Zápis ze zahraniční návštěvy poslanců
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví
ve Finsku konané ve dnech 16. - 22. 3. 1997
Delegace výboru pro sociální politiku a zdravotnictví vedená předsedou výboru Vladimírem Špidlou ve složení poslankyně Plechatá, Nejezchleb, Štrait, Čevela, za Kancelář Poslanecké sněmovny Martina Trpišovská, Antonín Papoušek přiletěli do Helsinek v neděli 16. 3. 1997 ve večerních hodinách.
Pondělí - 17. března 1997
Pracovní program delegace byl zahájen v pondělí 17. března 1997 v 9.00 hodin jednáním na Ministerstvu sociálních věcí a zdravotnictví (Snell Maninkatu).
V úvodním slově se vedoucí kabinetu ministra Markku Lehto zmínil o organizaci ministerstva a o legislativním procesu. V legislativním procesu má prezident výrazné pravomoce. Prezident schvaluje návrh zákona, který jde do Parlamentu. Nejsložitějším zákonem je zákon o státním rozpočtu, který Parlament projednává během celého podzimu a dopracovává mnoho změn. Po jeho projednání ho podepisuje prezident. Prezident má právo zákon nepodepsat. V základních obrysech je legislativní proces velmi podobný českému. Ministr předkládá zákon do vlády, vláda do Parlamentu.
Dále byla zmíněna struktura ministerstva. Ministerstvo je součástí vlády. Je mu podřízeno 9 institutů a výborů, které mají charakter výzkumných orgánů.
Územně je Finsko rozloženo do 12 provincií a 65 municipalit. V současné době se rozhodlo o změně z organizace z 12 provincií na 5 krajů. Obce jsou orgány samosprávy a mají výrazné pravomoce. Například každoročně stanovují a vypisují výši daňové sazby. Zároveň obce mají svoje povinnosti a úkoly, kterým je zabezpečení základního školství, sociálních a zdravotních služeb, záležitosti, které se dotýkají komunálně technické sféry. U malých obcí dochází ke slučování a sdružování do větších celků.
Z hlediska organizace zdravotní péče je celý stát rozdělen do 20 obvodů (okresů) zdravotní péče. V každém tomto obvodu existuje ústřední nemocnice. Organizace těchto systémů vychází ze zákona o obcích, které umožňují obcím se slučovat. Při sdružování obcí je výrazným faktorem vzájemná dohoda subjektů, které se sdružují. Dochází velmi častou praxí ke zrušení sdružení pro nedohodu několika obcí.
Vnitřní organizace ministerstva, do jejichž působnosti patří např. sociální pojištění, které je rozděleno na důchodové, úrazové a nemocenské pojištění z titulu nezaměstnanosti, kontrola nad soukromými fondy.
Dalším oborem je oblast jak sociálních, tak zdravotních služeb, preventivní, sociální a zdravotní politiky a odbor ekonomický a plánovací. Jako poměrně autonomní jednotky působí v rámci ministerstva několik ústavů. Jde například o výzkumné a vývojové centrum sociální a zdravotní oblasti (Stakes), ústav národního zdraví, Lékárenský ústav, Úřad pro nehody, Centrum kontroly produktů sociální a zdravotní péče. Samotné ministerstvo má okolo 300 pracovníků. Ve všech zmíněných institucích pracuje okolo 2 tisíc zaměstnanců.
Problematickým obdobím pro Finsko byl rok 1990, kdy došlo k rozpadu socialistické soustavy a ztrátě trhů v bývalém Sovětském Svazu.
Významným sociálním problémem Finska je vysoká míra nezaměstnanosti s vysokým obsahem nezaměstnanosti dlouhodobé (ohodnoceno u zaměstnanosti delší než 6 měsíců).
K otázkám rozpočtu a financování sociálního zabezpečení vystoupil pracovník ministerstva z odboru pro rozpočet pan Klaus Halla. Tento odborník ministerstva se zabývá strategickými otázkami plánování sociálního zabepečení a možnosmi financí pro další léta. Veškeré výdaje pro sociální zabezpečení pro rok 1997 jsou ve výši 190 miliard finských marek, což představuje asi jednu třetinu hrubého domácího produktu Finska. Samotné ministerstvo potřebuje asi jednu čtvrtinu z této částky. Značná část financí ze státního rozpočtu se podílí na sanování bankovního sektoru a na podpoře bankám, jimiž se odstraňuje státní dluh vzniklý v předchozím období. Rozpočtová praxe vychází z tzv. zásady 1 + 3. To znamená, že vláda předkládá rozpočtový rámec na rok s výhledem na tři další roky. Současný rozpočet je tedy rámcovým odhadem do roku 2000.
Ministerstvo financí v průběhu června a července předkládá vlastní návrh do vlády. V průběhu srpna je návrh projednán ve vládě po jednotlivých rozpočtových výdajích. V průběhu podzimu se rozpočtem zabývá Parlament.
Na dotaz poslankyně Plechaté, zda se schvaluje i státní závěrečný účet mechanismus ve Finsku není. Existuje revizní komise, která dbá na dodržování zákona o státním rozpočtu. Se systémem sociálních a zdravotních služeb seznámila zástupce vedoucího odboru sociálních služeb paní Rita Viitala. Základní charakteristikou sociálních a zdravotních služeb je univerzálnost - tedy, že jsou určeny pro všechny. Jsou financovány z prostředků daňových. Obce vypisují vlastní daně a z těch tyto služby hradí. Služby se utváří na základě konkrétní potřeby, takže velmi dobře řeší nastalou situaci. Nejsou rigidně stanovovány jednotným mechanismem. V rámci sociálních služeb je Finsko zemí orientovanou spíše na státní ústavy. Je zde prakticky odbourán systém domácí péče. Na druhou stranu je celý systém díky významným pravomocím obcí poměrně blízký občanovi. Zajímavostí v oblasti rodinné péče je možnost zvolit mateřskou či otcovskou dovolenou, která trvá jeden rok.
V péči o staré lidi vychází z memoranda, které respektuje směrnici OSN. Základem koncepce je, aby starý člověk mohl co nejdéle bydlet ve vlastním domě a měl v dosahu sociální a zdravotní služby. Do roku 2000 dojde k významné změně věkové struktury finského obyvatelstva, kdy odejde do důchodu generace po druhé
světové válce. To vyvolá potřebu vzniku dalších služeb.
K systému sociálního pojištění se zaměřením na sociální zabezpečení rodiny, důchody a zabezpečení nezaměstnanosti vystoupil tajemník Pekka Humatto. Sociální pojištění se orientuje na životní situace, kdy osoba si není schopna si sama zajistit vlastními silami příjem prací. Dělí se na nemocenské, životní, pro případ nezaměstnanosti. Existují doplňkové formy pojištění. Tam patří například úrazové a pracovní pojištění. Důchodové pojištění se dělí na národní důchodové pojištění a na pracovní důchodové pojištění (pojištění zajišťováno z titulu zaměstnanosti). Základním principem pracovního důchodu je, že osoba podle výdělku a odpracovaných let má vyměřený důchod. Národní důchodové pojištění je určeno pro každého. Nemocenské pojištění vyplývá ze zákona. Jeho cílem je nahradit příjem z pracovní činnosti v případě krátkodobého onemocnění a hradit náklady v době onemocnění. Denní dávka je přiznávána maximálně na dobu 300 dní, pak klient přechází do oblasti důchodového pojištění.
Po obědě pokračovalo jednání s pracovníky ministerstva práce.
Úvodní slovo přednesla Raila Kangasperk, která měla funkci poradkyně ministerstva za hlediska vlády. V administrativě ministerstva pracuje 3800 osob, z toho 370 jen na ministerstvu práce. Oddělení bezpečnosti práce přechází pod působnost sociálních věcí a zdravotnictví. Důležitým úkolem tohoto ministerstva je snížení nezaměstnanosti, který je pro Finsko významným sociálním problémem. Podle nejpřesnějších a nejposlednějších statistik je nezaměstnanost ve výši 17,8 %. Původním cílem vlády, která představuje širokou koalici mezi levými a pravě orientovanými stranami je snížit nezaměstnanost na jednu polovinu. K poklesu nezaměstnanosti dochází, nepodaří se ovšem nezaměstnanost snížit o tolik. Nejprudším růstem nezaměstnanosti byla poznamenána 90. léta, kdy došlo k významné ztrátě trhů v bývalém Sovětském Svazu.
Organizace na trhu práce je ve znamení respektování principů triparartity. Na podzim roku 1975 se tripartita domluvila na pomalém růstu mezd. Tato tripartitní smlouva pokrývá prakticky všechny oblasti zaměstnanosti a uzavírá se na dva roky (nyní do konce roku 1998). Nyní se připravují na podzim nová jednání, která budou mít za cíl obnovit podobnou smlouvu.
Vláda zpracovala dlouhodobý plán zaměstnanosti, který obsahuje 52 bodů. Zahrnuje kromě jiného daňová opatření, mzdové otázky, zlepšení pracovního práva atd. Založila se komplexní reforma pracovní doby a využívání pracovní doby. V oblasti pracovního práva vznikl experiment zvaný sobotní volno, který předpokládal vytvoření volného místa zaměstnance, který si mohl vzít volno, a uvolnil tak krátkodobě pracovní místo jinému. V rámci zlepšování zaměstnanosti se investuje do vzdělání a do učňovských center. Snaha je také podporovat rekvalifikaci. V případě rekvalifikací je předběžně 40 % úspěšnost při nalezení nového pracovního místa.
Dále vystoupil Pasi Järvinen, vrchní revizor pro důchodové otázky zaměstnanosti, který seznámil poslance se systémem pojištění pro případ nezaměstnanosti. Pojištění se odvozuje od výše příjmů. Větší část platí státu zaměstnavatel. Základní podpora v nezaměstnanosti se pohybuje okolo poloviny úrovně normální mzdy zdanitelným příjmem. V otázce zaměstnanosti se rozvinula diskuse, ve které vystoupili Špidla, Nejezchleb, Štrait, Plechatá. Diskutovalo se postavení tripartity, struktura nezaměstnanosti, která postihuje především mladé lidi.
Byla zmíněna základní finská legislativa, která upravuje oblast pracovně právních vztahů. Jde o zákon o pracovní smlouvě, který stanoví způsob a návrh pracovní smlouvy, stanovení mzdy, důvody výpovědi, opravu výpovědních lhůt, dále zákon o roční dovolené, a zákon o bezpečnosti práce.
Jako další vystoupil Jukani Salonius s funkcí státního smiřovatele (vyjednavače) s popisem kolektivního vyjednávání ve finských podmínkách. Skutečností je, že se ne vždy organizacím podaří navázat kolektivní smlouvu. Na příklad ve Finsku státní úředníci mohou stávkovat, ale vstup do stávky je ztížen. Pro fungování soukromého sektoru vznikl systém řešení a smiřování pracovních sporů. Státní smiřovatel má v tomto řešení významné pravomoce, např. může termín stávky posunout až o 2 týdny (ve veřejném sektoru dokonce o další týdny). Zákon vyjmenovává důvody, které umožňují posunout stávku dalších regionálních smiřovatelů. Asi 3/4 sporů se podaří řešit dohodou a předejít stávce. I po uzavření kolektivní smlouvy, přesto dochází občas k soudním sporům. Kolektivní smlouvy bývají natolik složité, že je nutný jejich precizní výklad, který poskytuje soud. Soud může viníka trestat pokutou, pokud zahájil nezákonnou stávku (tento soud pracuje již 50 let). Generální dohoda ve finských podmínkách znamená všeobecnou dohodu bank, vlády, zaměstnavatelů, zaměstnanců, odborů a je potvrzována Parlamentem.
Další důležitou institucí je pracovní rada, která funguje na principu tripartity. Předsedou pracovní rady bývá obvykle profesionální právník se specializací na pracovní právo. Dále vystoupil Pirttko Aulin Ahmavaara, vedoucí Úřadu statistiky. Úkolem tohoto útvaru je sledování statistických údajů o zaměstnanosti a nezaměstnanosti. Ministerstvo práce vypracovává statistiku o zprostředkování práce, vychází se z počtu uchazečů o práci a rejstříku volných pracovních míst. Tato informace se sbírá z úřadů práce. Jednou ročně se vydává zpráva o stavu nezaměstnanosti. Ta poslední byla pozitivní. Nezaměstnanost klesla více, než se předpokládalo. Prudký vzestup nezaměstnanosti byl úzce vázán na devadesátá léta, kdy Finsko ztratilo převážnou část svých trhů v zemích bývalého Sovětského svazu. Při stanovování počtu nezaměstnaných se postupuje podle definice MOP. Průzkum pracovních sil se děje na základě výběrových šetření. Vede se řada rejstříků těch, kdo chodí do práce, rejstřík zprostředkovatelů pracovních příležitostí a rejstřík studentů pracovních poměrů důchodců. Vše je pečlivě registrováno.
V rozpravě vystoupili poslanci Špidla, Nejezchleb, Štrait. Poslance zajímala především otázka, proč jsou vedeny dvě statistiky nezaměstnanosti. (Žádná ze statistik není zcela čistou statistikou.) Jedna je např. průzkumem pracovních sil. Dále byla diskutována sledovanost místní regionální nezaměstnanosti a využití metodiky MOP při posuzování nezaměstnanosti.
Na závěr vystoupila Sirka Potila s aktuální informací v záležitostech Evropské unie v působnosti Ministerstva práce. Členství v Evropské unii z hlediska tohoto resortu předpokládá zvládnout pět věcí. První je úplná mobilita pracovních sil, za druhé otázka pracovního práva ochrany zdraví a bezpečnosti práce, za třetí řešení otázky nezaměstnanosti a politiky pracovních sil, za čtvrté výzkum v oblasti pracovního života, a nakonec zřízení sociálního fondu Evropské unie jde o fond zaměstnanosti. Když Finsko vstoupilo do EU, dosavadní pracovní právo neznamenalo žádné dramatické změny.
Další důležitou oblastí, sledovanou v rámci EU, je plnění sociální charty. Finsko pokládá zprávu sociálního fondu za velmi byrokratizovanou a chce být iniciátorem reformy. Finsko očekává předsednictví v EU v roce 1999. V té době ve Finsku také proběhnou volby. Otázky přístupu k EU jsou pod silným vlivem Parlamentu a parlamentního výboru. Ministr, který odjíždí do komise EU předstupuje před tzv. velký výbor Parlamentu. Finský Parlament má v rozhodování o EU výsadní postavení.
Úterý - 18. března 1997
Pracovní program delegace výboru pro sociální politiku a zdravotnictví v úterý 18. března byl věnován seznámení se sociální a zdravotní péči o občany v městě Vantaa. Během celého pobytu v městě Vantaa doprovázel delegaci L. Lapila, administrativní ředitel odboru sociálních služeb a zdravotnictví.
Zástupce starosty, Jakko Vastamäki seznámil poslance se základními charakteristikami města Vantaa. Jde o čtvrté největší město ve Finsku (170 000 obyvatel). Jde o poměrně mladé město (25 let staré), značně rozlehlé, charakteristrické tím, že disponuje letištěm pro Helsinki. Rada města má 67 členů, ředitel města (není to starosta) je volený. Kompetence správy spadá organizaci služeb školství, sociální a zdravotní politiky v oblastech městských služeb dopravy, bydlení a pod. V rámci rozpočtu města 51 % výdajů plyne na sociálně zdravotní oblast, 16 % na vzdělávání, 12 % na technickou komunální oblast, 15 % na administrativu a dopravu.
Dále byli poslanci seznámeni se širokou bází programu rozvoje města počínaje obchodním a průmyslovým projektem sídlišť problémem zaměstnanosti, nezaměstnanosti, atd.
Jako další vystoupil Risto Ihalainen, vedoucí odboru základních služeb, který uvedl zvláštní specifikum města, které se liší od obvyklých modelů v evropských městech. Důležitým problémem je zde vyřešení dopravy a dopravní obslužnosti. Obecně finský model na rozdíl od evropského je založen na daňových příjmech. Organizátorem zdravotní a sociální péče je obec. V teritoriu města existují dvě nemocnice. Jedna s 200 lůžky, orientována spíše na starší lidi a na internu, druhá s 300 lůžky a je vlastně na spolu se sousedním městem. Obec má významný vliv na vedení nemocnice, vlastní 85 % majetkový podíl. Druhý stupeň ošetření a vyšetření se specifickými výkony provádí helsinská univerzitní nemocnice. V každé oblasti je jedno nebo dvě zdravotní střediska. V teritoriu města je přibližně 200 lékařů a více než polovina jich je na střediscích zdravotní péče. Celkově je ve zdravotní péči zaměstnáno 15 lidí, v sociální a zdravotní péči dohromady 5000 lidí. Došlo ke snížení nákladů na zdravotní péči. Hrubý národní produkt se snížil v době krize asi o 13 %. Na zdravotnictví se snížil asi o 17 %. Účinnost péče se zvýšila. Nezvyšuje se doba hospitalizace. Počet návštěv u lékaře stoupá, přesto se podařilo dosáhnout nejlevnější spotřeby. (Charakteristika letošního roku).
Dalším bodem pracovního programu poslanců byla návštěva mateřské školky v Hiekkaharju. Je to školka, která má 80 dětí, o které se stará 35 dospělých. Je zde integrovaná skupina. Velmi těžce postižených dětí je 7 (jde o kombinované, event. mentální vady). Povinná školní docházka ve Finsku je od 6 let, ale jeden rok stráví zde na předškolní přípravě.
Dalším bodem programu byla návštěva Domova mládeže Viertola. Domov mládeže má desetiletou tradici a je jakýmsi přijímacím domovem. Minulý rok, v roce 1996 došlo k reorganizaci zařízení. V rámci zařízení jsou oddělení jak pro akutní příjem, tak i pro dlouhodobější péči a dlouhodobější pobyty. Kromě toho z domova mládeže je organizována práce v terénu. Ústav se orientuje hlavně na problematickou mládež. Jde o děti s převážně narušených rodin (alkohol u rodičů, dědičné choroby a pod.). U dětí, u kterých se projevuje problém s docházkou, s drogami a pod. Věková hranice v rámci domova není příliš rigidní, většinou 14 - 18 let. Přijímání dětí se děje v rozmezí 2 týdnů. Konečné rozhodnutí o přijetí dítěte do péče je nutné učinit do 30 dnů. Dělá se obvykle na dobrovolné bázi. Pro skupinu pracujících v terénu jsou dva hlavní okruhy problémů. Prvním okruhem je spolupráce s rodinou a dítětem, event. příprava dítěte, kterému stačí krátký pobyt k co nejrychlejšímu navrácení do původního prostředí. Ze 40 pracovníků domova jsou 2 sociální pracovníci, 2 psycholog, 1 specializovaná zdravotní sestra (pro narkomany), terapeuti, rodinní pracovníci, 2 hospodářky, 3 dělníci pomocného personálu, 3 vedoucí vychovatelé, 24 vychovatelů (vedoucí dětských skupin), 1 domácí vychovatel, 1 specializovaný učitel. Domov byl v minulém roce využíván na 106 %.
Při cestě za dalším pracovním programem, se delegace zastavila na krátké návštěvě v nemocnici v oblasti Vantaa s 310 lůžky. Vzdálenosti k pacientům jsou v regionu malé, řada péče se odehrává doma. Průměrná délka pobytu v nemocnici jsou 4 dny.
Dále delegace navštívila domov důchodců v Metsontoki. Jde o denní středisko, financované městem Vantaa. V domově je ubytováno 96 důchodců a existuje zde i denní středisko, které podporuje domácí důchodce, kteří se zde scházejí. (Jakýsi klub). Přicházející mají všechny služby zdarma, platí pouze materiál. Důchodci se zde zabývají řadou aktivit, počínaje tkaním, tanečními kroužky, modelářstvím, kreslením a pod. To vše je jim v rámci domova poskytováno. Důchodci platí pouze materiál. Průměrný věk návštěvníků ústavu je 83 let. V rámci péče o starší občany, existuje i pečovatelská služba, ale ta je organizována jinak než z tohoto domova. Z 39 zaměstnanců domova je 31 pracovníků na odděleních, 8 v administrativě, 4 zdravotní sestry univerzitního vzdělání a 24 sester středního vzdělání.
Dalším místem pracovní návštěvy bylo středisko zdravotních a sociálních služeb. Jde o jeden z prvních experimentů. V rámci objektů je rozdělena zdravotní a sociální část. Zdravotní část je vybavena akutními lůžky, lůžky pro sledování (možno umístit pacirnty i na několik hodin před přesunem do nemocnice). Ambulance má malou chirurgii. Sociální část má přijímací místnosti, kde pracuje pracovnice s univerzitním vzděláním. Poslanci měli možnost prohlédnout si celé středisko. Nahlédnout do zubní ordinace - zubař zde ošetří v průměru 10 - 15 pacientů za den. Velký důraz se klade na prevenci. V sociální části existuje rodinná poradna, možnost získat všechny formuláře pro sociální dávky na jednom místě, zjistit si na základě svých příjmů možnost získat tu kterou dávku pomocí terminálu. Tímto způsobem získat i přehled o pracovních místech na více sociálních služeb a možnost vypočítat si podporu na bydlení.
V diskusi, ve které vystoupil poslanec Špidla, Plechatá, Nejezchleb, Štrait, se diskutovala otázka platu lékaře, organizace zdravotní péče, otázka vysokého výskytu alkoholismu a sebevražd.
Středa - 19. března 1997
Dopolední pracovní program byl věnován návštěvě Důchodového úřadu a zdravotní pojišťovny KELA, kde se poslanci setkali s generálním ředitelem Úřadu Kela panem P. Tuomisto a se členem vedení Kela H. Oleanderem. Národní důchodový ústav KELA je společností vlastněný veřejnoprávní ústav, který pracuje pod přímou kontrolou Parlamentu.
12 pověřenců volí 8 revizorů. Z 12 pověřenců prezident jmenuje 6 člennou správní radu. 6 ředitelů, 1 je generálním ředitelem. (Pan Tuomisto).
Každý z členů rady má jeden hlas, generální ředitel připravuje usnesení. Správní rada přijímá kolektivní rozhodnutí, každý z členů rady se zabývá určitou specifickou oblastí. Organizace a vedení úřadu je chápáno velmi široce. Základ tvoří všechny osoby, bydlící ve Finsku (nejen finští občané). Celá země je rozdělena na 8 správních obvodů, ve kterých působí místní kanceláře. Místních kanceláří je celkem 248, všech kontaktních míst pronárodní pojištění je okolo 400. 70 % kontaktů se týká případů nezaměstnanosti nemocenského pojištění nebo rodiny. Hlavními úkoly ústavů je provádění důchodového pojištění, poskytování příspěvků pro tělesně a duševně postižené, nemocenské pojištění prevence a rehabilitace řešení nezaměstnanosti rekvalifikační kurzy, všeobecná podpora bydlení, dětské přídavky, podpora v mateřství, podpora studentů, podpora po dobu základní vojenské služby, podpora pro umístění dětí ve školce. Pracovníci jsou z 80 % ženy. Musí mít dobře zvládnutou širokou legislativu, která pokrývá zmíněné oblasti.
Základními principy činnosti organizace je duch a ochota sloužit, snaha o spravedlnost a ekonomičnost provádění sociální politiky. Národní pojišťovna pracuje s klienty formou osobního styku, nebo pomocí PC.
Celkově je KELA propojená počítačovou sítí a centrální počítač je v ústředí KELA. Tato síť je napojena na další státní orgány. Hlavní výdaje jsou na občanské důchodové pojištění. Možností umístění financí na různé dávky občanům roste (výdaje narostly skoro o třetinu v rozsahu čtyř let). KELA dostala více povinností. V rámci institucí ve Finsku je jednou z nejdůvěryhodnějších institucí. V úvodu byla zmíněna vysoká míra zadluženosti ve Finsku (67 % hrubého domácího produktu). Všeobecný nárok na odchod do důchodu je stanoven 65 let. Obecně se Finsko začíná potýkat s demografickými problémy a i s problémy zaměstnávání mladých. Obecně je přijímán názor, že je třeba na základě vlastní práce se uživit. Velmi často se stává v Evropě a je diskutována otázka, zda je správné, že rodiče žijí z podpory a jejich děti tuto podporu dědí. Je také diskutováno, zda je 50letý člověk ještě schopen práce (55 let je zlomový věk, kdy je občan na trhu práce považován za obtížně umístitelného). Obecně se v odhadech a prognózách celkového vývoje předpokládá pokles výplat národních důchodů.
Odpoledne poslanci navštívili sociálně orientovanou nadaci Folkshälsan. Nadace byla založena v roce 1921. Delegaci přivítala představitelka nadace Gitta Löndwist. Nadace byla původně orientována na pomoc švédsky mluvícímu obyvatelstvu a těžištěm její činnosti byla osvěta v oblasti prevence zdraví. V současné době existuje 100 místních organizací. Nadace má 16 000 členů, kteří jsou připraveni nabízet sociální a zdravotní služby. Nadace je příkladem typické neziskové organizace. Nadace poskytuje širokou paletu služeb od orientace na nejmenší na kojence, až po péči o staré lidi. Základní 4 oblasti činnosti se dělí na tradičně preventivní činnost, která je podporou osvětové práce, spolupráci se školami, vzdělávání všemi formami o zdravém životním stylu. Dále se orientuje na ekologickou činnost. Další oblastí činnosti je výzkum genetiky, vlivu stravy na vznik rakovin, atd. Důležitou součástí činnosti je oblast různých druhů péče, rehabilitace postižených dětí, psychiatrická péče. Činnost nadace z 20 % financuje stát. Přibližně 7 % plateb jde od důchodového úřadu Kela, přímé platby se podílí na financování asi 8 %, na financování se podílí dále široké spektrum zdrojů, kterými jsou dary, příjmy z dědictví a pod.,
V rámci prohlídky nadace se poslanci měli možnost seznámit se systémem výuky, kterou poskytuje nadace.
Čtvrtek - 20. března 1997
Delegace Poslanecké sněmovny navštívila Finský parlament. Po asi hodinové prohlídce budovy i Parlamentu se poslanci sešli s předsedou parlamentního výboru pro sociální záležitosti a zdravotnictví panem Jouko Skinnari.
V úvodním slovu finského parlamentního výboru naznačil, že sociální zabezpečení v jejich zemi spotřebovává stále více peněz. Hlavním problémem je vysoká nezaměstnanost. S ohledem na rostoucí potřebu sociálního zabezpečení dochází k úvahám o redukci péče. Předseda zmínil nešťastný vývoj v devadesátých létech, charakterizovaný ztrátou trhů i důvod vysoké zadluženosti Finska daný nesolventností bank. V rámci seznamování s politickou situací, předseda Jouko Skinnari seznámil poslance s politickým složením Parlamentu, kde existuje široká vládní koalice se zastoupením prakticky celého spektra politických stran. Opozicí je strana středu a křesťanský svaz. S ohledem na širokou koalici má vláda širokou podporu v Parlamentu.
Předseda českého výboru pro sociální politilku a zdravotnictví V. Špidla představil delegaci. Seznámil svého finského kolegu s obrazem Českého parlamentu, se složením koalice, opozice, se vztahem vlády a Parlamentu.
V další diskusi se hovořilo o legislativním procesu, o způsobu projednávání zákonů, o vztahu vlády a Parlamentu. Obě strany se shodly, že legislativní proces a vztah vlády a Parlamentu je v obou zemích velmi obdobný. Pro finské partnery bylo překvapení, že v systému financování českého zdravotnictví došlo k takovým problémům, že několik nemocnic je v konkurzním řízení. Finsko by tuto záležitostí řešilo svojí státu. Dále sediskutovalo o způsobu hrazení zdravotní péče - o tom, co se pokládá za standardní zdravotní péči atd.
Poslanci měli dále zájem o informace o zakotvení nároku na zdravotní péči ve finské ústavě. Tento nárok je založen jedním z článků ústavy a dává nárok i na další sociální služby. Stanovení okruhu standardní péče ve Finsku patří k rozhodnutím v kompetenci příslušné nemocnice.
Oběd s poslanci parlamentního výboru proběhl v přátelském duchu a v diskusích o vstupu do Evropské unie a o postavení Finska v rámci Evropské unie.
Ve čtvrtek večer proběhl buffet - dinner v rezidenci velvyslankyně České republiky Dany Huňátové. Za finskou stranu se zúčastnila většina partnerů z předchozích jednáních. Ze vzájemných diskuzích vyplynul zřetelný zájem finských partnerů o další kontakty s Českou republikou v oblasti sociální a zdravotní péče.
Pátek - 21. března 1997
Pátek byl věnován návštěvě městečka Porvoo, především její nemocnici. Během celého jednání doprovázel delegaci ředitel nemocnice s hlavní sestrou. V čele nemocnice stojí 13 členné vedení nemocnice. Zdravotní péče je ve Finsku hrazena především z daní. Na financování nemocnic se z 85 % podílejí obce, přímé platby pacientů jsou asi v 7 %. Zbývající část přichází z různých zdrojů. Zaměstnanci zdravotnictví jsou poměrně dobře placeni, jejich společenská autorita je vysoká a jejich postavení je tradičně dobré. Rozpočet na příští rok je stanovován v měsících srpnu až listopadu. Odhaduje se počet návštěv občanů a odhadují se příjmy nemocnice. Příjmy nemocnic jsou závislé na obci. Poslanci byli seznámeni se systémem finské zdravotní péče. Nejzákladnějším článkem jsou obce, kde v každé obci je zdravotní středisko, které se zabývá prevencí. Má dětské poradny, pečuje o dlouhodobě nemocné a přestárlé občany (v současné době je ve Finsku 434 obcí). V čele zdravotního střediska je obvykle internista.
Dalším stupněm jsou víceméně specializované nemocnice (např. interna, chirurgie, gynekologie, dětské, plické, neurologie). Počet obyvatel na jednu takovouto nemocnici je přibližně 85 000. Důležitým stupněm jsou ústřední nemocnice. Země je rozdělena do deseti oblastí. Každá nemocnice připadá na jednu oblast. Je schopna poskytout poměrně široké spektrum specializované péče.
Nejvyšším stupněm jsou univerzitní nemocnice, které jsou nejnáročnější a nejdražší v zemi. V rámci celého Finska je 5 univerzitních nemocnic. Dále byli poslanci seznámeni s historickým vývojem nemocnice v Porvoo, jejich první část byla postavena v roce 1968 a postupně byla dostavována v létech 1986 a 1993. Jde tedy o poměrně moderní novou nemocnici. V rámci informací o finském zdravotnictví byli poslanci upozorněni na specifikum poskytování péče v rozlehlé a řídce osídlené krajině, která klade vysoké nároky na zajištění dostupnosti a zajištění dopravy nemocných k potřebné péči. Zajímavým tématem byla i existence pojízdného CT. Dále byli poslanci seznámeni se složením nemocnice. Obecně byla česká delegace překvapena vysokým počtem psychiatrických lůžek (interna - 55 lůžek, chirurgie - 50 lůžek, gynekologie - 10 lůžek, porodnice - 15 lůžek, pediatrie - 15 lůžek, psychiatrie - 50 lůžek). Personál v nemocnici pracuje na třísměnný provoz.
Nemocnice má 510 pracovníků, z toho 50 lékařů, 400 pracujících v ošetřujícím personálu a v laboratořích, zbytek technické zabezpečení nemocnice). Nemocnice má vlastní kuchyň, která funguje i pro zdravotní středisko, kam dodává potraviny. Prádelna je privátní. Služby úklidu nakupují od soukromých firem.
V další diskusi se poslanci zajímali o způsob komunikace mezi zdravotními středisky a nemocnicí. Pacienti jsou vysláni do nemocnice obvykle na základě doporučení zdravotního střediska. Nestává se, jako v českých podmínkách, že by pacientovi prováděly ty testy, které byly prováděny na zdravotním středisku.
Poslanci se také dozvěděli, že rozpočet nemocnic na rok 1997 byl schválen ve výši 160 milionů finských marek. Nákup drahé přístrojové techniky, jako např. magnetická rezonance se rozhoduje v rámci regionu (např. 4 nemocnice zakoupí mobilní stanici magnetické rezonance). Obecně je v celém zdravotnictví trend k digitalizaci, k rozvoji informačí sítě s důrazem na zpracování dat, digitalizaci obrazů, RTG snímků, atd.
Při společném obědě se diskutovala otázka alternativních způsobů v medicině, tendence ke zkracování hospitalizací, k tvorbě zdravotní sítě, atd.
Návštěva města Porvoi byla zakončena prohlídkou. Delegace výboru odletěla 22. března 1997 zpět do Prahy.
V Praze 5. května 1997
Zaznamenal: ing. A. Papoušek
Vladimír Špidla, v.r.
předseda výboru