Neautorizováno !

(17.10 hodin)
(pokračuje Škromach)

Další náhradové změny se týkají stanovení dávek nemocenského pojištění. Okruh dávek poskytovaných z nemocenského pojištění se nemění, to je, jedná se o nemocenské, ošetřovné, dříve o podporu při ošetřování člena rodiny, peněžitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Jde o dávky pokrývající všechny dosavadní sociální události spojené se ztrátou příjmu. Příspěvek na pohřeb poskytovaný dosud jako dávka nemocenské péče v ozbrojených silách se do systému nemocenského pojištění nepřebírá, neboť do tohoto systému nepatří. Dávka se však neruší, neboť se přesouvá do příslušných zákonů upravujících služební poměry vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů, kam věcně náleží. Dávky nemocenského pojištění se budou vypočítávat z denního vyměřovacího základu, který bude upravován prostřednictvím redukčních hranic. Výhodnější úprava denního vyměřovacího základu se navrhuje pro výpočet peněžité pomoci v mateřství. U dávky, která zabezpečuje rodinu s nejmenšími dětmi, je to jistě účelné. Tím, že všechny redukční hranice jsou navázány na vývoj průměrné měsíční mzdy, se zavádí přímo v zákoně automatická valorizace těchto hranic a aby nedocházelo k jejich postupnému zaostávání za vývojem mezd.

Návrh zákona dále upravuje problematiku posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění. Dosud je tato problematika obsažena v několika předpisech, včetně prováděcích vyhlášek. Poprvé se navrhuje úprava této problematiky v zákoně a v celé šíři. Nově budou upravena kritéria pro posuzování dočasné pracovní neschopnosti, což přispěje k ovlivnění zejména dlouhodobých pracovních neschopností. Bude upraven postup lékařů při tomto posuzování včetně rozhodování a souhrnně budou vymezeny povinnosti a oprávnění pojištěnců, lékařů, zaměstnavatelů i orgánů nemocenského pojištění. Zachována zůstane pravomoc orgánů nemocenského pojištění kontrolovat dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce i postup lékařů včetně možnosti ukončit dočasnou pracovní neschopnost, pokud nejsou medicínské důvody pro její další trvání. V případě, že lékař bude opakovaně neoprávněně prodlužovat trvání dočasné pracovní neschopnosti, bude mu moci být uložena jako sankce pokuta a v krajním případě, pokud ani tato sankce nepovede k nápravě, bude moci být po předchozím upozornění stanoven lékaři zákaz rozhodovat ve věcech dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování na dobu až dvou let. Pokutu bude možné nově uložit i pojištěnci, který závažným způsobem porušil režim dočasně práce neschopného pojištěnce.

V oblasti provádění nemocenského pojištění dochází k zásadní změně u zaměstnavatelů, kteří již nebudou vyplácet dávky, neboť tuto působnost převezmou orgány nemocenského pojištění. Dosud zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají více než 25 zaměstnanců, vypočítávali dávky nemocenského pojištění a také je vypláceli. Podle navrhovaného zákona tyto povinnosti převezmou orgány nemocenského pojištění, což bude pro tyto zaměstnavatele znamenat snížení administrativy spojené s agendou nemocenského pojištění. Zaměstnavatelé dále budou v nemocenském pojištění plnit již jen úkoly evidenční, oznamovací a při přijímání žádosti o dávky. Základními orgány nemocenského pojištění zůstávají okresní správy sociálního zabezpečení, které také budou vyplácet dávky zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným.

Řízení před orgány nemocenského pojištění bude řízením správním, které se bude řídit správním řádem. V zákoně jsou navrhovány pouze ty odchylky od správního řádu, které jsou vzhledem k charakteru řízení ve věcech nemocenského pojištění nezbytné. Jedná se např. o zkrácené řízení tam, kde nárok na výplatu dávky je nesporný. Nároky pojištěnců jsou zajištěny i prostřednictvím soudního přezkumu.

Pokud jde o finanční aspekt nového systému nemocenského pojištění, je potřeba uvést, že je navrhován jako v zásadě vyrovnaný, to je příjmy z pojistného a výdaje na dávky budou v rovnováze. Tato finanční vyrovnanost je důsledkem toho, že nemocenské pojištění vláda považuje za sociální systém, v němž vybrané pojistné má být použito plně ve prospěch pojištěnců. Návrh zákona je i s přihlédnutím k tomuto finančnímu aspektu zpracován tak, aby nemocenské pojištění plnilo v České republice své základní poslání, to je zabezpečovat peněžitými dávkami pojištěnce v případě vzniku krátkodobých sociálních událostí, přičemž výše těchto dávek musí být přiměřená a nesmí působit demotivačně. Zároveň systém musí mít dostatečné mechanismy proti zneužití a neodůvodněnému zvyšování nákladů. Věřím, že tyto základní premisy nového zákona jsou správné a že naleznou podporu i zde v Poslanecké sněmovně.

Dovolil bych si ještě krátce uvést tisk 1006, který vlastně souvisí s tiskem 1005 návrhu zákona o nemocenském pojištění. Tyto dva návrhy jsou věcně propojeny a není možné je projednávat individuálně.

O potřebě nové úpravy nemocenského pojištění a jeho hlavních principech jsem hovořil už v předchozím. V novele zákoníku práce je obsažena úprava poskytování náhrady mzdy zaměstnavateli po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti. Pro výpočet této náhrady mzdy poskytované v době dočasné pracovní neschopnosti budou přitom platit obdobné principy jako pro výpočet náhrady mzdy pro jiné účely, např. v případě dovolené na zotavenou. Lze předpokládat, že i pro výpočet náhrady mzdy v době dočasné pracovní neschopnosti budou používány počítačové programy.

V návaznosti na tuto úpravu v zákoníku práce se v novele zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti snižuje sazba pojistného na nemocenské pojištění placeného zaměstnavateli z 3,3 na 1,4 %.

V tomto zákoně se navrhují ještě další nové úpravy, mezi něž patří především zavedení ročního maximálního vyměřovacího základu pro zaměstnance. Dosud totiž zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé odvádějí pojistné ze zúčtované mzdy bez omezení. Při neexistenci maximálního vyměřovacího základu vzniká u zaměstnanců platících vysoké příspěvky do systému sociálního pojištění velký nepoměr mezi výší zaplaceného pojistného a výší dávek, které z tohoto systému čerpají, a tento nepoměr již překračuje hranici sociální solidarity. Navrhuje se proto zavést maximální hranici vyměřovacího základu z příjmu, nad tuto hranici se již pojistné odvádět nebude. Jako tuto hranici se navrhuje zavést měsíční vyjádření pro rok 2007 pětinásobek, pro rok 2008 čtyřnásobek a od roku 2009 trojnásobek měsíční průměrné mzdy. Toto postupné snižování maximálního vyměřovacího základu je dáno rozpočtovými dopady. Předpokládá se však, že snížení příjmu z pojistného bude vyváženo v celkovém pozitivním vlivu na ekonomiku, neboť znamená snížení vedlejších nákladů práce, zvýšení konkurenceschopnosti zaměstnavatelů a vytvoření vhodnějšího předpokladu pro zaměstnávání vzdělané a kvalifikované pracovní síly, expertů i zahraničních odborníků v České republice, byť předpokládám, že toto opatření může být předmětem diskuse a určitě je možné o tom hovořit v rámci druhé čtení.

V zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se navrhuje dále zvýhodnění zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením. Toto zvýhodnění spočívá ve snížení pojistného o polovinu částky, která byla těmto osobám vyplacena na náhradě mzdy v době prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti. To ve své podstatě znamená, že u lidí se zdravotním postižením bude vlastně polovinu těchto náklad hradit stát.

U osob samostatně výdělečně činných se navrhuje vzhledem k jejich dobrovolné účasti na nemocenském pojištění, aby si samy určovaly výši vyměřovacího základu pro placení pojistného na nemocenské pojištění, a to nezávisle na vyměřovacím základu pro placení pojistného na důchodové pojištění, který závisí na dosahovaných příjmech.

***