční turistické a rekreační aktivity. Proto se také tato úmluva setkala v Senátu s velmi výraznou podporou především senátorů z příhraniční oblasti se Slovenskem.

Co bych chtěl také zdůraznit: Ta úmluva neznamená jenom závazek České republiky, ale znamená také velmi významnou možnost zapojení našich organizací a odborníků do regionálních projektů financovaných ze zahraničních zdrojů prostřednictvím například programů OSN pro životní prostředí, programů OSN pro rozvoj či globálního fondu pro životní prostředí.

***