Neautorizováno !

(12.50 hodin)
(pokračuje Exner)

Paní poslankyně Páralová začala svůj projev tím, že bychom se měli poučit z minulosti. S tím skutečně souhlasím. Myslím si, že bychom se především měli v současnosti snažit nejen jako komunisté nebo poslanci českého Parlamentu či jiní představitelé a zástupci lidu, aby to, co v minulosti bylo špatné, se v současné době už nedělo.

Pan poslanec Janeček hovořil o tom, že když byl někdo právník v padesátých letech, měl pravděpodobně konat proti těm věcem, které se mu jevily jako špatné. Nezbývá než s ním souhlasit. Ale na druhou stranu se samozřejmě musím ptát, jestli právníci dnes konají ve věcech, které jsou velmi srovnatelně špatné. Musím se dnes ptát, jestli jeho stranický kolega dr. Cyril Svoboda zasahuje se stejnou vervou v situacích, kdy je jasně porušováno mezinárodní právo, kdy se dokonce znovu objevují koncentráky v Iráku, v Afghánistánu, Guantánamu a případně také v Evropě, v Kosovu. Jestli to, když chceme se poučit z minulosti, sami opravdu dokážeme učinit svou politickou praxí a tím, co bychom v dané chvíli opravdu měli.

Pokud jde o vystoupení pana poslance Kalouska, rád bych mu ještě jednou zopakoval, že komunismus jako teorie i jako hnutí je opravdu něco jiného než nacismus. Zkuste si to případně všichni prostudovat, když vám případné vysokoškolské studium v Československé socialistické republice nedalo toto poměrně základní poznání.

Pan Janeček se nás ptal, jestli jako komunisté chceme změnit své smýšlení. Já konstatuji za sebe a snad i za mnoho mých kolegů, že opravdu nechceme, ale chci k tomu také doplnit, že koncentráky, násilí, neprávo, pojetí demokracie, jaké snad patřilo do výbavy dvacátých, čtyřicátých nebo padesátých let, prostě a dobře celé lidstvo už překonalo. V současné době už v žádném případě nepatří ani do ideologické, ani jiné výbavy současných komunistů.

Rád bych také reagoval na to, o čem mluvil pan poslanec Miroslav Beneš. Spolu jsme byli účastníky debaty v Parlamentním shromáždění Rady Evropy o dokumentu, který se týkal odsouzení nejdříve komunismu, pak se zjistilo, že odsoudit komunismus je přece jen problémové i v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, tak v druhém kroku odsouzení zločinů komunistických režimů, což už možná by bylo blíže pravdě. Pak se koneckonců podařilo přijmout naštěstí jen politickou deklaraci o ještě přesnější formulaci zločinů totalitních komunistických režimů, tedy ani ne všech, jen těch totalitních. Musím říci, že pan zpravodaj Goran Lundblat v této věci ovšem mluvil, a koneckonců to tu bylo opakováno, že žádné komunistické režimy dosud nebyly jiné než totalitární. Uvádím to jen pro pořádek, ačkoliv s tím nesouhlasím.

Co se tady stalo? My opravdu, jak o tom hovořil pan poslanec Grebeníček, nemáme žádný problém odsoudit všechny zločiny, ale máme problém, jestliže někdo odsuzuje zločiny jen některé a zároveň se třeba dnes podílí na páchání zločinů velmi podobných, dokonce je podporuje. S tím opravdu problém máme.

Když se debatovalo o rozdílném konci tzv. fašistických nebo nacistických režimů a tzv. komunistických režimů - ačkoliv znovu a znovu je třeba opakovat, že komunistický režim nikde neexistoval, za nic takového se žádný režim neprohlašoval - jestliže musel být nacistický a fašistický režim vyhlazen skutečně válečnými prostředky a smeten z povrchu světa, bohužel ne zcela definitivně a pravděpodobně, jak se setkáváme v současné době, ne na věky, tak komunistické režimy, jak prohlásil pan poslanec Beneš, se rozpustily. Není také to náhodou součást rozdílu, o kterém zde právě hovoříme?

Ještě bych se rád vyjádřil k tomu, jak citovala paní poslankyně Dundáčková různá vyjádření pana profesora Jičínského. Možná že jste si všimli, že ani v jednom z citovaných případů - a byly opravdu vybrány jakoby pro zastánce odsouzení těchto věcí nejpikantnější věci - se nehovořilo o fyzické likvidaci ať třídy nebo politických protivníků. Dokonce v jedné citaci bylo velmi správně konstatováno, že jde o likvidaci politickou, ideologickou a kulturní. Jestliže bohužel někteří představitelé komunistických stran a dokonce i někteří řadoví členové pojali to, co mělo být politickým bojem, jako boj skutečný a fyzickou likvidaci, potom musím konstatovat, že prokázali nejhorší službu, jakou mohli, právě tomu komunismu. My, kteří tu myšlenku zastáváme dál, se právě s tím potýkáme jako s největším problémem. Koneckonců právě to je tedy ta základní věc, která nás liší od fašismu, nejen otázka toho, kdo fungoval za míru a za války, k čemuž bych jenom poznamenal takový detail, že tu nejhroznější druhou světovou válku právě fašismus rozpoutal. Snad o tom nemusí být v našem parlamentu aspoň základní pochybnost.

Mluvilo-li se zde o koncentračních táborech, potom bych vám doporučoval, abyste se poučili o této věci v dějepise takovým způsobem, že včetně názvu, který zcela jasně pochází z angličtiny, koncentrační tábory byly vynalezeny v britském impériu na začátku dvacátého století. Srbové u nás mě několikrát informovali o tom, že velký koncentrační tábor v průběhu první světové války byl poblíž našeho Sokolova, kde byli koncentrováni, vězněni, mučeni a zahynuli skutečně po stovkách a tisících Srbové z první světové války. Důsledkem toho je kostnice, kterou každý z vás může ještě navštívit.

Nakonec bych chtěl poděkovat panu poslanci Markovi Bendovi, když zde prohlásil, že jako křesťanský bílý muž se necítí vinen v žádném z obvinění, která vůči těmto mužům byla zde citována. Jenom bych vás všechny chtěl požádat o to, abyste to právo, které si přisvojil pan poslanec Marek Benda, dopřáli také nám komunistům. Také my se necítíme osobně ani jako dnešní hnutí nijak vinni z obvinění, která v minulosti byla bohužel i ve jménu komunismu spáchána. Doufám, že naší budoucí praxí se nám podaří toto uskutečnit také skutky. (Potlesk z řad KSČM.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Další přihlášky do rozpravy nejsou. Já bych rád vystoupil, ale protože tu není nikdo, kdo by měl vystřídal, ukončím rozpravu. Potom vystoupím s krátkou poznámkou po navrhovatelích.

Po skončené rozpravě nyní vystoupí jako první pan senátor Mejstřík.

***