Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

která se konala ve dnech 16. a 17. dubna 1997

středa 16. dubna 1997

Přítomni: V. Holáň, M. Frankl, J. Kalus, K. Kořínková, J. Koucký, D. Kroupa, V. Laštůvka, M. Lobkowicz, J. Maštálka, J. Payne, M. Ransdorf, V. Svoboda, V. Štěpová, P. Šulák, J. Třebický, L. Zaorálek,

Omluveni: M. Loukota, V. Nájemník, M. Sládek, P. Tollner

čtvrtek 17. dubna 1997

Přítomni: V. Holáň, M. Frankl, J. Kalus, K. Kořínková, J. Koucký, D. Kroupa, V. Laštůvka, M. Lobkowicz, M. Loukota, J. Maštálka, V. Nájemník, J. Payne, M. Ransdorf, V. Svoboda, V. Štěpová, P. Šulák, J. Třebický, P. Tollner, L. Zaorálek

Omluveni: M. Sládek,

POŘAD:

ve 14.30 hodin

1. Zahájení schůze

2. Koordinace zahraničních styků Poslanecké sněmovny

3. Vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Jihoafrickou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu podepsaná v Praze dne 11. listopadu 1996 /sněmovní tisk 136/

4. Aktuální informace o procesu rozšiřování NATO

5. Vystoupení nových designovaných velvyslanců ČR

PhDr. Jana Hybášková - mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně České republiky ve Slovinské republice

6. Sdělení předsedy

7. Připomínky a podněty poslanců

8. Návrh termínu a pořadu příští schůze

středa 16. dubna

1.

Zahájení schůze

Schůzi zahájil předseda výboru posl. V. Holáň.

2.

Koordinace zahraničních styků Poslanecké sněmovny

V úvodu předseda V. Holáň navrhl, aby v rámci tohoto bodu byly diskutovány následující okruhy otázek:

1/ plán zahraničních styků Poslanecké sněmovny /obecná diskuse/

2/ plán zahraničních styků Poslanecké sněmovny na II. ploletí 1997

3/ pravidla pro realizaci zahraničních styků Poslanecké sněmovny

Dále zmínil i potřebu diskutovat úlohu příslušného výboru a úlohu organizačního výboru při schvalování konkrétní delegace pří vyslání delegace výboru.

Předseda Poslanecká sněmovny M. Zeman zdůraznil nutnost koordinace zahraničních styků PS se zahraničními styky ostatních ústavních orgánů. Navrhl, aby 2-4 x do roka se vždy uskutečnila koordinační schůzka předsedy Poslanecké sněmovny se zahraničním výborem. V této souvislosti zmínil určité problémy v plánu zahraničních styků na úrovni předsedy Poslanecké sněmovny

- doporučil uskutečnit návštěvu delegace PS do Ruska již v 1. pololetí např. v návaznosti na návštěvu delegace PS na Ukrajině /zmínil neprofesionální přístup velvyslanectví ČR v Moskvě/

- informoval o pozvání předsedy rakouského parlamentu p. Fischera k návštěvě delegace PS Rakouska, doporučil tuto návštěvu uskutečnit

- informoval o pozvání předsedy rumunského parlamentu k návštěvě delegace PS Rumunska

Předseda V. Holáň uvítal návrh pravidelných schůzek předsedy PS se zahraničním výborem.

Místopředseda Poslanecké sněmovny J. Vlach přivítal návrh týkající se koordinace zahraničních styků. Požádal o pomoc zahraniční výbor při vypracovávání určité koncepce zahraničních styků Poslanecké sněmovny.

Předseda V. Holáň zdůraznil nutnost koordinaci zejména u cest na úrovni předsedy PS, místopředsedy PS, zahraničního výboru a výboru pro obranu a bezpečnost.

V rozpravě vystoupili:

- posl. J. Payne zdůraznil nutnost existence určitých pravidel pro realizaci zahraničních styků, nutnost koordiace zahraničních styků na úrovni předsedy PS, místopředsedy PS, zahraničního výboru, výboru pro obranu a bezpečnost se zahraničními styky prezidenta republiky, MZV, premiéra, Senátu. Zdůraznil, že je nutno při realizaci zahraničních styků PS mít na zřeteli i efektivní vynakládání finančních prostředků z hlediska zahraničněpolitického a účelu, který má konkrétní zahraniční cesta splnit. Současně by měl být znám i výsledek příslušné zahraniční cesty. Navrhl někdy uskutečnit společné zasedání zahraničních výborů obou komor Parlamentu ke koordinaci zahraničních styků a k zahraničním stykům vůbec.

- posl. M. Ransdorf zdůraznil potřebu určité samostatnosti zahraničních styků Poslanecké sněmovny

- místopředseda PS J. Vlach podpořil kooridnaci zahraničních styků Poslanecké sněmovny /na úrovni předsedy PS, místopředsedů PS, zahraničního výboru a výboru pro obranu a bezpečnost/ se zahraničními styky vlády, prezidenta i Senátu. Dále uvedl, že náklady jsou důležité, ale němělo by to být prioritní hledisko při schvalování zahraničních cest.

- předseda V. Holáň se vyjádřil k proceduře plánování zahraničních styků, zahraniční výbor by mohl dostávat návrh plánu zahraničních styků před projednáváním v organizačím výboru

- předseda PS M. Zeman se vyjádřil ke koordinaci zahraničních styků Poslanecké sněmovny, navrhl zvážit myšlenku role zahraničního výboru při přípravě cest delegací na úrovni předsedy PS např. před cestou předsedy PS by mohla určitou zemi navštívit delegace zahraničního výboru, navrhl se zabývat i koordinací styků mezi PS a Senátem

- posl. K. Kořínková navrhla, aby se zahraniční výbor před projednáváním v organizačním výboru mohl vyjadřovat k těmto návrhům ze zahraničněpolitického hlediska i ve spolupráci se Senátem. Měla by zde existovat určitá metodika pro plánování zahraničních cest. Pravidla k zahraničním stykům by měla být projednána zahraničními výbory i organizačními výbory obou komor.

- posl. V. Štěpová zdůraznila potřebu vypracovávání cestovích zpráv, informovala o specifikách zahraničních styků meziparlamentních delegací, zmínila možnost přítomnosti poslance v delegaci exekutivní

- posl. M. Lobkowicz zdůraznil nutnost vypracování určitých pravidel, obdobný materiál byl již v miulém volebním období zpracován předsedou zahraničního výboru posl. J. Paynem. Zahraničí styky by měly být v souladu se zahraniční politikou ČR, zahraniční výbor by měl dát své vyjádření ze zahraničněpolitického hlediska a bude záležet na organizačním výboru zda k tomuto doporučení přihlédne. Pravidelné konzultace zahraničního výboru s předsedou PS či místopředsedou by byly prospěšné.

- posl. L. Zaorálek se zabýval konkrétními zahraničními vztahy. Uvedl, že pokud jde o Rusko, neměli jsme čekat až na výzvu gen. tajemníka Solany, a je nutno navázat kontakty s ruskou stranou ještě před madridským summitem, předseda PS M. Zeman by měl navštívit Rusko do konce 1. pololetí t.r.

- posl. J. Payne nedoporučil spojovat parlamentní a exekutivní delegace. Zdůraznil význam koncepce zahraničních styků PS, o které je ovšem nutno diskutovat podrobněji.

- místopředseda PS J. Vlach požádal zahraniční výbor o spolupráci při dopracování tzv. pravidel pro zahraniční styky PS

- předseda V. Holáň zmínil problém sestavování delegací výborů

- předseda PS M. Zeman uvedl, že o delegaci zahraničního výboru by měl rozhodovat zahraniční výbor, o složení delegací PS rozhoduje organizační výbor.

- posl. V. Svoboda navrhl, aby zahraniční výbor doporučil spojit návštěvu delegace PS na Ukrajinu s návštěvou Ruska v červnu t.r.

- posl. M. Lobkowicz požádal, aby cesty předsedy vycházely z integračních snah ČR do EU a NATO, včetně určitých projevů solidarity se zeměmi, které se např. nestanou kandidáty pro 1. vlnu rozšíření NATO apod.

Posl. J. Payne, V. Holáň navrhli následující usnesení:

zahraniční výbor

doporučuje

1/ pracovní skupině organizačního výboru pro přípravu návrhu pravidel pro realizaci zahraničních cest Poslanecké sněmovny vedené místopředsedou Poslanecké sněmovny J. Vlachem spolupracovat se zahraničním výborem

2/ organizačnímu výboru usilovat o koordinaci zahraničních cest předsedy a místopředsedů Poslanecké sněmovny s ostatními ústavními orgány

3/ organizačnímu výboru usilovat při projednávání zahraničních cest Poslanecké sněmovny o úspory aniž by současně byly omezeno plnění zahraničněpolitických úkolů Poslanecké sněmovny

4/ předsedovi Poslanecké sněmovny předložit zahraničnímu výboru návrh plánu zahraničních styků předsedy a místopředsedů Poslanecké sněmovny zahraničnímu výboru vždy do 30. 5. a 30. 11.

5/ organizačnímu výboru žádat zahraniční výbor o jeho vyjádření k zahraničním cestám členů Poslanecké sněmovny ze zahraničněpolitického hlediska s výjimkou zahraničních cest členů stálých delegací Poslanecké sněmovny do meziparlamentních organizací.

Bylo přijato usnesení č. 74 /13:0:1/.

Po rozpravě, k návrhu posl. V, Svobody týkajícímu se termínu návštěvy předsedy PS v Rusku, posl. V. Svoboda upustil od svého návrhu.

Schůze byla přerušena v 16.20 hod.

čtvrtek 17. dubna

Pokračování schůze zahájil v 9.00 hodin předseda výboru posl. V. Holáň.

3.

Vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Jihoafrickou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu podepsaná v Praze dne 11. listopadu 1996 /sněmovní tisk 136/

Vládní návrh odůvodnil zástupce MF V. Grammetbauer ve smyslu důvodové zprávy.

Zpravodajskou zprávu přednesl posl. J. Maštálka. V rozpravě vystoupil posl. M. Ransdorf, zástupce MF V. Grammetbauer.

Bylo přijato usnesení č. 72 /9:0:0/.

4.

Aktuální informace o procesu rozšiřování NATO

Předseda V. Holáň uvedl, že zařazení tohoto bodu vyvstalo z potřeby zahraničního výboru diskutovat o tomto tématu zejména z hlediska veřejné diskuse o našem členství v NATO.

Ministr J. Zieleniec vyjádřil poděkování za pozvání k tomuto tématu do zahraničního výboru. Otázky rozšíření NATO jsou problémy, které se v současné době velmi diskutují na mezinárodní scéně a otázka vstupu ČR do NATO je v současné době klíčovým problémem naší zahraniční politiky; je na ni soustředěno celé úsilí české diplomacie a o našem členství v NATO, o jeho smyslu, o právech a povinnostech, se hodně diskutuje veřejně. Jsem rád, že máme možnost tyto věci diskutovat dnes na půdě zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. Chtěl bych v úvodním vystoupení říci několik slov k následujícícm bodům:

1/ Smysl našeho členství v NATO, diskuse o úvahách, které probíhají v NATO a které vedou k rozhodnutí NATO, aby se rozšířilo o některé nové země.

2/ Předpokládaný kalendář rozšiřování NATO, úkoly, které z toho plynou pro ČR

3/ Diskuse o samotném kroku rozšíření NATO, ale i o širším kontextu všech procesů, které s rozšířením NATO probíhají, neboť se jedná o velmi zásadní a historický proces utváření bezpečnostní a politické struktury našeho kontinentu a celého antlantického prostoru pro příští generace.

4/ Diskuse o konkrétních našich úkolech, nejen v souvislosti se vstupem či s přípravou na madridský summit, ale pro celé období, které bude následovat až do formálního schválení našeho vstupu do NATO parlamenty 16 zemí NATO, ale i Parlamentem ČR.

5/ Struktura našeho úsilí včetně případných nákladů, které rozšíření NATO bude vyžadovat.

Ad 1/

Pokud jde o smysl vstupu do NATO, myslím, že zde nejsou zásadní rozdíly napříč českým politickým spektrem. Jsou výjimky, ale je důležité si uvědomit, že členství v NATO má svůj význam bezpečnostní, má také význam politický a myslím, že se nesmí zapomínat na jistý smysl hodnotový či smysl, který vyjadřuje náš pocit sounáležitosti.

Pokud jde o smysl bezpečnostní, je zřetelné, že NATO, které vzniklo po 2. světové válce, je nesmírně účinným nástrojem pro zajištění bezpečnosti svých členů, je nesmírně účinným nástrojem pro zajištění míru a stability v širokém okolí. Je to nepochybně nejsilnější politická či bezpečnostní aliance v dějinách světa a je pro nás velmi důležité si uvědomit, že přesto, že NATO vznikalo v době bipolárního světa a jejím hlavním cílem bylo zastavit expanzi komunismu, tak vyšším cílem NATO nepochybně bylo zajištění bezpečnosti a ochrany způsobu života států či národů v jednotlivých členských zemích, protože charakteristickým rysem NATO je právě důraz na hodnotový aspekt sdružení se členských států. NATO má také nepochybně velký význam politický, je to především politicko-bezepečnostní sdružení států, jsou to státy, které prosazují a provádí podobnou politiku v klíčových oblastech, která právě vychází z hodnotového zaměření členských zemí, ze společných civilizačních a hodnotových kořenů. NATO je charakteristické také demokratičností vnitřního fungování, je to věc, o které mluvíme jako o samozřejmosti, ale je zjevné, že z tohoto hlediska je to unikátní organizace, kde působí vedle sebe supervelmoci a malé státy, státy s nesmírně velkou vojenskou silou, jako jsou USA a státy, které vlastně vojenskou sílu nemají, jako např. Island. A přitom struktura rozhodování je důsledně demokratická a je to struktura, která vychází ze suverenity jednotlivých členských zemí NATO. Pro nás je důležité si uvědomit, že vstup do NATO bude znament také ukončení období zařazení ČR do bezpečnostních struktur. Je to období, které začalo rokem 1989 a které je vlastně charakteristické pro celý tento prostor mezi prostorem NATO a RF. Tento prostor byl tradičně křižovatkou nejrůznějších velmocenských zájmů, je považován ve světě také za jeden z prvků nejistoty pokud jde o budoucí vývoj. Nevyjasněnost bezpečnostní struktury je považováno za jeden z faktorů, které brání stabilitě Evropy jako takové. Chtěl bych zdůraznit, že to, že neexistuje bipolární svět, neznamená, že neexistují bezpečnostní rizika pro ČR, pro Evropu. Je důležité si uvědomit, že žijeme v nesmírně citlivém prostoru, který byl v minulosti zdrojem nejrůznějších napětí a konfliktů, není důvodu se domnívat, že klíčové geopolitické souvislosti, které citlivost tohoto prostoru právě způsobují, právě jednou pro vždy zmizely, že stabilita a mír v Evropě není věcí samozřejmou, automatickou, není věcí, která tady bude nezávisle na našem úsilí. Jsem přesvědčen, že bezpečnost a stabilita nejen našeho prostoru ale celé Evropy i globální stabilita je a musí být výsledkem intenzivního úsilí všech zúčastněných, je to prostě úkol pro každodenní práci, je to výzva, kterou si musíme neustále připomínat a o to více si ji musíme připomínat oč více nám připadá, že to, jak se svět strukturoval a stabilizoval po posledních událostech, je jaksi samozřejmé. Proto je pro ČR důležité, aby se na tomto každodenním úsilí o zajištění stability v Evropě podílela a členství v NATO pro nás znamená právě možnost tohoto aktivního podílu. Členství v NATO není pro nás jenom bezprostřední bezpečnostní výhodou pro ČR danou formálními zárukami, kterou NATO dává, ale prostorem pro aktivní naplnění naší zahraniční politiky pro aktivní podílení se na celkových bezpečnostních poměrech v Evropě. Pro NATO je rozšíření také důležitou výzvou. Je to vlastně krok, který povede ke stabilizaci a k petrifikaci těch poměrů, které nastaly po rozpadu komunistického systému. Je to krok, který povede k tomu, že NATO bude moci lépe naplňovat ty cíle, kvůli kterým bylo povoláno - tzn. udržení stability v Evropě a v celém prostoru severního Atlantiku. Je to dáno jednoduše přesvědčením, že ponechání tohoto prostoru z hlediska bezpečnostního bez jasně vytvořených bezpečnostních struktur by vzhledem ke tradičním geopolitickým souvislostem mohlo vést k tomu, že tento prostor by byl v budoucnu zdrojem velmocenských střetů a následné nestability a také ohrožením celého evropského prostoru. To jsou hlavní globální východiska úvah rozšíření NATO jak z hlediska našeho, tak i z hlediska NATO. Chtěl bych zdůraznit ještě jednou moment, který je důležitý pro Evropu a pro nás. NATO představuje hlavní platformu přítomnosti USA v Evropě pro jejich aktivní politickou roli zde. Celé 20. století je dokladlem toho, jak vitální pro evropskou stabilitu a evropský mír je americká přítomnost zde. To není otázka pouze technické přítomnosti velké politické síly. Vazba mezi USA a Evropou je velká a je daná společným systémem hodnot, je dána civilizačními vazbami a nelze si představit, a v minulosti tomu tak bylo, velké evropské události či velký evropský konflikt, který by nevtáhl USA a nelze si představit bezpečnost Evropy bez přítomnosti USA. To jsou hlavní důvody, proč NATO stojí na atlantické vazbě a jsou to důvody, které v dějinách 20. století se mnohokrát prokázaly jako klíčové. Pro ČR přítomnost USA zde, jejich aktivní úloha v regionu, ve kterém žijeme, je také velmi důležitá. Chtěl bych připomenout, jak velký podíl právě USA byl na všech těch přeměnách, ke kterým v Evropě došlo, a které vyvrcholily v r. 1989 a všemi těmito změnami, ke kterým došlo potom. Je pro nás samozřejmé, že tento vliv USA na evropskou politiku je také výhodný pro ČR a NATO je jedním z důležitých prostředků právě jak tuto atlantickou vazbu, tak důležitou vazbu pro nás a pro Evropu, udržovat.

Ad 2/

Rozšíření NATO bylo cílem, který se diskutuje a proklamuje několik let. Diskutovalo se v rámci NATO a v jednotlivých zemích, které o toto členství usilují, také v ČR. V současné době došlo k významnému urychlení tohoto procesu. Urychlení souvisí s několika faktory, a je to pro nás nesmírně důležitý vývoj v posledních měsících. Domnívám se, že jedním z významných faktorů urychlení rozšíření NATO je poznání, že protahování rozhodnutí je jednou z příčin, které generují velkou nervozitu a které právě proto, že dávají tento časový prostor, mobilizují právě ty, pro něž rozšíření NATO je v rozporu s jejich zájmy a kteří se snaží tomu aktivně zabránit. Proto stanovení pevného data a pevného kalendáře dnes vneslo do těchto politických diskusí pevný řád a tím tuto celou debatu strukturovalo daleko věcněji. Také stanovení pevných termínů mělo za následek stanovení a také zformulování příslušných souvislostí tohoto procesu, zdůraznění autonomnosti procesu rozšíření nezávisle na výsledcích dalších událostí, které se právě odehrávají. Urychlení tohoto rozhodnutí mělo také za cíl minimalizovat pokušení různých účastníků vytěžit na poslední chvíli z blokování rozšíření NATO nejrůznější výhody. Víte, že jsou země také uvnitř NATO, které se pokoušejí podmiňovat rozšíření těmi či jinými politickými ústupky i ve zcela jiných oblastech. Myslím, že i do těchto věcí ten jasný kalendář vnesl jasno a celý problém způhlednil a tím umožnil diskusi skutečně o klíčových faktorech rozšíření. Nezanedbatelnou roli při rozhodnutí o rozšíření nepochybně hraje fakt, že v r. 1999 bude NATO slavit 50. výročí svého vzniku. Budou to důležité oslavy, které budou reflektovat úlohy NATO v minulosti, ale budou také výzvou k zformulování perspektiv aliance. Je důležité, že NATO se rozhodlo již o těchto perspektivách mluvit v novém složení a bude-li kalendář dodržen, tak oslavy 50. výročí založení NATO v dubnu r. 1999 už budeme slavit jako noví členové. Rozhodneme-li se pro to my a rozhodne-li se pro to NATO, tak by všechny formality měly být dokončeny právě do této doby. Hlavní body scénáře už do značné míry známe: tzn. červenec t.r. schůzka NATO na nejvyšší úrovni v Madridu, která by měla vyzvat některé země k zahájení jednání o vstupu, do konce r. 1997 vypracování protokolu o rozšíření, během r. 1998 by měla proběhnout ratifikace tohoto protokolu v parlamentech členských zemí a v parlamentech zemí, které o vstup usilují. Domnívám se, že stanovení tohoto kalendáře také souvisí s nástupem nové americké administrativy a stanovením priorit pro druhé funkční období prezidenta Clintona a představa klíčových činitelů, kteří byli jmenováni prezidentem Clintonem pro nové funkční období v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky. Mluvím zde zejména o státní tajemnici paní M. Albrigtové, o ministru obranu panu Cohenovi a o poradci pro národní bezpčnost panu Bergerovi; to je zřetelnou ilustrací toho, jak hodně se staví americká administrativa právě k tomuto rozšíření, k tomuto plánu a k tomuto kalendáři, protože o všech těchto lidech a mnohých dalších je dlouho známo, že v rámci amerického politického establishmentu jsou rozhodnými zastánci rozšíření NATO.

Chtěl bych se zde zmínit o jedné věci, kterou považuji za poměrně důležitou a sice, jaký statut bude mít ČR v období mezi summitem členských zemí NATO v Madridu v červenci t.r. a případným vstupem do NATO v r. 1999. Zvažujou se nejrůznější varianty skupin zemí, které budou požádány o zahájení jednání o vstupu NATO, ale v žádné reální variantě nechybí ČR. To znamená, že bude pro nás nyní velmi důležité nejen průběh jednání o protokolu o přistoupení k Washingtonské smlouvě, ale také bude důležité, jaké postavení bude mít ČR a některé další země v rámci NATO právě v tom období zhruba půldruhého roku než se staneme plnými členy. Bude to důležité z několika důvodů.

- sám fakt vyzvání k jednání o členství je nesmírně závažným politickým aktem ze strany NATO a de facto, a bylo to řečeno představiteli ze strany NATO velmi explicitně, znamená již nyní poskytnutí bezpečnostních garancí pro tyto země byť neformálních. Z toho vyplývá důležitost toho, aby ČR spolu s NATO našla vhodné forum či platformu pro politickou komunikaci, která nepochybně bude mít vyšší kvalitu než dosavadní, byť existovaly úzké vztahy s NATO, které jsme jednak měly v rámci NACC, jednak v rámci přímého dialogu mezi ČR a NATO.

- jedním z procesů, který doprovází rozšíření NATO je proces hledání platformy pro komunikaci mezi RF a NATO. Je to důležitá součást evropské a světové bezpečnostní architektury a pravděpodobně vyústí v dohodu mezi NATO a RF, která tuto komunikační platformu ustaví. Je proto i pro kandidující země důležité, aby součástí toho meziřešení mezi madridských summitem a formálním vstupem do NATO byl prostor pro naši komunikaci nejen o otázkách vstupu a věcech souvisejících s podpisem protokolu, ale také o běžných téměř každodenních politicko-bezpečnostních problémech tak, jak je NATO nastoluje.

Ad 3/

Zdůraznil jsem, že rozšíření NATO nelze redukovat jenom na problém formální, spojený se vstupem jednotlivých zemí, že je to proces, který má široký rámec a tento rámec souvisí s budováním celkové bezpečnostní architektury v Evropě.

Jde o procesy spojené s adaptací NATO jako takovou. Zmínil jsem, že NATO vznikalo především jako hráz proti rozpínavosti komunismu a bylo účinným a efektivním nástrojem k naplnění tohoto cíle. Ale současně NATO, které má širší poslání musí hledat samozřejmě cesty jak toto poslání naplňovat v nových podmínkách. Tyto cesty souvísí s diskusí uvnitř NATO a souvisí právě s rozšířením NATO. To, že tato diskuse probíhá a že vede k cíli, je vidět nejen na základě toho, o čem tyto země diskutují, ale také na základě konkrétních aktivit NATO. Schopnost NATO uvést do chodu tak složitou politicko-vojenskou oepraci jakou je SFOR a nejen uvést do chodu, ale i úspěšně ji vést, je dokladem toho, jak se NATO v poslední době rychle a účinně zhošťuje úkolů adaptace na nové poměry. SFOR je příkladem úspěchu v nesmírně složitých podmínkách a chtěl bych zdůraznit, že nejen úspěchu vojenského, ale především politického úspěchu NATO. Je to velmi důležité pro nás, že jsme se mohli této akce zúčastnit, pomohli jsme tím národům v BaH, ale také je to pro nás důležitý krok směrem do NATO.

Dalším cílem, který NATO v rámci vnitřních přeměn má před sedou, to není jenom uzpůsobení politické struktury NATO novým souvislostem, nejen příprava nové strategie, ale také zvýšení vojenské efektivnosti NATO v nových poměrech, schopnosti čelit novým bezpečnostním rizikům, schopnosti chápat bezpečnost a aktivně se o ni postarat v daleko širším pojetí. Poměry znamenají možnost i nutnost nižšího spoléhání na jaderné zbraně, přechod od předsunuté obrany k redukované vojenské přítomnosti, důraz především na předcházení konfliktům a řešení krizí. To jsou věci, na kterých NATO pracuje z hlediska vnitřních přeměn. Komponentem vnitřních debat je diskuse o křehké rovnováze, která v NATO vždy byla mezi atlantickou vazbou a evropskou bezpečnostní obrannou identitou. Pokračování procesu evropské integrace samozřejmě znamená také posilování nejen odpovědnosti, ale i vědomí obranné identity národů EU. Nalezení rovnonáhy mezi tímto procesem a vědomím nutnosti americké přítomnosti a významu atlantické vazby pro nás a celý náš civilizační prostor je jedním z delikátních politických klíčových úkolů NATO.

Samozřejmě tyto věci se diskutují nejen v rámci NATO, diskutují se také v rámci EU a v rámci ZEU. V rámci těchto subjektů probíhá tento složitý, pro Evropu v budoucnu důležitý, proces hledání rovnováhy mezi atlantickou vazbou a evropskou bezpečnostní identitou.

Pokud jde o samotné rozšíření NATO. Už jsem říkal, že v současné době v NATO na politickém stole leží několik nejrůznějších návrhů pokud jde o skupinu zemí, které budou pozvány k jednání o členství, ale zdá se, že to rozšíření, ke kterému dojde v prvním kole, bude se týkat s největší pravděpodobností 3 zemí. Nejčastěji zmiňovaná varianta, která je nejčastěji předmětem zájmu sdělovacích prostředků, se týká PR, ČR a MR.

Chtěl bych zdůraznit, že současné debaty uvnitř NATO o rozšíření už zdaleka nezůstavají v rovině pokusů jmenovat země, o které jde, ale že se analyzují velmi hloubkově všechny aspekty procesu rozšíření. NATO zpracovalo mnoho studií, které se zabývají velmi detailně problémy, které souvisí s rozšířením a některé z těchto věcí již byly transformovány do veřejně publikované doktriny. Klíčové věci se týkají především otázek rozmístění jaderných zbraní, rozmístění mezinárodních jednotek na území nových členských zemí atd. Zde je důležité z těchto studií, které potom ústily do zformulované doktriny, si uvědomit, že NATO řeklo jasně, že neplánuje, nemá potřebu ani záměr rozmístit cizí vojska na území nových členských zemí NATO stejně jako jaderných zbraní. Toto je jeden z klíčových výsledků debat, které v současné době v NATO probíhají. Další věci souvisí s charakterem tohoto procesu rozšíření a vztahu k diskusím o vybudování strategického partnerství s RF, který je jedním z klíčových elementů hledání bezpečnostní architektury Evropy pro příští období. Je cílem NATO dosáhnout přítomnosti RF u všech jednání, které se týkají evropské bezpečnosti. RF je klíčovým faktorem evropského a světového vývoje, je supervelmocí, která by měla být aktivním účastníkem našich debat o bezpečnosti. Právě proto probíhá v současné době dialog mezi NATO a RF, resp. USA a RF a smyslem tohoto dilaogu je nalezení právě podmínek pro ustanovení takovéhoto komunikačního kanálu. Ale současně NATO mnohokrát zdůraznilo, že ustanovení takovéto platformy mezi NATO a RF a dohoda o ní není podmínkou, která by mohla jednání o rozšíření NATO zablokovat. Jedná se o 2 procesy, které jsou velmi důležité, ale jsou rovnoběžné, paralelní a nejsou to procesy, u nichž jeden podmiňuje druhý.

Třetím prvkem budování bezpečností architektury Evropy v souvislosti s rozšířením NATO je nalezení takové platformy pro bezpečnostní a politickou komunikaci mezi NATO a dalšími zeměmi východní a střední Evropy, které nebudou přijaty za členy, která zcela zřetelně udrží Evropu jako jeden prostor, která zamezí tomu, aby rozšíření NATO bylo signálem pro jakékoli diskuse o "novém dělení Evropy". NATO v žádném případě nechce dát rozšířením NATO signál o tom, že Evropa se nyní dělí podle jiné čáry a že prostor, který je mimo NATO, je prostorem pro realizaci tradičních mocenských střetů. Proto NATO pracuje na celé soustavě vazeb ke komunikaci s těmito zeměmi. Vzniká Rada pro atlantické partnerství, která by měla soustředit na jedné straně vojenskou spolupráci podobného typu jako bylo PfP ale prohloubené a individualizované a na druhé straně politickou spolupráci, která je podobná spolupráci v rámci NACC, do jedné instituce a prohloubit její aktivitu tak, aby ta hranice, která vznikne rozšířením NATO nebyla čárou, která by mohla být začátkem jakéhosi nového dělení kontinentu. Chtěl bych zdůraznit, že zde máme velkou vlastní odpovědnost a vlastní úlohu pokud jde otázky budování partnerství mezi NATO a RF, pokud jde o otázky budování struktury komunikační a spolupráce mezi NATO a zeměmi, které nebudou součástí první vlny rozšíření a že ČR je aktivní v těchto obou oblastech.

Ad 4/

Některé jsem zmínil, tj. aktivita pokud jde budování celé politické infrastruktury rozšíření NATO. Pro nás to není otázka přijetí spoluodpovědnosti za to, jak NATO problém vyřeší, pro nás je to také na výsost praktická otázka našeho nejbližšího okolí. Nesmírně je důležité nedopustit to, aby i vztahy v regionu a vztahy v našem nejbližším okolí nebyly poznamenány tím, že některé země se stanou členskými zeměmi NATO, zatímco jiné, ač o to usilovaly, zatím jimi nebudou a samozřejmě tento prvek je novým prvkem pro otázky spolupráce regionu střední a východní Evropy. Proto ČR se velmi intenzivně soustředila na problémy komunikace nejen s našimi sousedy, ale se všemi zeměmi tohoto regionu jak bilaterálně, tak v rámci spolupráce, kterou uvedlo do chodu NATO. Stejně tak je pro nás důležité, aby diskuse, která probíhá mezi RF a NATO, neprobíhala bez nás. Myslím, že jsem byl prvním ministrem zahraničí, který v Moskvě řekl, že se nemůže jednat mezi Západem a RF o nás bez nás nad našimi hlavami a je velmi důležité, že celý ten proces naší komunikace s NATO, s USA, nám umožnil artikulovat naše pohledy a naše zájmy v souvislosti s touto debatou. Stejně tak jako ve vztazích se zeměmi SVE, tak i s Ukrajinou a RF se snažíme, aby náš vstup do NATO nebyl něčím, co na našich vztazích s těmito zeměmi, které jsou tradiční a přináší mnoho dobrého, by nezanechal negativní stopu.

Ad 5/

Na závěr bych chtěl říci několik slov o tom, jaké náklady přinese rozšíření NATO. Mnohokrát jsem již zdůrazňoval, že uvažujeme-li o nákladech, tak musíme vycházet ze širších souvislostí a právě proto je tento problém tak složitý a právě proto v současné době téměř nikde se nedospělo k závěrečným či konečným soudům. To, co souvisí s těmito náklady, je nepochybně otázka vnímání míry obranyschopnosti země a rozhodnutí o tom, v jaké míře chceme věnovat prostředky obraně vlastní svobody a vlastního způsobu života. To je rozhodnutí, které nesouvisí přímo s naším cílem vstoupit do NATO, ale souvisí to s naším odhodláním se bránit. Jednotlivé studie ukazují, že jakékoli neuzavřené obranné úsilí formou neutrality je vždy dražší a to nejen teoreticky. Z logiky věci plyne, že bránit se pohromadě s otatními zeměmi a zejména, jsou-li to nejsilnější mocnosti světa, je levnější než se o to postarat sám. Řada studií které srovnávají např. výdajovou politiku v oblasti bezpečnosti Švédska na jedné straně, které je neutrální a členských zemí NATO na straně druhé ukazuje, že ty výdaje jsou zhruba o 1 procentní bod při podílu na HDP vyšší u těchto zemí, zatímco u aliančních zemí se pohybuje kolem 2 %, v těchto zemích je to zpravidla přes 3 % HDP.

Pokud jde o další souvislosti nákladů na rozšíření, zde je důležité si uvědomit, že v rámci alianční obrany je jistá hráz s nulovým součtem mezi výdaji na infrastrukturu a přímými vojenskými výdaji. Záleží to především na tom, zda daná země má na svém území cizí vojenské jednotky či nemá. Logika ukazuje zřetelně a také to dokazují příslušné studie, že pro dosažení dané úrovně obranyschopnosti ale při nepřítomnosti aliančních sil, musí se daleko více investovat do infrastruktury tzn. železnice, silnice, produktovody, sítě atd. než v případě, když tyto síly na území dané země jsou. To je další souvislost těchto debat, které souvisí s náklady na rozšíření. Těch nejistot je více, které souvísí s tím, že celý proces jednání o vstupu ČR do NATO tak jako u některých dalších zemí se bude týkat také i konkrétních představ o roli našeho státu v systému NATO, o komparativních výhodách a nevýhodách, které máme. Ti, kteří očekávají nějaké číslo, zklamu, ale na druhé straně chtěl bych zdůraznit jednu věc, že všechny odhady byť jsou dělány velmi odtažitě a z různých pohledů, ukazují na to, že v rámci předpokládaného růstu naší ekonomiky a v rámci rostoucích výdajů souvisejících s tímto úsilím, ty celkové náklady by neměly přesáhnout něco, co je dáno přirozeným růstem úsilí. Nebude to v žádném případě nějaký mimořádný šok, který by si žádal mimořádné opatření. Bude-li to tak jak předpokládáme, budeme spoléhat na schopnost spolupráce v krizových okamžicích a potom ty investice půjdou do věcí, které i tak jsou užitečné jak v civilní době, tak v případě nouze.

Na závěr chci zmínit věc podpory veřejnosti tomuto našemu úsilí. Výzkumy veřejného mínění ukazují, že podpora veřejného mínění vstupu ČR do NATO zatím ukazuje na velký počet nerozhodnutých občanů. Víte, že podpora vstupu ukazuje číslo 40 %, lidé, kteří jsou zásadně proti, ukazuje číslo něco pře 30 % a ten zbytek tj. 25 - 30 % je nerozhodnuto. Jsem přesvědečen, že tato struktura odráží odtaživost tohoto tématu v minulosti, soustřeďovali jsem se na aktuálnější témata související s ekonomickou reformou, rozdělením federace a že současně probíhající proces přinese posun do této struktury zejména pokud jde právě o počet lidí nerozhodnutých. Je to důležité a myslím, že zde máme všichni, kteří podporují vstup ČR do NATO, před sebou hodně práce. Já z tohoto hlediska nejsem pesimistou, další podrobnější výzkumy, které zkoumají strukturu postojů a názorů, ukazují velký potenciál z tohoto hlediska a jsem přesvědčen, že politické procesy, které se nyní v souvislosti se vstupem do aliance odehrávají a diskuse, které nyní vedeme a zde je i nezanedbatelná dnešní debata v zahraničním výboru, za předpokladu spolupráce všech sil politického spektra, které podporují vstup ČR do NATO, brzy přinese příslušné výsledky.

Předseda V. Holáň otevřel rozpravu.

Posl. L. Zaorálek reagoval na vystoupení pana ministra. Uvedl, že pan ministr shrnul poměrně mnoho známých věcí, přesto se tomu nejpodstatnějšímu vyhnul, totiž tomu nejelementárnějšímu, co je třeba říci: proč vstupujeme zrovna do NATO, jaká jsou bezpečnostní rizika, kde jsou alternativy, jsou-li nějaké, jaká je úloha institucí, které dnes tvoří součást bezpečnostní architektury Evropy dnes. Její vývoj má dnes svoje alternativy. Dnes zde byl prezident Chirac, který představuje jeden pohled na bezpečnost Evropy. Víme, že existuje dnes spor mezi Německem a Francií. Jaký je náš vztah k budoucnosti ZEU? To znamená, že tyhle otázky jsou dnes předpokladem dnešního závěru a to je zásadní. Toto je dnes nejpodstatnější, kde MZV zásadním způsobem selhalo, že zahraniční politika se nedá dělat bez kapitálu důvěry veřejnosti. Otázka národní bezpečnosti - to je fundamentální otázka národní existence. Nedovedu si představit, že bychom uskutečnili krok, který má dnes podporu zřetelné menšiny obyvatel této země. Bojím se následků, diskuse, která vypukne potom a kterou jsme měli absolvovat předtím, než k tomu kroku dojde. Aby bylo zřetelnější, proč to tímto způsobem stavím, upozorním na fakt, že v r. 1993 vznkla nová ČR a podle mě dnes stále zůstává otevřená otázka naší identity, otázka charakteru nové české státnosti. Nedopracovali jsme se ještě širšího nezkresleného výkladu dějin, širšího obsahu toho, co dnes vlastně budujeme. A v tu chvíli, kdy toto nemáme zdaleka vyjasněno, tak hlavní vizí naší politiky je směřování do Evropy. My se hlásíme k tomu sdílení evropských hodnot, účasti na procesu evropské integrace. A já se ptám, zdali víme, že na to jako společnost dnes máme? Tuto otázku by si měla pokládat celá řada lidí, zda-li je ČR připravena na sebe vzít ty závazky, které proces integrace představuje. O těchto závazcích jsme měli s těmi lidmi mluvit. NATO je součást toho procesu integrace a je to sada velice vážných závazků, se kterými vstup do NATO souvisí. Je mi líto, že když si dělám srovnání, tak v Polsku a Maďarsku je problémům kolem NATO věnována obrovská pozornost a diskuse probíhá již v mediích několik let. A dokonce diskuse je daleko otevřenější. Měl jsem možnost si ověřit diskusi sousedů, kteří jdou do této věci s námi a proto je srovnání zajímavé. Zde neváhá politická reprezentace použít a sdělit i to, co není vždy příjemné. Říká ano, to stojí za to, protože ty výhody jsou významnější. Mě vadí, že zahraniční politika u nás nerespektuje fakt, že se zde zvetšuje mezera mezi politickou elitou a mezi veřejností. Jestli ČSSD hovořila o referendu, tak to byl její pokus proti tomuto procesu. To že se myšlenka referenda rychle snažila diskreditovat, to je pro mě důkaz té neochoty tu mezeru zacelovat. Kdyby jsem zítra viděl, že průzkumy veřejného mínění jsou na 60 % podpory, tak klidně se myšlenky na referendum vzdám. My si nemůžeme dovolit bez lidí napochodovat do Evropy, my si nemůžeme dovolit představovat proces integrace jako skupinku politiků, která napochoduje do centrály NATO a to vše říkám u vědomí toho, že dnes nevidím jinou bezpečnostní alternativu. Jenom jsem to "ano" chtěl nechat říci veřejnost a ne co se dnes zde děje, že my prostě říkáme výsledek a uhýbáme před tím, jakým způsobem jsme k tomu výsledku došli. Jsem si vědom toho, že myšlenka neutrality je iluzí, protože neutralita je něco, co nám musí být přiznáno naším okolím. Registruji diskusi, která probíhá mezi historiky ve světě, ve které se ukazuje, jak problematická byla neutralita Švýcarska, jak to vlastně byla velmi problematická imaginární dohoda mezi fašistickýcm režimem a neutrálním státem; někomu se to prostě hodilo. Jsem si vědom toho, že je nemyslitelné, abychom dnes ve střední Evropě nabízeli naším partnerům nějakou středoevropskou bezpečnostní strukturu, byla by to stejná iluze a naivita, takže je to něco, o čem nemá smysl reálně uvažovat. Spor není zde o to, zda existuje nějaká jiná lepší verze, ale my jsme měli být schopni prokázat, že NATO je ta karta, na kterou musí naše politika vsadit a měli jsme vtáhnout do toho naší veřejnost, která měla tento proces absolvovat s námi. Proto mluvím o selhání ministerstva, neboť se domnívám, že jde o základní věc, která se týká charakteru naší státnosti: zda se o těchto základních otázkách bude rozhodovat s tím, že veřejnost do toho bude zahrnuta anebo zda se to stane záležitost elitní. V tom vidím dnes největší problém. Včerejší diskuse s velvyslanci zemí NATO mi to potvrdila. To, že je nám nenápadně naznačováno, jak významný bude proces ratifikace a že parlamenty budou vyjadřovat stav veřejného mínění, toto slyšíte stejně tak v Bruselu jako při návštěvách našich kolegů v MR a PR. Taktně nás na to upozorňují, aby jsme s tím něco dělali a dávají nám najevo, že v tomto je riziko tohoto procesu v ČR. Připadá mi, že jsme nebyli schopni na to včas zareagovat a dnes nám zbývá velmi málo času. Nevidím dnes cestu, jak tento proces dohnat.

Ministr J. Zieleniec v reakci na vyjádření posl. Zaorálka uvedl, že neanalyzoval jiné alternativy zajištění bezpečnosti ČR, neboť byl požádán o podání aktuální informace o procesu rozšiřování NATO. Dále uvedl, že nicméně posl. L. Zaorálek začal analýzou alternativ a skončil prohlášením, že nemá smyslu reálně uvažovat o žáných dalších alternativách, než je vstup do NATO. Tato parabola ukazuje, jak tento problém je dnes z hlediska naší dnešní volby samozřejmý. Vyjádřil souhlas s tímto prohlášením posl. L. Zaorálka.

Dále uvedl ke zmíněnému sporu Francie s Německem, že nejen prezident Chirac řekl zde veřejně, nejen představitelé Německa, ale i představitelé naprosté většiny členských zemí NATO, že jsou pro rozšíření ANATO, jsou pro náš vstup do NATO, jsou pro zajišťování bezpečnosti Evropy prostřednictvím transatlantické vazby, kterou představuje NATO. Toto vůbec není zpochybňováno. Diskuse, které se vedou, jsou mnohem jemnější a zdaleka nelze je odbýt takovouto větou, jakou uvedl posl. L. Zaorálek. Jsou to diskuse o roli Evropanů v NATO a ne o roli Evropanů jako alternativy. To je zásadní rozdíl. Pokud jde o to, že diskusi jsme měli absolvovat dříve, a že došlo k selhání MZV, chtěl bych upozornit, že MZV a já osobně od vzniku ČR o naší bezpečnosti, o našem směřování do NATO a o detailech tohoto procesu mluvím velmi intenzivně a veřejně. Pro některé politické strany to bylo tabu. Neslyšel jsem nikdy odpověď na to, co jsem říkal. K diskusi jsou třeba dva. Jinak je to monolog. Výsledek vídíte v tabulkách. Podpora veřejnosti vstupu do NATO je strukturována. Strany vládní koalice, jejich voliči, představují pilíř této podpory a podpora voličů ČSSD, kteří zdaleka bedlivěji poslouchají argumenty svých politiků než moje argumenty, je menší. Právě proto jsem vyzval poslance ČSSD ke spolupráci, právě proto je důležité místo diskutovat o tom, zda existuje veřejná diskuse, diskutovat. A to věc, která zde scházela v minulosti. Jestli jde o něčí selhání v oblasti komunikace veřejnosti s politickou elitou, je to selhání ČSSD. K příkladu diskuse v PR a MR uvedl, že tam to je dáno právě tím, že klíčové strany jsou pro vstup do NATO, léta o tom diskutují. V ČR tomu tak není, s tím souhlasím. Měli bychom se věnovat diskusi mezi námi, měli bychom se věnovat diskusi mezi našimi voliči. Souhlasím s tím, že v okamžku diskuse, zda má tento parlament ratifikovat či nemá ratifikovat protokol o přístupu ČR k Washingtonské dohodě, je i pro mě klíčové, aby podpora veřejnosti byla podstatná. I já si uvědomuji, že je to naše politická odpovědnost a já doufám, že proto, abychom této zodpovědnosti dostáli spolu, uděláme vše, co udělat budeme moci. Nyní je klíčový okamžik naší budoucnosti. Takové okamžiky nejsou každý den v dějinách země. Jestliže nyní analyzujeme výhybky, které vedly k určitému výsledku a hledáme to jedno gesto, jedno rozhodnutí, které rozhodlo o osudech generací, tak paralelu toho můžeme hledat např. v diskusi o přijetí Marschallova plánu a v rozhodnutí československé vlády neakceptovat tento plán. Jsem přesvědčen o tom, že toto bylo jedním z nejvážnějších selhání našich politických elit vůbec, které mělo nedozírné politické následky. Mám pocit, že se podobnému okamžiku blížíme. Myslím si, že je důležité dát nyní stranou drobné politické výhody a jednoduše spolu být tak aktivní a rozhodní, aby Parlament ČR s vědomím toho, co jsem zde řekl, mohl tento historický krok schválit.

Posl. V. Laštůvka uvítal výzvu pana ministra ke spolupráci se širokým politickým spektrem včetně ČSSD. Uvedl, že předpokladem takovéto debaty, která by měla být základem pro nějakou solupráci a pro nějaký koncensus, je věcnost této debaty. První informace, které jsme zde dostávali, jak již uvedl posl. L. Zaorálek, jsou všeobecné, povšechné, všeobecně je sdílíme. Opakováním pravdy je prospěšné, ale již jsme o krok dále a měli bychom naši debatu dostat do naprosto konkrétní roviny a hovořit naprosto věcně.

Přednesl několik konkrétních otázek:

1/ Jaké konkrétní formální kroky učinila ČR doposud k našemu přistoupení k NATO /např. stanovisko ČR ke studii o rozšíření NATO/? Měly by být vyjmenovány a mělo by být řečeno, co bylo jejich obsahem.

2/ Pan ministr zmínil náklady spojené z rošířením NATO - nemají být dramatické. Toto sdělení je trochu v rozporu s tím, co nám říkají američtí partneři, kteří se setkali se členy zahraničního výboru a naopak zdůrazňovali, že máme být připraveni na to, že tyto náklady jsou značné /kdo chce jet 1. třídou, musí si ji zaplatit/. Je nutno tyto věci pojmenovat, pokusit se je vyjádřit bez ohledu na to, zdali to je povzbudivé či nepovzbudivé. Jinak se dostaneme do stejné situace jako v současné době, kdy jsme v kontextu ekonomické situace této země a úsporného balíčku.

3/ Pojmenujme též, jaké konkrétní závazky pro nás plynou z členství v NATO.

4/ Pojmenujme bezpečnostní rizika, jaké jsou zde. Nezpochybňuji je, ale je nutno je umět konkrétně vyslovit.

5/ Pokud jde o vnitřní proces v NATO a změny v NATO. Jak jsme informováni o procesu redefinice poslání NATO v nových podmíkách?

6/ Pokud jde o proces urychlení rozšíření NATO, uvedl p. ministr něco, co sice může být aspektem, ale nemůže být prvotní tj. předejít nějakým spekulacím a nervozitě. Důvod musí být patrně hlubší, neboť to urychlení je zřetelné nejen v NATO ale i v EU.

7/ Jaký je názor MZV k postoji Francie a resp. k tomu, co uvedl prezident Chirac při návštěvě v Praze, že Francie má výhrady k vojenským strukturám NATO, jaké jsou ty výhrady, jaké je naše stanovisko.

8/ Jaké stanovisko MZV je k našim aktivitám k RF.

Dále uvedl, že opakovaně ministr i členové koalice uvádějí, že ČSSD je ta strana, která je vinna tím, že podpora veřejnosti k rozšíření NATO a přístupu ČR k NATO je tak nízká, že ze strany ČSSD nezazněla jasná slova. Myslím si, že je to politická kalkulace a hra na politickém poli ze strany koalice, neboť to ze strany ČSSD jasně zaznělo ve volebním programu, který byl předmětem debat na 2 sjezdech ČSSD. Na 2. sjezdu jsme podruhé konstatovli jednoznačné stanovisko k rozšíření NATO. Sjezd byl před několika týdny a to přece nemohl p. ministr přehlédnout. Názor ČSSD jako relevantní politické síly k rozšíření NATO je naprosto jednoznačný a jednoznačně artikulovaný a vyslovovaný směrem k veřejnosti. Není pravda, že ČSSD neřekla jasné slovo. Jiná věc je to, že nemůže říci veřejnosti některá fakta, která nemá k dispozici. Pokud nebudeme účastni tohoto jednání o rozšíření NATO, nemůžete od nás očekávat jakékoli konkrétní kroky. Ne, že bychom nechtěli, ale protože nemůžeme.

Ministr J. Zieleniec reagoval na dotazy posl. V. Laštůvky:

ad 1/ - Pokud jde o komunikaci s NATO, ta probíhala především v rovině naší účasti v NACC, kde se sice nediskutují otázky rozšíření NATO, ale diskutují se otázky širší evropské bezpečnosti atd. Ale přesto tato komunikace je důležitá, vytváří vzájemnou důvěru a zlepšuje vzájemné poznání. Druhá platforma se týkala více než politických otázek, otázek technických a probíhala v rámci tzv. individuálního dialogu ČR s NATO. Tento dialog zahrnuje mnoho zemí, ale probíhá vždy na individuální bázi 16+1. Diskuse je informativní. Cílem tohoto informativního dialogu bylo především určení okruhu otázek, na které bude kladen důraz při případné integraci ČR do NATO. Měli jsme možnost získat z první ruky informace o vnitřních procesech, které definují novou úlohu a postavení NATO v evropském bezpečnostnm systému. NATO získávalo poznatky o současném stavu našich ozbrojených sil, o reformních procesech, které v ních probíhají. Zpráva, která na základě této série našich rozhovorů /účastnilo se MZV a MO/ vznikla, bude sloužit jako jeden z podkladů NATO pro lepší poznání ČR a pro případné rozhodnutí o vyzvání ČR či jiných zemí k přistoupení k NATO. Dialog probíhal od května 96 do října 96 a měl v zásadě 3 kola a byl veden na úrovní generálního tajemníka NATO na jedné straně a náměstků ministrů MZV a MO na straně druhé. V současné době se již jedná především o aktualizaci informací, které jsme předali v průběhu dialogu v r. 1996 a slouží to především pro nás proto, abychom vznesli dotazy týkající se aktuálního stavu interní adaptace, vztahu RF-NATO, přehledu kroků, které se očekávají po madridském summitu. Mnoho věcí jsem již uvedl v úvodním vystoupení, ČR získala mnoho informací v průběhu tohoto dialogu. Není tomu tak, že jde o banální věci, které jsou známy všeobecně a které se zde opakují. Jsou to důležité informace, které se stali součástí právě našeho dialogu s NATO a díky tomu daleko více vidíme do vnitřní struktury NATO, do techniky politických procesů, které tam probíhají. NATO zase více rozumí fungování naší armády a našeho politického rozhodování, pokud jde o věci bezpečnostní. Dialog v žádném případě nebyl jednáním či vyslovováním závazků z té či oné strany, je to informativní komunikační kanál mezi NATO a ČR v době před tím, než dojde k jakýmkoli rozhodnutím z naší strany či ze strany NATO. Samozřejmě po madridském summitu bude mít tato věc jiný ráz, protože na jedné straně bude formální rozhodnutí NATO, na druhé straně naše orgány budou muset k tomu zaujmout stanovisko a budeme muset přistoupit k jednáním, tak jako ke každému mezinárodnímu závazku ČR včetně pozdějšího projednání formálního v parlamentu.

ad 2/ - Pokud jde o náklady, již jsem uvedl, že náklady spojené se vstupem ČR rozhodně nebudou nulové či zanedbatelné, ale nebude to šok, který může způsobit nějaké zásadní ekonomické nebo dokonce politické nerovnováhy. Záležitost nákladů se rozhodně netýká pouze nákladů vojenských, podstatnou částí jsou náklady, které jsou vedeny do infrastruktury, která má v mírových dobách především civilní použití. Nepokusím se rozhodně o vyčíslení těchto nákladů i když k tomu budeme muset přistoupit v příštích měsících po zahájení diskusí, po vyjasnění toho, jakou úlohu budeme hrát a jaká úloha se od nás očekává v rámci spojeneckého systému obrany. Náklady budou a budeme muset o nich rozhodnout a budeme muset je nést. Nejsou věci zadarmo. Chceme-li mít dobrou jistotu svobody a bezpečnosti, musíme za to zaplatit. Již jsem též uvedl, že se zdá, že z hlediska finančního je tato cesta levnější než cesty jiné.

ad 3/ + ad 4/ - Závazky nejsou věcí, která by byla tajná nebo neznámá. Aliančí závazek je závazkem, který je srozumitelný pro každého občana, vyplývá to z Washingtonské smlouvy a ať je formulace jaká chce, tak smyslem je společná obrana a tak je to zformulováno ve Washingtonské dohodě: spojenecké země budou útok na jednu členskou zemi považovat za útok na všechny. Toto je formulace na jedné straně bezpečnostních garancí, na druhé straně rizik a povinností, které ČR bere na sebe v této souvislosti. Ty závazky samozřejmě je třeba přeložit do dnešího historického a geopolitického kontextu. Aliance dnes daleko více než předtím, spoléhá spoléhá na předcházení konfliktů, na politické působení, na zmírňování rizik v oblastech, které mohou ohrozit budoucí bezpečnost území, které NATO brání než na přímou vojenskou obranu tohoto území. Proto je NATO aktivní i mimo svůj bezprostřední prostor. Jedním z příkladů je SFOR. Z toho lze vyvodit i naše závazky. Ano, budeme se muset podílet na akcích, které zajišťují stabilitu celého prostoru, na akcích, které předchází konfliktům, na akcích, které směřují ke snížení bezpečnostních rizik. Znamená to také politickou solidaritu uvnitř aliance. NATO je velmi aktivní pokud jde o artikulaci vlastních politických cílů, byť problémů bezpečnostních se netýkají bezprostředně. Vstupujeme proto do NATO s vědomím toho, že vstupujeme do politického souručenství a z toho vyplývají další závazky, tentokrát asi nevyčíslitelné v korunách či v počtu vojáků ale v jistém politickém chování a jsou to závazky, které podle mě ČR převezme s vědomím toho, že jsou to závazky, které jsou v souladu s naší zahraničí politikou a že právě proto, že NATO je založeno na systému obrany především hodnot a způsobu života, jsou to závazky, které jsou pro nás přirozené a jsou vlastně jenom formalizací toho, k čemu naše zahraniční politika směřuje dlouhodobě.

ad 5/ + ad 6/ Pokud jde o informovanost o procesu redefinice úlohy NATO, již jsem odpověděl v rámci odpovědi ad 1/. Dialog je fórum, kde o tomto diskutujeme, kde jsme o tom informováni a jsem přesvědčen, že NATO v současné době s námi jedná v zásadě jako s potenciálním členem, s tou mírou otevřenosti, která je přiměřená právě takovémuto vysokému statutu.

ad 7/ - Vztah Francie a NATO je složitým od dob generála de Gaullea a Francie vystoupila z vojenské struktury a podřízenosti vlastních ozbrojených sil NATO v době generála de Gaulla v r. 1958. Francie za tu dobu prošla velmi významným vývojem také ve vztahu k NATO a Francie se rozhodla také v souvislosti s procesy rozšiřování NATO, o kterých diskutujeme, vrátit se do NATO na principech, které platí pro ostatní členy. Proces je v běhu a samozřejmě ve Francii se o tom diskutuje a souvisí to i s tou poznámkou pana prezidenta Chiraca. Diskutuje se o tom v rovině daleko praktičtější, než se nám to zdá na první pohled. Tam probíhá především diskuse mezi Francií a USA pokud jde o to, kdo bude velitelem jižního křídla vojenských sil NATO. To je místo tradičně zastávané důstojníkem armády USA, Francie by si toto místo přála, ale je třeba vidět i některé veřejně pozorovatelné spory v kontextu tohoto přetahování. Nejsou to věci zásadní. Francie je velmi rozhodným zastáncem NATO, rozhodným zastáncem rozšiřování NATO a rozhodným zastáncem transatlantické vazby.

ad 7/ Pokud jde o naše aktivity k RF. Je velmi důležité, abychom naše tradiční a velmi výhodné vztahy s RF nehodili za hlavu jednoduše proto, že nyní chceme být členy NATO. Jsem přesvědčen, že to není nejen v našem zájmu ale i v zájmu RF. Je ale důležité, aby bylo zřetelně a jasně formulováno, že chceme být členem NATO, že rozhodnutí o tom může udělat pouze ČR a případně naši budoucí spojenci a že žádná země nemá právo veto k takovému rozhodnutí. To je obecná formulace, ale z ní lze odvodit způsob naší komunikace s našimi ruskými partnery, charakter debaty, kterou vedeme a argumenty které používáme. Důležité je též, že probíhá naše komunikace s našimi partnery v NATO o dialogu s RF, aby náš názor byl slyšen, aby naše zájmy byly brány do úvahy i při těch velkých velmocenských debatách. Zde vás chci ujistit, že je zde velmi intenzivní komunikace mezi ČR a našimi budoucími spojenci, především s USA.

Dále konstatoval, že nemá radost z toho, že poslední zmínka posl. V. Laštůvky týkající se stranických věcí je v závěru tohoto vystoupení. Musím reagovat a říci slova, která nebudou tak koncensuální. Je rozdíl mezi jendou větou či 5 větami či odstavcem ve volebním programu a aktivním sdělením tohoto vlastním voličům. Faktem je, že o těchto věcech, o věcech aliančního zařazení ČR, já osobně mluvím po celou dobu a zejména velmi intenzivně po celou dobu mého působení ve funkci ministra zahraničí všude včetně příslušných parlamentních výborů, ale debata teprve začíná nyní.

Posl. V. Štěpová uvedla, že otázky, které chtěla pložit, již položil posl. L. Zaorálek a posl. V. Laštůvka. Dále v reakci na vystoupení pana ministra uvedla, že záležitosti obecné informovanosti lidí žijících v tomto státě se snaží pan ministr přenést na politické kluby a politické strany. Domnívám se ale, že to není totéž. Není úplně v pořádku, když si tady budeme předhazovat kdo mohl udělat více a kdo nemohl udělat více. Podivila se nad tím, že usnesení nejvyššího orgánu ČSSD nedošla ani na MZV. Vysvětluji si to tím, že nejsme vládní stranou, že nemáme takový prostor v mediích, jaký by byl asi vhodný. Tudíž je něco slyšet, něco není slyšet. Byla jsem před nějakou dobou na hodinových dotazech v rozhlase F1, kde jsme byli s redaktorem dohodnuti, že budeme jednat o zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy, neboť jsem se právě z jeho zasedání vrátila. Bylo to ale jinak. Otázky, které volali posluchači do studia se týkaly v naprosté většině našeho možného vstupu do NATO a otázky velice jednoduché: proč, kolik to bude stát a co to pro nás znamená. To není jenom politické bitevní pole, ale to je věc obrany, ochrany lidí žijích v tomto státě, kteří mají na odpovědi nárok.

Pložila otázku: Na vašem místě bych byla vyděšena z poměru 40:30:30 pokud jde o výzkum veřejného mínění. Nedomnívám se, že informace o tom, proč, kolik nás to bude stát, jaká jsou pozitiva, negativa, jaká je druhá stránka tohoto bílého papíru, že to může být věcí informačního procesu politických stran uvnitř politické strany. To je přece věc státu. Jak se připravujete a co děláte proto, aby občané tohoto státu byli informováni. Míním tím to slovo "kampaň", které ministra Výborného iritovalo. Jinak si to totiž nedovedu představit. Domnívám se, že za tuto kampaň může být odpovědný pouze stát a jeho vedení, že by měla být pouze v direkci ministerstva zahraničních věcí či ve spolupráci s ministerstvem obrany pod pevným stiskem prstu vlády, že to prostě jinak není možné. Ptám se v souvislsoti s údaji, které zde uvedl posl. L. Zaorálek, jak to vypadá s informováním lidí a jak vypadají kampaně, které se provádějí v MR nebo v PR. Ptám se, co má připraveno MZV a kdy to hodlá spustit.

Ministr J. Zieleniec konstatoval, že je samozřčjmé, že MZV a MO a jiné státní orgány se zabývají informováním veřejnosti. Zmínil jsem vystoupení čelných představitelů, mohu ukázat, jak často o těchto věcech otevřeně mluvíme. Nesmíme zapomenout na velkou aktivitu prezidenta republiky nejen proto, že je vrchním velitelem, ale také pro jeho názory na tuto věc, jeho vnímání vlastní odpovědnosti. Je to jedna z klíčových otázek jeho působení v této funkci. My samozřejmě chceme v těchto věcech pokračovat i na úrovních jiných než je jenom politické vystupování. Je samozřejmé, že tato aktivita se bude nějakým zůsobem kumulovat, bude mít nějakou dynamiku a bude vrcholit v době, která bude rozhodující pro naše schválení, s cílem časového horizontu 1 - 1 1/2 roku, aby tato otázka byla nejtaktněji a nejcitlivěji vnímána právě v době, která bude rozhodující pro naše členství. Ale když jsme již u slova kampaň, je samozřejmé, že my máme určitý plán aktivit, který s tímto souvisí. Je to jednak obecná součást působení MZV a jednak konkrétní plán. Chtěl bych zdůraznit ale jednu věc. "Kampaň" je slovíčko, které samo o sobě vzbuzuje u voličů opatrnost a distanc, protože je třeba uvědomit si suverenitu občana a toho že on nerad je předmětem jakýchkoli manipulací. Proto tyto věci vyžadují politicky velmi odpovědné rozhodování. Právě proto je to spíše věc politické diskuse, kterou já zde považuji za klíčovou z několika důvodů:

- z hlediska čistě technického je velký rozdíl mezi vstupem do EU a vstupem do NATO. Vstup do EU skutečně vyžaduje masivní předložení informace o detailech našeho členství, bude se to dotýkat desítek či stovek nejrůznějších zájmů či skupin, bude to mít důsledky pro ty či ony občany, bude to mít korunové důsledky a bude to mít důsledky v oblasti celé naší právní regulace, fungování trhu atd. A zde je na místě velmi masivní informační aktivita.

Pokud jde o vstup do aliance, je to především politické rozhodnutí, které má jen několik málo klíčových rozhodovacích rozměrů. A to zásadní a to kvůli čemu tady ty výsledky jsou či nejsou takové, to nesouvisí s konkrétními informacemi jako spíše s politickými postoji občanů a voličů. Je samozřejmé, že musíme předkládat veřejnosti vše, co o tomto víme včetně našich analýz, výhody a nevýhody, rizika a přínosy. Snažíme se to dělat. Ale pro podporu je důležité, co řeknou političtí vůdcové. Toto má absolutně zásadní význam a zde je rozdíl oproti vstupu do EU, kde ten vstup je přeložitelný na stovky detailů v oblasti konkrétních zájmů jednotlivých lidí. Klíčové zde je, že vedeme a budeme vést politický dialog, že budeme mít jednoznačné soudy a jednoznačná vystoupení a jednoznačně budeme formulovat náš názor na to. Chtěl bych zdůraznit, že je rozdíl mezi formulací v tom či onom usnesení a každodenním vystupováním, v tom, zda z daného tématu udělám věc, která je pro mě nutnou při každodenní komunikaci nebo se k tomu nevyjadřuji a spoléhám na to, že již jednou to bylo usneseno a každý to má přece vědět. Chtěl bych zdůraznit to, že nejen skutečnost, zda něco bylo řečeno či ne, ale frekvence toho, jak to říkáme, podpora vstupu politickými argumenty, které jsou specifické pro každou skupinu voličů a které mají proto šanci se dostat do podvědomí pouze prostřednictvím politické komunikace prostřednictvím svých politických představitelů. Souhlasím s tím, co zde již bylo několikrát řečeno: bezpečnost státu, otázky národní bezpečnosti jsou věci, které by nás měly spojovat a nedělit a které z hlediska politických zájmů by neměly být tak odlišné. Proto, když budeme spolu o těchto věcech debatovat a budeme spolu tyto věci sdělovat veřejnosti a když především budeme zdůrazňovat, že vstup do NATO je pro nás velmi závažnou věcí, ke které není alternativa, kdybychom tyto věcí daleko častěji říkali veřejně, a já věřím, že tomu tak bude, tak ta čísla 40/30/30/ budou nikoli pouze varováním ale dobrou základnou pro naši práci do budoucna a z tohoto hlediska jsem optimistou.

Posl. V. Štěpová uvedla, že nedostala odpověď na svou otázku. Připomínám větu posl. L. Zaorálka, že zahraniční politika se nedá dělat bez kapitálu důvěry veřejnosti. Mluvím-li o kampani, nejde přece o vaše vystoupení či vystoupení prezidenta a dalších ale o učinění čehosi, co může získat důvěru veřejnosti a její podporu při tomto procesu. Narada zde užívám slovo voliči. Volební kampaň znamená cíl-cestu-adresáta. Adresáta, kterého vybírám, poselství, které mu sděluji a cestu, jakou to sděluji. To je skutečně profesionální kampaň ovlivňující veřejné mínění. Vaše prohlášení a prohlášení prezidenta a dalších představitelů je velmi podstatné a může mít v té kampani svůj prostor, ale mě jde o to, jakou kampaň pro získání veřejnosti pro věc nás spojující má MZV připravenou a nyní mám obavu, že žádnou.

Ministr J. Zieleniec konstatoval, že státním orgánům nepřísluší přesvědčovat občany a vydávat peníze všech daňových poplatníků tohoto státu na přesvědčování o jediné správnosti jedné cesty, která je předmětem politických diskusí. Zde sedí zástupci dalších politických stran. Informace - to je jiná věc. Porovnání této situace s volební kampaní odmítám. Dát informace je jiná věc. Pro tyto účely existuje zřetelná strategie státních orgánů, ve kterých mimochodem vystoupení čelných představitelů jsou klíčovými body, protože má-li být informace důvěryhodná a příjímána občany v tak citlivé věcí, tak elemetární politické znalosti říkají, že musí být zprostředkována věrohodným zůsobem. Jedním z nejvěrohodnějších způsobů je komunikace prostřednictvím klíčových politických představitelů a politické diskuse. Právě proto zdůrazňuji význam toho, aby se této aktivity zúčastnila největší opoziční strana - ČSSD.

Předseda V. Holáň upozornil, že plánovaný čas k této diskusi uplynul. Připomněl diskusi, která proběhla při obědě předsedy a místopředsedů zahraničního výboru s velvyslanci zemí NATO a která se také velmi intenzivně zabývala otázkou veřejné diskuse s lidmi. Bylo zdůrazněno, že se proces příjímání ČR do NATO brzy dostane do stádia ratifikace, který bude výrazně těžší než to, co probíhalo dosud, neboť bude nutno přesvědčit také ty druhé. Velvyslanci vysvětlovali svou pozici, vysvětlovali, že vlastně také oni musí komunikovat se svými lidmi a přesvědčit je. Též tam byla zmíněna další důležitá věc, a sice to, že možná je informací dost, ale že pomoc porozumnět těmto věcem a zvážit je, je věc složitější. Je zde klíčová odpovědnost poslance, neboť má blízko k voličům a je to člověk s autoritou, za každým z nich je 40 tis. voličů a že na jeho signál se čeká. Zde mám pocit, že je jádro rozpravy. Jestliže je tento signál zřetelný, signál člověka, na kterého se lidé spoléhají, že to ví a tomu rozumí, tak lidem to pomáhá věci ujasnit. Když tento signál je nezřetelný - např. se domnívám, že takovým signálem bylo prvně vyslovené slovo referendum před argumentací -, skrývá v sobě pochybnost. Signální podání je absolutně nejdůležitější v tom našem poměrně složitém veřejném mínění ovlivněném historií a dalšími věcmi. Přimlouvám se za to, abychom si v diskusi dojasnili i tu symbolickou a jednoduchou věc. Např. když jsem s voliči a řeknu jim: zavřete oči a představte si školní mapu a pokuste si sepsat státy, které by mohly být alternativní spojenci ČR, tak najednou lidé po 2 minutách řeknou - faktem je, že není jiná alternativa. Obdobnou argumentaci člvěk hledá dlouho, která by byla případná a jednoduchá, ale chci zdůraznit to, že jsme lidmi, na kterých opravdu závisí argumentace i výsledek veřejného mínění. Tyto diskuse s panem ministrem se musí opakovat, je nutné si argumentaci vybrousit. Navrhl, aby pan ministr znovu se zahraičním výborem diskutoval, s ohledem na to, že dnes již musí být jednání ukončeno.

Posl. K. Kořínková uvedla, že po diskusi s panem ministrem Zieleniecem a Výborným bychom tu další diskusi měli formulovat tak, že každý člen předloží příslušnému ministru alespoň 24 hodin předem otázky, které by chtěl, aby ministr zodpověděl a potom diskuse bude rychlá. Znovu jsme ztratili čas. Kdybych nebyla přesvědčena od. r. 1990, že je nutné, aby ČR /tehdy ČSFR/ byla členem NATO, tak po těchto dvou diskusích zde v zahraničním výboru bych možná začala váhat. Právě proto, že jsem dostala za tyto dvě diskuse daleko méně informací než jsem měla do r. 1992 a to v etapě, kdy daleko více pokročila jednání. Doporučuji, abychom volili jinou formu dialogu s představiteli vlády a našli možnost velmi rychle odpovídat na položené otázky, neboť takovéto otázky kladou naši voliči. Oni nechtějí dlouhou filosofii, chtějí jasné odpovědi a my nevystačíme s těmi argumenty, kterými jsme argumentovali celé uplynulé volební období.

Předseda V. Holáň doporučil návrh posl. Kořínkové.

Posl. P. Tollner informoval, že delegace PS se vrátila ze Soulu z jednání Meziparlamentní unie, kde tlumočila většinový názor Parlamentu ČR ke vstupu ČR do NATO. Bylo zde 1000 parlamentářů asi ze 110 zemí a přijati jsme byli velmi vstřícně.

Posl. V. Svoboda navrhl, aby 30. dubna t.r. bylo pokračováno v této rozpravě.

Posl. M. Lobkowicz se přimluvil za lepší strukturalizaci toto dialogu a také za to, aby mohly zaznít názory zástupců celého politického spektra.

Posl. L. Zaorálek uvedl, že pro něho je závěrem z této diskuse to, že v ČR bude pokračovat ta zvláštnost, kterou nevidí ani na Západě, ani v MR či PR, že totiž u nás se s veřejností počítat nebude.

Ministr J. Zieleniec zdůraznil, že vše co říkal, svědčí o tom, že veřejnost a její podpora je klíčovou věcí nejen pro MZV, vládu ale doufám, že se budete na tom podílet /oslovil posl. L. Zaorálka/. Problém podpory veřejosti byl zcela zřetelně zde struturován a všechny výzkumy, které jsme provedli, ukazují, že právě struktura podpory a z ní vyplývající doporučení, které jsem výboru předložil - doporučení politické diskuse, ne diskuse o diskusi ale diskuse o vstupu do NATO - svědčí o významu tohoto kroku a také z toho vyplývá velká odpovědnost politiků jako klíčový faktor.

Posl. P. Šulák reagoval na vystoupení posl. M. Lobkowicz. Uvedl, že vznikla určitá situace, kterou zmínil předseda PS, že Státní duma RF navrhovala jeho návštěvu a jednání na duben a vinou toho, že velvyslanectví tuto informaci nepřeneslo, došlo k určité diskrepanci termínové a jeho návštěva byla plánována na pozdější datum.

Ministr J. Zieleniec uvedl, že technika sjednávní zahraničních návštěv je složitou věcí, mají zde úlohu obě velvyslanectví. Chtěl bych zdůraznit, že ani ruské velvyslanectví v Praze, ani naše velvyslanectví v Moskvě o tomto přání ruského parlamentu nebylo informováno ani ruské velvyslanectví nepředneslo žádnou žádost, neboť jinak bych o tom věděl. Vždy tyto procesy fungují paralelně a sjednávají se termíny současně. Protože to neprošlo ani jedním kanálem, tak předpokládám, že to není náhoda a že tento proces se zadrhl někde v ruském parlamentu.

Předseda V. Holáň informoval o návštěvě delegace zahraničního výboru v Moskvě /13.-14.4.1997/. Uvedl, že trvá na tom, že zahraniční výbor má též svoji autoritu a že v určitém období, když cestuje do dané země, tak v tom období je nešikovné, aby tam jel i jiný reprezentant.

Posl. L. Zaorálek uvedl, že pan ministr uvažuje o uvolnění prostředků. Maďarský parlament před několika měsíci uvolnit 20 mil. forintů a to už na závěrečnou fázi kampaně. Kolik u nás máme času. Proces ratifikace se má zvládnout do konce roku, v této chvíli mluvit o uvolnění prostředků - to je již pozdě. Proto považuji tuto diskusi za zbytečnou.

Ministr J. Zieleniec se ohradil a uvedl, že neřekl slovo o úvaze, zda se prostředky uvolní či neuvolní. Řekl jsem pouze jednu věc, že v okamžiku, kdy se rozhoduje o státních prostředcích, tak se musí rozhodovat s jistými kritérii. Odkázal na zvukovou náhrávku svého vystoupení.

Posl. M. Lobkowicz vyjádřil lítost, že někteří představitelé převádí zahraniční politiku do diskuse vnitropolitické. K diskusi o cestě předsedy PS do RF uvedl, že si ověřil informace, byl též na návštěvě v RF a realita je taková, že říka-li předseda Zeman, že nebyl informován naším velvyslanectvím v Moskvě, tak buď byl špatně informován či vědomě lže. Dále uvedl, že diskuse včera i dnes ho utvrdila v tom, že předseda Zeman a někteří členové zahraničního výboru chtějí politizovat zahraniční politiku a což není správené.

Dále konstatoval, že posl. Zaorálek a další neustále volají o koampani k našemu vstupu do NATO. Učinil jsem si výzkum vyjádření ČSSD k NATO. Realita je taková, že od 1. 1. 1995 do 7. 4. 1997 ze 200 článků, které vyšly v klíčových denících v ČR je pouze 8 článků vyjadřujících podporu našemu členství v NATO ze strany ČSSD Z ostatních článků zhruba polovina jsou konfúzní vyjádření k členství ČR v NATO a druhá polovina je kritika nejasného postoje ČSSD.

Posl. P. Šulák požádal posl. Lobkowicze, aby se zdržel výroků, že předseda PS lže apod.

Předseda V. Holáň sdělil, že zahraniční výbor se bude zabývat dále návrhem, který přednesla posl. Kořínková a budeme jednat s panem ministrem o vhodném termínu, abychom tyto záležitosti vybrousili argumentačně.

5.

Vystoupení nových designovaných velvyslanců ČR

Před členy zahraničního výboru vystoupila PhDr. Jana Hybášková - mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně České republiky ve Slovinské republice. Zdůraznila význam meziparlametních styků, dopručila návštěvu delegace zahraničního výboru ve Slovinské republice, posl. D. Kroupa požádal o součinnost při sjednávání kontaktů na úrovni Stále delegace PS do Evropského parlamentu.

6.

Sdělení předsedy

Předseda výboru posl. V. Holáň informoval poslance o zahraničních stycích na úrovni zahraničního výboru:

- v souladu s plánem zahraničních styků zahraničního výboru byl sjednán termín návštěvy delegace zahraničního výboru v USA - 5. - 10. května 1997. Delegace by měla být 3členná /předseda + 2 poslanci/ doporučená je znalost angličtiny. Předběžný program: jednání v Kongresu USA, 8. 5. uspořádá velvyslanectví ČR společenskou akci, apod.

Bylo přijato usnesení č. 73 /8:0:0/.

- ve čtvrtek 17. dubna v 17.00 hodin /místnost 56/ se uskuteční přijetí delegace litevského parlamentu vedená předsedou V. Landsbergisem v zahraničím výboru - podklady jsou k dispozici v sekretariátu zahraničního výboru, prosím poslance, kteří se přijetí hodlají účastnit, aby nahlásili svoji účast v sekretariátu zahraničního výboru

Dále předseda posl. V. Holáň informoval o tom, že

- ministr obrany M. Výborný zaslal k informaci materiál Národní obranná strategie a Záměr koncepce výstavby Armády České republiky - k dispozici v sekretariátu zahraničního výboru

- Ministerstvo obrany pořádá ve středu dne 30. dubna v 8.00 hodin seminář pro poslance - členy výboru pro obranu a bezpečnost a zahraničního výboru k problematice přibližování AČR strukturám NATO

Předběžný program:

1/ NATO

- bezpečnostní uspořádání v Evropě

- vitřní adaptace NATO

- vnější adaptace NATO

ČR - NATO - vývoj dialogu

Očekávaný další vývoj

2/ Účast AČR v programu PfP

3/ Informace o přípravě nové legislativy v rezortu MO

Ekonomické aspekty přípravy na vstup a předpokládaného členství v NATO

Systém vzdělávání a přípravy osob pro spolupráci s NATO

Informace o záměru koncepce výstavby AČR do r. 2005

Interoperabilita AČR

Dle doporučení výboru pro obranu a bezpečnost by se měl seminář konat v budově Ministerstva obrany. Konec semináře se předpokládá ve 14.00 hodin.

Poslanci se shodli na tom, že by se seminář měl uskutečnit v pozdějším termínu.

- projednávání Koncepce proexportní politiky /má projednat HV, ZEV a ZAV/ - závěrečné hlasování v hospodářském výboru se předpokládá dne 11. 6. t.r., zemědělský výbor doprojedná též materiál v červnu. Projednávání materiálu se předpokládá na schůzi PS, která začíná 1. 7. 1997.

Dále informoval předseda výboru posl. V. Holáň o došlých peticích a podáních do zahraničního výboru, které jsou k nahlédnutí v sekretariátu zahraničního výboru:

20. 03. 1997 Protest účastníků shromáždění občanů v Lounech dne 25. února 1997 adresovaný prezidentovi, vládě, Parlamentu ČR

odesilatel:Dr. Rybák - Předseda OV KSČM Louny

- k informaci a využití členům zahraničního výboru

25. 03. 1997 Rezoluce Strany československých komunistů

odesilatel: Rudolf Volný, člen předsednictva ÚV SČK

- k informaci a využití členům zahraničního výboru

Předseda výboru posl. V. Holáň předal poslancům písemný seznam informací došlých ze zahraničí, které jsou k nahlédnutí v sekretariátu zahraničního výboru.

7.

Připomínky a podněty poslanců

Nebyly vzneseny.

8.

Návrh termínu a pořadu příští schůze

Předseda výboru posl. V. Holáň navrhl termín a pořad 10. schůze zahraničního výboru, která se bude konat dne 30. dubna t.r.

NÁVRH POŘADU:

v 9.00 hodin

1. Pokračování rozpravy k "Aktuální informaci o procesu rozšiřování NATO" přednesené ministrem zahraničních věcí J. Zieleniecem na 9. schůzi zahraničního výboru dne 17. dubna 1997 /neveřejné jednání/

2. Sdělení předsedy

3. Připomínky a podněty poslanců

4. Návrh termínu a pořadu příští schůze

Poslanci po rozpravě s návrhem vyslovili souhlas /9:0:1/.

Schůze skončila ve 13.00 hodin.

Zapsala: Stanislava Mikšová - tajemnice výboru