Neautorizováno !

(17.00 hodin)
(pokračuje Karásek)

Tento krok vede jednak k tomu, že bude komplikovat mnohým osobám život, protože mnoho osob žije jinde než tam, kde v intencích zákona bude příslušet. Pro mnohé představuje návštěva země původu komplikaci, která je ohrožuje i na životě či zdraví, a to z různých důvodů. V této souvislosti zdůrazňuji, že pokud mají orgány cizinecké policie zájem na jakémkoli omezení, mohou využít svého stávajícího práva neudělit vízum prostřednictvím zamítavého stanoviska, které je navíc zcela nepřezkoumatelné, tedy konečné. Z těchto důvodů se tedy domnívám, že je nevhodné toto omezení zavádět.

Další změnou oproti vládnímu návrhu, kterou bych chtěl podpořit, je doplnění ustanovení zákona, které stanoví povinnost posoudit existenci překážky vycestování v případě, že je cizinec vyhošťován. Zákon neřeší, jak má správní orgán naložit se situací, kdy dojde ke stanovisku, že existuje překážka vycestování. V tomto případě totiž může být existence takové překážky překážkou vydání rozhodnutí, nebo pouze překážkou bránící vykonavatelnost. Navrhuji tedy, aby zákon stanovil, že je to překážka vydání samotného výroku o vyhoštění.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Svatopluku Karáskovi za jeho vystoupení. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pokud ne, obecnou rozpravu končím.

Otevírám rozpravu podrobnou. Mám dvě přihlášky. Hlásí se pan poslanec Zdeněk Maršíček a paní poslankyně Táňa Fischerová.

Prosím, pane poslanče Maršíčku.

Poslanec Zdeněk Maršíček: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi přednést k sněmovnímu tisku 916 pět pozměňovacích návrhů.

1. Do navrhovatelem přečíslovaného § 9 odstavec 5 se za druhou větu vkládá věta třetí, která zní: Obdobně se postupuje rovněž v případě cizince, kterému bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny.

Odůvodnění: Článek 13 směrnice Rady číslo 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny zní: Jakmile je žádosti o sloučení rodiny vyhověno, dotyčný členský stát povolí vstup rodinného příslušníka nebo příslušníků. V tom případě členský stát usnadní získání požadovaných víz. Z této formulace lze dovodit, že na vízum za účelem převzetí povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny, což je zároveň i vízum realizující vstup oprávněného cizince na území, je právní nárok. Je tedy nutné, aby rozhodnutí o odepření vstupu tomuto cizinci bylo podrobeno správnímu řádu.

2. Do předkladatelem navrhovaného § 42a odstavec 3 vložit za větu první větu druhou, která zní: Cizinec, který je nositelem oprávnění ke sloučení, může žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podat v zastoupení za osoby dle odstavce 1 na územní policii.

Odůvodnění. Právo na sloučení rodiny je právem obou stran - jak nositele práva na sloučení rodiny, tedy cizince, který v České republice pobývá, tak jeho rodinných příslušníků. Směrnice v článku 5 dokonce umožňuje, aby žádost o sloučení podával za své rodinné příslušníky nositel. Česká republika zvolila při implementaci opačnou možnost, tedy že žádost si podávají nositelovi rodinní příslušníci, což je podle mého názoru korektní. Přesto by bylo dle mého názoru záhodno umožnit i nositeli, aby své rodině s podáním žádosti pomohl, a to proto, že za prvé značná část rodinných příslušníků je nositelem zastoupena i právně, především pak jeho nezletilé děti, za druhé rodinní příslušníci, manžel, staří rodiče a jiní, se budou často jen stěží orientovat v českém cizineckém právu, a tak nositel bude muset za ně žádost o sloučení rodiny vyřizovat fakticky. Často by zřejmě musel odcestovat do svého státu jen proto, aby žádost podal, což může být spojeno se značnými obtížemi a představuje jen zbytečnou administrativní překážku. Za třetí - na území České republiky má cizinec i dostupnější právní pomoc a lepší komunikační prostředky. Za čtvrté - zastupitelské úřady České republiky v zahraničí jsou pro cizince často fakticky velmi obtížně dostupné. Jedná se zejména o velké vzdálenosti, nutnost jet někdy do jiného státu, ale i horší kvalita práce úředníků a nakonec i možná korupce.

3. V § 52 se na konci odstavce 1 vypouští nově navrhované písmeno c), které zní: požadováno, aby žádost o udělení víza byla podána na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec občanem, popř. jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen trvalý či dlouhodobý pobyt.

Odůvodnění. Za prvé: Takto navržené ustanovení je v některých případech nepoužitelné, neboť Česká republika nemá ve všech státech svůj zastupitelský úřad. Za druhé: Pokud policie např. stanoví, že občané určitého státu smějí podávat žádosti jen na určitém zastupitelském úřadu, přijdou tito cizinci o možnost legalizovat svůj pobyt podáním žádosti na zastupitelských úřadech České republiky v blízkých sousedních státech České republiky, např. na Slovensku nebo v Německu. Cizinci toto často dělají, pokud se v České republice dostanou do pobytových obtíží. Zruší-li se některým cizincům paušálně tato možnost, lze očekávat, že řada cizinců bude fakticky více tlačena zvolit ilegalitu, neboť nebudou mít peníze na to, aby odcestovali do svého státu legalizovat pobyt. Za třetí: Bezpečnostní přínos tohoto ustanovení nemusí být velký, neboť skutečně nebezpečné osoby používají většinou falešné doklady, tak se dopadu tohoto ustanovení vyhnou. Naproti tomu hrozí, že mnoha řádným cizincům budou ještě ztíženy jejich už tak poměrně přísné podmínky pro získávání pobytových povolení.

4. § 65 odstavec 1 - za slova "udělení azylu" navrhuji doplnit větu: Je-li nezletilé dítě ve zvláště obtížné životní situaci a vyžaduje zvláštní péči, která pro něj není bez udělení pobytu dostupná, pokud alespoň jeden z jeho rodičů pobývá na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu.

Odůvodnění. V České republice nadále přetrvává problém zdravotního pojištění dětí cizinců, což je obzvláště tvrdé v případě dětí cizinců, které se narodí s vrozenou nebo jinou těžkou zdravotní vadou, a pojišťovny je proto odmítnou komerčně pojistit. Tyto děti jsou pak fakticky nepojištěné, což ruinuje jednak jejich rodiny, které nemají prostředky uhradit péči, která je nutná k záchraně života těchto dětí, současně je to nevýhodné i pro nemocnice, které jsou nuceny příslušné zákroky provést bez ohledu na solventnost rodiny takto nemocného dítěte.

5. Do § 122 odstavec 5 se na konec vkládá nová věta, která zní: Podmínku uplynutí doby lze bez souhlasu ministerstva prominout, jde-li o žádost cizince, který má podle zvláštního právního předpisu vyživovací povinnost vůči státnímu občanu České republiky nebo cizinci, který má na území povolen trvalý pobyt.

***