Neautorizováno !

(9.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Poukáži například na novou úpravu předběžných otázek. Já jsem ostatně již říkal při projednávání obdobného tisku, že upravíme-li předběžné otázky způsobem, jak navrhuje tento návrh zákona, pak počítejme s tím, že nám hrozí velký nárůst užití mimořádných opravných prostředků. A toto je podle mne určitě důsledek, se kterým nebylo počítáno.

Jak jsem již řekl, vláda sama ve svém stanovisku velmi výrazně kritizuje sněmovní tisk. Já jsem velmi rád, že navrhovatelé tato slova neberou na lehkou váhu a jsou ochotni o nich dále diskutovat. Vyjádření vlády je velmi tvrdé, dokonce se zde hovoří o tom, že sněmovní tisk je v rozporu s ústavou, s ústavními principy zachování stejných obecných pravidel při regulování správního řízení. Konkrétně je zde namítáno, že takovýto tisk je v rozporu s článkem 37 odstavec 3. Já zde toto nechci přímo konstatovat, bylo by to asi na hlubší analýzu, ale tato slova jsou pro mne natolik vážná, že by měla být brána v potaz a neměla by zapadnout. Stejně tak ustanovení v usnesení vlády, které konstatuje, že sněmovní tisk na dvou místech retroaktivně zasahuje již do právní pozice, která byla státem přiznána.

Dámy a pánové, jak jsem řekl, mám problém s principem výjimek z obecného předpisu daného sněmovním tiskem. Chci však říci, že tyto výjimky podle mého názoru jsou na určitých místech velmi rozporné a na určitých místech též nejasné. Poukáži přímo na to, co mám na mysli.

Paragraf 1 vymezuje veřejný zájem. Zvláště po nálezu Ústavního soudu, který zde byl zmiňován panem navrhovatelem, mám velký problém s tím, aby veřejný zájem byl takovýmto způsobem nalézán. Já si stále myslím, že v demokratickém právním státě, a ostatně tak to zamýšlel pravděpodobně i ústavodárce, když vymezoval podmínky vyvlastnění a vymezení veřejného zájmu, by veřejný zájem měl být nalézán v každé individuální věci. Neměl by být paušálně vymezen zákonem a tím pádem takto formálně vyloučen. Já si stále myslím, že pokud zákonodárce obecně vymezí, že pro určité druhové věci je daný veřejný zájem, tak je to na hraně s ústavností. Protože podle mého názoru takovéto paušální nalezení veřejného zájmu není to, co by si podle mého názoru představoval ústavodárce, není to nalezení v konkrétních věcech. S tím mám trochu problém a říkám, já se přikláním k tomu, aby veřejný zájem byl vymezen jiným způsobem.

Paragraf 1 odstavec 2 říká, že správní řízení prováděná správními úřady ve věcech stavby vzletové a přistávací dráhy jsou řízeními ve veřejném zájmu. Já osobně se přiznám, že tomuto ustanovení příliš nerozumím. Přece každé správní řízení, které je vedeno, je vedeno ve veřejném zájmu. Je to veřejnoprávní regulace, stát má zájem na správním řízení narozdíl od instrumentů soukromého práva, a tudíž je vždycky ve veřejném zájmu. Je otázka samozřejmě, jakou podobu takovýto veřejný zájem má. Poukazuji zde na to, že ustanovení § 1 odstavec 2 je podle mého názoru matoucí, protože je zde konstatováno něco, co je podle mne základním principem výkonu veřejné správy. Činnost ve veřejné správě by vždycky měla být vedena kritériem a pravidlem veřejného zájmu.

Paragraf 2 odstavec 1. Zde je již evergreen všech takovýchto úprav, kdy zde navrhovatelé chtějí zkrátit veškeré procesní lhůty, ve kterých je rozhodováno. Já se přiznám, že trošku nerozumím této posedlosti za každou cenu zkracovat procesní lhůty. Já si myslím, že pokud zákonodárce ve správním předpisu určil nějakou procesní lhůtu pro určitý úkon, pak pravděpodobně určil tuto lhůtu přiměřenou ve vztahu k složitosti úkonu, který je správním orgánem činěn. To znamená, je-li zde nějaká lhůta ve správním řádu, pak podle mne vychází z logiky složitosti toho, co správní orgán činí. A teď druhá, obrácená logika. Pokud zkrátím takovouto lhůtu paušálně bez zkoumání složitosti případu na polovinu, pak podle mého názoru lze předpokládat, že vzroste počet nekvalitních rozhodnutí, protože správní orgán bude mít poloviční než přiměřenou lhůtu, kterou mu určil zákonodárce v obecném právním předpisu. To z toho vyplývá, dámy a pánové. Vezmeme-li tezi, že vzroste počet nekvalitních rozhodnutí díky tomu, že správní orgán má poloviční než přiměřenou lhůtu k rozhodnutí, pak vzroste určitě počet odvolání, vzroste počet opravných prostředků, a tím se samozřejmě délka správního řízení prodlouží.

Tady vidíte jasný důkaz toho, že cesta vedená dobrými úmysly vždycky nevede do nebe, ale může vést i do pekla a může vést v konečném důsledku k prodloužení správního řízení. A pokud by navrhovatelé namítali, že v tomto případě nehrozí nebezpečí nekvalitních správních rozhodnutí díky tomu, že správní orgán bude mít poloviční čas, pak se ptám, proč v obecném správním řádu máme takto dlouhou lhůtu a proč ji nezkrátíme. Proč nestanovíme do obecných právních předpisů mnohem kratší lhůty? Určitě by to naši občané uvítali, pokud by správní orgány rozhodovaly rychleji. Prosím, vnímejme to, že zkrácení lhůty je sice pěkné, ale má to dopady, které v konečném důsledku mohou vést k prodloužení celého procesu před správními orgány.

Paragraf 2 odstavec 4. Už jsem to zmiňoval, opět předběžné otázky. Dámy a pánové, já si myslím, že pokud zákonodárce v platném správním řádu i v budoucím správním řádu vymyslel nějaký postup, jak řešit předběžné otázky, a to tím, že dává možnost přerušení správního řízení a dává možnost k tomu, aby příslušný orgán posoudil předběžnou otázku, tak to opět má svoji logiku. To tam není jen tak, pro nic a za nic. To, že vyloučíme možnost přerušit správní řízení pro předběžnou otázku a necháme to všechno na správním orgánu, aby si učinil pouhý úsudek, je sice pěkné, ale opět nám z toho hrozí negativní důsledky. Opět nám z toho hrozí, že vzroste množství, v tomto případě mimořádných, opravných prostředků, a to tzv. obnovy řízení. To znamená, v konečném důsledku může dojít k prodloužení správního řízení.

Ještě jedna věc - vyloučení odkladného účinku u odvolání. To považuji za velký problém, protože to může přinést chaos ve chvíli, kdy odvolací orgán rozhodne úplně jiným způsobem, vedle toho bude realizováno rozhodnutí správního orgánu první instance, a to může přinést chaos, který podle mého názoru by asi nebyl úplně žádoucí.

Chcete-li, snad závěrečnou poznámku, konkrétně k § 3 odstavec 2, kde podle mého názoru není zvoleno nejšťastnější přechodné a závěrečné ustanovení, protože je zde napsáno, že pokud probíhá nějaké správní řízení a během probíhajícího správního řízení je přijata tato nová právní úprava, tak se toto správní řízení již dokončí podle nové právní úpravy. Dámy a pánové, považuji takové ustanovení za velmi nestandardní. Platí obecně a je též zvykem, že se dokončují rozběhlá soudní a správní řízení podle úpravy, která byla platná v době, kdy toto řízení bylo zahájeno. Měnit takto pravidla hry během řízení je podle mého názoru nešťastné a může to přinést problémy.

Dámy a pánové, chci závěrem říci, že nejen z pohledu ideového, který jsem říkal na počátku, že bychom neměli přinášet do práva výjimky z obecných právních předpisů, ale měli bychom stanovit tak kvalitní obecné právní předpisy, aby byly efektivní i na specifické situace. Vedle toho obecného ideového pohledu jsem se snažil poukázat na to, že soubor výjimek, který je obsažen v návrhu zákona, by v praxi mohl přinést výrazné problémy, mohl by přinést problémy svojí určitou neurčitostí a mohl by přinést problémy tím, že v konečném důsledku by mohl vést k prodloužení správního řízení. Moc vás prosím, dámy a pánové, posuzujte tento návrh jak z pohledu ideového - myslím si, že takovýto zákon by neměl být součástí právního řádu demokratického právního státu - tak z pohledu efektivity, kdy si myslím, že kýžený záměr zkrátit délku správních řízení, vyloučit obstrukce některých účastníků bohužel předložený návrh nesplní, a pokud někdo bude činit obstrukce ve správním řízení, tak mu je i tento sněmovní tisk, pokud bude schválen, umožní.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Nyní vystoupí pan poslanec Říman. A pak požádal o slovo pan místopředseda vlády a ministr dopravy Milan Šimonovský.

Poslanec Martin Říman: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, ve svém ne zpravodajském vystoupení bych chtěl poukázat na dvě praktické věci, které jsou s tímto zákonem spojeny, nebo které spíše tento zákon chce svým způsobem překonat, a poukázat na to, že by Poslanecká sněmovna resp. státní moc neměla mít vůli překonávat takové problémy takto násilným mocenským způsobem, jak se o to tato norma pokouší. Nebudu příliš hovořit o tom, co je skutečně meritem tohoto zákona, totiž prohlášení stavby za veřejný zájem, což by bez tohoto zákona bylo asi velmi obtížné pro správní orgány, a následně nato umožnit vyvlastňování pozemku.

***