Neautorizováno !


 

(10.30 hodin)
(pokračuje Hanuš)

On slíbil, že jestliže se dostane živ z kriminálu, že udělá všechno pro to, aby ta socha tam byla obnovena. Před několika lety se mu to povedlo. Když byl rehabilitován, dostal peníze za to, že byl vězněn. Jednalo se zhruba řádově o půl milionu korun. Dále prodal pozemky, které zdědil po svých rodičích, a za tyto peníze nechal v Jaroměři postavit sochu tohoto našeho prvního prezidenta. Myslím si, že to je také příklad toho, jak některým lidem skutečně záleží na tom, jak tato země bude v budoucnosti vypadat, zda budeme žít ve svobodné zemi, anebo ne. A myslím si, že si zaslouží tito lidé poděkování.

Jenom na připomínku: Já jsem trošku podjatý v tom, že moje žena poznala svého otce, až když šla do školy. A to je pro mě varování vždycky pro celou tu budoucnost, a myslím si, že je potřeba našim dětem a našim potomkům připomenout, že ne vždy tady tak bylo jako třeba dneska.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hanušovi. Ještě předtím, než dám slovo panu poslanci Jičínskému, sdělím ještě jednu omluvu pana poslance Říhy, který půjde také na jednání, na které je delegován Poslaneckou sněmovnou, to znamená na jednání správní rady VZP jak ostatní.

Prosím, pan poslanec Jičínský je přihlášen ještě do rozpravy. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, kdyby věci byly tak jednoduché, jak to řekl zpravodaj k tomuto návrhu pan poslanec Nájemník, tak bych byl rád. Jenomže ty věci tak jednoduché nejsou.

Já jsem hovořil o tom, že v průběhu čtyřiceti let onoho období komunistického režimu se děly různé věci, které jsou různě posuzovány, byly různě posuzovány tehdy a jsou různě posuzovány i dneska. V této diskusi samozřejmě váha racionálních argumentů ustupuje apelování na city, protože city jsou v určitém ohledu působivější, zejména v době, kdy jde o to, opravdu ideologicky tento návrh využít, a kdy nechceme vést vážnou diskusi o tom, jak ty dějiny opravdu probíhaly.

Podívejte se, československé dějiny ve srovnání třeba s maďarskými nebo polskými dějinami, mám na mysli poválečné dějiny, měly opravdu specifikum v tom, že režim, který je spojen s tím, co se potom nazývalo reálný socialismus, sem nebyl importován ze Sovětského svazu, ale ten opravdu vyrostl z vnitřních domácích podmínek. Prezident Beneš napsal knihu O demokracii hospodářské a sociální. Požadavek vytvořit tady novou společnost na nových základech, to bylo něco, co zejména v české společnosti bylo enormně silné. Čili pokud tento moment budeme opomíjet, potom samozřejmě můžeme ze zpětného hlediska vznášet soudy, které ale tehdejšímu společenskému procesu vůbec neodpovídají.

Změna režimu, který byl vytvořen v roce 1948, nebyla možná jinak než z vnitřních sil, zevnitř prostě; zvenčí možná nebyla. A tady se samozřejmě budeme lišit i v tom, jak posuzujeme třeba akce bratří Mašínů. A já jsem rád, že je zde ona výstava různých písemností z doby minulé. Doporučuji vám, abyste se podívali na jednu vitrínu, kde jsou materiály z doby Pražského jara i materiály z doby známého spisovatelského sjezdu.

Jde o to, že takto se vyvíjela snaha změnit režim, a ti, kdo říkají, zda uznáváme hodnoty demokracie, nebo ne, mohou vznášet nějaké abstraktní soudy, ale to, co se spojovalo s demokratizací v 60. letech a v Pražském jaru, to je spojeno s myšlenkami obnovit demokracii v této zemi. Ta její tehdejší představa měla samozřejmě svůj konkrétní historický rámec, od něhož nemůžeme abstrahovat, ale tak tomu bylo. I tito lidé potom do značné míry po sovětské okupaci také odnesli to, že se snažili o demokratizaci režimu v této zemi. A tady samozřejmě, jak už jsem to uváděl na příkladu Charty 77, se budeme rozcházet v tom, jak to nebo ono posuzovat.

Připomínám také, že je velmi snadné vyslovit obecný soud, kdo se stavěl na odpor. Připomínám tu, že veliké hnutí, které opravdu vzniklo zespoda, mám na mysli hnutí polské Solidarity, odmítalo násilné metody ve vztahu k polskému režimu. Takže tady je mnoho otázek, které nevyřešíme tím, že vyslovíme prostřednictvím zákona obecný soud, který se může jedině potom opravdu ideologicky a politicky zneužívat. Proto nejsem pro to, abychom pokračovali v zákonném souzení historie.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji profesoru Jičínskému. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ještě kolega Janeček jako navrhovatel. Ano, vidím pana poslance Hovorku. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Janeček: Já jen jeden bod, abych nezapomněl. Čili navrhuji, abychom hlasovali o zkrácení doby k projednávání na 30 dnů.

A k panu profesoru Jičínskému. Já si myslím, že bychom mohli diskutovat i o tom slovu, které tak velmi a velmi často používá, totiž o tom slovu, že to je soud. Jestli jste si všiml, tak žádný z těch návrhů, které jsem předkládal, nikoho neodsuzoval. Dokonce neodsuzoval ani toho mnohonásobného justičního vraha Vaše. Neodsuzoval. Pouze říkal: Mějme tu sílu mu neděkovat a nedělat z něj ochránce demokracie. A hle, tento parlament řekl: Pan doktor Vaš má pro tuto zemi větší hodnotu než jeho oběti, než Heliodor Píka, proto trváme na tom, aby byl nositelem osvědčení odbojáře a měl ony příspěvky, které patří nositelům a ochráncům demokracie. Parlament to řekl, já to respektuji, ale prosím vás, jakým právem tady někdo chce srovnávat nebo popírat nasazení lidí, kteří, ano, možná se chtěli připravit a možná připravili k vojenskému odporu, proti svržení totalitního režimu, a přitom chránit lidi, kteří zneužívali komunisty danou pravomoc k tomu, aby se dopouštěli těchto justičních vražd!

Já samozřejmě mohu litovat toho, že naše soudnictví tyto zločince chrání. Je to tak, jsme demokracie, která teprve má krátkou dobu za sebou, ale parlament by měl říct svou vizi. Měl by se nad tím zamyslet, a když pan profesor používá slovo soud, tak opakuji: žádný z těch návrhů nikoho neodsuzoval. Tyto návrhy, čeho se týkají, jest poděkování. To jest, že mnohonásobným vrahům, kteří vraždili svoje spolubojovníky včera, přestával děkovat. Vy jste řekli ne, budeme jim děkovat dále. A tady o lidech, kteří prožili neskutečná utrpení a o kterých pan Grebeníček, jestli jsem ho dobře slyšel, hovořil jako zbabělcích. Já si myslím, že si zajde na Konfederaci politických vězňů… (Poslanec Grebeníček namítá, že to tak neřekl.) Pokud tak neřekl, tak jsem rád, že to tak neřekl, pak jsem špatně rozuměl jeho výroku a je to v pořádku, za to se omlouvám. Já jsem tomu výroku takto rozuměl. Proto jsem ho chtěl pozvat na jednání Konfederace politických vězňů. Pokud to takto není, tak je to v pořádku.

Ale musím se zamyslet ještě nad jednou věcí. Tady bylo řečeno cosi o politickém zneužívání a těchto věcech. Já jsem byl na setkání na Žofíně, kde se setkávají pravidelně lidé odsouzení komunistickým režimem, organizuje to ona Konfederace politických vězňů.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP