Neautorizováno !


 

(15.00 hodin)
(pokračuje K. Černý)

Po osvobození byl Ctirad Novák zpravodajským důstojníkem ve Frývaldově, později velitelem internačních táborů pro Němce okresu Frývaldov. Toto období je pravděpodobně nejstinnější stránkou v jeho životě. Mám na mysli popravy zadržených Němců na jeho rozkaz. Jako invalida v důsledku věznění byl přeložen 1. května 1950 do výslužby. Po útěku svých synovců za hranice byl 26. listopadu 1953 zatčen a 28. ledna 1955 odsouzen k trestu smrti jako "vůdce celé bandy". Přestože ani u jednoho ze zabití, které skupina Mašínů provedla, osobně nebyl, byl 2. května 1955 popraven. V roce 1991 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.

Je třeba zdůraznit, že Ctirad Novák byl především spolupracovníkem svého švagra generála Josefa Mašína v době okupace, a také z tohoto pohledu bychom jej měli posuzovat.

Po vzniku samostatné Československé republiky se ještě jako neplnoletý přihlásil 29. října 1918 jako dobrovolník k vojenské službě. Zúčastnil se obsazování německých pohraničních okresů a bojů s Maďary na Slovensku v roce 1919. Za to byl vyznamenám Medailí vítězství a Pamětním odznakem dobrovolníků 1918 až 1919. V roce 1924 byl vyřazen jako poručík dělostřelectva z Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Do roku 1938 vykonával službu u různých dělostřeleckých pluků Československé armády.

Po Mnichovu byl na vlastní žádost dnem 31. prosince 1938 přeložen v hodnosti kapitána do výsluhy a později po dohodě se svým švagrem podplukovníkem Josefem Mašínem se přihlásil k německé národnosti a změnil si jméno na Anton Novak. Důvodem bylo, aby mohl vstoupit do německé armády a pracovat zpravodajsky proti Německu. V roce 1939 odjel do Berlína, kde pracoval jako tlumočník v centrále Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, kde získával informace pro české odbojové hnutí. Spolupracoval i s polskou zpravodajskou službou. Dne 15. září 1939 provedl Ctirad Novák v úzké součinnosti s podplukovníkem Mašínem a podplukovníkem Janotkou dva bombové útoky v Berlíně, a sice na policejním ředitelství a na ministerstvu letectví. Obě budovy byly značně poškozeny a zejména ve druhém případě si vyžádal útok na 60 mrtvých důstojníků a personálu ministerstva letectví.

Na podzim 1939 se vrátil do Prahy a pokusil se odejít do naší zahraniční armády. Na hranicích však byl po přestřelce zadržen a převezen na pražské gestapo. Poté byl vězněn až do konce války. V roce 1941 se Ctiradu Novákovi podařilo z vězení v Tegelu dostat štábnímu kapitánu Morávkovi zprávu o tom, že jsou zde vězněni českoslovenští letci, konkrétně sestřelená osádka Karla Trojáčka od 311. československé bombardovací perutě, kteří mají být odsouzeni k trestu smrti. Díky Novákově zprávě, která se přes náš odboj dostala do Velké Británie, byli českoslovenští letci zajatí v uniformě královského letectva zachráněni.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, ve svém vystoupení jsem se pokusil bez ideologických předsudků představit plukovníka in memoriam Ctirada Nováka. Vycházel jsem z faktů, které jsem obdržel od odborných pracovníků Vojenského historického ústavu, jimž bych chtěl prostřednictvím pana ministra obrany poděkovat. Jsem přesvědčen, že pokud bychom měli plukovníka Ctirada Nováka posuzovat pouze z pohledu jeho odbojové činnosti v letech 1939 až 1945, byl by návrh na jeho vyznamenání naprosto bezproblémový. U jeho činnosti těsně po válce a počátkem 50. let si nejsem tak stoprocentně jist, na rozdíl od jeho synovců bratrů Mašínů, kde je můj postoj výrazně negativní. Proto přeji prezidentu republiky pevnou ruku a svěží mysl při zvažování podpisu na senátní návrh na jednotlivé členy skupiny bratrů Mašínů.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Karlu Černému. Prosím předsedu Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka o slovo.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, dobré odpoledne, budu poměrně stručný, protože návrh, který chci předložit, už tady vlastně ve Sněmovně byl. Je to návrh, který už Sněmovna jednou schválila, takže si myslím, že není třeba ho tak důkladně zdůvodňovat.

Dovolil bych si tady navrhnout na medaili Za hrdinství, což učiním ještě jednou v podrobné rozpravě, podplukovníka Arnošta Steinera. Důvod, proč to činím, je, že v průběhu oslav 60. výročí jsem měl mnohokrát možnost se setkat s odbojáři a veterány druhé světové války, členy československé vojenské jednotky, která šla z Buzuluku do Prahy, 1. československého armádního sboru, a opakovaně jsem se setkával s těmi, kteří mi říkali, že je nesmírně mrzí, že nebyl nikdy v této zemi vyznamenán právě Arnošt Steiner. Důvody jsou pravděpodobně nasnadě pro každého, kdo se seznámí s tímto vojákem, který byl postupně oceněn sedmi československými válečnými kříži, což si myslím, že je naprosto ojedinělé. Na mě, přiznám se, zapůsobilo to, když mi veteráni války říkali, že pro ně Steiner byl symbolem něčeho neuvěřitelného, symbolem činů, které si nedovedli představit, že se mohou vůbec dokázat. Řeknu jenom, že samotný generál Ludvík Svoboda o Steinerovi řekl, že to, co dokázal Steiner, už nikdo nikdy nedokáže a nic podobného už nikdo neuvidí. To je jeho svědectví písemné.

Steiner se zúčastnil všech bojů československé vojenské jednotky v Sovětském svazu od Sokolova přes Kyjev, Duklu až na Slovensko. Byl nejdřív velitelem kulometné čety, později roty. Jak jsem řekl, prokázal mimořádné hrdinství v bojích, dobýval karpatské kopce. Legendárním se stal zejména v mezních situacích na Dukle, na kótách 534 a 694. Přežil situace, o kterých se říká, že se v nich přežít nedalo. Stal se nesmírně obdivovaným jak mezi vojáky, tak mezi nadřízenými. Jak jsem už řekl, byl vyznamenán sedmi československými válečnými kříži. Je to naprosto ojedinělé.

Ještě jednou řeknu, že mi jeden veterán nedávno řekl: "Ještě než zemřu, tak bych se chtěl dožít toho, že Steiner v této zemi bude oficiálně vyznamenán a že jeho jméno takto znovu zazní." Tak jsem si řekl, že se pokusím mu toto splnit. Proto bych si dovolil podplukovníka Arnošta Steinera zařadit mezi vyznamenané. Ještě to tady jednou zopakuji.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane předsedo. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do všeobecné rozpravy, neb písemnou přihlášku žádnou nemám. Nevidím takovou přihlášku. Končím všeobecnou rozpravu.

Můžeme přistoupit k rozpravě podrobné. Do té mám zatím tři písemné přihlášky. Prvním z přihlášených je pan poslanec Oldřich Němec. Poté bude hovořit pan poslanec Petr Nečas.

 

Poslanec Oldřich Němec: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Naváži na obecnou rozpravu a v rámci podrobné rozpravy na základě toho, co jsem již o osobě Karla Gotta uvedl, si dovoluji této ctihodné Sněmovně za sebe, za občanské navrhovatele i za všechny příznivce navrhnout pana Karla Gotta na udělení státního vyznamenání, medaile Za zásluhy. Pevně věřím, že Poslanecká sněmovna tento návrh většinově podpoří, za což vám předem děkuji. Ještě jednou se omlouvám zmíněnému podvýboru i organizačnímu výboru.

Děkuji vám všem za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Prosím pana poslance Petra Nečase.

 

Poslanec Petr Nečas: V rámci podrobné rozpravy a na základě svého odůvodnění předneseného v obecné rozpravě navrhuji, aby seznam v části, která je označena Řád Tomáše Garrigua Masaryka, byl doplněn o jméno pan Josef Sousedík, in memoriam, to znamená udělení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka panu Josefu Sousedíkovi in memoriam.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Prosím pana předsedu Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka v podrobné rozpravě. Poslední přihlášený.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dovolil bych si tedy ještě jednou zopakovat, že navrhuji na medaili Za hrdinství, in memoriam, podplukovníka v záloze Arnošta Steinera.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Zeptám se ještě na další návrhy v podrobné rozpravě. Nejsou-li, tak ještě před skončením podrobné rozpravy se o slovo hlásí pan místopředseda Jan Kasal. Prosím.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP