Neautorizováno !

(12.20 hodin)
(pokračuje Filip)

Mohl bych dlouze hovořit o tom, jak se dívám na tento zákon, jak se na něj může dívat Evropa a jakým způsobem doběhnou jednotlivé spory. Na co chci upozornit? Od roku 1995 většina těch, kteří se potom odvážili založit občanské sdružení AR-95, tedy Aktivování retroaktivitou, protože zákon retroaktivní jednoznačně byl. Nakonec kvůli tomu se celá situace převáděla do zákona o policii a do zákona o příslušnících ozbrojených sborů - tak pokud se tito lidé bránili, v současné době je taková, že část sporů je před Nejvyšším soudem, část sporů je u Ústavního soudu a dva spory jsou u Evropského soudu pro lidská práva. Jsem přesvědčen, že je nejvyšší čas, abychom se s touto normou vypořádali ještě předtím, než utržíme další mezinárodní ostudu.

Co je problémem té normy? Pokud se na to budeme dívat bez ideologické předpojatosti, problémem je skutečně finanční nárok, který vznikne těm lidem, kterým byl odebrán. Ten vyčíslujeme v našem návrhu. Vláda podotýká, že naše vyčíslení je neadekvátní, že bude pravděpodobně vyšší. My se nebráníme tomu, abychom upřesnili ve druhém čtení tyto záležitosti, udělali jasno, abychom znali nároky na státní rozpočet. Nemáme v úmyslu to, aby zákon platil tak, aniž by byl finančně nepokrytý, protože by to dělalo nepříjemnosti ve státním rozpočtu, v orgánech vnitra a armády, tedy v tom jejich sociálním zabezpečení, tedy v Úřadu sociálního zabezpečení. V tomto ohledu tedy jsme ochotni diskutovat jak o termínu účinnosti tohoto zákona, tak o celkovém rozsahu jednotlivých dávek a započítávání jednotlivých dob.

Podle našeho názoru je zákon připraven tak, aby prošel do druhého čtení, aby se odborná diskuse vedla ve výborech, protože pravděpodobně na plénu nemůžeme dospět k těm výsledkům, abychom ho mohli pro třetí čtení mít tak, že s ním bude většina Sněmovny, později Senát, souhlasit. Jsem ale přesvědčen, že poslanci výboru pro obranu a bezpečnost, kteří se touto problematikou zabývali, ale i další včetně prof. Gerlocha, odvedli práci, která je schopna projednání. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Pavel Hönig.

Poslanec Pavel Hönig: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, máme před sebou poslaneckou novelu zákona č. 221/99 Sb., o vojácích z povolání. Musím zde prohlásit, že pokusy a lobbistické tlaky na novelizaci tohoto zákona jsem opakovaně zažil po celých šest let, co jsem členem výboru pro obranu a bezpečnost.

Pro vás, kteří jste tuto novelu nijak podrobně nestudovali, jen krátce řeknu, o co jde. Vojáci z povolání, kteří byli propuštěni ze služebního poměru, odcházeli jak za minulého režimu, to je do roku 1989, tak i za současného s určitým výsluhovým příspěvkem, který se odvíjel od počtu let odsloužených v armádě, a ten pobírali podle odsloužených let po určitou dobu, nejdéle však do dosažení věku 60 let. Toto byla praxe, která měla svou zákonnou oporu v zákoně č. 76/59.

V roce 1995 byla přijata novela výše uvedeného zákona pod číslem 34/95, kde se mj. stanoví, že do těchto výsluhových let se nezapočítávají roky odsloužené a) v ozbrojených silách se zařazením ve vojenské kontrarozvědce; b) v ozbrojených silách se zařazením v útvaru rozvědky Československé lidové armády, pokud nebyli zařazeni ve funkcích obsluhy technických zařízení pro vojenský průzkum; c) - a o to tady jde - vojáka Československé lidové armády zařazeného v Hlavní politické správě Československé lidové armády, který přímo vykonával politickovýchovnou činnost nebo který byl zařazen ve funkci zástupce velitele pro politickovýchovnou činnost nebo propagandisty; d) příslušníka SNB zařazeného ve složce StB na úseku s kontrarozvědným nebo rozvědným zařazením anebo ve funkci vyšetřovatele nebo náčelníka odboru a vyšší ve složce Stb; e) příslušníka StB zařazeného v politickovýchovné správě Federálního ministerstva vnitra, Ministerstva vnitra České republiky nebo Ministerstva vnitra Slovenské republiky, který přímo vykonával politickovýchovnou činnost; f) příslušníka SNB zařazeného ve funkci zástupce náčelníka pro politickovýchovnou práci; g) příslušníka Sboru nápravné výchovy zařazeného ve funkci zástupce náčelníka správy nebo útvaru pro politickovýchovnou práci.

Zákon č. 221/99 stanovil, že pro vojáky spadající pod body a) a b), to je vojáky v kontrarozvědce, pokud se podrobí reatestaci, je možné tuto dobu pro výpočet výsluhového příspěvku uznat. V prvé řadě se zde jednalo o to, že na rozdíl od jiných služeb a jednotlivých vojáků z povolání, kteří jsou a byli zařazeni v Armádě České republiky, jedině vojáci konající službu v kontrarozvědné složce byli na základě branného a bezpečnostního výboru Federálního shromáždění a rozkazu ministra národní obrany č. 15 z roku 1990 reatestováni. Zdaleka ne všichni vojáci, kteří se těmto reatestacím podrobili, z nich také úspěšně vyšli. Dle mých poznatků ze studia materiálů k této novele jsou do dnešního dne materiály o atestačním řízení s bývalými příslušníky vojenské kontrarozvědky předmětem státního a služebního tajemství v oboru působnosti Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra.

Úplně jiná situace je ale s osobami spadajícími pod body c) až g) a tato dnešní novela právě jedná o vojácích z povolání spadajících pod bod c), zkráceně o "politrucích". Celá novela zákona označovaná dnes jako zákon č. 34/1995 vznikla na základě přijetí zákona č. 198/1993, o protiprávnosti komunistického režimu, jako politický akt zákonodárce s tím, že osoby, které prošly reatestací v armádě, nevykonávaly činnost, která podle § 2 tohoto zákona směřovala k potlačování lidských práv a demokratického systému.Ano, předkladatelé tisku 864 mají pravdu v tom, že výsluhový příspěvek byl přiznán, resp. odňat a znovu přiznán jen určité skupině vojáků. Vojáci zařazení v Hlavní politické správě Československé lidové armády, zástupci velitele pro politické věci, resp. politruci, byli z této skupiny vojáků vyjmuti vědomě úmyslným rozhodnutím zákonodárce.

Navrhovaná novela, jak říká zpráva vlády, umožňuje nekontrolovatelně rozšířit počet osob, které by na základě nedefinovaných atestací, prověrek, hodnocení nebo pohovorů získaly nárok na výsluhový příspěvek, a to zpětně. Navrhovaná novela zdaleka neřeší rovnost mezi obdobnými nároky vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů. Naopak, zakládá mezi nimi nerovnost, protože stejné nároky by mohli vznášet někteří příslušníci SNB, StB a Sboru nápravné výchovy, jak vyplývá z výše uvedeného zákona č. 34 § 33 odst. 9 písm. a) až g), jak jsem citoval výše.

Ve stanovisku vlády k této novele se také uvádí, že z nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 107 z roku 1996 Sb. vyplývá, že ustanovení § 165 odst. 7 zákona o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a nezakládá nerovnost práv určitých skupin osob před zákonem ani neporušuje zákaz retroaktivity.

***