Neautorizováno !

(18.10 hodin)
(pokračuje Dub)

Za čtvrté. Chápu, že pro to, abychom mohli být čistými příjemci, musí na to být někde vytvořeny zdroje, a proto se pan ministr financí zmiňoval především o britském rabatu neboli o korekcích na příjmové stránce. Ale já si myslím, že je možné říci "Britové, dejte nám víc", ale musíme umět říci také proč.

Za páté. Neměli bychom se také věnovat korekcím na výdajové stránce? Nemyslím tím Španělsko, kde se statistická věc vyřeší, ale myslím tím zejména francouzský rabat, společnou zemědělskou politiku, jak o tom koneckonců říkal ideový spolubojovník pana ministra financí Tony Blair. Já jsem přesvědčen, že jestliže hledáme zdroje na příjmové stránce, tak musíme hledat i úspory na výdajové stránce, a jestliže říkáme "Britové, dejte nám víc", tak bychom také měli říci "Francouzi, berte nám méně". To je přece jasné a je to výhodné pro Českou republiku.

Když toto všechno má být schváleno jednomyslně, pak v tom vidím celkový problém. Myslím si, že je to právě na ministrovi zahraničí, aby se k tomu postavil. Já vím, že by se teď šéfové vlád měli spíše zabývat budoucí evropskou dohodou, nicméně finanční záležitosti jsou nesmírně důležité a já očekávám vaše vyjádření, speciálně ke společné zemědělské politice a k našemu politickému postupu na budoucích jednáních, protože jak jsem řekl na začátku, musíme se dohodnout na všem. Do té doby není nic přijato, a jak to Česká republika využije.

Děkuji vám za pozornost. Těším se na odpověď.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní uděluji slovo panu poslanci Svatomíru Recmanovi, připraví se pan ministr zahraničních věcí a poté pan poslanec Miroslav Beneš. Prosím pana poslance Vnoučka, aby se postavil alespoň ze strany pultu.

Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pane předsedo vlády, páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se rovněž stručně vyjádřil k předloženému negociačnímu balíčku, konkrétně k jeho druhé verzi, které je datována 21. dubna letošního roku.

Z mého pohledu můžeme na negociační balíček pohlížet ze dvou směrů. Prvním směrem je to, že balíček představuje finanční perspektivu Evropské unie na následující sedmileté období 2007 až 2013, a druhým pohledem je, že návrh obsahuje rámcovou pozici, definovanou jako stanovisko České republiky pro Parlament České republiky.

Samozřejmě první pohled je pohled přísně rozpočtový, fiskální. Této problematice se věnovali moji předřečníci. Já se do této oblasti nebudu pouštět, protože kdo studoval tento materiál, ví, že v druhé verzi balíčku a předpokládá se, že ani v třetí verzi negociačního balíčku, který by měl být schválen na přelomu května a června, ještě nebudou konkrétní údaje, kolik bude činit příjem Evropské unie ve vazbě na hrubý domácí produkt, a samozřejmě z tohoto pohledu není ani možné určit výdaje Evropské unie jako celek, ani jak se na těchto výdajích budou podílet jednotlivé členské země Evropské unie.

Já bych se zaměřil na přístup vlády k této problematice. A musím říci, že je to přístup, který je mi sympatický. V předloženém materiálu 973-E je tento přístup definován v podkladech, kde za Ministerstvo financí to schvaloval pan ředitel Jan Gregor, za Ministerstvo zahraničních věcí pan ředitel Vlastimil Tesař. Já jsem přesvědčen o tom, že v této chvíli je rozhodující zejména přístup vlády České republiky, přístup vyjednávacího týmu, který bude v Bruselu hájit zájmy České republiky. Z tohoto pohledu považuji za potřebné se zmínit o pěti prioritách vlády a věřím, že pan ministr financí nebo pan předseda vlády potvrdí, že tyto priority bude vyjednávací tým hájit v Bruselu ve dnech 16. až 17. června, kdy se má jednání odehrávat.

První priorita je definována tak, že v rámci podkapitoly 1B Soudržnost pro růst a zaměstnanost akceptuje Česká republika limit pro příjem prostředků na úrovni 4 % z hrubého domácího produktu ročně. Zároveň se bude snažit, aby její alokace odpovídala této maximální hranici. Z toho vyplývá, že Česká republika odmítá takové změny, které by mohly vést ke snížení její alokace pod tuto maximální hranici.

Druhá priorita. Česká republika nesouhlasí se snížením maximálního limitu pro čerpání prostředků podle bohatství jednotlivých zemí a nesouhlasí ani s navrženou úpravou alokační metody.

Třetí priorita je popisována v materiálu takto. Pozitivním krokem je zvýšení míry spolufinancování z prostředků Evropské unie v konvergenčních regionech zemí čerpajících podporu z Fondu soudržnosti na úroveň 80 % z původních 75 %, což by se týkalo celé České republiky s výjimkou hl. m. Prahy.

Čtvrtá priorita se týká výše alokace pro rozvoj venkova a rybářství. Česká republika požaduje, aby byly alokace stanoveny na základě skutečných potřeb zemí. S tím souvisí výše prostředků, které jsou započítávány do maximálního limitu pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Jedná se o prostředky, které byly v současné době poskytovány ze strukturálních fondů. Je zde uváděn Evropský zemědělský záruční a orientační fond - orientační sekce, a Nástroje pro podporu rybářství, a které mají být v příští finanční perspektivě zahrnuty v druhé kapitole. Je nutné, aby takto vymezené prostředky byly ve stejném objemu alokovány v zemích, z jejichž alokace na podkapitolu 1B byly převedeny. V souladu s pozicí České republiky byla tato varianta do aktuální verze negociačního balíčku již zapracována.

Poslední, pátou prioritou vlády z hlediska mého výčtu, ale věřím, že nikoli co do váhy, je, že Česká republika souhlasí s rozdělením kapitoly 3 Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost do dvou samostatných kapitol.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, musím říci, že jako poslanec za komunistickou stranu souhlasím s prosazováním těchto priorit naší delegace, a chtěl bych jenom slyšet ujištění pana místopředsedy vlády, že tomu tak skutečně v příštím jednání bude. Jsem přesvědčen o tom, že tyto priority, tento postup vlády odpovídá zájmům České republiky, že tento postup nezhoršuje naši pozici oproti současnému způsobu financování a finančních toků z Evropské unie, že i reálně hodnotí možnosti spolufinancování z veřejných rozpočtů České republiky. Jsem přesvědčen o tom, že tento přístup odpovídá volebnímu programu KSČM, protože předpokládám, že nejenom zájmem komunistů, ale i vlády a Parlamentu je priorita, aby Česká republika byla dlouhodobě, a podtrhuji slůvko dlouhodobě, v reálně čisté pozici vůči Evropské unii. Pokud hovořím o čisté pozici, mám na mysli, že Česká republika využije možnosti více čerpat než odvádět do rozpočtu Evropské unie, a z podkladů, které máme k dispozici a které jsem studoval, z pozice vlády České republiky vyplývá, že by tento přístup, tato výhoda České republiky měla platit v následujícím sedmiletém období 2007 až 2013.

***