Neautorizováno !

(12.10 hodin)

Ministr a předseda Legislativní rady vlády ČR Jaroslav Bureš Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, právě jsme propustili do dalšího legislativního procesu návrh zákona o celostátním referendu, je tedy velmi logické, že přicházím odůvodnit vládní návrh prováděcího zákona, jehož vydání před chvílí projednávaný zákon předpokládá.

Návrh zákona o provádění celostátního referenda obdobně jako zákon, který se týká voleb do Parlamentu České republiky, předjímá výkon hlasovacího práva na území České republiky i ve zvláštních okrscích v zahraničí. Nejedná se o jedinou shodu, neboť pravidla pro provádění celostátního referenda mohou být do značné míry shodná s postupy při provádění voleb do zastupitelských orgánů České republiky. Návrh zákona tak s cílem usnadnit práci osob a orgánů účastných na přípravě a průběhu hlasování a při zjišťování výsledků referenda přejímá osvědčená ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky, také ale zákona o volbách do zastupitelstev obcí a zákona o volbách do zastupitelstev krajů, a to všude tam, kde tomu specifika referenda nebrání. Návrh zákona též reflektuje zkušenosti s aplikací zákona o provedení jednorázového referenda ke vstupu České republiky do Evropské unie.

Odlišnosti celostátního referenda oproti volebním zákonům se týkají především vyhlašování referenda, oznamování rozhodnutí přijatých v referendu a také přezkoumávání rozhodnutí prezidenta republiky o návrhu na vyhlášení referenda a návrhu na přezkoumání postupu při provádění referenda z hlediska jeho ústavnosti a také zákonnosti.

Zdůrazňuji, že z hlediska logiky věci předložený návrh také obsahuje novelu zákona o Ústavním soudu ve vztahu k právě zmíněnému přezkumu, a s ohledem na nutnost stanovit působnost Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí při provádění celostátního referenda také novelu kompetenčního zákona.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. V tuto chvíli má slovo zpravodaj pro první čtení pan kolega Koudelka.

Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, prováděcí zákon k ústavnímu zákonu o referendu v podstatě navazuje za zkušenosti s konáním referenda o vstupu do Evropské unie, navazuje na zkušenosti s prováděním celostátních voleb a využívá již osvědčených institutů, které se osvědčily právě při konání celostátních voleb, když provádění referenda a konání voleb je velmi obdobné. Obdobně se také upravuje již zmíněný soudní přezkum.

Chtěl bych také poznamenat, že tento zákon podle mě nesouvisí s předloženým ústavním zákonem zcela přímo, protože i když ústavní zákon o obecném referendu neprojde a bude předložen například Senátem ústavní zákon o jednorázovém referendu, přesto je možné použít předmětný tisk k provedení jakéhokoliv referenda, ať už obecného, nebo jednorázového, a tedy názory na přijetí obyčejného zákona o provádění referenda by se neměly zcela shodovat s těmi názory, které chtějí obecné referendum, nebo naopak pouze jednorázové referendum.

Z toho důvodu doporučuji, aby tento prováděcí obyčejný zákon o referendu byl postoupen do druhého čtení.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám žádnou přihlášku, rozpravu končím.

Budeme se zabývat návrhem na přikázání. Navrhuje se, aby tento návrh byl přikázán k projednání výboru ústavněprávnímu. Má někdo jiný návrh? Nemá.

Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 66. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?

Z přítomných 152 poslanců 115 pro, nikdo proti. Tento návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu.

Zahajuji projednávání bodu

Stanovisko vlády k tomuto návrhu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 864/1. Prosím, aby návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan kolega Vojtěch Filip.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych krátce uvedl předložený tisk 864. Podotýkám, že nejsem jediným autorem tohoto textu. Naopak, tentokrát jsem se na něm podílel ze všech nejméně, alespoň v té úvodní části.

Celý text vznikal postupně od roku 1995 po přijetí zákonů 33 a 34 z roku 1995, kterým se vytvořily velké nerovnosti mezi jednotlivými vojáky z povolání, mezi policisty, a byla založena systémová nerovnost v těchto odvětvích. Postupně se ta nerovnost odstraňovala. Prvním takovým narovnáním vztahů byl zákon o vojácích z povolání, když se řešil služební poměr vojáků. Myslím, že v té době první část těch postižených zákonem 33 a zákonem 34, resp. tady 34, řešil kolega Klas, a do zákona 221/1999 Sb. byla vložena část, která zrušovala část ustanovení zákona č. 34. Podobným způsobem byl tento návrh měněn i později, v letech 2000 a 2001. Podobným způsobem se odstraňovaly nerovnosti založené zákonem 33/1995 Sb. při přijímání zákonů o služebním poměru v ozbrojených sborech a o Policii České republiky. Celé neodůvodněné nerovnosti se tedy dostaly do ještě složitějšího postavení, než byly v roce 1995 při přijetí normy.

Norma byla ideologicky založena na principu příslušnosti k určitému číslu vojenské odbornosti, resp. zařazení do určité kategorie ve Sboru národní bezpečnosti. Text, který vznikal řekl bych péčí členů výboru pro obranu a bezpečnost, nakonec koncipoval prof. Aleš Gerloch. Považuji ten text za právně vyvážený a odpovídající českému ústavnímu pořádku.

Principiálně jde o to, že doby, které nejsou započítávány do výsluhy let, by se započítávat měly alespoň tam, kde prošla tzv. reatestace, to znamená to, co vzniklo jako myšlenka v roce 1999, to znamená, že výsluha se počítala u těch, kteří nebyli takzvaně vyhozeni z armády nebo policie právě proto, že by spáchali nějaký čin, který by byl v rozporu s právem, s morálkou apod., ale pokud prošli atestačním řízením, prošli druhým atestačním řízením, tedy mají nejméně dvě atestace pro výkon té funkce, tak by se doba výkonu povolání měla započítat do výsluhy let.

***