Neautorizováno !

(10.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)

Chtěl bych tady ocenit, že při jednání v Bruselu Česká republika vystupovala jako ten, který dal najevo, že ví, jaká je cena dohody v této obtížné situaci Evropské unie.

Obtíže jsou, jak jsem popsal, ekonomické, reforma sociálního státu je to, co vytváří obtížně překonatelný moment. Teď je důležité, jak se chovají státy, třeba ty nové. Už to tady řekl zpravodaj, že to, jak se zachovaly nové státy, to je přece něco, co má nesmírnou cenu. Tady byly pořád pochyby o naší evropskosti. Tady byly pochyby o tom, že jsme schopni sdílet evropské hodnoty a podobně. Teď se ukázalo poprvé, že v takovémto kritickém summitu, v takovémto kritickém jednání jsme schopni dát najevo, že odhodíme národní egoismus, a jsme schopni se stavět na stranu dohodnutí se. To mi připadá, že má nesmírnou cenu.

Jsem rád, že se k tomu Česká republika přidala. Tím jsme dali najevo, že se orientujeme v evropském zápase. Od té doby jsem dvacetkrát slyšel, jak se oceňuje tento postoj. Včera naposledy jsem to znovu slyšel na francouzské ambasádě z úst francouzského velvyslance. To není zanedbatelná věc. Kdybyste tady chtěli tvrdit, že není koncepce, není vize České republiky, tak vám tvrdím - a neříkám to pro nějakou partajní zaujatost - že mně připadá, že česká pozice si dneska počíná správně. Ale pak bychom se museli shodnout na tom, co je zájem České republiky.

Rád bych vám řekl, že český zájem existuje pouze tehdy, pokud se na něm dokážeme shodnout. Máme dvě možnosti. Buď budeme posilovat v Evropě dezintegrační tendence, anebo se shodneme na tom, že pro Českou republiku je výhodná Evropa, která není fragmentarizovaná, ve které nedochází k diferenciaci, ve které není Evropa místem pouze střetu zájmů a boje každého s každým. Pak by česká vláda měla dělat politiku, ve které se pokoušíme Evropu držet pohromadě. Proto si myslím, i když jsem na to dotazován v poslední době, že není správná otázka, která se nám klade: Na čí straně dneska jste? Jste na straně Británie, nebo jste na straně Německa, nebo Francie?

Jsem přesvědčen, že my nemáme za úkol se k někomu v Evropě přidávat. My jsme nešli do Evropské unie proto, abychom si našli, ke komu se přidáme, ke které silné mocnosti se v Evropě přidáme. Měli bychom vytvořit a mít svou pozici, která vyplývá z toho, co si myslím, že je životním zájmem České republiky. Mělo by nám vadit, pokud někdo frustrovaný zůstává bokem, protože náš zájem je na jednotné Evropě, která buduje jednak jednotný trh a zároveň sociální prostředí, ve kterém se respektuje a buduje sociálně srovnatelná zkušenost lidí. To je tradice, ke které by se Česká republika měla přidat. To je to, o čem bychom měli mluvit. Měli bychom se snažit pravdivě říci, jestli česká vláda dostála tomu, co je podle mě jejím úkolem.

Opakuji tady příklad Evropy 30. let jako příklad situace, do které se můžeme znovu dostat, pokud se nebudeme snažit něčemu podobnému čelit. Neříkám to proto, abych strašil, ale přece nikdo z nás nemůže s jistotou vědět, co bude za patnáct let. Dnešní politika v tomto smyslu je nesmírně důležitá. To, co bude Česká republika dělat, to je příležitost podílet se na tom, jak bude vypadat budoucnost. Máme možnost dneska mluvit jako Češi do budoucí podoby Evropy. Tuto možnost jsme nikdy v minulosti takovou, jakou máme dnes, neměli. Stojí za to si to uvědomit. Stojí za to především takové příležitosti využít.

Přál bych si jednu věc. Nevěřím moc tomu, že by se z ústavní smlouvy daly vytrhávat jednotlivé partie a extrakty a budovat nějaký krátký koncept, který by se pak nějakou náhradní ratifikací schvaloval. Přiznám se, že tohle si nedovedu představit. Na druhé straně si myslím, že třeba ustanovení, o kterém jsem už tady mluvil, které zapojuje národní parlamenty do Evropské unie a do rozhodování legislativního, to je něco, co bych si přál, aby skutečně vešlo v život co nejdřív. Myslím si, že proces zatahování národních parlamentů je něco, na čem bychom se měli shodnout. Máme zájem. Měli bychom se snažit ho co nejdříve prosadit. Ať už bude etapa reflexe nad současným stavem probíhat jakkoliv dlouho, přál bych si, aby platilo, že povýšení úlohy národních parlamentů je něco, co se pokusíme dát do života.

Vím o tom, že i v ostatních parlamentech Evropské unie je velký zájem o tom mluvit, proto to tady zmiňuji. Jsem přesvědčen, že role národních parlamentů je nezastupitelná, pokud budujeme Evropu, ve které existuje skutečně kontrola a bez které se snažíme překonat vzdálenosti mezi veřejností a politiky. Nevidím jiného než právě národní parlamenty, které by se mohly pokusit v tomto udělat výrazný krok k tomu, aby se lidé i s rozhodováním o Evropě mohli ztotožnit. Domnívám se, že by neměly existovat žádné zásadní otázky Evropské unie, o kterých se v národních parlamentech nemluví. Vidím to jako základ veřejné debaty. Základem i evropské debaty je podle mě debata v národních parlamentech. To bych byl rád, kdyby byl jeden z bodů, na kterém bychom se dokázali shodnout a pomáhali budovat to, aby národní parlamenty našly způsob, jak do legislativy už dnes mluvit. To je konkrétní návrh.

Jinak ještě jednou opakuji. Jsem přesvědčen, že to, jak jsme vystupovali na tomto summitu, je v souladu se zájmem České republiky. (Potlesk poslanců ČSSD.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi Lubomíru Zaorálkovi za jeho vystoupení. Bude hovořit v tuto chvíli paní poslankyně Helena Mallotová. Připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Schwippel.

Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane předsedající. Dovolte, abychom jenom krátce zareagoval. Pokud jde o jasnost vymezení kompetencí, v návrhu ústavy je článek, myslím, že je to 1.17, který se týká sdílených kompetencí, který zní tak, že národní státy vykonávají tyto sdílené kompetence do té míry, do jaké je nevykonává unie, anebo se rozhodla přestat je vykonávat. Myslím, že o nějaké jasnosti vymezení kompetencí nemůže být ani řeč. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Reagovat bude pan předseda Zaorálek s faktickou poznámkou.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Aby bylo jasno, podle rozdělení kompetencí ústavní smlouvy je to tak, že na národní úrovni se vykonávají kompetence v oblasti průmyslu, školství, zdravotnictví, kultury, že existují kompetence, které patří výlučně Evropské unii. To je kompetence v oblasti celní unie, volného trhu, to je kompetence v oblasti společné měny, pokud ji máte. To je prakticky všechno. Potom je tam ještě něco, co se týká moře, a to se nás přímo netýká. To jsou všechno výlučné kompetence Evropské unie.

Pak existují kompetence tzv. sdílené. Sdílené kompetence jsou kompetence v oblasti životního prostředí, v oblasti dopravy, v oblasti energetiky. Jsou přesně popsané. V oblasti bezpečnosti samozřejmě. To znamená tam, kde jde o to, stíhat organizovaný zločin na nadnárodní úrovni, tam, kde jde o to, budovat nadnárodně dopravní sítě železniční a silniční. Tam jsou sdílené kompetence, ve kterých pokud vy chcete přijímat legislativu, tak musíte respektovat legislativu komunitární.

Tvrdím, že když si rozebereme sdílené kompetence jednu po druhé, dopravní - železnice, silnice, když si vezmeme životní prostředí, které také překračuje hranice, když si vezmeme nadnárodní zločin a bezpečnost, tak je to opět typ kompetencí, u kterých se dá obhájit, že u těchto kompetencí národní legislativa musí respektovat legislativu unijní. Tvrdím, že toto rozdělení kompetencí, o kterém teď mluvím, výlučné, sdílené a kompetence na národní úrovni, je poprvé v historii takto přesně provedeno. Je to daleko jasnější a přehlednější, než to bylo v dosavadních smlouvách. Tvrdím, že v tom je možnost kontroly, která dosud nebyla. Opakuji vám: Minule to bylo tak, že na Evropské radě se ministři dohodli, kde jsou hranice. Dneska to tak je pořád. Pokud by platila ústavní smlouva, tak by platilo to, co říkám nyní já. To je velké novum a je to naprosto přehledné a nesrovnatelně jasnější než to, bylo v minulosti.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi. Prvně jsem viděl s faktickou pana poslance Koudelku, potom pana poslance Římana. Hlídáme čas.

Poslanec Zdeněk Koudelka: Děkuji. Vážená Sněmovno, budu reagovat také na předchozího řečníka. Nelze kritizovat jednu věc ze dvou rozdílných pohledů. Evropská ústava je kritizována za to, že je šíleně podrobná, ve třetí části v hlavě třetí jsou vyjmenovány všechny kompetence, které Evropská unie má. To, co tady předřečník řekl, vytrhl jednu větu a kritizoval ústavu za to, že je příliš obecná. Přitom jindy slyšíme kritiku na to, že třetí část je příliš podrobná.

Evropská ústava nezakládá jiné kompetence, než jsou uvedeny v hlavě třetí, kde jsou přesně vyjmenovány. Žádné jiné kompetence mimo tuto hlavu třetí si nemůže Evropská unie přivlastnit.

Děkuji.

***