Neautorizováno !
(18.20 hodin)
(pokračuje Kasal)
Děkuji panu ministrovi financí i všem zpravodajům.
Přikročíme k projednávání bodu
45.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1001/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený tisk uvede ministr práce a sociálních věcí a místopředseda vlády Zdeněk Škromach. (Čeká se na příchod ministra Škromacha. Ten vchází s úsměvem asi o minutu později.) Na potlesk to není, pane ministře, ale jsme rádi, že jste zde. (Smích v sále.)
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážené paní poslankyně, páni poslanci, omlouvám se za malé zpoždění, ale byl jsem zdržen v kuloárech diskutujícími. Byli jste rychlejší, než jsem předpokládal.
Dovolte tedy, abych vám předložil tento návrh zákona, a to proto, že je třeba plně transponovat směrnici 2002/14/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství. Návrh zákona byl připraven ve spolupráci se sociálními partnery. Směrnice vznikla až po rozsáhlé harmonizační novele zákoníku práce v roce 2000. Původní předpoklad byl, že Česká republika ji bude plně transponovat v novém zákoníku práce, avšak v průběhu prací se ukázalo, že by se transpozice neúměrně oddalovala, a nakonec i současné diskuse ohledně budoucnosti zákoníku práce tomu dávají za pravdu.
Z pracovních jednání na úrovni Evropské unie víme, že některé členské státy termín transpozice, kterým je 23. březen 2005, také nestihly, zejména z důvodu obsáhlých diskusí se sociálními partnery. Žádný z nich ale úpravu neodložil ani na ni nerezignoval.
V předkládaném návrhu jde především o to, že je nutno stanovit, že zaměstnavatel je povinen se zaměstnanci projednávat nejnovější stav a strukturu zaměstnanců, o nichž zatím podle stávající úpravy zaměstnance jen informuje. Výslovně se dále upravuje pojem "důvěrná informace" a vztah mezi důvěrnými informacemi podle zákoníku práce a informacemi chráněnými podle zvláštních právních předpisů. Navrhuje se také ve smyslu směrnice zpřesnit některé pojmy a osvobodit případné spory o informování a o projednání od soudních poplatků. Další body návrhu jsou převážně legislativně technické.
Předkládaný návrh není obsáhlý, je ale nutný pro dokončení transpozice směrnice Evropského společenství. Proto vás žádám o podporu a propuštění do druhého čtení, kde případně bude možné vést diskusi o tom, zda je ještě potřeba některé věci upravit, nebo ne. Znovu upozorňuji, že návrh zákona byl projednán v rámci Rady hospodářské a sociální dohody se sociálními partnery a byla mu vyslovena podpora.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi vlády panu Zdeňku Škromachovi a prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Alena Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, tisk 1001 obsahuje vládní návrh na změnu zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Z věcného hlediska se novela zaměřuje na poskytování informací a projednání relevantních otázek, které se týkají vztahu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Podle důvodové zprávy je smyslem novely především transpozice evropské legislativy, zejména směrnice Rady 2002/14/ES, do vnitrostátního práva.
Pod bodem jedna jsou do paragrafu 18 odst. 1 zákoníku doplňovány věty, které obsahují především definice pojmu informování a projednání. Integrace doplněných vět je z hlediska systematiky sporná, neboť se dostatečně nerozlišuje ustanovení definiční povahy od ustanovení blíže určujícího podmínky uplatnění příslušného institutu. Odstavec jedna by byl mnohem přehlednější, kdyby byly vyčleněny samostatné odstavce upravující odděleně informování a projednání tak, jak je to provedeno ve směrnici. Je důležité, aby si odborná veřejnost uvědomila, že se jedná o dva rozdílné instituty. V praxi se často stává, že si zaměstnanci a zaměstnavatelé myslí, že se jedná o stejný institut a stejné povinnosti.
Podle článku 4b směrnice je zaměstnavatel povinen - cituji: "informovat a projednat se zaměstnanci situaci, strukturu a pravděpodobný vývoj zaměstnanosti uvnitř podniku nebo závodu a o zamýšlených předběžných opatřeních, zejména pokud je ohrožena zaměstnanost". V bodě 3 návrhu zákona však povinnost informování a projednání záležitostí týkajících se situace a struktury vývoje zaměstnanosti uvedena není. Nevidím důvod, proč bychom se u skutkových případů projednání a informování neměli držet litery směrnice, pokud si ovšem výslovně nepřejeme, aby nám následně mohlo být Evropskou unií vytýkáno její nedodržení. Možná to může znamenat pro příslušné úředníky ministerstva další příjemný výlet do Bruselu.
K bodu 4. Dle paragrafu 18 odst. 3 je zaměstnavatel povinen informovat dočasně přidělené zaměstnance podle paragrafu 38a o nabídce volných pracovních míst. Proč má být ale zaměstnavatel povinen s odborovou organizací projednávat informování agenturních zaměstnanců o volných místech? Je to snad myšleno tak, že než budu jako zaměstnavatel informovat agenturního zaměstnance o volných místech, což je ze zákona výslovně moje povinnost, musím to ještě předtím projednat s odborovou organizací? To je opravdu přehnané a směrnice to ani po nás nechce.
K bodu 5 a 6. Navrhovaná úprava bohužel neodstraňuje rozdíl v přístupu k informacím mezi odborovou organizací a radou zaměstnanců. Již podle stávající úpravy má totiž rada zaměstnanců právo na informace ohledně všech záležitostí uvedených v paragrafu 18, s výjimkou oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která spadá pod působnost zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nadále však zůstávají oblasti, kde mají odbory výsostné postavení, viz paragraf 18b odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) až g).
Směrnice ani náznakem nenaznačuje, že by měly mít rady zaměstnanců horší postavení než odborové organizace. Domnívám se, že by mělo dojít ke sjednocení podmínek, a z tohoto důvodu by bylo třeba v ustanovení paragrafu 24 odst. 2 a 3 učinit odkaz i na výše uvedená ustanovení paragrafu 18b.
V bodě 8 je zaváděn pojem "důvěrné informace". Důvěrnou informací se rozumí informace, jejíž poskytnutí může ohrozit nebo poškodit činnost zaměstnavatele. Současně se bodem 9 doplňuje ustanovení, které obsahuje základní pravidla o mlčenlivosti. Mezi oběma shora uvedenými legislativními zásahy, tedy mezi bodem 8 a 9, je patrný rozpor ve vymezení základního definičního znaku důvěrné informace.
***