Neautorizováno !

(16.20 hodin)
(pokračuje Zeman)

Ale samozřejmě jsem sem nepřišel jenom proto, abych řekl, že si kolegy Waltera Bartoše vážím. Háček je v tom, že my tady projednáváme mnoho věcí, které často vypadají odděleně, ale ve skutečnosti souvisejí.

Kolega Walter Bartoš a mnozí další kolem něj, kteří s ním spolupodepisují, také spolupodepisovali mnohé návrhy, třeba na zavedení školného na vysokých školách. Pamatujeme si to všichni. Kolega Walter Bartoš zde dneska zdůvodňoval - musím uznat, že velmi kvalifikovaně, věcně velmi dobře, podloženě - jak drahé je pro studenta a jeho rodinu i stávající studium na veřejné vysoké škole, která je takzvaně zdarma. Jeho zdůvodnění bylo perfektní a já mu nemám co vytknout. Jenom bych se tak zeptal: Jak to, že tyto argumenty neznal pan kolega Bartoš tehdy, když mluvil pro zavedení školného na vysokých školách? Jak to, že tehdy neplatilo, že i to takzvaně zadarmo je docela hodně drahé?

Zrovna tak v této souvislosti opět pan kolega Bartoš dnes brilantně, a opět smekám, zdůvodnil, že ta teoretická suma 1,8 mld. Kč, kterou stát možná vybere na příslušných poplatcích, které mu kolega Bartoš chce poněkud skrouhnout, je nedůležitá, směšná atd. Vzpomene si ještě někdo z vás, když jsme se tady právě bavili o tom školném, kolik činila ta suma, která se měla na školném vybrat? Ta suma přeci byla velmi totožná. Jak to, že v tom případě by to spasilo vysoké školství, zatímco tady je to nedůležitá, bagatelní suma?

Ano, kolega Bartoš je velmi dobrý odborník, velmi schopný a velmi pracovitý. Má to jeden háček. Nehraje podle stejných pravidel v hrách, které jsou o tomtéž. A to je to, co zde dneska chci říci. Když se to hodí, je tato suma velmi důležitá, spasí kde co. Když se to nehodí, je to suma bagatelní a nehraje roli. Prostě čarujeme tady s čísly. A v tom je problém. Problém není v nekvalifikovanosti. Problém je v tom, že si sami sobě lžeme podle toho, jak se nám to kdy hodí. Omlouvám se kolegovi Bartošovi, že jsem to označil lží. Ale prostě čarujeme s čísly.

Je tu ještě jeden problém, nebo je jich několik, ale já vás nechci příliš dlouho zdržovat.

Za velmi vážný problém na půdě této Sněmovny považuji to, když kolega Bartoš jako pilíř své argumentace říká: zrušme všechny tyto poplatky atd., protože ony se stejně neplatí, stejně je stát nevybere. Prosím vás, jak můžeme tady v té Sněmovně říkat, že zrušíme nějaký zákon proto, že on stejně nefunguje a lidé ho stejně obcházejí? Proč, proboha, tady děláme zákony, kterým sami nevěříme? Co jsme to za Sněmovnu? Budeme hrát o tom, že naše zákony neplatí, že je lidé stejně obcházejí a že to je důvod, abychom je zrušili? Buď tady budeme mít argumentaci, proč je to pro někoho dobré nebo proč je to pro někoho špatné, a ta argumentace je legitimní, samozřejmě. Je tady určitý počet politických stran a každá z nich zastupuje, anebo by aspoň měla, určitou o něco odlišnou skupinu občanů, voličů, daňových poplatníků, je jedno, jak to nazveme. A ano, argumentujme jejich zájmy. Ale proboha, neargumentujme tady tím, že zákony jsou nesmyslné, protože se nedodržují. To přeci není argumentace vhodná na půdu Sněmovny.

Pak jsou tady další takové drobnější háčky, velmi často používané. Ano, kdykoliv předloží poslanci, nikoli vláda, návrh zákona, dostávají se do obtížné situace. Já tomu rozumím a velmi to chápu. A chtěl bych také poctivě říci, ano, já souhlasím s tím, že záměr pana kolegy Bartoše a spoluautorů je v podstatě spravedlivý. Nikdo z nás nechce komplikovat život studentům, a já uznávám, že naše vláda má samozřejmě, protože je víceméně levicová, sklony být byrokratičtější, než je zdrávo. Od toho je pravice, aby to korigovala. To je v pořádku. Ale argumentovat tím, že dopady na rozpočet nejsou, protože stejně to ti lidé ošvindlují - co to je za argumentaci? Jestliže tady řeknu, že neumím ty dopady spočítat, tak riskuji, že mě Sněmovna vypíská, ale jsem poctivý. Když řeknu, že dopady nebudou, nebo možná naopak budou pozitivní, co jsme tady mnohokrát slyšeli, protože stávající zákon lidé obcházejí, a když ho zruším, budou radostněji a ochotněji platit, to přeci není argumentace hodná této Sněmovny.

A pak tady máme ještě jednu a velmi důležitou otázku. A já před tu otázku předešlu poslání. Já nebudu ten, kdo tady navrhne, abychom tento zákon zamítli. Já souhlasím s těmi, kdo říkají, ano, projednejme ho. Ale tu závěrečnou otázku bych chtěl postavit na tom, co sám kolega Bartoš řekl. Sám kolega Bartoš řekl: Toto je ve prospěch zaměstnavatelů, toto je ve prospěch studentů a toto je ve prospěch agentur. A já se vás ptám: O koho nám tedy jde? O agentury? Řešíme provizi agenturám? Jestli ano, tak si to ujasněme.

Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Eduardu Zemanovi. Slova se ujme poslankyně Kateřina Konečná, zatím poslední přihlášená do obecné rozpravy. A vidím pana ministra práce a sociálních věcí, kterému dám slovo po paní poslankyni Konečné, která teď má slovo. Prosím, paní kolegyně.

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vládo, já si dovolím se zmínit nebo se bavit chvíli o části druhé navrhované novely, a to o novele zákoníku práce.

Souhlasím s předkladateli, že je nezbytné v zákoníku práce vytvořit prostředí pro podporu studentských brigád nejen z hlediska zaměstnanec versus zaměstnavatel, ale také z hlediska studenta jako budoucího kvalifikovaného pracovníka. Jsem také velmi ráda, jak už zde uvedl můj předřečník, že sami předkladatelé uznali, jak velmi důležité jsou ve finančním příjmu studentů studentské brigády a jak složitý je život studentů bez těchto brigád.

Vzpomínám si, že jsem to byla já, kterou pan poslanec Walter Bartoš napadal, jak přece studenti si mohou přivydělat na to, aby platili školné, a nebude to pro ně žádný problém, protože vytvoříme systém tak, aby ho téměř neplatili, a tudíž ho budou platit jenom ti movití.

Dovolte mi ale se vyjádřit ke konkrétním pochybnostem, které mám v článku druhém navrhované úpravy. Vynechám-li pochybnost nad potřebností obou druhů dohod, důležité je, že celý navrhovaný paragraf 239 je lehce zneužitelný, a to především proto, že neexistují právní překážky zneužití, tak jak je tomu v obecné úpravě obou typů dohod. Navíc je jen výslovně uvedeno, která ustanovení se z obecné úpravy nepoužijí vzhledem ke vztahu speciálnosti navrhované úpravy. A my všichni víme, že platí pravidlo, že speciální úprava má přednost před úpravou obecnou. Ale už nelze dovodit záměr navrhovatelů použít např. ustanovení § 236 odst. 2 až 5 zákoníku práce. Dohoda o provedení práce studenta, tak jak je navrhována v tisku č. 931, dále neupravuje situaci, kdy student uzavře v průběhu téhož kalendářního roku více dohod, což v obecné úpravě dohody o provedení práce nepřichází v úvahu podle odst. 1, který je navrhovanou úpravou výslovně vyloučen z aplikace. Je tak povoleno, aby ty samé osoby uzavíraly nespočetné množství dohod. Pokud je taková volnost skutečně míněna, je zvláštní, že navrhovatel využívá právě institut dohody o provedení práce a že dále umožňuje i uzavření dohody o pracovní činnosti studenta, což je vzhledem k odvodům na sociální zabezpečení značně nevýhodnější forma vztahu. Dohoda o pracovní činnosti studenta také postrádá hlavní specifikum institutu dohody o pracovní činnosti, zejména pak omezení rozsahu průměru nepřekračujícího polovinu týdenní pracovní doby, tedy 20 hodin týdně.

***