Neautorizováno !

(17.30 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)

V tomto ohledu jsme splnili onen závazek, protože novelou zákona o veřejném ochránci práv, to je zákon č. 381/2005 Sb., má toto právo ombudsman, tedy veřejný ochránce práv, takže tento závazek je splněn již touto novelou zákona o veřejném ochránci práv.

Provádění protokolů nebude mít přímý dopad na státní rozpočet, proto si dovolím vám, vážené poslankyně a vážení poslanci, doporučit ratifikaci tohoto opčního protokolu k dalšímu projednávání.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Prosím zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Jana Kavana o slovo.

Poslanec Jan Kavan: Vážená paní předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte, abych projednávání ratifikace Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání uvedl starozákonní moudrostí: Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili tobě.

Česká republika, stejně jako dříve Československo, vždy patřila k zemím, které zásadně odmítaly podobné praktiky. Proto už v roce 1988 byla úmluva přijata jako součást našeho právního řádu. Musíme si přiznat, že podobně příznivá situace zdaleka není dosud ve všech zemích světového společenství. V praxi se bohužel příliš často ukazují různé ideově zdůvodněné excesy, často omlouvané nejasnostmi v definicích právního postavení zadržovaných osob a spornými výklady pojmů mezinárodního práva. Tato situace ukazuje, že samotný zákaz mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení sám o sobě nestačí. Tomuto stavu nedokáží zabránit ani případné mezinárodní sankce.

V souladu se závěry Světové konference o lidských právech přijalo Valné shromáždění OSN v roce 2002, jak již řekl pan ministr, protokol k úmluvě, který vzhledem k nutnosti prevence takovéhoto zacházení se zadržovanými nebo trestanými osobami stanoví systém pravidelných kontrolních návštěv prováděných nezávislými mezinárodními nebo národními orgány v zařízeních, kam jsou umisťovány osoby zbavené svobody. Povinnost, která pro Českou republiku z přistoupení k protokolu vyplývá, je obsažena především v článku 17 a dalších. Každá smluvní strana zachová, určí nebo ustaví nejpozději do jednoho roku po přistoupení k protokolu jeden nebo více nezávislých národních preventivních mechanismů pro prevenci mučení na vnitrostátní úrovni a zaručí mu jeho funkční nezávislost. Současně se zavazuje poskytnout takovému mechanismu potřebné prostředky pro jeho fungování.

Vrcholným mezinárodním orgánem pro prevenci mučení je tímto protokolem k výboru proti mučení ustaven podvýbor pro prevenci mučení složený ze zástupců 25 států, které přistoupily k protokolu. Tento podvýbor má právo konat pravidelné návštěvy v těch dotčených zařízeních a přijímat doporučení členským státům protokolu.

Z toho, co jsem řekl, podle mého názoru jednoznačně vyplývá, proč by Česká republika s ohledem především na své humánní tradice měla ratifikovat přistoupení k protokolu, který v roce 2004 podepsala. Doporučuji proto přijmout usnesení, kterým Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vysloví souhlas s ratifikací Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám písemnou přihlášku. Z místa se hlásí pan poslanec Václav Exner. Prosím, máte slovo.

Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové, uvedený protokol má zajistit především kontrolní mechanismy k uplatňování úmluvy, a to na úrovni Organizace spojených národů i na národní úrovni. Stejně důležitá je i preventivní úloha, kterou má protokol usnadnit a zajistit. V této oblasti vše, co může být učiněno, je velmi žádoucí. Z těchto důvodů, tím spíš, že jsou u nás pro to již vytvořeny předpoklady, také navrhuji podpořit ratifikaci protokolu.

Technické záležitosti a vlastní text neobsahují žádné problémy. Uplatnění v České republice však určité problémy mít může. O některých se zmíním.

Obsah pravomoci takzvaného národního preventivního mechanismu je podle novely zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, provedené zákonem č. 381/2005 Sb., přidělen ombudsmanovi. Vláda nyní ve svém usnesení vzala na vědomí, že ombudsman bude tuto úlohu také plnit, ale nikde, ani v zákoně, ani v usnesení vlády jí není přímo pověřen. Opční protokol vyžaduje v předposledním odstavci preambule v článku 1 a v článku 19 písmeno a) preventivní systém pravidelných návštěv. I když vláda doporučila spolupráci hejtmanů a primátora hlavního města Prahy, je nutné vyjasnit, jak úřad ombudsmana může zajistit a zajišťuje právě pravidelnost. Pravomoc ombudsmana je totiž v zákoně č. 381/2005 Sb. stanovena jako systematické návštěvy, nikoli pravidelné návštěvy, jak vyžaduje protokol, což nemusí být jedno a totéž. Jde o všechna zařízení, jak již bylo řečeno, kde jsou drženy osoby omezené na svobodě, to je detenční zařízení, věznice, místa provádění vazby a dočasného zadržení, ale také zdravotnická zařízení, ústavy sociální péče, azylová a podobná zařízení, zařízení sociálně-právní ochrany dětí a mládeže apod.

Mezi požadavky na experty takzvaného národního preventivního mechanismu je požadavek na vyváženou účast mužů a žen a přiměřené zastoupení etnických a menšinových skupin. V protokolu je to článek 18 odst. 2. Není jasné, jak je to v úřadu ombudsmana naplněno.

Ministr zahraničních věcí má nominovat kandidáta do zřizovaného podvýboru pro prevenci mučení, ale každá země má rovněž právo navrhnout až pět expertů podílejících se na činnosti, zvláště pak na kontrolních návštěvách zemí - podle článku 13 odst. 3 protokolu. Domnívám se, že i tato možnost by měla být Českou republikou využita, avšak usnesení vlády č. 1545 z 30. listopadu 2005 tento úkol neobsahuje.

Podvýboru OSN má být zajištěn neomezený přístup ke všem informacím týkajícím se počtu zařízení a míst, kde se nacházejí, a počtu osob zbavených svobody v nich. To je článek 14 odstavec 1 písmeno a). V předkládací zprávě není informace o zajištění této povinnosti.

Tyto připomínky uplatňuji v prvním čtení, aby je pan ministr jako předkladatel mohl buď na místě odpovědět, nebo aby případně mohly být projednány v zahraničním výboru v rámci přípravy na druhé čtení.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Pan kolega Karel Vymětal. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, rád bych se obrátil v té souvislosti na pana ministra s takovou otázkou, protože tato úmluva je nesmírně závažná i pro celý svět, pro všechny státy světa. My víme, že jsou po světě ohniska, kde dochází k mučení, krutému zacházení, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání. Takže bych se ho rád zeptal, jestli by nám mohl sdělit, v jakém stavu je ratifikační proces této úmluvy ve Spojených státech amerických, jestli je možné, aby tento orgán OSN už mohl dohlížet také na zacházení s vězni bezprecedentně vězněnými na americké základně Guantánamo či v Afghánistánu či na jiných místech světa - v Iráku a podobně. Děkuji.

***