Neautorizováno !

(16.00 hodin)
(pokračuje Frank)

Ale zarážející je rovněž to, že ho svědomí zřejmě netíží. Ale budiž, protože u něj takové charaktery se občas prosazují.

Zarážející rovněž byly jak prapodivné techno-politické koalice, které se kolem případu vytvořily, tak i skutečnost, že v souvislosti s touto událostí vyjádřilo svou starost o osud práva a demokracie více politiků, než tomu bylo při vojenském napadení Iráku.

Občané nejsou naivní a jistě postřehli, že se v případě zbývajících dvou techno nekonaly žádné mediální manévry, přičemž zejména té poslední vtiskli organizátoři pochybný název ParoubTekparty. Tím v podstatě pouze potvrdili, co bylo jejich hlavním záměrem možná i v tom případě prvním. Zatímco po první technoparty u Mlýnců se většina médií doslova předháněla v množství jednoznačných tvrzení se zřetelným cílem zmanipulovat veřejné mínění, tu poslední akci média odbyla konstatováním, že byla zima. Opravdu úsměvné ve srovnání s letní hysterií.

Já jsem pozorně sledoval tehdejší zpravodajství, články, vyslovené názory či výroky, a už jen z toho vyplývá, že řada vznesených kategorických odsouzení byla vyjádřena evidentně na objednávku. Média hned znala viníky bez alespoň elementárního pokusu zjistit skutečný stav věcí. Výsledkem v daném okamžiku byly vcelku jednoznačné postoje veřejnosti. Zdá se, že vývoj přináší posilování prvků manipulace s veřejným míněním na úkor kvalitní informovanosti, která by měla být objektivní a vyvážená. Já to říkám proto, že pokud tomu tak je, tak je to varující signál, zejména v případě veřejnoprávních institucí.

Také je pravdou, že řada vznášených obvinění a tvrzení nebyla vůbec prokázána - viz například nezodpovědné tvrzení předsedy ODS Topolánka o zabití člověka při zákroku policie. Je jenom škoda, že příslušné orgány nekonaly podle zákona a nekvalifikovaly tuto evidentní lež jako šíření poplašné zprávy. A mohl bych takových příkladů uvádět víc.

Vraťme se ale k podstatě toho, o čem srovnání všech těchto akcí zřetelně vypovídá.

Předně vítám diskusi, která se v širších souvislostech dotýká způsobu života a zábavy mladých lidí. Nejsem si ale jist, že takový druh zábavy, spočívající v jakémsi putování podobných sešlostí nejen po různých koutech republiky, ale i v zahraničí, nemůže být určitým pokusem o začleňování českých mladých lidí do širšího evropského či světového celku. Myslím si, že z tohoto pohledu jsou až příliš zjednodušená tvrzení o alternativním způsobu zábavy mladých, či dokonce o způsobu protestu proti kapitalismu.

Sám se setkávám s celou řadou mladých spoluobčanů, mladých lidí, kteří ve většině případů nemají žádné politické ambice, a vyslovují se nejen kriticky k těmto názorům, ale také sami vyslovují vlastní představy o budoucím způsobu života. Ve svém celku však jsou tyto výpovědi nejen o skutečných problémech mladých, o jejich životě, ale také sdělením o společnosti.

Naproti tomu s takzvaným tvrdým jádrem inspirátorů technoparty jsou trpké zkušenosti v celé Evropě, jak přece všichni dobře víme. Žádné tančící děti to rozhodně nejsou, jak se nám snaží někteří podsouvat. Věci je nutno nazývat pravým jménem, a to tím spíše, jak jsem přesvědčen, že jsou mezinárodně a také u nás jak politologicky a sociologicky, tak policejně a zpravodajsky dokumentovány. Toto jádro tvoří nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony a přitom mezinárodně propojení. Provokují masivní, alkoholem a drogami přiživované silácké demonstrace proti pokojné společnosti. A logice těchto násilníků odpovídá i systém pořádání jejich party. V tomto směru proto názor, říkám otevřeně, nijak neměním, zásah policie považuji za oprávněný a ne neúměrný.

To podstatné, co ze srovnání akcí vyplývá, je rozdílný vztah k obecnímu pořádku, k ochraně práv a svobod občanů. Proč se média prakticky vůbec nezajímala o zkušenosti místních občanů a o jejich názory. Zatímco v prvním případě tomu tak nebylo, v případech následujících se ukázalo, že jde zorganizovat kvalitní akci pro mladé, včetně technoparty, na základě vzájemného respektu a úcty k druhým spoluobčanům.

Nejde totiž jenom o zábavu mladých. Podíváme-li se na celospolečenské souvislosti, pak zjistíme, že právě úcta a respekt jsou asi to, co nám v této době všem, nebo většině či některým, citelně chybí. Základním kamenem života společnosti je a musí být dodržování zákonů. Jinak nejde o demokracii všech, ale o anarchii. Jejich porušením nemůže být ospravedlňována žádná lidská činnost, ani zábava. Cožpak má určitá skupina lidí právo uzurpovat právo na úkor práva jiných?

Musím se vám také přiznat, že mi běhá mráz po zádech při vědomí, že podobné akce by se mohly konat třeba na letišti v Ruzyni, anebo dokonce na pozemku jaderné elektrárny.

Při takovémto pojetí práva a spravedlnosti má běžný občan, který není členem žádné organizované skupiny a není zajímavý pro média, jen mizivou šanci domoci se svých práv. Spíše však nemá šanci vůbec žádnou. Právo přestává mít jakýkoliv význam a zákon je nahrazován právem silnějšího. Citlivost k porušování práva by v každém případě měla být nedělitelná. Buď je právo vždy a všude, anebo není. Myslím si, že to jsou možná právě ony možné podoby budoucího vývoje, které by nám jako zákonodárnému sboru i vládě České republiky měly stát za zamyšlení.

Já vám děkuji za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Opět fakticky chce reagovat místopředseda sněmovny Ivan Langer.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Dovolte mi jen skutečně krátkou faktickou poznámku.

Prosím, nevytvářejme další mýty. Předseda ODS Mirek Topolánek v žádném případě neprohlásil, že došlo k smrti účastníka při zásahu policie. Pane kolego Franku, prosím, nevytvářejte tyto mýty. Formulujme přesně to, co zaznělo. Nezaznělo to, že by došlo k úmrtí účastníka při zásahu policie.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Zdeněk Maršíček, pak to bude Svatopluk Karásek. Nyní tedy pan poslanec Maršíček.

Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v úvodu mého vystoupení mi dovolte konstatovat, že po prostudování řady materiálů, rozhovorů s účastníky CzechTeku považuji zákrok policie za oprávněný. Je prokázáno, že se jednoznačně jednalo o agresivitu účastníků proti policejním složkám, o spáchání škod na majetku. Spíš než jednoznačné zpochybňování zákroku policistů by se bylo třeba zamyslet, zda účastníkům šlo o kulturní vyžití, nebo o konfrontaci se zákonem.

***