Neautorizováno !

(10.10 hodin)
(pokračuje Filip)

Ústavní soud je jednou z institucí České republiky a sám není tvůrcem práva. Má právo zrušit zákon, má právo zrušit vyhlášku, ale nemůže si atrahovat práva, která mu nenáleží, to znamená vytvářet názor na ústavu. Ústavu schvaluje zákonodárný sbor a to je Poslanecká sněmovna a Senát. Jen to, co je napsáno v české ústavě, je ústavním pořádkem, protože na tom se shodly obě komory českého Parlamentu. Ústavní soud samozřejmě je oprávněn posuzovat soulad zákonů a vyhlášek s Ústavou České republiky, ale nemůže být naším vodítkem to, jakým způsobem rozhoduje, protože jeho složení je ryze politické a rozhoduje více jako politický orgán, nikoliv jako orgán soudní moci. Sám Ústavní soud toto vyslovil několikrát ve svých nálezech, a tak se k němu také chováme více jako k orgánu politické moci než jako k orgánu moci soudní. To si myslím, že je důležité.

Nesouhlasím tedy s tím, co tady říkal kolega Pospíšil, i když si jeho názorů jinak vážím, ale v tomto ohledu se s tím nemohu smířit, protože kdybychom se dostali do tendence, kterou tady on naznačil, tak bychom v podstatě mohli zrušit Ústavu České republiky a starat se jenom o to, jakým způsobem Ústavní soud rozhoduje a co nám příště ještě řekne, že je ještě ústavní, a co už není ústavní. Podle mého soudu nejsme v systému anglosaského práva, v systému nepsaných ústav, v systému jednotlivých judikátů, ale jsme v systému evropském, kontinentálním, a podle mého soudu to, co je platnou ústavou, je jenom platně psaný text.

Já upřímně nesouhlasím s tím, jak se Ústavní soud zachoval ve věci zákona o střetu zájmů. To, co provedl Ústavní soud, že zrušil i ta opatření, která vůbec nebyla napadnuta v tom konkrétním návrhu, je podle mého názoru překročením jeho pravomoci, atrahováním takových pravomocí, které Ústavní soud zásadně nemá. Jestliže Ústavní soud zruší i to ustanovení, že poslanci odevzdávají svá přiznání o vedlejších příjmech do Senátu, přestože to nebylo předmětem té novely, tak nevím, kde k tomu vzal oprávnění. Nevím ani, kde vzal oprávnění, že zrušil ustanovení, že senátoři to odevzdávají do Sněmovny. Já sice považuji za špatné, že je to takto uděláno, ale nevím, jestli dal někdo Ústavnímu soudu takovou pravomoc. Čili to, co tady bylo uvedeno jako příklad, je příklad velmi špatný, velmi nevhodný, a ukazuje jenom na to, že se Ústavní soud chová právě jako politická instituce, nikoliv jako instituce ústavní.

Já mám zájem na tom, aby zákon o veřejných neziskových zdravotnických zařízeních byl v souladu s ústavou, udělám pro to všechno, půjdu na jednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, zúčastním se aktivně druhého čtení, pokud Sněmovna rozhodne o vrácení zpět do druhého čtení, ale nemohu přijmout myšlenku, že se budu jednou řídit nálezem Ústavního soudu takovým a podruhé makovým, protože já jsem zažil tolik rozporných nálezů Ústavního soudu ve věcech majetkových, že by to vydalo na jednu dvouhodinovou přednášku.

Připomenu jenom jednu věc, o které pan kolega Pospíšil jistě ví, že rozdílným způsobem je judikováno Ústavním soudem, jak se zachovat ve věci zápisu vlastnických práv například vůči obcím, vůči fyzickým a vůči právnickým osobám. Jestliže máme jednotu vlastnického práva, nevím, proč je jiný přístup k obcím a jiný přístup k lidem. To nechápu a nehodlám se s tím smiřovat, jestliže Ústavní soud bude takto rozhodovat dále.

Je podle mého soudu ostudou českého Ústavního soudu, že Evropský soud pro lidská práva ruší určitá rozhodnutí, a my se z toho nijak nepoučíme, Ústavní soud rozhoduje stále dále stejným politickým stylem, přestože má ze Štrasburku úplně jiný nález v úplně stejné věci.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Mám zde dvě faktické poznámky. Nejprve pan kolega Josef Janeček, poté pan kolega Jiří Pospíšil.

Poslanec Josef Janeček: Já jsem byl pouze trošku zaražen, jak pan kolega Filip vykládal náš ústavní pořádek. Já se domnívám, že ústava jasně popisuje kompetence Ústavního soudu. Jediné, co Ústavní soud může, je porovnávat zákony s ústavním pořádkem, čili ona teze, kterou zde představil pan místopředseda Sněmovny, totiž že by nebyla potřebná ústava k činnosti Ústavního soudu, je z pohledu právního pořádku chybná. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní prosím o faktickou poznámku pana kolegu Pospíšila.

Poslanec Jiří Pospíšil: Já bych si dovolil skrze vás, paní předsedající, panu místopředsedovi vzkázat, že nálezy Ústavního soudu se nám mohou líbit, nemusí líbit, můžeme s nimi souhlasit, nemusíme s nimi souhlasit, ale jako demokratičtí politikové bychom je vždycky měli respektovat. Myslím, že pan místopředseda se svým projevem zařadil sám. Děkuji. (Potlesk zprava.)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Ptám se, zda je ještě nějaká přihláška. S další faktickou poznámkou se hlásí paní kolegyně Eva Dundáčková.

Poslankyně Eva Dundáčková: Já si dovolím, paní předsedající, dámy a pánové, jen komentovat vystoupení pana dr. Filipa týkající se zákona o střetu zájmů, protože to je věc, která se týká každého z nás. Já jsem tu věc včera na Ústavním soudu konzultovala se soudcem zpravodajem dr. Výborným. Měl na věc stejný názor, jaký jsem z logiky věci pochopila i já, a sice že byla zrušena novela, ač předchozí nálezy Ústavního soudu takovýto postup v některých případech odmítají a říkají, že v okamžiku, kdy se novela stane účinnou, stává se součástí textu a není možné ji vypreparovávat. Nejedná se tedy o zrušení konkrétních napadených ustanovení ve větším či menším rozsahu, ale ten nález skutečně ruší onu novelu, a to z toho důvodu, že ji shledává přijatou neústavním postupem, to znamená, pohlíží na ni, jako by nikdy právně neexistovala. Tak na ni prosím pohlížejme i my. V tom případě platí text původní v plném rozsahu a my bychom se podle toho také měli chovat.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Další faktická poznámka, pan kolega Koudelka.

Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážená Sněmovno, já se musím zastat pana místopředsedy Filipa. To, že někdo chce změnit právní názor, je zcela legitimní, když o to bojuje demokratickými prostředky. Sám Ústavní soud změnil svůj právní názor, když rozhodoval rozdílně například v otázce 13. a 14. platů soudců. Sám Ústavní soud má rozdílné judikáty ve věci restitucí. To znamená, že právní postup, který předpokládá, že v určité věci už sice Ústavní soud rozhodoval, ale že přesto stojí za to bojovat za jiný odlišný právní názor a že v budoucnu tento odlišný právní názor může převážit u Ústavního soudu, zvláště když dojde ke změně personálního obsazení soudu, je zcela legitimní a demokratický. (Potlesk.)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Ptám se na další přihlášky do rozpravy. Pokud žádné přihlášky nejsou, rozpravu končím.

Poprosím pana zpravodaje, aby nás seznámil s průběhem projednávání a zároveň aby navrhl další postup.

Poslanec Josef Janeček: Byl vznesen společný návrh s kolegou Krákorou na vrácení předmětného zákona do druhého čtení. Jako zpravodaj podporuji tento návrh.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To je jediný návrh, o kterém teď budeme moci rozhodnout. Ještě přivolám do sněmovny naše kolegy.

Domnívám se, že můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, který podal jak pan kolega Janeček, tak pan kolega Krákora. Jedná se o návrh na opakované druhé čtení tohoto návrhu zmíněných kolegů.

***