Neautorizováno !

(12.00 hodin)
(pokračuje M. Beneš)

Druhou věcí, kterou jsem si uvědomil z hlediska zásadního rozdílu mezi nacismem a komunismem, byl jejich zánik. Jestli mám dobré informace, tak nacismus byl poražen ve válce. Znamená to, že do těch zemí, ve kterých byl nacistický režim, přišly vítězné mocnosti a v podstatě pomohly zavést demokracii. V případě Japonska dokonce tu demokracii zaváděli nadvakrát, protože denacifikace byla nahrazena bolševizací a muselo dojít ještě k debolševizaci Japonska, aby opravdu v Japonsku fungoval demokratický systém. U komunistických režimů tomu bylo jinak. Ony nebyly poraženy, ony v podstatě se, mírně řečeno, rozpustily.

Dámy a pánové, já souhlasím s tím, že o zrušení komunistické strany mělo být rozhodnuto na začátku 90. let. S tím já zcela jednoznačně souhlasím. Já nesouhlasím s tím, že nám někdo říká, že se nic neděje, že to je strana demokratická. Mrzí mě to, že ji nejsme schopni porazit ve volbách. Já preferuji, aby byla poražena ve volbách. Současně ale dovolte, abych ocitoval Churchilla, který hovořil o demokracii jako o jedné z nejhorších forem, o jedné z nejslabších forem, ale o jediné možné formě lidského vládnutí.

A dámy a pánové, dovolte, abych teď použil malinkou otázku a tak jako poslanec Jičínský řekl, co by bylo bylo, kdyby. Takže zkusme si představit, že na začátku 90. let by komunistická strana - a teď říkám buďto autoritativně byla zakázána, nebo z moudrosti jejích vůdců byla rozpuštěna a vznikla by normální demokratická levicová síla. V druhé polovině 90. let by došlo k tomu, že by vládu v této zemi převzaly levicové strany, zřejmě na začátku třetího tisíciletí by vládu opět převzaly pravicové strany a byli bychom standardní demokracií.

Dneska máme jednu velikánskou nevýhodu: máme zde politickou sílu, které se někteří intenzivně bojí, jiní naopak ji vítají, a nevíme si s tím úplně rady. Nevím, jestli nám poradí tento návrh zákona, protože já očekávám, jaký bude jeho osud. Ale já si myslím, že chtěli-li by být reprezentanti komunistické strany politologicky dlouhodobě moudří, tak že volili ten krok, který měli volit na začátku 90. let.

A nyní dovolte ještě jednu peripetii. Jakkoliv ta debata o nacismu a o komunismu je velmi bouřlivá a jakkoliv v mnohých z nás vyvolává velmi silné emoce, já teď řeknu něco, co možná mnohé překvapí. Já se nebojím nacistů, nebojím se komunistů. Já jsem se vždycky bál těch, kteří sloužili nacistům, kteří sloužili komunistům. Já se dneska bojím těch, kteří slouží jako sluhové, nikoliv jako lidé, kteří mají rozumnou sílu. Nebojím se mutace komunisty, nebojím se mutace nacisty tak, jak tady říká paní poslankyně. Na rozdíl od ní já se nebojím ptačí chřipky. Já se bojím mutace viru ptačí chřipky. A proto si dejme pozor na všechny ty viry, které mohou vzejít ať už z komunismu, nebo z nacismu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Miroslavu Benešovi. Nyní prosím paní poslankyni Evu Dundáčkovou, připraví se pan poslanec Tomáš Kvapil.

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Přiznám se, že mě k vystoupení vyprovokovaly srdceryvné citace z našeho ústavního práva, resp. z Ústavy České republiky. Proto mi prosím dovolte, abych i já citovala z některých dokumentů, které mimochodem jsou obsaženy v někdejším tisku 401, návrhu našeho bývalého kolegy Jiřího Payna a dalších na vydání zákona, který novelizoval tentýž paragraf a který do něho vsouval třídní zášť.

Všechny systémy na světě se brání na základě zkušeností těm hnutím, která potlačují prokazatelně lidská práva a svobody, ať už je to komunismus, fašismus či apartheid. Já myslím, že i my máme právo se tímto způsobem prostřednictvím právního řádu s něčím takovým vyrovnat.

Začnu ale tam, kde jedna z předřečnic za Komunistickou stranu Čech a Moravy skončila, a to u citace ústavy. Článek 5 ústavy říká: Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

Nyní mi prosím dovolte několik krátkých úryvků ze socialistického práva a prosím, aby poslanci z řad Komunistické strany Čech a Moravy to vnímali, že tak čtu jako pouhou citaci bez jakékoliv vnitřní osobní zášti, kterou pak bych byla sužována. A zároveň prosím autora těchto příspěvků, aby ani on to nebral jako osobní útok, neboť zde na půdě Sněmovny několikrát přednesl, že i on prošel jistým osobním vývojem.

Tedy - Základy teorie státu a práva, rok 1954, autor Zdeněk Jičínský, kapitola 6 Mechanismus socialistického státu: Základní rozdíl v třídní podstatě buržoazního státu povolaného k udržování panství buržoazie, k potlačování dělnické třídy a pracujících mas a státu socialistického, jehož činnost směřuje k likvidaci vykořisťovatelských tříd - opakuji: stát socialistický, jehož činnost směřuje k likvidaci vykořisťovatelských tříd - určuje i zcela jiný vztah proletariátu k existujícímu státnímu aparátu. Buržoazie v buržoazní revoluci neničí starý státní aparát, ale přejímá jej, přizpůsobuje novým cílům a úkolům a dále jej posiluje. Proletariát nemůže převzít buržoazní státní aparát, ale musí jej rozbít, zničit a na jeho troskách vybudovat státní aparát zcela nový. Konec citace.

Socialistické právo a zákonnost v lidově demokratickém Československu - Rudé právo 1956, autor Zdeněk Jičínský: Buržoazní právo a s ním i licoměrná zvetšelá buržoazní ideologie o nadtřídním právu je odklizena na smetiště dějin proletářskou revolucí, v níž se vytváří nové, revoluční proletářské právo, které otevřeně prohlašuje, že je právem proletářským, usilujícím o likvidaci nepřátelských tříd. - Znovu přečtu, dovolíte-li poslední větu: je právem proletářským, usilujícím o likvidaci nepřátelských tříd.

O tom, jakým způsobem byly nepřátelské třídy likvidovány, tady mluvilo mnoho mých předřečníků, a já proto, dovolíte-li, budu z teorie komunistického práva pokračovat: Socialistické právo a zákonnost v lidově demokratickém Československu - Rudé právo 1956, Zdeněk Jičínský: Vládnoucí dělnická třída odnímá pomocí socialistického práva nepřátelským elementům různá práva a svobody, kterých by mohly využívat k působení na pracující vrstvy, k boji proti socialismu. Zbytky svržené buržoazie jsou zbaveny možnosti legálně politicky působit, je jim zakázáno se politicky organizovat, konat schůze, vydávat vlastní tisk a podobně. Socialistické právo otevřeně prohlašuje, že politická práva a svobody slouží pracujícím, nikoliv však buržoazii.

Já nevím, vážené dámy a pánové, jestli vás tyto úryvky přesvědčily, či nepřesvědčily o tom, jaká byla praxe, ale i teorie komunistického myšlení a jak to bylo s právy a svobodami.

Dovolíte-li mi, poslední dva krátké úryvky:

Kdesi jsem četl - píše Jiří Loukotka ve své knize Za pravdu marxismu a leninismu v roce 1979 - že prý u nás socialistická revoluce probíhala pokojně, jak jen mohla proběhnout, a přesto jsme po jejím vítězství popravili více lidí než ve všech ostatních socialistických zemích dohromady. Musíme si proto položit otázku, jaká vlastně byla v naší zemi situace po Únoru - píše autor. Byla opravdu taková, že jakékoli tvrdé opatření bylo už jen aktem zvůle únorových vítězů proti těm, kteří byli v únoru poraženi? Šlo především o třídní boj. Podstatná část řešení spadala časově až do poúnorového období, včetně likvidace buržoazie ve sféře politické a zvláště pak ve sféře ideologické, ve sféře kulturní a její institucionální struktuře.

***