Zápis
ze 7. schůze podvýboru pro otázky zdravotně postižených
při výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
ze dne 25. června 1997
Jednání podvýboru zahájil v 15.05 hodin předseda Václav Krása a uvítal zástupce Ministerstva zdravotnictví - náměstka Suchopára, Ministerstva práce a sociálních věcí - paní Sedláčkovou a paní Kudlovou a za Všeobecnou zdravotní pojišťovnu dr. Vodičku a paní Honzákovou. Dále se tohoto jednání účastnili Ing. Hrubý a Ing. Dušek.
Předseda podvýboru poslanec Krása otevřel diskusi k jedinému bodu programu - "Problematika poskytování prostředků zdravotnické techniky ze systému veřejného zdravotního pojištění". Upozornil, že prostředky zdravotnické techniky Všeobecná zdravotní pojišťovna hradí v případě, že prostředek zdravotnické techniky předepíše lékař jednotlivému pacientovi. Pojišťovna ovšem odmítá úhradu těchto prostředků pacientům v ústavech sociální péče s argumentem, že v případech ústavů sociální péče má všechny náklady na prostředky zdravotnické techniky hradit zřizovatel. Podvýbor nemá pravomoc k postihu Všeobecné zdravotní pojišťovny za porušování zákona o veřejném zdravotním pojištění, které spočívá v chybném výkladu tohoto zákona. Jako na další rozpor v zákoně o veřejném zdravotním pojištění v příloze 3 c) upozornil na nehrazení prostředků zdravotnické techniky pro sluchově postižené občany v systému sociální péče a otevřel k těmto problémům rozpravu.
Jako první se o slovo přihlásil náměstek ministra zdravotnictví Suchopár. Náměstek upozornil na problém, který vyplývá z nemožnosti rozdělit prostředky zdravotnické techniky do jednotlivých klasifikačních tříd. Podotkl, že tak podrobná verze neexistuje nikde ve světě, a že podle názoru Ministerstva zdravotnictví by se problematika hrazení prostředků zdravotnické techniky měla pojmout spíše obecněji.
Považuje za správné využít nejhrubší třídění prostředků zdravotnické techniky pro jejich definice a že by vše ostatní jasně mělo vyplývat už ze znění zákona o veřejném zdravotním pojištění. Upozornil na připravovanou verzi novely tohoto zákona ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí - s náměstkem Dostálem. Rozhodnutí vlády o způsobu hrazení prostředků zdravotnické techniky by mělo padnout už na dnešním jednání vlády. Vládě byl předložen návrh na způsob hrazení PZT ne procentního, ale limitního, stejným nebo podobným způsobem, podle logických skupin, jako léky.
Dále náměstek uvedl názor, že není nutné tvořit podzákonné normy novelizované formy zákona, ale rovnou uvést v přílohové části zákona o veřejném zdravotním pojištění rozdělení PZT do skupin plně hrazených, hrazených pouze limitně a nehrazených.
Upozornil na to, že bez registrace konkrétního prostředku zdravotnické techniky na Ministerstvu zdravotnictví není možné uplatňovat nárok na úhradu této pomůcky z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Budoucí novela zákona by měla obsahovat řešení naprosté dostupnosti všech prostředků zdravotnické techniky, dále výměry maximálních cen jednotlivých PZT a dispozice těchto prostředků i v ambulantní sféře (zvláště pro inkontinentní občany).
Náměstek Suchopár poukázal i na možnost hrazení těchto pomůcek nikoliv z prostředků veřejného zdravotního pojištění, ale z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí. Svůj názor zdůvodnil tím, že se zde jedná o problém nejen zdravotní, ale i sociální.
K problematice poskytování nároku na úhradu pomůcek pro sluchově postižené občany se vyslovil v duchu snahy o zvýhodnění této skupiny obyvatel, a to jak na počet těchto hrazených PZT, tak na jejich cenu.
Dále upozornil na to, že Ministerstvo zdravotnictví má snahu o to, aby se PZT poskytovaly i v ústavech sociální péče, a to z důvodu, že se svým způsobem také jedná o ambulantní pacienty, a proto by v tomto případě doporučoval stejný přístup u pacientů žijících v ústavech sociální péče, jako u pacientů ambulantních. Ústavy sociální péče by se měly rozdělit do několika kategorií a typů, aby bylo možné zvolit diferencovaný přístup.
Dále se o slovo přihlásil zástupce Všeobecné zdravotní pojišťovny - dr. Vodička. Upozornil na závažný legislativní rozpor mezi zákony č. 550/1991 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a zákonem č. 188/1944 Sb., kterým se mění vládní nařízení o veřejném zdravotnictví.
Podotkl, že ústavy sociální péče mají ze zákona povinnost hradit veškeré prostředky zdravotnické techniky ze svých zdrojů, jak uvádí zákon - z prostředků zřizovatele.
V opozici k vystoupení náměstka Suchopára uvedl, že Všeobecná zdravotní pojišťovna hradila i kolečková křesla, i když ta nikdy registraci na prostředek zdravotnické techniky od Ministerstva zdravotnictví neměla. Vodička v podstatě souhlasí s převzetím finanční zodpovědnosti za ústavy sociální péče, ale pouze za podmínek určité kompenzace. Domnívá se, že by se mělo sjednotit hrazení činnosti ústavů sociální péče a hrazení plenkových kalhotek pro občany s inkontinencí v těchto zdravotnických zařízeních a nezavádět duplicitní systémy hrazení. Uvedl konkrétní čísla, která udávají, že náklady na provoz ústavů sociální péče včetně práce sester a středního zdravotnického personálu (i s eventualitou minimální sazby na "Home care") by činily cca 5 miliard Kč ročně.
Dále uvedl, že problém nespočívá v hrazení či nehrazení plenkových kalhotek, ale v definici, co je prostředek zdravotnické techniky. Podotkl, že by mělo být v případě plenkových kalhotek upřesněno, kdy tyto pomůcky slouží k léčení, a kdy se jedná o kompenzační pomůcku.
Do diskuse vstoupil předseda podvýboru poslanec Krása a v reakci na slova dr. Vodičky upozornil na to, že přijetím zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění nastala změna v právní situaci, a tudíž i v legislativních rozporech mezi zákony zmiňovanými dr. Vodičkou.
Zástupce Ministerstva zdravotnictví Suchopár zareagoval na slova zástupce VZP a vyzdvihl slova, že je Všeobecná zdravotní pojišťovna ochotna hradit dané náklady a zdůraznil, že se zde jedná o zásadní rozpor v názorech ministerstva a zdravotní pojišťovny. Podle jeho názoru se ze strany zdravotních pojišťoven a konkrétně ze strany Všeobecné zdravotní pojišťovny jedná zcela samozřejmě o povinnost, která vyplývá z legislativních úkolů daných zákonem, a ne o ochotu.
Dále v reakci na pana Vodičku uvedl, že ministerstvo nikdy neusilovalo o to, aby Všeobecná zdravotní pojišťovna hradila náklady na střední zdravotnický personál v ústavech sociální péče. Od 1. dubna letošního roku má každý lékař možnost uzavřít smlouvu s VZP o předepisování - hrazení prostředků zdravotnické techniky a plenkových kalhotek.
Zástupce Všeobecné zdravotní pojišťovny Vodička uvedl, že by řešení všech právě řečených problémů mělo být zahrnuto v právě novelizovaných zákonech o veřejném zdravotním pojištění a o sociální pomoci.
Do rozpravy vstoupil Ing. Dušek a vrátil se k problému hrazení či nehrazení plenkových kalhotek ze systému veřejného zdravotního pojištění. Vznesl dotaz na pana Vodičku, zda má, jako řádný pojištěnec, který je postižen inkontinencí, nárok na plenkové kalhotky.
Na tento dotaz zareagovala zástupkyně Ministerstva práce a sociálních věcí paní Sedláčková, která se přidala s dotazem na zástupce VZP k danému tématu, zda jsou ústavy sociální péče zdravotnickými zařízeními a zda plenkové kalhotky mohou mít dopad na zlepšení či zhoršení zdravotního stavu pacienta.
Vodička paní Sedláčkové na první dotaz, zda jsou ústavy sociální péče zdravotnickými zařízeními, odpověděl záporně.
Náměstek Suchopár uvedl citací ze zákona, že plenkové kalhotky předepisuje praktický lékař a to po doporučení odborníka. Dále má praktický lékař registraci všech svých takto postižených pacientů.
Do rozpravy vstoupila paní Honzáková jako zástupce VZP, s argumentací, že praktický lékař má mít kontrolu o množství za dané časové období předepisovaných plenkových kalhotek a tato možnost kontroly je umocněna tím, že kalhotky pro inkontinentní pacienty může předepisovat pouze on sám, čímž nevzniknou rozpory mezi nárokem na předem stanovený počet plenkových kalhotek podle stupně postižení a mezi skutečným počtem kalhotek předepsaných. Zároveň o počtu takto předepsaných plenkových kalhotek vede evidenci.
Ing. Dušek opět vstoupil do rozpravy s upozorněním na rozpor, že zatímco VZP tvrdí, že na poskytování plenkových kalhotek patřičné finanční prostředky nemá, zákon říká opak.
Dr. Vodička ujistil přítomné, že s ing. Duškem plně souhlasí, ale že by byl pro přesunout problém inkontinentních pacientů do oblasti sociální, s argumentací, že se zde jedná zcela evidentně o problém z této sféry a mělo by ho tudíž řešit Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Dále si pan poslanec Krása a zástupce VZP Vodička vyměnili názory na to, že tato diskuse nevede ke konkrétním pozitivním závěrům, a že by se měli spíše soustředit na vyřešení problému hrazení pomůcek pro inkontinenci z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Zástupce Ministerstva zdravotnictví náměstek Suchopár konstatoval, že podle jeho názoru se zde řeší pouze spory mezi institucemi, které by spíše měly chtít společně vyřešit dané problémy a poukázal na to, že v dnešním jednání postrádá sebemenší snahu o učinění důležitých rozhodnutí.
Dále v reakci na slova pana Vodičky upozornil na to, že rovnováha mezi příjmy a výdaji ve zdravotním pojištění je takřka nemožná, a zdůraznil, že zdravotní pojišťovny neexistují kvůli zisku, ale kvůli zvýšení úrovně poskytování zdravotní péče.
Pan náměstek se omluvil, ale kvůli dalšímu jednání musel odejít z jednání podvýboru pro otázky zdravotně postižených.
Poslanec Krása vznesl dotaz na zástupce Všeobecné zdravotní pojišťovny a ostatních pojišťoven, jak by postupovali v případě, že by obyvatelé ústavů sociální péče obdrželi poukázky na plenkové kalhotky. Upozornil, že se jedná o skutečně velký handicap takto postižených lidí a vyjádřil snahu této skupině pacientů pomoci. Poznamenal, že se jedná nejen o problém zdravotní, ale i sociální.
Ze zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny zareagoval Vodička a konstatoval, že se zdravotní pojišťovna brání dalšímu rozšiřování svých plateb. Uvedl, že již nyní existuje propad mezi vybraným pojistným a skutečně vyplácenými částkami pojistného ve výši cca 10 miliard Kč.
Znovu zdůraznil problém v nerozlišování toho, kdy jsou plenkové kalhotky pro inkontinentní pacienty prostředkem zdravotnické techniky a kdy jsou pouze kompenzační pomůckou.
Předseda podvýboru poslanec Krása uvedl názor, že řešení rozlišení toho, kam plenkové kalhotky zařadit, by viděl v napsání diagnózy praktického lékaře. Na rozhodnutí tohoto lékaře by potom záleželo, zda pacient potřebuje či nepotřebuje plenkové kalhotky.
Zástupce Všeobecné zdravotní pojišťovny Vodička podpořil názor poslance Krásy.
Předseda podvýboru Václav Krása vyzval zástupce Ministerstva práce a sociálních věcí k vyjádření svého stanoviska k tomuto problému.
Ze zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí se slova ujala paní Kudlová a zdůraznila, že ministerstvo je samozřejmě ochotno spolupracovat s Ministerstvem zdravotnictví a vyzdvihla problém jasného stanovení hranice mezi zdravotním a sociálním problémem.
Do diskuse vstoupil zástupce Všeobecné zdravotní pojišťovny Pěnička s poznámkou, že pakliže mu bude dovoleno plenkové kalhotky hradit, rád je hradit bude.
Rozpravy se znova zúčastnil i ing. Dušek, který upozornil na fakt, že problém, který se zde podvýbor snaží vyřešit, spočívá v problému vztahu mezi pojištěncem a příslušnou zdravotní pojišťovnou a ne, jak z předchozí debaty vyplývá, ve vztazích mezi jednotlivými ministerstvy nebo mezi zdravotní pojišťovnou a ministerstvem.
Konstatoval, že podle jeho názoru by bylo nejlepším řešením této situace obrátit se na soud, který by přesně stanovil rozsah nároků pojištěnců u jednotlivých zdravotních pojišťoven.
Poslanec Krása poukázal na skutečnost, že za předpokladu, že bude schváleno vyplácení jednorázového příspěvku na péči o osobu blízkou, většina obyvatel ústavů sociální péče přejde do péče domácí a paradoxem zůstává, že po jejich odchodu z těchto ústavů do klasické ambulantní péče, se stane povinností zdravotních pojišťoven těmto pacientům plenkové kalhotky hradit.
Zástupce Všeobecné zdravotní pojišťovny Vodička opět zareagoval s argumentem, že v případě ústavů sociální péče má veškeré náklady spojené s úhradou prostředků zdravotnické techniky hradit v plné výši zřizovatel.
Václav Krása zkonstatoval, že tato diskuse nevede k žádným výsledkům a vznesl dotaz na zástupce Ministerstva práce a sociálních věcí ohledně hrazení prostředků zdravotnické techniky pro sluchově postižené a pro neslyšící občany.
Ze zástupců ministerstva se o slovo přihlásila paní Kudlová, která poznamenala, že problém je ve formulaci zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to ve slově "může". Uvedla, že bohužel z této formulace nevyplývá zdravotním pojišťovnám žádná povinnost úhrady těchto prostředků zdravotnické techniky.
Do rozpravy vstoupil ing. Hrubý s věcnou poznámkou, že z důvodů jak časových, tak z důvodu nepřítomnosti zástupce Ministerstva zdravotnictví, nemá cenu pokračovat v dané diskusi, protože předpokládá, že by pokračující rozprava probíhala pouze na stručné a obecné bázi, a tudíž by navrhoval ji odložit.
Zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí tento názor podpořili.
Poslanec Krása vzal tuto připomínku na vědomí a jednání podvýboru pro otázky zdravotně postižených ukončil v 17.20 hodin.
Václav Krása, v.r.
předseda podvýboru
V Praze dne 2. července 1997
Zapsala: Petra Barvířová