Neautorizováno !

(9.50 hodin)
(pokračuje Emmerová)

Kombinace výkonových úhrad či DRG a globálních rozpočtů je ve významném rozsahu používána v několika evropských státech. Zkušenosti těchto států však také ukazují, že vývoj úhradových mechanismů není možné realizovat v krátkých časových rozmezích, neboť vyžaduje poměrně složitou přípravu a praktické ověřování cestou pilotních experimentů. To se také vztahuje k navrhovanému využití metody globálních rozpočtů, které nejsou ničím jiným než vymezením objemu a struktury poskytovaných služeb na úrovni nemocnice.

Výkon státní správy v oblasti financování a úhrad bude nutné pečlivě realizovat ve dvou rovinách. Na makroúrovni jde o nutnost věnovat značnou pozornost zdravotně pojistným plánům pojišťoven. Základní rámec pro mikroúroveň je vymezen jednak rozhodnutími na ústřední úrovni, jednak potřebou aktivního přístupu ze strany zdravotních pojišťoven při řízení jejich výdajů a nákladů.

V podmínkách probíhající reformy veřejných financí je obtížné, aby byl dále ze strany státu kryt další deficit. Zdroje pro stabilizaci hospodaření systému veřejného zdravotního pojištění je zapotřebí hledat především v rámci samotného systému, avšak výše deficitu VZP 9 mld. nevytváří předpoklad pro včasné řešení takového problému. Navíc ještě stále přetrvává již dříve zmíněný nespravedlivý systém přerozdělení příjmů mezi pojišťovnami za současných rozdílů ve struktuře pojištěnců. Pozornost je zapotřebí věnovat také celkovým nákladům na léčbu a analyzovat rozdíly mezi pojišťovnami. Četná upozornění poukazují na neopodstatněné rozdíly v postupu pojišťoven, to je na odlišnou výši nákladů na léčbu. Ministerstvo zdravotnictví, resp. pracovníci vykonávající státní správu v oblasti zdravotního pojištění ve spolupráci s Ministerstvem financí tedy stojí před úkoly stabilizace hospodaření zdravotního pojištění. Jejich míra odpovědnosti je v tomto směru klíčová.

V hospodaření VZP existuje zásadní problém, tj. její závazky vůči zdravotnickým zařízením po lhůtě splatnosti. K 30. červnu 2004 dosáhla výše těchto závazků 6,9 mld. Kč a nyní se pohybuje VZP kolem 9 mld. Kč. Za této situace je ovšem zapotřebí hodnotit také výsledky hospodaření zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Je evidentní, že uvnitř systému veřejného zdravotního pojištění není jeho hospodaření z hlediska celospolečenského zájmu nastaveno optimálně, a dochází tak k formulaci řady otázek o naléhavé potřebě efektivních opatření nápravy.V diskusích o příčinách a významu jejich vlivu pro deficit VZP zatím nebylo dosaženo potřebné shody a bude zapotřebí se tímto problémem co nejdříve zabývat na úrovni vlády.

Optimalizace sítě veřejných zdravotnických služeb není možná bez vzájemné spolupráce a součinnosti Ministerstva zdravotnictví a krajů. Role Ministerstva zdravotnictví je především v rovině metodické a v tvorbě potřebných pravidel a standardů, jak už jsem výše zmínila. Vývoj ostatních typů standardizace je dlouhodobějším procesem. Ministerstvo zdravotnictví odpovídá v roli zřizovatele za velké nemocnice. Vlastní analýzy a návrhy sítě veřejných zdravotních služeb spočívají na krajích. Je zde nutná velmi úzká spolupráce, bez které nelze dosáhnout potřebných výsledků. Cesta vede tvorbou plánu veřejných služeb na úrovni krajů, Prahy a jejich zpracování do celonárodního dokumentu. Podmínkou takové práce je právně závazná jednotná metodika.

Prioritami tohoto prvního období je také analýza pražského zdravotnictví a orientace aktérů zdravotní politiky na metody měření produkce služeb. Data o produkci plní dvě zásadní funkce. Za prvé obecně identifikují, co funguje, včetně naplňování cílů zdravotnických systémů. Za druhé identifikují funkční kompetence na straně poskytovatelů zdravotnických služeb. Data o produkci mohou být využita pro pokračující zlepšování, umožňují tvůrcům politiky přijímat nákladově efektivní technologie, a pomáhají lidem z praxe identifikovat možnosti pro zlepšení práce lidí nebo organizací jako celků.

Problémovým důsledkem reformy územní veřejné správy a zejména pak jejího právního rámci je neexistence právní úpravy pro veřejnou neziskovou nemocnici. Díky nevhodně nastaveným daňovým pravidlům příspěvkových organizací krajů byly ze strany Ministerstva financí vytvořeny silné motivace pro přechod těchto nemocnic do formy akciových společností založených kraji. Takto vzniklá potenciální rizika dalšího nakládání s majetkem nemocnic a jejich provozování ve vztahu k poskytování veřejných služeb vyžadují z dlouhodobého hlediska nápravu vzniklé situace v rovině práva. Za naléhavé je zapotřebí považovat sjednocení pravidel pro fungování zdravotních pojišťoven tak, aby nedocházelo např. k rozdílným úhradám stejných poskytovaných služeb, jak už také bylo zmíněno.

Nedostatečná role státu jako regulátora a tvůrce zdravotní politiky v minulých letech je bohužel jednou z významných příčin našich současných potíží. Stát je často předem diskvalifikován jako ten, kdo to za žádných okolností nedovede, a proto je zapotřebí jej nahradit trhem, investorskými společnostmi apod. Jednou z cest zlepšení kapacity vládnutí či tvorby zdravotní politiky je modernizace založená na rozvoji dalšího vzdělávání. Podmínkou je také rozvoj našeho poznání cestou výzkumu. Naše zdravotnictví drží krok v oblasti medicíny, ale nikoli v oblasti řízení, správy a ekonomiky zdraví či dalších souvisejících společenskovědních disciplinách.

Nová role občana ve zdravotnickém systému spočívá v důrazu na jeho práva jako pacienta, efektivní vyřizování jeho problémů, stížností, např. ombudsman v nemocnici, spolupráce se zdravotní pojišťovnou při vyřizování stížností atd. Praktický lékař, koordinátor nebo také ambulantní primář, jak jsem ho soukromě nazvala, se stává důležitým spolupracovníkem zdravotní pojišťovny při hodnocení a řízení spotřeby zdravotnických služeb. Zde může využít současných technických možností datové on-line komunikace se zdravotní pojišťovnou. Jde tedy o možnou alternativu k "izipu" (?) nebo jeho vývoj poněkud jiným směrem. Čipové karty pacientů nemají v tomto modelu aktuální význam. Jejich přínos je vzhledem k výrazným nákladům ekonomicky neefektivní. Ukazuje se, že cesta zdravotních knížek u ohrožených skupin by z hlediska komunikace lékaře a pacienta mohla být poměrně snadněji realizovaným nástrojem. Využití těchto všech nástrojů a jejich nákladové efektivity však musí být předmětem dalšího pečlivého hodnocení. Namísto samoúčelného využití informačních technologií je kladen v koncepci důraz na skutečný kontakt a spolupráci praktického lékaře s novou rolí a pacienta. Je tedy výrazně posílen význam primární péče.

Součástí střednědobých cílů je okruh efektivního financování a úhrad zdravotnických služeb, který je zapotřebí rozvíjet s využitím konceptu řízení rozhraní, to je se zohledněním vazeb a nástrojů na makro- a mikroúrovni.

Nyní bych uvedla souhrn očekávaných výsledků navrhované reformy.

Základní očekávané společenské a ekonomické výsledky lze členit do několika oblastí. Za prvé jde o optimalizaci struktury poskytovaných veřejných zdravotnických služeb cestou tvorby jejich plánů na úrovni krajů a celé České republiky ve spolupráci krajů s Ministerstvem zdravotnictví.

***