Projevy, zdravice, tiskové zprávy, program

Vážené paní předsedkyně, vážení páni předsedové, vážené poslankyně a poslanci, vzácní hosté.

Je mi velkou ctí, že Vás mohu dnes přivítat v Praze na první akci parlamentní dimenze českého předsednictví v Radě EU. Jsem velmi ráda, že jste se zde shromáždili v tak hojném počtu. Těší mě přítomnost každého z Vás, ale přiznám se, že jsem obzvláště potěšena tím, že jsou dnes zde mezi námi zástupci Nejvyšší rady Ukrajiny – je to vůbec poprvé, co se této konference účastní jako zástupci kandidátské země a ráda bych je zde přivítala.

Role této konference je velmi důležitá. Bylo tomu tak vždy, ale vzhledem k nesmírně složité situaci, ve které se Evropa nachází, je koordinace legislativců zodpovědných za zahraniční politiku zcela zásadní. Jsme to totiž právě my, parlamentní politici, kdo musí zajistit, aby zahraniční politika prováděná exekutivou na národní i unijní úrovni reflektovala politický konsenzus. Zároveň je naší rolí při komunikaci s voliči dbát na to, aby zahraniční politika byla srozumitelná právě jim. Doby, kdy diplomacie byla svébytnou disciplínou, která byla málokdy předmětem vnitropolitické debaty, jsou pryč. Směřování zahraniční politiky je stále častěji tématem volebních kampaní a udržení konsenzu napříč politickým spektrem již rozhodně není automatické. Obávám se, že tento trend se v nejbližší době spíše zhorší, než naopak. Naši občané čelí a budou čelit vysokým cenám energií a inflaci obecně a lze čekat nárůst kritických, někdy i velmi radikálních hlasů. Situaci dále zhoršují dezinformační aktivity a záměrně polarizující chování některých populistických politiků. Aktivní komunikace a vysvětlování zahraniční politiky a její spojitosti s prosperitou a bezpečností je naší důležitou rolí a věřím, že Vaše dnešní jednání bude v tomto ohledu přínosem.

Zajištění podpory a konsenzu pro zahraniční politiku jednotlivých států i celé Evropské unie je tedy našim zásadním úkolem. Není však úkolem jediným. Musíme se v koordinaci s exekutivní mocí aktivně podílet na utváření bezpečného a prosperujícího prostředí v širokém evropském prostoru. Nejpozději 24. února tohoto roku, když Putin zahájil současnou fázi brutální agrese proti Ukrajině, začalo být jasné jedno. Totiž, že naši představu svobodné, demokratické a prosperující Evropy, kde je soužití národů založené na řádu a pravidlech, nebude nikdy akceptovat. Putinova propaganda, bohužel ochotně šířená i některými politiky v Evropě, se nám snaží namluvit, že viníky současné situace jsme my. Že naše ochota byť jen částečně integrovat Ukrajinu a další země do evropské rodiny demokratických národů byla ve skutečnosti agresivní expanzí ohrožující životní zájmy Ruska.

Nesmíme se však nechat těmito lživými nesmysly zastrašit. Naopak, právě teď je čas ukázat, že náš model založený na hodnotách svobody a demokracie je životaschopný a univerzální. S tím souvisí i nutnost otevřít naši náruč těm zemím a národům, které se dobrovolně rozhodly tento model sdílet.

Nedávné rozhodnutí udělit kandidátský status Ukrajině a Moldavsku bylo nepochybně krokem historického významu. Avšak ze složité diskuze, která mu předcházela, mám pocit, že v řadě členských zemí se tohoto rozhodnutí obávají. Z čeho však máme strach?

Strach z velkých rozhodnutí je pochopitelný. Avšak závažnost současné situace nás nutí tento strach překonat. Věřím, že i jeden z otců evropské integrace, Robert Schuman, cítil obavy a pochybnosti, když uváděl v život bezprecedentní změny, které trvale ovlivnily podobu našeho kontinentu. V roce 1950 ve své slavné deklaraci uvedl, že světový mír lze zajistit jen kreativním úsilím, které je úměrné závažnosti nebezpečím, která ho ohrožují. Tato slova platí bezezbytku i dnes. A pokud v Schumanově době byla odpovědí na čerstvé hrůzy druhé světové války evropská integrace, naší odpovědí na ruskou agresi musí být přijetí těch, kteří se vážně snaží stát se součástí evropského hodnotového prostoru. Není to úkol, který bychom nemohli zvládnout! Je to úkol, z jehož úspěšného završení budeme mít i jednoznačný prospěch. Posílí totiž naši vlastní bezpečnost a prosperitu.

Dalším úkolem, který nám přináší dnešní složitá doba, je posilování celosvětové aliance demokratických sil. Mocnosti, které se snaží narušit mezinárodní systém založený na pravidlech, jehož je Evropa tvůrcem i součástí, mají globální ambice. A proto jim musíme čelit na globální úrovni. Základem této spolupráce by měla být i nadále transatlantická vazba. Musíme však budovat spojenectví s dalšími demokratickými, či k demokracii směřujícími hráči v dalších regionech, od Afriky po Indo-Pacifik.

Evropská unie a její členské státy mají velmi dobré nástroje jak k vytváření globální aliance demokratických sil přispívat. Jedním z nich je společná obchodní politika a ekonomické dohody se třetími zeměmi. Síla našeho trhu nás staví do pozice, kdy můžeme pozitivně ovlivnit pravidla a regulace nových technologií. Týká se to i bezpečnosti komunikačních systémů či regulace umělé inteligence a zabránění jejímu zneužití autoritářskými režimy. Dnešní výzvy zcela jasně ukazují, jak prosazování hodnot a pravidel jde ruku v ruce s našimi bezprostředními zájmy. Tuto situaci by měla Evropa využít jako příležitost.

Na závěr bych ráda zdůraznila, že aby mohla Evropa a jednotlivé státy efektivně ovlivňovat globální scénu i své bezprostřední sousedství, potřebuje dvě věci. Za prvé je to strategické myšlení. Dekády zdánlivého konce dějin nás možná ukolébaly do intelektuální pohodlnosti. Je však patrný pozitivní trend. Loni přijatý Strategický kompas poskytuje dobrý základ pro skutečně promyšlenou společnou zahraniční politiku EU. Věřím, že i akce, jako je dnešní konference, nás posunou dopředu správným směrem.

Kromě strategického myšlení je potřeba i schopnost účinně se rozhodovat. Kancléř Scholz ve svém projevu v Praze minulý týden opět otevřel otázku konsenzuálního či většinového rozhodování v EU. Nechme teď stranou detaily obou variant. Jsem však přesvědčena o tom, že samotná pravidla, či jejich případná změna nejsou zdrojem našich problémů. Ať již budou pravidla jakákoliv, konsenzuální rozhodnutí má vždy největší hodnotu. V oblasti vnějších vztahů to platí snad ještě více. Dosažení politického konsenzu je samozřejmě vždy složité i na národní úrovni. My, členové parlamentů to víme až příliš dobře. Ráda bych tedy apelovala na ty, kteří se tak snadno uchylují k blokování kompromisních řešení na unijní úrovni. Je potřeba si uvědomit, že případné bezprostřední zisky z takového chování jsou velmi draze vykoupeny neakceschopností celého našeho společenství. Vetování společné pozice by mělo být užíváno jen ve velmi vzácných případech, kdy se skutečně jedná o přímé ohrožení klíčových národních zájmů. Kdy jindy bychom si měli uvědomit význam naší jednoty, než nyní?

Vážení účastníci konference, ráda bych Vám na závěr ještě jednou poděkovala za účast a doufám, že Vaše zasedání bude plodné a přínosné.

Také bych chtěla poděkovat všem organizátorům z obou komor Parlamentu České republiky, kteří se na přípravách této konference podíleli.

Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám úspěšný den.

Ing. Markéta Pekarová Adamová

English

• Česky