Neautorizováno !

(18.00 hodin)
(pokračuje Dundáčková)

To já prosím musím říci, že to tak v žádném případě nebylo. Ministerstvo vnitra samozřejmě hájilo svůj postoj a svůj vládní návrh, ale vzhledem k tomu, že byla veliká vůle pro to, aby nějakým způsobem na jedné straně bylo vyhověno, a teď já nemohu říci, že zájmům Nejvyššího správního soudu na to, aby byl odbřemeněn, ale na vyrovnání se s oprávněnými námitkami těch, kteří se obraceli v jiných věcech na Nejvyšší správní soud, ve věcech, které se netýkají azylu, a kteří byli odsunováni do pozadí vzhledem k tomu, že azylové věci, jak víme, musejí být projednávány přednostně. To znamená, Nejvyšší správní soud nejenže je zahlcen velkým množstvím těchto případů, ale také je musí vyřizovat přednostně, a tím se stává, že na jiné případy, a to velmi závažné a velmi odůvodněné, se kterými se občané obracejí na Nejvyšší správní soud, nejsou projednávány vůbec. Byla tam vnímána veliká nerovnováha a naléhavost řešení toho případu jsme vnímali a posuzovali a v těchto intencích jsme se rozhodovali pro to, že přistoupíme na zachování kasační stížnosti, ale zároveň na zavedení onoho institutu nepřijatelnosti, který je obdobný v řízení před Ústavním soudem, ale nejenom tak, jak dále uvedu.

Považuji za nezbytné v tuto chvíli tady poděkovat naopak pánům z Nejvyššího správního soudu, panu předsedovi a panu místopředsedovi, kteří vzhledem ke svým legislativním schopnostem vyhověli požadavkům ústavněprávního výboru, což jsme považovali za velmi vstřícné gesto, a to s ohledem na to, že není vždy snadné najít to správné legislativní řešení, které zároveň bude zpracováno tak, aby zůstávaly zachovány všechny návaznosti na platné znění právních předpisů.

Proto si myslím, že je zapotřebí vnímat to v podstatě jako vůli ústavněprávního výboru, která pak vyústila v předložení tohoto legislativního znění.

Samozřejmě jsme se také zabývali tím, kterak zajistit, aby bylo vyhověno i těm námitkám nebo požadavkům na co možná nejnezávislejší rozhodování a námitkám, které se týkaly právě možnosti neodůvodnit ono rozhodnutí.

K tomu prvnímu bych chtěla říci, že jsme problém vnímali v souvislostech mnohem širších, a to souvislostech dalších vyspělých zemí, které také řešily podobné problémy, a to problémy, kterak na jedné straně posílit efektivitu práva proti na druhé straně tzv. absolutní spravedlnosti. Zabývali jsme se případy řešení, které zvolil například Nejvyšší soud Spojených států, odvolací výbor Sněmovny lordů ve Velké Británii, Nejvyšší správní soud Švédska a v neposlední řadě i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ty všechny vycházely z úvahy, že stěžovatel má vždy nárok na předložení své věci nejvyššímu soudu. Tomu odpovídá povinnost soudu věc přijmout a stěžovatele o tom vyrozumět, nikoliv však na samotné meritorní projednání. Je věcí soudu, aby podle stanovených kritérií, a ta stanovená kritéria jsou to poslední, co ještě dneska je předmětem naší debaty nebo představ o tom, jak by měla být ustanovena, aby tento soud usoudil, zda věc má výše charakterizovaný význam nejen pro stěžovatele samotného, a podle toho tedy rozhodl buď o nepřijatelnosti kasační stížnosti, anebo ji meritorně projednal a rozhodl.

Protože zavedení nezávislého tribunálu jsme vnímali jako nesystémový prvek, přistoupili jsme k rozhodování ve vícečetném, a to pětičlenném soudcovském sboru, který navíc musí dojít k jednomyslnému rozhodnutí. Zdálo se nám, že to je dostatečná záruka pro to, aby byly zváženy všechny okolnosti a aby ta vůle opravdu nemohla být vnímána v žádném případě jako zvůle.

Poslední námitka, která se týkala odůvodňování onoho rozhodnutí, i o té jsme rokovali na ústavněprávním výboru, musím říci, poměrně dlouho, protože jsme si byli vědomi námitek, které v podstatě jako poslední a jedinou námitku uplatňoval například úřad veřejného ochránce práv, který poukazoval právě opět na možnost vyloučení libovůle při rozhodování, a jedním z takových institutů, který má takové libovůli zabránit, je odůvodňování rozhodnutí. V tomto případě ale jde o možnost neodůvodnit rozhodnutí, kterým byla odmítnuta kasační stížnost jako nepřijatelná. Předpokládá se, že to bude v modelově stejných případech a že na začátku samotného rozhodování v těchto případech budou samozřejmě jednotlivé věci odůvodňovány, a to zejména právě na potřebu sjednocování judikatury. Předpokládá se, že spíše odůvodňována ona rozhodnutí, zejména v těch prvních dvou letech řekněme, budou, a teprve později, když už bude zřejmé, že se jedná o určitý model rozhodování, tak dojde k tomu, že nebudou jednotlivá rozhodování odůvodňována. Myslím, že je to přijatelné. Samozřejmě můžeme se při konečném rozhodování a hlasování rozhodnout i jinak, ale zdálo se nám, že tento model je přijatelný a že samozřejmě pokud by to nefungovalo tak, jak si představujeme, tak je možné tu věc jednoduchou legislativní úpravou napravit.

Tolik jsem považovala za nezbytné říci o projednávání na výboru a jednotlivých námitkách, které zde byly uvedeny.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, paní poslankyně, za vaše vystoupení. A další přihlášky do obecné rozpravy nejsou. Končím obecnou rozpravu.

Zahajuji rozpravu podrobnou. Přihlášeni jsou Petr Tluchoř, Zuzka Rujbrová, Svatopluk Karásek, tak jak jsem aspoň zaznamenal, že pan poslanec Karásek chce vystoupit, a potom pan poslanec Tomáš Kladívko. V tomto pořadí. Petr Tluchoř.

Poslanec Petr Tluchoř: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte, abych předložil pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dosavadní novelizační body 79 a 80 tisku č. 882 se nahrazují bodem, který zní:

79. § 88 zní: "§ 88 Zdravotní péče".

"(1) Žadateli o udělení azylu v České republice a jeho dítěti narozenému na území, cizinci, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu a jeho dítěti narozenému na území, cizinci s projeveným úmyslem požádat Českou republiku o ochranu formou azylu na území a pobyt azylanta na území a jeho dítěte narozenému na území, osobě s přiznaným azylem po dobu nezbytně nutnou k vyřízení zdravotního pojištění, a to nejdéle po dobu 8 dnů, a cizinci, který podal žádost o dobrovolnou repatriaci podle § 54a, a to až do doby realizace repatriace nebo do rozhodnutí o tom, že dotyčnému cizinci repatriace uhrazena nebude, se poskytuje na území neodkladná zdravotní péče při stavech, které

a) bezprostředně ohrožují život,

b) mohou vést k prohlubování chorobných změn k náhlé smrti,

c) působí náhlé utrpení a bolest,

d) působí změny chování a jednání postiženého, ohrožující jeho samého nebo jeho okolí,

e) se týkají těhotenství a porodu s výjimkou umělého přerušení těhotenství na žádost žadatelky o udělení azylu v České republice.

(2) Osobám uvedeným v odst. 1 je dále poskytována zdravotní péče v souvislosti se vstupní lékařskou prohlídkou podle § 46b, v souvislosti s nařízenou karanténou nebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví.

(3) Zdravotní péče osobám uvedeným v odst. 1 se poskytuje ve zdravotnických zařízeních určených ministerstvem, s nimiž ministerstvo nebo jím zřízená organizační složka uzavře smlouvu o poskytování zdravotní péče. To neplatí pro poskytování zdravotní péče v případě ohrožení života.

(4) Náklady spojené s poskytováním zdravotní péče uvedené v odst. 1 a 2 jsou hrazeny ministerstvem ze státního rozpočtu kapitoly Všeobecná pokladní správa. To neplatí, pokud je zdravotní péče zajištěna podle zvláštního právního předpisu (12d)."

Ostatní novelizační body se přečíslují.

Dovolte krátké zdůvodnění. Jedná se v podstatě o dvě věci. První věc - je jasně definována skupina osob, poněkud rozšířena na všechny účastníky, kteří jsou nebo mohou být účastníky správního řízení ve věci udělení azylu v České republice. Za některé z nich není v současné době možné úhradu finančních nákladů za poskytnutou zdravotní péči provádět. Zdravotnickým zařízením tím vznikají pohledávky, vymáhání kterých je často nerealizovatelné a s ohledem na sociální situaci těchto osob i prakticky nemožné. Zdravotní péče byla přitom zdravotnickými zařízeními poskytnuta a cizinci přijata v dobré víře, že úhrada finančních nákladů provedena bude.

***