Neautorizováno !

(17.30 hodin)
(pokračuje Novotný)

Výjimku tvoří informace, které lze vytvořit audiovizuálním způsobem, např. s použitím informačních technologií. A zde si, dámy a pánové, dovolím prvním polemiku, protože dnes je téměř vše přeci vytvořeno s použitím informačních technologií. Pak by bylo tedy vše přístupné bez omezení.

Dalším bodem je duševní vlastnictví v držení kulturních institucí. Nově se z působnosti zákona navrhuje vyjmout, výslovně výčtem uvést informace, které jsou předmětem duševního vlastnictví a jsou v držení kulturních institucí a veřejně právního rozhlasu a televize. I když to bylo možno dovodit i z dosavadního znění zákona, jde o zvýšení jistoty.

b) Nové podrobnosti o pojmu informace a jejím poskytování. Za prvé definice. Zavádí se částečná definice informace. Zatím se ještě vede polemika, ale jádro zpřesnění se opírá o výrok, že informací se rozumí obsah dokumentu nebo jeho části v jakékoliv podobě zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Zpřesňuje se, že informací podle tohoto zákona není počítačový program.

Zde bych si opět dovolil jistou polemiku. Počítačový program musel někdo vymyslet, napsat a zaplatit. Jde tedy o duševní vlastnictví, které je řešeno jinde. Data, která program vytváří, spravuje atd., již informací jsou. Informací však může být i program, resp. jeho kód. Věřím, že za informaci, řekněme se zdrojovým kódem Windows nebo algoritmus, jak jsou šifrována data v NASA atd., by jistě někdo rád zaplatil. Zdrojový kód počítačového programu je tedy dle mého velice cennou a v dnešní velice drahou informací.

Za další - formát a jazyk. Stanoví se nové upřesnění pro to, jak z hlediska formátu, myšlen papír, elektronicky, formát textového či tabulkového souboru atd., se poskytuje informace zveřejněním a poskytnutím na žádost. Při zveřejnění, myšleno na internetu, se poskytuje ve všech formátech a jazycích, ve kterých byly vytvořena. Za důležité zlepšení považuji výslovnou povinnost, že informace zveřejněná v elektronické podobě musí být zveřejnění i ve formátu, jehož specifikace je volně dostupná, a použití uživatelem není omezováno. Tedy např. vyžadovat použití nestandardních a proprietálních formátů, jejichž použití je podmíněno nákupem příslušného prohlížeče nebo editoru. Zde chybí však nástroj, který tyto nové povinnosti může vynucovat.

Jedno upozornění si zde dovolím. Kódování je např. morseovka. Je to typ přenosu dat a tento typ je znám. Je znám ten kód, a kdokoliv tedy může tato data číst. Pokud se jedná o zabezpečená data, pak se používá pojem šifrování, nikoliv kód.

Každopádně právě vaše ministerstvo, paní ministryně, své dokumenty ve formátu pdf prezentuje bez možnosti tisku, kopírování atd. Toho jste si určitě vědoma. Takto formulované by mohlo znamenat, že data zveřejněná na www stránkách musí být možné číst i v jiných prohlížečích než MS, což je určitě dobré. Ale je to málo rozšířené. Bude tedy např. i portál Ministerstva informatiky České republiky Blind Friendly stejně jako ostatní weby? Já vím, že teď namítnete v tomto bodě, že portál není web. Už jste mě na to jednou odpověděla, ale v tomto s vámi nesouhlasím. Tento bod však podle mě znamená něco jiného než blokaci kopírování nebo šifrování. Jde spíše o to, aby dokumenty byly zveřejněny např. ve formě html stránek nebo použití jiného volného formátu, např. xml, protože jsou tyto formáty volně dostupné bez nutnosti zakoupení licence nebo zakoupení speciálního softwaru. Existuje mnoho volně dostupných prohlížečů a editorů. Navíc si každý může naprogramovat i prohlížeč svůj. Tento bod je z mého pohledu opravdu velice důležitý a je velice dobře, že je zařazen.

Dále - převod formátu a jazyka. Je-li informace poskytována na základě žádosti, poskytuje se ve formátech a jazycích podle obsahu žádosti, tedy podle přání žadatele. Má to ale jednu výjimku. Povinné subjekty nejsou povinny měnit formát nebo jazyk informace, pokud by taková změna byla pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží. V tomto případě vyhoví povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci ve formátu nebo jazyce, ve kterých byla vytvořena původně. Žadatel tedy může např. požádat o poskytnutí zápisu jednání ze zastupitelstva ve formátu Microsoft Word. Pokud je zápis ve formátu snadno převoditelný do Microsoft Word, povinný subjekt to musí udělat. Pokud to snadné není nebo povinný subjekt nemá potřebné technické vybavení, poskytne ho v jiném, tedy původním formátu, ve kterém byl dokument vytvořen.

Zde bych zase měl takovou polemickou větu nebo stať. Co zde znamená pojem jazyk? Myslí se tím čeština, angličtina, čínština? Předpokládám, že u nás je oficiálním úředním jazykem čeština. Tedy mi nepřijde moc logické překládat žádost např. Ukrajincům nebo Číňanům.

Další bod - vynětí informace z celku. Dalším důležitým zpřesněním je popis postupu, když je požadovaná informace součástí většího celku. Pak se stanoví, že povinný subjekt provede toto vynětí a poskytne požadovanou část. Výjimkou je opět situace, kdy toto vynětí by bylo pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží. Pak poskytne celek kompletně, ovšem musí z něj nejdříve odstranit takové části, které jsou ze zákona chráněny, a to jsou např. osobní údaje. Jinými slovy, povinný subjekt má vždy na vybranou, co je jednodušší - vyjmout požadovanou část, nebo, pokud je to vůbec potřeba, z celého souboru odstranit chráněné údaje a poskytnout ho pak celý. A zde opět taková jistá nejasnost: co v případě, že bude nepřiměřenou zátěží odstranění těchto chráněných souborů?

Dalším bodem je preference elektronické podoby. Zákon nově bude jednoznačně preferovat poskytování informací v elektronické podobě. Výjimkou bude jen případ, kdy z povahy žádosti plyne, že je to nevhodné. Žadatel uvede, že nemá počítač, že nemá internet, že tyto formy neovládá, a že tedy žádá o písemnou informaci, nebo když informace prostě v elektronické podobě neexistuje - nicméně takový případ si skutečně nedovedu představit.

c) Povinně zveřejňované informace.

První bod - právní předpisy a metainformace. V oblasti povinně zveřejňovaných informací dochází také k významnému posunu a k rozšíření povinností. Povinné subjekty budou ve svém sídle povinny v úředních hodinách zpřístupnit právní předpisy vydávané v rámci jejich působnosti a dále tzv. metainformace o nejdůležitějších dokumentech. V zásadě se jedná o jejich seznamy a přehledy, zejména koncepční, strategické a programové povahy, a to tak, aby do nich mohl každý nahlédnout a pořídit si opis, výpis nebo kopii. Zde se nabízí otázka, jestli do toho zapadají skutečně i informace, které se dají označit jako informace strategické. Tyto údaje bude povinný subjekt muset uveřejnit i na internetu, což lze pouze kvitovat.

Další bod - úprava vyhláškou. Nově se stanoví, že prováděcí vyhláškou upřesní příslušné ministerstvo, v našem dosavadním případě je to Ministerstvo informatiky, strukturu povinně zveřejňovaných informací. Je pravdou, že dosud zde panuje takový jev: každý pes, jiná ves.

Dále portál veřejné správy. Stále se vede diskuse, zda tyto povinné údaje povinné subjekty budou muset, anebo jen moci předat portálu veřejné správy.

Odkázání na zveřejněnou informaci. Jedno z omezení přístupu spočívá v tom, že pokud je již informace zveřejněna a povinný subjekt na ni žadatele odkáže, pak dosud platilo, že žadatel si ji přesto může výslovně vyžádat. Tato možnost se v současném návrhu vypouští.

d) Obchodní tajemství. Upřesňuje se vyjádření situace, kdy lze informaci odepřít z důvodu obchodního tajemství. Změna znamená, že nyní nestačí jen konstatovat, že informaci podnikatel označil za obchodní tajemství, ale nově platí, že úřad, myšleno tím povinný subjekt, bude muset také přezkoumat, zda skutečně jde o obchodní tajemství, tedy zda jsou splněny všechny další požadavky na jeho existenci.

Zde bych si opět dovolil s tím zcela nesouhlasit, protože automaticky touto povinností spadnou všechny žádosti do nepřiměřené zátěže. To si jistě dovedeme každý představit.

e) Informace vzniklá za použití veřejných prostředků. Za drobné rozšíření přístupu považuji to, že se odstraňuje možnost, aby byla odepřena informace, kterou povinný subjekt získal od další osoby bez právního důvodu, pokud jde o informaci vzniklou za použití veřejných prostředků.

f) Duševní vlastnictví. Rozsáhle a nově se upravuje, lépe řečeno zpřesňuje oblast duševního vlastnictví. Tato problematika se důsledně rozděluje na případy, kdy jde o duševní vlastnictví třetích osob, a na případy, kdy jde o duševní vlastnictví spojené s povinným subjektem, vytvořené např. jeho zaměstnanci v rámci pracovní náplně.

***