Neautorizováno !

(16.20 hodin)
(pokračuje Bratský)

Na základě této informace, která má doběhnout do 31. 3., a sdělení podrobností do konce roku máme ještě šanci využít mimořádné situace financování z evropských fondů na dalších pět let. Pokud to naše vláda neučiní, a to byl důvod této mé interpelace, kterou jsem původně předkládal, tak to bude chyba. Já jsem dokonce přinesl v angličtině s překladem panu ministrovi Sobotkovi celou tuto směrnici, kterou on sám jako jeden z 25 dohodl 14. 2. 2006, a nepochybně cosi o tom ví, ale nejsem přesvědčen, že to udělá naše vláda. Jestli to neudělá, ztratíme šanci na obrovské peníze, které můžeme dostat, a to ztratí nejenom tato země a její občané, ale jakákoliv další vláda, která přijde a nebude už moci udělat opravná opatření.

Teď k interpelaci. Vážený pane nepřítomný ministře, od doby podání i odpovědi na moji interpelaci, kterou najdete ve sněmovním tisku 1251, se již situace při vyjednávání v rámci Evropské unie o výjimkách na sazby DPH značně posunula, a tak se budu věnovat kromě odpovědi samé i důležitým okolnostem, které z ní vyplývají pro občany České republiky a jejich peněženky.

Česká vláda v posledních týdnech a měsících jen relativně úspěšně kličkovala a vykličkovala v Bruselu společnou dohodu členských zemí o prodloužení výjimek na snížené sazby DPH v některých oblastech. Čeští zástupci se chvíli přidávali na tu, chvíli na onu stranu, dokonce furiantsky zahrozili vetem dohody, aby následně poslušně svěsili uši, když se staré členské země zamračily, že jsou ohroženy jejich výjimky na daňové sazby. Na rozdíl od České republiky a dalších tzv. nových zemí, které si při přístupových rozhovorech vyjednaly většinou jen dočasné výjimky, staré země úspěšně lpí na svých výjimkách trvalých. Náš ministr financí to ve své odpovědi na mou interpelaci považuje za stav daný a neměnný bez ohledu na jeho nespravedlnost či nevyváženost, vláda naopak vyjednané podmínky při vstupu do Evropské unie v této věci vydává div ne za svůj velký úspěch. Myslím však, že dnešní skutečnost již začíná drolit mýtus zvaný pan Telička a zpětně ukazuje práci našich vyjednavačů při finálních rozhovorech před samotným přistoupením v pravém světle. Otázkou je, zda naši vyjednavači nebyli v Bruselu tak oblíbeni spíše proto, že dost věcí prostě jen odkývali a tzv. nedělali starým členským zemím problémy.

Je zde však jeden příklad, shodou okolností právě předsedající země Evropské unie Rakousko, který ukazuje, že nemusíme jen pasivně sedět a naříkat, že už se nedá nic dělat. Právě Rakousku se totiž podařilo svou výjimku na zdanění nemovitostí dojednanou při vstupu jako dočasnou v průběhu plného členství překlopit na výjimku trvalou. To by mohlo být určitým příkladem i pro naši vládu a další přistoupivší země, že nyní jako řádní členové můžeme začít pracovat na tom, abychom nebyli jen členy jakési druhé kategorie, jak na nás ve skrytu duše stále ještě mnozí nahlížejí. Osobně jsem rozhodně zastáncem našeho členství, protože v dnešní ekonomické realitě je to jednoznačně jediná volba, ale to neznamená, že si nyní musíme nechat líbit to, co jsme si třeba jako prosebníci před bránou Evropské unie v minulosti z různých důvodů nechat museli.

Při jednání o výjimkách na snížené sazby DPH koncem loňského roku byl odmítnut návrh předsedající Velké Británie, který byl i pro nás výhodný a umožňoval prodloužení řady výjimek až do roku 2015. Jediným státem, který dohodu vetoval, bylo Německo. Škoda, že se i českým zástupcům nepodařilo spolu s ostatními zeměmi přesvědčit Německo ke změně stanoviska. Proč asi? Následné rakouské návrhy byly pro nás i řadu zemí nepřijatelné a nesly se opět v duchu zvýhodňování starým členským zemím vůči novým. Po krátkodechém odporu Polska, České republiky a Kypru byl nakonec v polovině letošního roku sjednán určitý kompromis, který však tuto základní disproporci neřeší a jen ji odsouvá do budoucna. Česká republika sice uhájila výjimku na sníženou sazbu DPH u dálkového vytápění, domácích prací či pečovatelských služeb, ale rekonstrukce bytů a domů zůstanou ve snížené sazbě jen do roku 2010 a výjimka na novou bytovou výstavbu vyprší dle původních předpokladů již roku 2007. Přitom např. Itálie, Lucembursko či Španělsko mají tuto výjimku trvalou a sazby dokonce ještě nižší, mnohonásobně nižší, než je naše 5 % snížená sazba. Aby tento neúspěch zamaskovala, vyštrachala narychlo ze svých šuplíků již dávno platnou tzv. přílohu H evropské direktivy, která umožňuje použít sníženou sazbu na sociální bydlení. Po švejkovsku ovšem chce vlastní interpretací definice sociálního bydlení Evropskou unii oblafnout. Náš premiér se navíc nebojí veřejně prohlašovat, že to zaonačíme tak, aby se do této definice vešlo nejméně 70 % bytové výstavby. Naše vlastní vláda tímto chce udělat před všemi z naší země národ sociálních případů. Opravdu si pan ministr myslí, že nám to Evropská unie zbaští? Proč jsme raději netrvali na standardním prodloužení naší výjimky na bytovou výstavbu obecně? Proč musíme podlézat laťku tímto nedůstojným způsobem, když jsme mohli využít faktu, že řada starých členských zemí také potřebuje prodloužit své výjimky, a jednat tak s nimi jako rovný s rovným? Starým členským zemím šlo zejména o prodloužení jejich výjimek na snížené sazby DPH na některé služby s vysokým podílem lidské práce, jako je např. kadeřnictví, opravy obuvi, krejčovství, opravny kol, úklidové služby apod. Měli jsme toho plné noviny. Výjimky na restaurační služby a další lokální služby. I naše hoteliéry a restauratéry by takové výjimky jistě zajímaly. Prodloužení těchto výjimek až do roku 2010 staré země nakonec dosáhly a jako vedlejší produkt složitých a bouřlivých jednání bylo dohodnuto i to, že ty členské země, staré i nové, které dosud tyto výjimky na snížené sazby DPH u těchto služeb neuplatňují, tak mohou až do konce roku 2010 činit, pokud to do konce letošního března oznámí Evropské komisi. A o dalším případném a dost pravděpodobném prodlužování uvedených výjimek pak bude ještě v EU do té doby řeč.

To je to, na co jsem upozorňoval na začátku. Tím se dostávám k dalšímu argumentu obsaženém v odpovědi pana ministra. Pokud snad byla aplikace snížených sazeb DPH, v těchto případech v minulosti v rozporu s evropskou legislativou nebo našimi přístupovými podmínkami, jak já říkám špatně dojednanými, nyní to již zcela jistě neplatí nejméně do konce onoho roku 2010. Proto se tedy znovu ptám: Využije česká vláda možnosti uplatnit sníženou 5% sazbu DPH na restaurační služby, kadeřnictví, opravny, čistírny a další lokální služby? Oznámí naše vláda do konce tohoto měsíce Evropské komisi, že máme o tuto možnost zájem, aby Česká republika tuto šanci nepropásla? Je totiž možné, že současná dosluhující a rozpadající se vláda již nemá zájem ulevit peněženkám občanům v jejich každodenním životě, nemá zájem oživit a podpořit drobné podnikání a lokální služby. Budiž, ať si místo toho tato vláda rozdává almužny v podobě pastelkovného či jiných podobných předvolebních úplatků pro voliče z kapes těch samých voličů. Ale co když vláda vzešlá z červnových voleb, ať už to bude vláda jakákoliv, co kdyby této možnosti využít chtěla, ale opomenutí či záměrná nečinnost současné vlády by jí o pouhé dva měsíce po termínu tuto možnost vzala?

Já jsem pro jistotu panu ministrovi a těm, co chtějí naslouchat, tuto dohodu ministrů ECOFIN ze 14. 2. 2006 přinesl, a pouze o tom, že informovala z Evropské komise do 31. 3., a pak jí sdělit podrobnosti, nechal rozpracovat včetně všech příloh, a má to pan ministr pěkně v jednom balíčku. (?) Rád mu ho předám nebo prostřednictvím někoho z jeho kolegů ve vládě nechám zaslat ještě v pravý čas.

Znovu opakuji, jaká je tedy skutečnost. Například taková, že Česká republika je podle nejnovějších statistik ze všech 25 členských zemí na předposledním místě v čerpání oněch peněz, tak slavně vyjednaných v Bruselu.

***