Neautorizováno !

(11.50 hodin)
(pokračuje Říman)

Dvě možnosti jsou tyto. Buďto se postavit na stranu těch, kteří mají zájem na Evropě flexibilní, Evropě pružné, Evropě, která konečně naplní čtyři základní svobody, o které usiluje už několik desítek let a stále bezúspěšně. Anebo Evropa, to je ta druhá možnost, která je Evropou stagnující, která je Evropou zahleděnou do minulosti, neochotnou připustit změny, ke kterým došlo ve světě, ale i v Evropě po roce 1989 a po přistoupení nových členských zemí. Evropa, která má strach z jakýchkoliv reforem a trvá na statusu quo, který, jak je vidět v posledních letech, evidentně nespěje k dobrým cílům. To je to klíčové, co jsme chtěli slyšet - na kterou stranu těchto Evrop se naše vláda kloní.

Místo toho slyšíme vytáčky a způsob, že ve kterémkoliv okamžiku jdu s každým bez jasného názoru. Premiér Paroubek tady ve dvou větách vychrlil: napřed jsme souhlasili s lucemburským návrhem, poté jsme se připojili k návrhu, který je de facto polským, který vychází z jeho vlastních zájmů, tedy na snížení příspěvku novým členským zemím, poté konstatujeme, že krach jednání vlastně není žádnou tragédií - to přímo cituji - což je úplně něco jiného a poté, po čtrnácti dnech, jsme sdělili britskému vicepremiérovi, že nejsme apriorně proti britským návrhům.

Tak tedy, dámy a pánové, co vlastně chceme! Nemyslím si, že to je kam vítr, tam plášť. Obávám se, že to je horší, že my nevíme, co chceme, že my ani nevíme, že chceme kam vítr, tam plášť. Prostě jsme mužové a ženy posledních návštěv, kteří přijímají názory těch, se kterými jsme mluvili v kanceláři naposledy. Když na nás někdo uhodí na nějakém jiném summitu zítra, tak zase budeme rozumět i jejich argumentům. Takhle se vládnout nedá!

Požadujeme, pane premiére a vážená vládo, abyste nám jasně sdělili, a nejenom nám v tomto sále, ale zejména občanům této země, jakou představu o České republice v Evropské unii v následujícím období budete zastávat. Jestli to bude cesta - a teď to i já zjednoduším - ke které směřuje Británie a skandinávské země, tedy cesta pružné Evropy, Evropy, která chce reagovat na výzvy světa, anebo jestli je to cesta francouzsko-německá, která se prostě zabetonovala v minulosti. Fungovat způsobem udělám dneska to a zítra to, jakási třetí zahraničněpolitická cesta, tato cesta nevede k cíli. Je to cesta kývat všemu a všem.

Závěrem nemohu než upozornit, že nejčastěji nebývá oběšen ten vpravo a nebývá oběšen ani ten vlevo. Nejčastěji bývá oběšen ten uprostřed.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pan poslanec Martin Říman byl posledním přihlášeným do rozpravy. Ptám se, zda se někdo další hlásí. Pan poslanec Dolejš byl první, pak pan poslanec Recman.

Poslanec Jiří Dolejš: Debata je dlouhá. Zkusím se vyjádřit velice koncentrovaně, to znamená, že se nedotknu všech vtipných i méně vtipných komentářů, které tady dneska dopoledne zazněly. Dovolte, abych alespoň přiblížil pozici KSČM k této otázce, i když zdůrazňuji, že tato pozice je otevřená, a nikoliv fundamentalisticky zakopaná.

První tezi, kterou bych chtěl říci, je, že vnímáme smysl politické integrace jako budování Evropské unie coby subjektu mezinárodních vztahů, což je klíčové pro globální soutěž - to za prvé - a za druhé jako vytvoření podmínek pro efektivní regulaci evropského trhu. Obě tyto věci hodnotíme jako objektivní, a tudíž jsme za politickou integraci Evropské unie. Problém je v tom, jakou formu politické integrace zvolit. Protože pro nás je prioritní sociální koheze Evropské unie a nedomníváme se, že by nové či chudší země měly jít cestou sociálního dumpingu, tak především bychom rádi, aby v evropském integračním procesu a jeho prohlubování a v textu takových dokumentů, jako je návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu, byly příslušné garance zejména v této oblasti.

Shrnu-li dvě teze - neodmítáme určitý model těsnější politické integrace v Evropské unii. Tato historická iniciativa by neměla být přervána. Za druhé požadujeme, aby model politické integrace byl formován demokratickými metodami při intenzivním využití metody demokratického dialogu s občany. Nedomnívám se, že máme občany dvojí kategorie, tedy občan s mandátem a občan bez mandátu. Myslíme, že v tak strategických věcech nejenže by občan neměl být obejit, ale že by měl být zájmově přímo vtažen do hry. Pak se vyhneme tomu, že je obětí různých populistických manipulačních praktik.

Pokud jde o samotný institut referenda a ratifikace, tak bych řekl, že opakované referendum je záležitost, která je technicky vzato legitimní. Ale je třeba se zásadně ohradit proti tomu, aby případné opakované referendum v zemích, kde bylo referendum negativní, bylo vyvoláno nikoliv vůlí občanů příslušné země, ale politickým tlakem zvenčí.

Pokud jsme se ve věci politické integrace a návrhu ústavní smlouvy vymezili kriticky, a dalo by se to lapidárně vyjádřit heslem, že jsme za lepší ústavu, tak v čem by mohla být lepší. Opět velice stručně. Především metodou přípravy. Konvent vnucoval cosi shora, co lidé ani neznali a dodnes nepochopili. Za další jde o to, že sice Evropa správně deklaruje určité cíle a hodnoty, jako je sociálně-tržní hospodářství nebo mír, ale nedává už v dalším textu dostatečné garance, a pak mezi lidmi jsou odůvodněné obavy, že budou sílit tendence na odbourávání sociálního státu a militarizace Evropské unie. Návrh také garantuje občanům Evropské unie práva a svobody, ale bohužel jenom v nejnutnějším rozsahu a rezignoval na to, vzít jako základ garantovanou vyšší úroveň, tedy mezinárodním paktem občanských a politických práv. Také byli tvůrci tohoto dokumentu příliš málo razantní, revoluční, odvážní, předjímaví, aby více odstranili demokratický deficit rozhodování v Evropské unii, příliš mnoho byrokracie zůstalo, příliš málo demokracie se vybojovalo. To jsou věci, které lze doplnit, zlepšit, lépe formulovat, a proto jsme příznivci spíše práce na lepším textu evropské ústavy.

Poslední poznámka směřuje k problematice, jak bude Evropská unie fungovat z pohledu evropského rozpočtu. Tady bych řekl, že není příliš mnoho času, ale přesto lze být optimistou směrem k rakouskému předsednictví. Nedomnívám se, že licitace, která se teď tady odehrává mezi britským rabatem, zemědělskými dotacemi, se dá zvládnout jednoduše a rychle. Určitý čas je zapotřebí. Kontinent Evropa je stará dáma, nebo dáma zralého věku, a neměli bychom ji štvát do přílišného trysku. Upřímně řečeno, je třeba ohlídat především z pohledu České republiky, aby se nezapomnělo na politiku soudržnosti. Zkrátka je dobře přidat na vědu, inovace, techniku, ale pokud se ubere dotacím, které směřují a spoluvytváří sociální a regionální soudržnost Evropské unie, pak by to bylo špatné, a to myslím, že je výsostným zájmem České republiky.

***