Česká národní rada se ve své 3. schůzi dne 18. září 1968 usnesla na tomto stanovisku:

Česká národní rada pokládá federativní uspořádání ČSSR na národním principu za nedílnou součást demokratizace naší společnosti, za řešení, které zajistí rovnoprávné postavení Čechů a Slováků ve společném státě. Umožní formovat a uplatňovat jejich národní zájmy a národní politiku a demokratickými prostředky zajišťovat jejich syntézu s možnostmi federace jako celku. Vytvoří podmínky pro plnoprávnou účast obou národů na správě československého státu v politickém, ekonomickém a kulturním životě. Federativní uspořádání zvýší odpovědnost obou národů za společenský a ekonomický rozvoj v obou národně politických oblastech, zajistí přímější souvislost mezi dosahovanými výsledky a rozvojem životní úrovně obou národů. Plněji se uplatní iniciativa obou národů ve prospěch federace jako celku.

I.

Česká národní rada vychází z vládního návrhu zásad federativního uspořádání ČSSR předloženého vládou a ztotožňuje se se základními principy, na nichž má být vytvořena československá federace. Chápe je jako součást úsilí o budování demokratické, humanisticky orientované socialistické společnosti, která zůstává naším trvalým cílem.

Česká národní rada vychází z dosavadních zkušeností soužití Čechů a Slováků ve společném státě, prověřených v těžkých historických zkouškách. Tyto zkušenosti potvrdily souhlasnou vůli obou národů vytvořit státoprávní svazek založený na právu na sebeurčení každého z nich a na jejich rovnoprávnosti. Československá federace má být založena na národním principu. Souhlasná vůle obou národů pramení z jejich obapolného zájmu o soužití ve společném federálním státě. Tento jejich zájem je založen na vzájemné blízkosti obou národů a je motivován důvody politickými, hospodářskými a kulturními, a to jak vnitrostátními, tak i zahraničními.

Česká národní rada soudí, že otázky spojené s postavením Moravy a Slezska a vůbec s postavením regionů jsou vnitřními otázkami budoucí České socialistické republiky a jejího správního systému a členění a v tomto rámci budou řešeny.

Česká národní rada vychází dále z toho, že politickým základem československé federace je socialistická demokracie. Důsledná demokratizace ČSSR je předpokladem realizace spravedlivé federace.

Československou federaci má tvořit český a slovenský stát - Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika. Oba národní státy mají mít rovnoprávné postavení. Ve společném zájmu svěřují oba státy část své suverenity a z ní vyplývající pravomoci společnému, federálnímu státu.

Z principu rovnosti a rovnoprávnosti obou států vyplývá jejich rovnost při tvorbě i realizaci federální státní vůle. To znamená, že ve struktuře federálních orgánů se má uplatnit současně jak obecný demokratický princip rovnosti občanů, tak i princip reálného zabezpečení rovnoprávných vztahů obou národních států. V dohodnutém okruhu věcí má být vyloučena majorizace jednoho národního státu druhým.

Kompetenci federálních orgánů má vymezit ústavní zákon o československé federaci taxativně. Rozhodnutí federálních orgánů v mezích stanovených federální ústavou jsou přímo závazná v obou částech federace. V rámci kompetencí vymezených ústavním zákonem mají orgány federace a orgány národních států vykonávat svou pravomoc samostatně a ve vlastní odpovědnosti, nezasahujíce si vzájemně do kompetenčních oblastí.

Ústavní zákon o československé federaci má vymezit tři druhy kompetencí, a to:

a) výlučnou federální kompetenci v taxativně stanovených oblastech,

b) společnou kompetenci tak, že část této kompetence se svěřuje federálním orgánům a zbývající část orgánům národním,

c) výlučnou kompetenci národních států ve všech ostatních věcech.

Federální orgány by měly plnit takové úkoly a mít takové pravomoci, které jsou nezbytné pro zajišťování optimálního rozvoje hospodářství celé ČSSR, pro podporu rozvoje hospodářství v obou národně politických oblastech a pro ekonomické vyrovnávání mezi slovenskou a českou národně politickou oblastí.

Česká národní rada vychází z toho, že všechny úkoly státní hospodářské politiky, které nebudou svěřeny federálním orgánům, budou vykonávat národní orgány. Tak budou vytvořeny nejlepší podmínky pro optimalizaci rozvoje, aktivitu lidí, využívání přírodních zdrojů.

Česká národní rada zdůrazňuje, že federální uspořádání má být založeno na jednotném plánovitě řízeném socialistickém trhu, jednotné měně, volném pohybu pracovních sil a peněžních prostředků, jednotné soustavě řízení a jednotných zásadách hospodářské politiky. To je podmínka efektivnosti hospodářství ČSSR a jeho výhodného zapojení do mezinárodní dělby práce.

Česká národní rada se hlásí k politice ekonomické integrace obou národně politických oblastí a k politice ekonomického vyrovnávání Slovenska. Z dlouhodobého hlediska je to prospěšné pro oba národy a je to i základní podmínkou pro jejich bratrskou spolupráci ve společném státě. Přitom musí jít o cílevědomou koncepci a plánovitě řízenou činnost podle předem stanovených pravidel.

Základním předpokladem účinnosti politiky ekonomické integrace a ekonomického vyrovnávání a její výhodnosti pro oba národy je účinná podpora ekonomické a technické integrace podniků bez ohledu na hranice národně politických oblastí. Česká národní rada odmítá snahu omezovat rozvoj ekonomiky, vědy a techniky do hranic národně politických oblastí a uplatňovat v hospodářské politice zásahy, které by byly v rozporu s kritérii ekonomické efektivnosti.

V zájmu jednotnosti trhu a prosazování hlediska efektivnosti je nezbytná jednotná měnová politika prováděná federální státní bankou.

Při základní jednotě daní a daňové politiky, včetně ekonomických nástrojů v zahraničním obchodě, je nutno vytvořit podmínky, aby národní orgány mohly provádět finanční a důchodovou politiku odpovídající specifice národně politické oblasti.

Podmínkou úspěchu těchto významných opatření je uskutečňování hospodářské reformy, vytváření náročných podmínek, zajišťujících účinný tlak domácího a zejména světového trhu na efektivnost a strukturu výroby. To vše vyžaduje jednotný postup a mnohem odvážnější odstraňování ochranářství všeho druhu.

Česká národní rada pokládá přechod na nové státoprávní uspořádání rovněž za nezbytný krok k odstranění neúčinných byrokratických metod řízení. Proto není přípustné, aby se federalizace stala záminkou pro vznik mnoha úřadů a organizací, at už na úrovni federace, nebo na úrovni národní. Zdůrazňuje nutnost přísné úspornosti nové organizační úpravy a co nejjednodušších vztahů mezi různými orgány. To považuje za zásadu při vytváření struktury orgánů ve své oblasti.

Česká národní rada požaduje záruku, že žádný z obou národů nebude omezován v rovnoprávnosti. Zákaz majorizace a ostatní ústavní opatření k ochraně národních zájmů by měly být omezeny na klíčové státoprávní otázky a neměly by být absolutizovány, zejména v hospodářské politice, aby nebyla dotčena dělnost řízení a pružnost hospodářství.

II.

Česká národní rada považuje za nutné:

- dokončit práce tak, aby k 28. říjnu 1968 mohl být přijat ústavní zákon o federalizaci,

- souběžně pracovat na zákonech a ostatních právních normách a organizačně připravit podmínky pro řádný chod federace.

Za tím účelem je nezbytné, aby Česká národní rada a Slovenská národní rada projednaly konkrétní návrh paragrafovaného znění návrhu ústavního zákona o federaci a dohodly se na řešení zejména těchto problémů:

1. Výpočet výlučných a společných pravomocí federace i jejích zákonodárných kompetencí musí být pečlivě prozkoumán, aby nebyla porušena nezbytná jednota ekonomického a politického života a jednota právního řádu a aby na druhé straně nebyla omezována rovná práva republik.

Česká národní rada doporučuje, aby ústavní zákon se zřetelem ke složité politické situaci i náročným úkolům spojeným s přechodem k federativnímu uspořádání stanovil rozdělení kompetencí v oblasti společných kompetencí obecně. Jejich konkrétnější vymezení je věcí dalších zákonů, které však musí být přijaty v souvislosti s ústavním zákonem o federaci, aby pokud možno zároveň s ním vešly v účinnost.

V minulosti bylo také dosaženo mnoha pozitivních politických, ekonomických, právních, kulturních i mravních hodnot, které přispívají k upevnění soužití obou národů ve federativním státě. K nim patří bezesporu jednota právního řádu.

Jednota právního řádu zabezpečuje všem občanům ČSSR stejná politická, osobní, sociální a kulturní práva, jejich rovnost před zákonem a poskytuje jim stejné garance při uplatňování těchto práv. Považujeme proto za nezbytné, aby základní právní statut občanů byl zabezpečen občanským, pracovním, trestním a procesním federálním kodexem, jakož i zásadně jednotnou právní úpravou významných společenských vztahů federálními zákony. I v budoucnosti bude třeba ve vzájemné spolupráci národních a federálních orgánů rozvíjet jednotný právní řád. Federace by však měla mít možnost působit k tomu, aby národní orgány uplatňovaly zákon shodně, a to zvláště v oblasti, která se týká majetkových, osobních, pracovních i sociálních práv občanů stanovených federálními zákony.

2. Zabezpečení reálné jednoty právního řádu v jeho uskutečňování v obou národně politických oblastech však vyžaduje, aby byl zřízen federální soud a federální prokuratura. Federální soud by usměrňoval jednotné rozhodování obecných soudů v republikách i shodné uplatňování zákonů ve státní správě. Organizační formu kontroly ústavnosti je třeba ještě uvážit.

3. Česká národní rada považuje za vážnou otázku také strukturu federálního zastupitelského sboru i způsob jeho rozhodování. Z návrhu zásad vyplývá, že federální shromáždění se má skládat ze dvou komor - sněmovny lidu a sněmovny národů, a že obě komory mají mít stejnou kompetenci. Ustavně právně to může znamenat, že sněmovna lidu se může stát nadbytečnou. V demokratickém federativním uspořádání Československé republiky nemůže nabývat rozhodujícího postavení ta komora parlamentu, která nemá přímou odpovědnost vůči obyvatelstvu za své rozhodování. Bylo by proto vhodné rozlišit kompetenci obou komor, přičemž by sněmovně národů bylo dáno právo zabývat se kteroukoli věcí, kdyby to považovala s ohledem na podstatné národní zájmy za nutné.

Zájem na hospodárném uspořádání federálních orgánů i na využití tradičních parlamentních forem nabízí také alternativu jednokomorového federálního shromáždění voleného podle obecně demokratického principu rovného zastupování. Jednokomorový federální sbor by se dělil na dvě národní části: jednu by tvořili poslanci volení v českých zemích a druhou poslanci volení na Slovensku. Ve všech případech, kdy k přijetí federálního zákona nebo k rozhodnutí federálního shromáždění ústavní zákon stanoví zákaz majorizace, by obě části hlasovaly odděleně.

Při vytváření federálního zastupitelského orgánu a jeho rozhodování by se měl uplatnit obecně demokratický princip rovného zastoupení občanů a jejich stejné účasti a vlivu na formulování federální politiky a státní vůle ve federaci. V zákonodárství, u něhož neplatí zákaz majorizace, a při přijímání rozpočtu, pokud by ve sporu o něj dohodovací řízení nevedlo ke kladnému výsledku, rozhodoval by federální sbor podle obecně demokratického principu. Rozhodnutí v těchto otázkách by bylo možno vázat na souhlas kvalifikované většiny federálního sboru.

4. Princip rovnoprávnosti národů má dojít výrazu také ve složení federální vlády. Předsedové národních vlád by měli být místopředsedy federální vlády, aby byla zabezpečena úzká spolupráce a koordinace těchto státních orgánů. Členy vlády budou i státní tajemníci, kteří budou činni v oborech výlučné kompetence federace. Některé orgány federální státní správy mohou být tvořeny kolegiálně podle paritního principu. Také aparát federální státní správy by měl být národnostně poměrně složen.

Jinak vláda rozhoduje podle principu většiny s plnou odpovědností vůči oběma částem, resp. komorám federálního shromáždění. Pokud se obě komory neshodnou na otázce důvěry vládě, vysloví vládě důvěru sněmovna lidu, a to kvalifikovanou většinou.

V ústavním zákoně o federativním uspořádání však není z principiálních důvodů nutné a vzhledem k současné situaci ani možné fixovat strukturu federálních výkonných orgánů. Vzhledem k ústavnímu vymezení a rozdělení kompetencí mezi federální a národně státní orgány může být tato struktura stanovena obyčejným federálním zákonem. V současné době je obtížné propracovat racionálně odůvodněnou soustavu těchto výkonných orgánů (ministerstev, výborů a úřadů). Dále pak tu je třeba počítat s event. častějšími změnami.

Česká národní rada doporučuje, aby systém ústavních záruk a pojistek spojený s principem parity, resp. zákazem majorizace ve federálním parlamentě byl - oproti návrhu zásad federativního uspořádání předloženého vládou - pokud možno zjednodušen. Vzhledem k modifikaci vývoje politického systému vyvolané v současné době vnějšími vlivy, není třeba zdvojnásobovat či ztrojnásobovat ústavně právní záruky rovnoprávnosti slovenského národně územního celku. Při přípravě nové ústavy bude na základě získaných zkušeností možno tento ústavní systém zdokonalit.

5. Česká národní rada plně podporuje ony myšlenky návrhu Jihomoravského krajského národního výboru, které směřují ke zdůraznění a prohloubení samosprávných forem ve výstavbě socialistické státní a společenské organizace, jež jsou zábranou proti nadměrnému a nežádoucímu centralismu. Proto se také bude těmito náměty při přípravě optimální organizace České socialistické republiky zabývat a hledat přitom vhodné řešení pro rozvoj jejích jednotlivých oblastí.

6. V ekonomické oblasti bude třeba propracovat takový způsob zajištění příjmů národních rozpočtů a federálního rozpočtu a způsob přesunu prostředků z federálního rozpočtu do národních rozpočtů tak, aby umožňoval hospodářskou politiku prospěšnou oběma národům, především cestou optimálního využití zdrojů národně politických oblastí při zvláštním důrazu na zvyšování ekonomického potenciálu Slovenska.

Tyto přesuny se mají dít podle dohodnuté koncepce vyjádřené ve federálním střednědobém plánu a nikoli mechanicky vyrovnáváním bilancí a poskytováním výjimek. Ve větší míře se má využívat peněžní trh, státní a bankovní trh a sdružování podniků.

7. Jde dále o míru jednotnosti a diferenciace daní a ostatních ekonomických nástrojů. Zvláštní pozornost bude třeba věnovat jednotnosti emisní politiky a ekonomických nástrojů v zahraničním obchodě.

8. Způsob práce a strukturu národních a federálních orgánů a účelné zjednodušení rozsahu a forem ústavních záruk ochrany národních zájmů je třeba propracovat a stanovit tak, aby byly slučitelné s hybností a pružností řízení a s maximální hospodárností.

III.

Česká národní rada ukládá předsedovi České národní rady, aby s tímto jejím stanoviskem seznámil předsedu vlády, předsedu odborné vládní komise pro přípravu federativního uspořádání Československé socialistické republiky, předsedu Slovenské národní rady i další zainteresované orgány tak, aby tyto návrhy a hlediska byly respektovány při práci na návrhu ústavního zákona o československé federaci.

Česká národní rada pověřuje své předsednictvo, aby jmenovalo delegaci, která by s představiteli Slovenské národní rady projednala tyto otázky tak, aby bylo možno koncem září 1968 předložit Národnímu shromáždění společný návrh obou národních orgánů.