Neautorizováno !

(11.20 hodin)
(pokračuje Langer)

Mezi určité výhody bych já řadil ten princip, který hovoří o způsobu určení služebního příjmu. Jeho stanovení mělo být podle platného zákona nezávislé na vůli vlády, mělo odpovídat vývoji ekonomiky v této zemi, mělo odpovídat vývoji platů v ROPO sféře a mělo by být nezávislé na politickém rozhodování té či oné vlády podle toho, jak se jí to zrovna líbí nebo nelíbí. Byl to princip, který říkal: pokud tento stát má dostatek finančních prostředků, aby mohl odměňovat své zaměstnance, potom nechť přidává stejně podle principu všem a nevyčleňuje z toho tu či onu skupinu státních zaměstnanců. Pokud ale stát není v dostatečně dobré ekonomické kondici, nemůže přidávat vůbec nikomu, a už vůbec ne nepřidávat nikomu a přidávat pouze někomu jinému. Proto si myslím, že navázanost na zákon, nikoli na individuální politické rozhodnutí, je věc důležitá a je třeba o ní ještě diskutovat.

Už jsem zde hovořil o snížení počtu 300 neplacených přesčasových hodin. Toto navýšení bylo kompenzováno desetiprocentním nárůstem tarifů. Myslím si, že snížení na 150 hodin a zachování desetiprocentního navýšení tarifů - pro toto rozhodnutí chybí jakékoli opodstatnění. V praxi totiž povede opět k jednomu jedinému výsledku a to je prohloubení platových nerovností mezi určitými kategoriemi příslušníků bezpečnostních sborů. Opět to povede k tomu, když to hodně zjednoduším, že podřízený díky čárkovému systému dostane ve svém důsledku vyšší plat než jeho nadřízení, jeho služební funkcionář, který nepracuje ve směnném provozu, ale od kterého se důvodně očekává, že je v práci prakticky 24 hodin, neboť nese odpovědnost za své podřízené. Přiznám se, že mi skutečně připadá nelogický stav, kdy si podřízený má díky špatně nastavenému systému odnášet domů vyšší plat než jeho nadřízený. Myslím, že to není dobré a že to vůbec není proti objemu a kvalitě práce toho podřízeného, ale je to o tom, jestli zákon bude obsahovat principy kariérního řádu, principy pozitivní motivace, či nikoli.

K bodu 54 návrhu zákona, a to je výměra výsluhového příspěvku. Pokud budeme chápat služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru jako celoživotní povolání, k čemuž by kariérní systém nastavený novým služebním zákonem měl zcela nepochybně směřovat, můžeme podle mne produktivní věk příslušníka bezpečnostního sboru rozdělit přibližně do tří třetin.

V první třetině, to je od vzniku služebního poměru do doby, kdy příslušník dosáhne zhruba 15 let doby trvání jeho poměru, příslušník prochází patřičným výcvikem, seznamuje se se znalostmi nezbytnými pro výkon dané profese, dosahuje potřebných životních a pracovních zkušeností. Této třetině by měl do budoucna odpovídat příslušník ve věku od 20 do 35 let.

Ve druhé třetině, tedy v době od 15 do 30 let trvání služebního poměru, máme policistu - když to zredukuji jenom na policistu, ale týká se to i dalších příslušníků bezpečnostních sborů - vlastně optimální stupeň životní zralosti, která je postavena na skloubení vysoké pracovní výkonnosti, dostatečných životních a pracovních zkušeností. A navíc je to člověk, který může v této fázi trvání služebního poměru také předávat služebně mladším příslušníkům své zkušenosti. Této druhé třetině by měl odpovídat příslušník zhruba ve věku od 35 do 50 let.

Třetí třetinu potom představují příslušníci, kteří již ve své podstatě, a prosím, abych nebyl chytán za slovo, protože nepochybně existují výjimky, tedy jsou to lidé, kteří mají více než 50 let a jejich produktivita a přidaná hodnota pro bezpečnostní sbor je již omezena. Je omezena tím, že výkon služebního poměru představuje extrémně vysoké psychické a fyzické nároky, které vedou k jakési formě opotřebování ve srovnání s osobami, které vykonávají jinou činnost. Proto si myslím, že na tyto příslušníky by měl platit také jiný přístup při výpočtu výměry výsluhového příspěvku.

Vycházím-li z této struktury, tak této struktuře by měla odpovídat také konstrukce výsluhového příspěvku. Jestliže by jádrem bezpečnostního sboru, tím nejcennějším, co bezpečnostní sbor má, měli být příslušníci, kteří jsou ve služebním poměru mezi 15. až 30. rokem, potom by konstrukce výsluhových příspěvků měla motivovat tyto příslušníky, aby setrvali ve sboru, aby zůstali, neodcházeli pryč, neboť se jedná o lidi v nejproduktivnějším věku, kteří jsou schopni nejen vykonávat velmi dobře svoji práci, ale současně se také o své zkušenosti podělit se svými spolupracovníky. Proto si myslím, že konstrukce výsluhy by neměla být lineární křivka, měla by to být křivka, která v první fázi, do 15. roku, příliš policisty k tomu, aby odcházeli, zvlášť nemotivuje. Měla by to být křivka, která mezi 15. a 30. rokem služebního poměru by měla naopak výrazně stoupat, aby ti lidé věděli, že stojí za to ještě vydržet, ještě pracovat, protože mají největší hodnotu pro ten sbor, a po 30. roce myslím, že by to měla být rovnoběžka, neboť si myslím, že další výrazná motivace pro setrvávání by již přítomna být neměla.

Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi v části páté, tedy závěrečné, shrnout obsah mého vystoupení. Jsem přesvědčen, že je třeba zachovat princip speciální úpravy pracovněprávních poměrů příslušníků bezpečnostních sborů. Jsem přesvědčen, že není možné odkládat další účinnost tohoto zákona. Jsem přesvědčen, že je ale potřeba platný a neúčinný zákon upravit, upravit zejména vzhledem k fiskálním dopadům pro státní rozpočet. Jsem ale také přesvědčen, že navrhovaná novela jde proti principům, které obsahuje novela již schválená, platná, ale neúčinná, zejména proti principům kariérního řádu, a to je pozitivní a negativní motivace policistů.

Doporučuji v tuto chvíli přes vážné výhrady, které mám, propustit novelu do druhého čtení. Avizuji, že se pokusím společně svými kolegy předložit celou řadu pozměňovacích návrhů, které v mnohém budou jen vracet ta ustanovení, která již byla prosazena a která považujeme za dobrá, pozitivní a potřebná, do původní podoby, a podle výsledku, podle přijetí či nepřijetí našich pozměňovacích návrhů pak bude definovat svůj konečný postoj poslanecký klub Občanské demokratické strany při závěrečném hlasování.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Ivanu Langerovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Zdeněk Maršíček, připraví se pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, ve svém vystoupení k novele zákona o služebním poměru budu vycházet z názorů policistů ve skupině řízení okresního ředitelství Policie České republiky. Prosím, aby nebylo chápáno moje vystoupení pouze jako kritika, ale jako zobrazení skutečného stavu, který je.

Kvůli tomu, abych dostal alespoň průřezový názor skupiny policistů, která je složena ze spektra služební doby, oslovil jsem část policistů a seznámil jsem je s návrhem novely. Obecně však na základě analýzy musím konstatovat, že těm služebně starším je většinou úplně jedno, jak nový zákon dopadne. Nemají důvěru v řídící management, ať už se jedná o okres, kraj, ale též policejní prezidium. Snažil jsem se všem vysvětlit legislativní proces, který musí mít určitý časový úsek, avšak dle mého vnitřního přesvědčení zcela marně. Mezi reakcemi se objevilo několikrát i to, že jde pouze o lacinou politiku, která různými druhy přidání na platech policistů si jistí pořádek v České republice, neboť se bojí o kolaps policejního sboru, ale též celé bezpečnostní doktríny.

***