Neautorizováno !

(12.10 hodin)

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona o náhradním výživném, přesněji řečeno o zálohování výživného nezaopatřenému dítěte, je podrobován kritice, která poukazuje na vytvoření takového prostředí, ve kterém bude menší odpovědnost rodičů za zachování rodiny a za výživu dítěte. Někteří kritici dokonce neváhají používat termíny o ekonomické diskriminaci dětí z plných rodin, které ne vlastní vinou žijí na hranici životního minima.

Jako jeden z předkladatelů návrhu zákona jsem přesvědčen, že povinností rodičů je podílet se na výchově svých dětí. A pokud některý neodpovědný rodič tak nečiní, je povinností státu, aby zajistil dítěti výkon práv daných Úmluvou o právech dítěte či Listinou základních práv a svobod.

Především je nutno si uvědomit, že vlekoucí se soudní spory a v mnohých případech špatná vymáhatelnost práva způsobuje, že děti jsou postiženy na svých právech a nemají takové možnosti, jaké by měly, pokud by bylo výživné placeno v požadované výši a v řádném termínu. A vůbec nehovořím o velkých peripetiích, finančních výdajích i bezpečnostních rizicích pro matky, především matky, které se snaží domoci rozhodnutí soudů v případech, kdy se jedná o dlužníka, který žije neodpovědným životním stylem.

Vláda ve svém stanovisku vyslovila nesouhlas s návrhem zákona a uvedla základní výhrady k navrženému zákonu. Pro mne samotného je zřejmě největším problémem názor vlády, že předložený návrh zákona není v souladu s právem Evropské unie tím, že podmínka trvalého pobytu na území České republiky pro vznik nároku na náhradní výživné je v rozporu s principem zákazu nepřímé diskriminace občanů ostatních členských států Evropské unie.

Přes výše uvedený nesouhlas vlády vás přesto, vážené kolegyně a kolegové, žádám o podporu předloženého návrhu zákona a o jeho propuštění do druhého čtení. Jsem přesvědčen, že při projednávání zákona ve výborech v součinnosti s příslušnými ministerstvy se dají připomínky vlády odstranit. Děkuji za pozornost a za podporu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Seďovi a nyní bude hovořit místopředsedkyně Sněmovny Jitka Kupčová.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte i mně krátké vystoupení na podporu tohoto návrhu zákona, pod kterým jsem spolupodepsána.

Kolegyně a kolegové, snad každý z nás se ve své poslanecké kanceláři někdy setkal s osobou, která se na nás obrátila se žádostí o pomoc - mám na mysli matky samoživitelky, ale když mluvím o matkách samoživitelkách, mám samozřejmě na mysli i otce, nicméně podle statistik je jich méně; takže mám na mysli oba, ale budu hovořit především o matkách. Tito lidé se na nás obracejí jakoby na poslední instanci, od které si slibují, že jim bude schopna pomoci v jejich velmi svízelné životní situaci, kdy nemohou vymoci výživné na svých bývalých partnerech. Samozřejmě že odcházejí zklamaní, protože jim nemůžeme pomoci. Jde většinou o případy, kdy existuje soudní rozhodnutí, existuje návrh na výkon rozhodnutí, a přesto peníze k těmto lidem nedoputují.

Podle statistik v roce 2002 žilo téměř 30 000 domácností s jedním rodičem pod hranicí chudoby.

Já jsem si vědoma toho, že náš návrh vzbuzuje určité negativní reakce, a to zejména proto, že je jím jakoby přenášena odpovědnost, kterou by měli mít především rodiče vůči svým dětem, na stát, a tedy na nás všechny. I já jsem zastáncem názoru, že se lidé mají chovat odpovědně. V případech, kdy nezodpovědnost rodičů ohrožuje vývoj dítěte, však podle mého názoru musí nastoupit společnost a musí chránit zájem dítěte všemi možnými prostředky. Jde o ochranu zájmů a práv dětí, kde jeden z rodičů selhal. Musíme vzít v úvahu skutečný stav věci, kde samozřejmě hraje svoji úlohu i malá vymáhatelnost práva, údaje o finanční situaci těchto neúplných rodin. Jedná se podle mého názoru, ale věřím, že i vašeho, o závažný celospolečenský problém, který by se měla společnost pokusit napravit.

Stanovisko vlády k tomuto tisku se mi při vší úctě jeví být velmi povrchní.Tvrzení, že přijetí zákona by přispělo k vytvoření prostředí, v němž by rodiče měli menší odpovědnost za zachování úplné rodiny a za výživu dítěte po jejím rozpadu, se podle mého soudu dá nazvat spekulací a má stejnou vypovídací hodnotu, jako když já budu tvrdit, že se přijatou normou jistě počty rodičů, kteří neplní vyživovací povinnost vůči svým dětem, nezvýší. Pokud vláda ve svém zamítavém stanovisku uvádí, že zatímco v současné době vynakládají osoby, jimž má být výživné poskytováno, značné úsilí na to, aby jim výživné bylo placeno, a že v případě přijetí tohoto návrhu by nebylo možné s takovým postupem počítat, myslím, že i v tomto případě jde o argument lichý. Je pravda, že mnohdy zpravidla matky musejí absolvovat úplné martýrium, aby dosáhly placení výživného, podávat soudní žaloby, návrhy na výkon rozhodnutí, ale přesto k nim peníze nedoputují. Lichost vládního argumentu vidím v tom, že i pro vznik nároku na náhradní výživné je podmínkou rozsudek soudu a soudní rozhodnutí o jeho výkonu. Nemyslím si tedy, že by mohlo dojít k tomu, že samoživitelé nebudou usilovat o placení výživného. Toto úsilí je podle návrhu základní podmínkou pro možnost poskytování náhradního výživného.

Kolegyně a kolegové, návrh, který předkládáme, jistě není jednoduchý, chce ale pomoci vyřešit situaci poměrně velkého počtu dětí, tedy problém celé naší společnosti. Jsem přesvědčena o tom, že případné legislativní nedostatky, o kterých tady bylo hovořeno a které jsou i naznačeny ve vládním stanovisku, je možné napravit ve druhém čtení. Já vás tedy prosím, abyste tento návrh podpořili a propustili ho do druhého čtení.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní místopředsedkyni Jitce Kupčové. Vystoupí paní poslankyně Iva Šedivá, připraví se paní poslankyně Michaela Šojdrová, pak pan poslanec Martin Říman.

Poslankyně Iva Šedivá: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, na problém zákona, která vám je předkládán, o přiznání náhradního výživného, se lze samozřejmě dívat politicky, ale také zcela prakticky. Musím se přiznat, že je mi milejší pohled druhý. Jako žena jsem se setkala s problémy, které jiné ženy mají se zabezpečením životních potřeb dětí. Doporučila bych proto věcný přístup se snahou řešit to, co je pro určitou část populace dnes řešitelné obtížně, s tím, že je třeba mít na paměti především dítě a jeho právo na zajištění životní úrovně odpovídající jeho rozvoji, tak jak je dáno ratifikovanou Úmluvou o právech dítěte.

Nechci zde zabíhat do velkých podrobností, protože si myslím, že do obecné debaty v prvním čtení ani nepatří. Ráda bych ale ukázala praktické problémy, které rodič má s vymáháním výživného od svého bývalého manžela či manželky, kteří své povinnosti výživy neplní. Především v praxi je vše velmi zdlouhavé. Soudní vymáhání se táhne i roky, a není proto jednoduše možné říci, že soudy vše vyřeší. Zdlouhavé je také dokazování příjmů neplatiče zejména v případě podnikatele, protože umožňuje kličkování, které se obrací proti zájmům dítěte.

Tvrzení, že je možné vše nechat při starém a řešit překlenutí finanční nedostatečnosti v rodině sociálními dávkami, je velmi zjednodušené a neodpovídá to potřebám neúplné rodiny. Stačí se podívat na problém číselně. Dle statistiky se pohybují sociální dávky na měsíc kolem 300 Kč, průměrné výživné ve výši 1570 Kč, ale přitom potřeby dítěte jsou statisticky vyčísleny na částku 6350 Kč. Není také v praxi jednoduché získat mimořádnou sociální dávku odpovídající mimořádným potřebám dítěte, jako je např. pobyt v táboře, školní zájezd atd. Právě proto, že tyto dávky mimořádného charakteru jsou vykládány na příslušných úřadech různě.

***