Neautorizováno !

(9.40 hodin)
(pokračuje Bublan)

Vezměte si příklad nějakého dealera balkánského původu, který zde šíří drogy a organizuje jejich distribuci. Používá samozřejmě mobilní telefon, jak jinak. Mobilní telefon, který je anonymní, a policie nezná jména tohoto dealera, jenom píše a mluví nějakým balkánským jazykem a to je vše. Teď by nastala situace, že by ani nemohla policie ten odposlech nasadit, protože v tomto zákoně je obligatorně stanoveno, že musí uvést v žádosti o odposlech jméno a příjmení. To v žádném případě nezná, zná pouze nějakou jeho přezdívku, pod kterou zde vystupuje. Už zde by nastal první problém. Další problém je v tom, že on by ten mobilní telefon využíval dejme tomu 14 dní a za 14 dní buď ho zahodí, tím pádem ten odposlech končí a policie má za povinnost do měsíce po skončení toho odposlechu tomu, koho odposlouchávala, oznámit tuto skutečnost. Nemůže tak učinit, protože ho nezná, jenom ví třeba, kde se pohybuje. Nemůže tak učinit proto, že on mezitím může i odcestovat zpět do své země, a nemůže tak učinit proto, protože ten telefon začne používat někdo jiný a to je úplně jiná osoba. A kdyby to oznámili té jiné osobě, tak samozřejmě by se celá akce prozradila. To je jeden pohled.

Další pohled je v tom, že měsíc je skutečně velmi krátká doba a při vyšetřování takovýchto rozsáhlých případů policie postupuje mnohdy několik měsíců anebo i několik let. A během této doby pomalu rozkrývá tu síť, kde dochází k postupnému objevování dalších postav v tomto příběhu, a není možné jednotlivé úkony, teď mám na mysli ty technické úkony, ukončovat, když už nejsou přínosné, a po měsíci oznamovat, že byly ukončeny, protože do té doby není zahájeno trestní stíhání.

Tato novela se dotýká i informací o tom, že policie takzvaně zkoumá i bankovní účty. Toto by bylo skutečně velkým problémem, protože informace z bankovního účtu není informace, která by se dala hned použít. Je zapotřebí udělat velkou analýzu. Pokud se jedná o nějakou rozsáhlou hospodářskou trestnou činnost, tak na to je zapotřebí si pozvat odborníky, pozvat si analytiky, kteří jsou schopni rozkličkovat a rozlišit, zda jde o trestnou činnost, anebo zda jde o nějaké spekulace apod. I zde by byly velké problémy s tou lhůtou.

Já se, dámy a pánové, domnívám, že tento zákon sice má snahu o posílení naší svobody, ale narušuje takový ten třetí pilíř, který zde nebyl zmíněn a který je vždycky ve spojení svobody a bezpečnosti, a to je ta spravedlnost. Já bych chtěl, aby to, co policie vykoná, aby to bylo ve jménu spravedlnosti, aby ta spravedlnost byla posílena, a nikoliv oslabena a zločinci měli možnost, jak uniknout, protože určitě by tohoto zákona zneužívali ještě ve větší míře, než zneužívají naší legislativy dnes.

Já znovu opakuji: vládní pozice je taková, že nesouhlasíme s tímto návrhem, a já se k tomu přidávám. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pan ministře. Nyní vystoupí paní poslankyně Hana Šedivá, potom pan poslanec Pospíšil, Bílý a Mlčák.

Poslankyně Hana Šedivá: Děkuji. Případným přijetím tohoto návrhu zákona by došlo k zásahu do oprávnění orgánů činných v trestním řízení a celkově do základních principů trestního procesu. V konečném důsledku je tak možné hovořit o možném ohrožení bezpečnosti České republiky s možnými mezinárodními dopady. Zatímco všechny demokratické státy přistupují k pozitivní revizi oprávnění příslušných orgánů, aby tyto byly schopny reagovat na nové formy nebezpečí, navrhované úpravy předmětného poslaneckého návrhu směřují k opaku.

Příkladem nepřijatelného zásahu je navrhovaná povinnost oznamovat dotčené osobě ve lhůtě jednoho měsíce po skončení odposlechu, že byla odposlouchávána, že byly zjišťovány údaje o jejím bankovním účtu, že byla sledována, nebude-li této osobě do jednoho měsíce sděleno obvinění, apod. Tímto opatřením by byla zásadním způsobem narušena podstata uvedených opatření, která primárně slouží k tomu, aby byly zjištěny okolnosti důležité pro trestní řízení nebo skutečnosti nutné k řádnému objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Provedenými změnami by mohlo dojít ke znemožnění provádění vyšetřování některých druhů trestné činnosti. Právě například u organizované trestné činnosti při terorismu by oznámení osobám o tom, že jsou sledovány či odposlouchávány, i když nejsou přímo osobami zúčastněnými na trestním řízení, to znamená, nejsou osobami, na něž je například sledování zaměřeno, znamenalo znemožnění probíhajícího vyšetřování, zdokumentování trestné činnosti a jejího prokázání.

Navrhovanou změnou by tak došlo například k narušení podstaty institutu dočasného odložení trestního stíhání, který právě respektuje nutnost provádění delšího šetření u sofistikovanějších druhů trestné činnosti. Oznámení o prováděných trestních úkonech by mohlo znamenat ohrožení celého trestního řízení, nemluvě o ohrožení bezpečnosti osob poškozených, osob na řízení jinak zúčastněných a v neposlední řadě osob konajících vyšetřování. Komplikaci v možnosti rychlé reakce policie a žádném objasnění skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, by mohlo znamenat i zpřísnění postupu v rámci sledování osob a věcí, zejména v případě, kde se nejedná o zasahování do nedotknutelnosti obydlí či listovního tajemství.

Lhůta jednoho měsíce je příliš krátká. Z údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství, nelze téměř nikdy usuzovat na trestní odpovědnost osoby, jíž se tyto údaje týkají. Vždy je třeba po obdržení těchto údajů tyto podrobit analýze, porovnávat je s jinými údaji, nezřídka též vyžádat podle § 8 odst. 2 trestního řádu další údaje a zpracování znaleckého posudku například z oboru účetnictví. Zpracování těchto posudků nebo auditu trvá řadu měsíců a tady tu lhůtu jeden měsíc by nebylo možno dodržet. Tento postup by prakticky vedl ke zmaření jakékoliv snahy o rozkrytí složitější hospodářské trestné činnosti nebo organizovaného zločinu či legalizace výnosu trestné činnosti, a to zejména v případech, kdy je vedeno šetření pro podezření vůči celé skupině pachatelů, jejichž totožnost je zjišťována teprve postupně a často právě z údajů, které tvoří předmět bankovního tajemství.

Současně je z návrhu zřejmé, že se předkladatelé domnívají, že vyžádání údajů podle § 8 odst. 2 trestního řádu je možné pouze vůči podezřelé osobě. Předkládaný návrh by v důsledku znamenal, že nelze vést šetření s cílem zajistit nelegální výnosy či usvědčit hlavního pachatele. Při takovém šetření je totiž nezbytné provést zjištění údajů podle § 8 odst. 2 trestního řádu i v případě osob z okruhu podezřelého, což u většiny těchto osob bude mít z hlediska zjištěných informací negativní výsledek. Tyto informace jsou vyžadovány v raných stadiích řízení, kde se teprve zjišťuje rozsah trestné činnosti, okruh podezřelých osob a směr dalšího šetření, a zcela zákonitě dojde k tomu, že touto činností mohou být dotčeny i osoby v okruhu pachatele, které se na trestné činnosti nepodílejí. Stejně bývají nutně dotčena práva na věci jinak nezainteresovaných osob i při jiných úkonech trestního řízení, například při domovních prohlídkách, kontrole korespondence apod. Ústavní soud tyto případy opakovaně přezkoumával a tento postup neshledal v rozporu s ústavními principy.

Odposlech telekomunikačního provozu a jeho záznam je využíván při dokazování organizovaného kuplířství, obchodování s lidmi, převáděčství, nedovoleného obchodování se zbraněmi a vojenským materiálem, obchodování s omamnými látkami apod., kdy se této trestné činnosti velmi často na našem území dopouštějí cizí státní příslušníci. V těchto případech je zapotřebí, ve velmi častých případech, pořizovat překlady, které trvá dlouhou dobu zpracovat.

Lhůta jednoho měsíce je problematická i v těch případech, kdy odposlouchávaný změní SIM-kartu a začne používat jiné telefonní číslo. Dle navrhovaného znění paragrafu 88 odst. 5 trestního řádu by odposlech původního telefonního čísla měl být ukončen a v případě, že se vůbec podaří zjistit nové telefonní číslo podezřelého, měl by být vyžádán nový příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně bychom však měli podezřelého ve lhůtě do jednoho měsíce od ukončení původního odposlechu o tomto vyrozumět.

***