Neautorizováno !

(12.30 hodin)
(pokračuje Janeček)

Byli to ostatně čeští komunisté, kteří ve svém prohlášení ÚV KSČ hovořili o německých okupantech jako o dělnících oblečených do vojenských uniforem.

Lidé, kteří prošli oběma typy mučení, říkají, že když byli v nacistických mučírnách, věděli, že je to okupační mocnost, ale když byli v komunistických mučírnách, tak je tam mučili čeští občané, vyšetřovatelé StB. Oni to hodnotí tak, že v podstatě nikdy zevnitř českého národa nepovstala síla, která by tento národ zradila tak jako komunistická strana. Nikdo nikdy neokradl české dělníky tak jako komunistická strana měnovou reformou. Nikdo nikdy nevyraboval surovinové bohatství tak jako komunistická strana při těžbě uranu. Vždyť všichni víme, a ti lidé do dosvědčují, že komunistická strana sloužila především svému vůdci v Moskvě, a nikoliv českému národu.

Velcí stoupenci demokracie procházeli oběma režimy. Nejznámější příklad: Milada Horáková byla odsouzena oběma režimy k trestu smrti. Nacistický soud nakonec tento trest změnil na osm let káznice. Komunistický nikoliv - komunistický soud trest smrti vykonal, a to přesto, že Albert Einstein tehdejšímu prezidentu Gottwaldovi psal: "Prosím vás o nevykonání rozsudku vyneseného nad Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou, Oldřichem Peclem a Janem Buchalem. Byli oběťmi nacismu, vězni německých koncentračních táborů. Jsem hluboce přesvědčen, že si zaslouží žít."

Já nevím, jestli pořád chceme tvrdit, že komunistický režim byl obhájcem demokracie. Vždyť je to přece tvrzení naprosto směšné a je v rozporu s veškerými fakty, která jsou k dispozici.

To, co je zde řečeno a napadáno, to je otázka odepření nároků vyplývajících ze zákona č. 255/46 Sb., to je ona otázka, zda lidé, kteří mají na svědomí, jako pan Vaš, spoustu vražd atd., mají být národními hrdiny, zdali mají být příjemci onoho přilepšení k důchodu ve výši 2500 Kč měsíčně; to je prostě otázka pro tuto Sněmovnu.

Já bych chtěl říci, že naše Sněmovna nebude první sněmovnou, nebude prvním parlamentem, který se touto otázkou zabývá. Obdobnou otázku řešili v Polsku, kde přijali obdobný návrh zákona. Je pravda, že tento návrh zákona napadl dokonce u Ústavního soudu tehdejší prezident. Ovšem, polský Ústavní soud ve svém nálezu konstatuje: "Skutečnost, že veteránům nebyla poskytnuta nebo jim byla odňata práva veteránů, nepředstavuje potrestání, ale jedná se pouze o odepření jejich odměňování či honorování. Pokud osoba, která usiluje o statut veterána, působila ve vyjmenovaných orgánech, a pokud přímo či nepřímo legitimizovala potlačovatelská opatření, může stát její chování i přes dřívější zásluhy" - a to bych rád podtrhl - "považovat za nedůstojné. A taková osoba nemůže požívat cti a privilegií, která náležejí veteránům." V dalším ustanovení soud konstatuje, že vyloučení privilegií veteránů není žádnou restrikcí, nýbrž je to suverénní akt parlamentu v rámci jeho zákonodárné působnosti.

To jsou fakta, o kterých se nemůžeme přít, neboť to jsou fakta. Je na nás, zdali setrváme na oné české historické skutečnosti, tj. že na různých oslavách se budou scházet ti, kteří skutečné obhájce demokracie vyháněli z jejich obydlí, posílali je do koncentráků nebo na šibenici, a budeme jim říkat ochránci demokracie, nebo si řekneme, že nebudeme soudit jejich činy, ale alespoň jim nebudeme děkovat. Zatím je to bohužel tak, že pozůstalí po obětech komunistického režimu přispívají svými daněmi na to, aby ti, kteří posílali jejich příbuzné na onen svět, měli vyšší životní standard, aby se mohli vychloubat svým údajným bojem za demokracii v této zemi. Já se domnívám, že je to velmi vážná věc. Chápu, že naše demokracie je stále ještě demokracií prokomunistickou, ale domnívám se, že po oněch patnácti šestnácti letech bychom mohli začít chápat, že člověk, který svoje spolubojovníky likvidoval fyzicky, by neměl být nazýván hrdinou českého národa.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do přerušené obecné rozpravy. Pan poslanec a zároveň zpravodaj Antonín Seďa. Prosím.

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedající. Já bych vaším prostřednictvím, paní předsedající, chtěl reagovat na minulé a dnes pokračující projednávání tohoto bodu, a to na vystoupení kolegy Bílého. Chtěl bych říci, že ryzí antikomunismus není politikou ani sociální demokracie, ani mojí, a důvodem mého návrhu na zamítnutí návrhu zákona, který projednáváme, jsou legislativně technické nedostatky, které podle mého názoru nebude možné odstranit.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Josef Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Já vím, to je docela zvláštní argument, protože, jak jistě všichni víme, tak v prvním čtení se hovoří a projednává meritum věci. Ony legislativně technické nedostatky, o kterých hovořil můj předřečník, jsou přesně těmi nedostatky, které jsou určeny k tomu, aby byly ve druhém čtení opravovány.

Víte, já mám takový zvláštní pocit z poslední doby, jako by se duch Gottwalda, duch Fierlingra, znovu vracel do této Sněmovny. Já bych byl velmi rád, kdybychom tomu zabránili a v těchto jakoby znovu se objevujících situacích nepokračovali.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní se přihlásil předseda poslaneckého klubu KSČM pan poslanec Pavel Kováčik a také ministr pro místní rozvoj, pan Radko Martínek. Oba mají přednostní právo. Hovořit teď bude předseda poslaneckého klubu KSČM pan poslanec Pavel Kováčik, poté pan ministr.

Poslanec Pavel Kováčik: Paní předsedající, paní a pánové, z mnoha indicií z posledních měsíců začínám mít nejen já, ale i mnozí občané - a věřte, nejsou to jenom naši voliči, ale i voliči KDU-ČSL - pocit, že v některých tématech touto Sněmovnou vládne, promiňte mi, duch Janečka. Děkuji. (Část poslanců tleská.)

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní pan ministr Radko Martínek.

Ministr pro místní rozvoj ČR Radko Martínek Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, já docela nerad mluvím na tato témata. Nevím, kdo tady vytahuje jaké duchy, ale minulé období bylo typické tím, že se právě ti bojovníci za nezávislost našeho státu nejrůznějším způsobem sortýrovali, a to ne podle toho, jak se chovali v době, kdy skutečně se rozhodovalo o bytí nebo nebytí tohoto národa, ale z hlediska dalšího vývoje.

Já si myslím, že jestli někdo vrací situaci do toho, co už zaplať pánbůh je dávno za námi, tak je to přesně tento návrh. Mne vždycky u těch lidí, kteří toto navrhují, fascinuje jedna věc - to neuvěřitelné sebevědomí, s jakým jsou schopni odsuzovat a soudit jednotlivé lidi. Já bych je v sobě určitě neměl a nevím, jestli navrhovatelé těchto návrhů by v sobě měli alespoň tu statečnost, jakou měli lidé, kteří do války s nacismem šli. Ani jeden z nich nevěděl, jestli se vrátí, a jejich osudy byly mnohdy neuvěřitelné. Já se obávám, že navrhovatelé těchto zákonů by se nikdy k ničemu takovému nezmotali a teď si léčí komplexy, kterým nerozumím. (Potlesk zleva.)

***