Neautorizováno !

(12.30 hodin)
(pokračuje Hönig)

Dámy a pánové, doufám, že vám je nyní jasné, o co jde. Zkráceně jde o to, jestli Parlament České republiky umožní pobírat výsluhový příspěvek těm vojákům, kteří byli zařazeni v Hlavní politické správě Československé lidové armády, kteří v Československé lidové armádě přímo vykonávali politickou činnost nebo byli zástupci velitele pro věci politické. Tito vojáci byli prodlouženou rukou vládnoucí strany dovnitř tehdejší armády. Ne každý politruk byl zlý, ale zdaleka nebyl také každý neškodný. Ne každý politruk byl hloupý a ne každý politruk byl kariérista. Ale o co hlavně jde? Nikdo z nich přece toto povolání nemusel vykonávat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otvírám obecnou rozpravu, do které mám jednu přihlášku, a to pana kolegy Klase. Prosím. Poté pan kolega Jičínský.

Poslanec Jan Klas: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážení kolegové, kolegyně, historie této legislativní úpravy, kterou tady jako předkladatel navrhl pan místopředseda Filip, započala v roce 1990 v tehdejším Federálním shromáždění, které nepřijalo výsledky tzv. atestací v armádě a označilo je za účelové. Zároveň nařídilo tzv. reatestace, jak tady použil výraz pan doktor Filip, za přímé účasti poslanců Federálního shromáždění. Tento krok byl učiněn v důsledku usnesení tehdejšího branně bezpečnostního výboru - tak se ten výbor nazýval na rozdíl od dnešního výboru pro obranu a bezpečnost - usnesení č. 47 ze dne 18. prosince 1990.

Reatestace, které probíhaly - a teď prosím o velkou pozornost - na základě dobrovolnosti, to tady neřekl ani pan předkladatel, ani pan zpravodaj, na základě dobrovolnosti, se týkaly pouze příslušníků, pouze příslušníků bývalé vojenské kontrarozvědky, zkráceně řečeno VKR. Podle rozkazu ministra obrany č. 015 z roku 1990 se jich přímo zúčastnili poslanci Federálního shromáždění doktor Deyl, doktor Stome, doktor Soukup, inženýr Hladík, František Pernica, Jan Šolc, Michael Kocáb a několik dalších.

Dalším významným krokem bylo přijetí zákona č. 34/1995 Sb. Poslaneckou sněmovnou již tehdy, kdy navrhovatelé zákona Krámek, Tomanová, Kadlecová, Klas předložili novelu zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků. Přijetím tohoto zákona se zastavení nebo omezení pobírání výsluhového příspěvku dotklo cca 450 osob. Praktický dopad však měl tento zákon celkem na 2 027 osob, tj. kromě uvedeného i na osoby, které sloužily a slouží v Armádě České republiky.

V roce 1999 byl v rámci přijetí tzv. balíčků zákonů o Armádě České republiky schválen Poslaneckou sněmovnou zde již zmiňovaný zákon č. 221, o vojácích z povolání, který nahradil zákon č. 76/1959, o některých služebních poměrech vojáků. Tento nový zákon zrušil zákon č. 34/1995. Ve vztahu k příslušníkům bývalé VKR odstranil plošné působení zákona č. 34/1995 a z jeho působnosti vyjmul pouze ty, kteří se dobrovolně zúčastnili již zmiňovaných reatestací na základě rozhodnutí Federálního shromáždění a následně ministra obrany. V praxi to znamenalo znovu přiznání výsluhových příspěvků u cca sta osob.

Je třeba zdůraznit, že zákon č. 221/1999, konkrétně § 165, o kterém tady hovořil pan předkladatel, je koncipován tak, že bývalí příslušníci armády, kteří byli zařazeni v tzv. politickém aparátu, například náčelníci politických oddělení, propagandisté apod., a kteří ke dni účinnosti tohoto zákona nebyli ve služebním poměru, a zároveň ti příslušníci bývalé VKR, kteří se rozhodli neabsolvovat reatestace v roce 1990, tak samozřejmě výsluhové příspěvky nepobírají. Pozměňovací návrh, který se bezprostředně týkal tohoto ustanovení, podpořilo 176 poslanců z tehdy 178 přítomných a nikdo nebyl proti.

Bylo tady zmiňováno sdružení AR-95. Já jsem s těmito lidmi intenzivně jednal celý rok, protože v čele tohoto uskupení AR-95 stál magistr Dušan Krajčír, a já s kolegou Titzem jsme byli jediní, kteří jsme rok s nimi spolupracovali, protože jsme chtěli vyslyšet jejich relativní připomínky k tomuto zákonu, které měly reálný základ. A došlo k jasnému vysvětlení. Proto jsem předložil pozměňovací návrh v rámci zákona č. 221, protože skutečně sto bývalých příslušníků VKR obhájilo svoje postoje. Těžko tak už říci o ostatních.

Rovněž je důležité zmínit se o tom, že bývalým tzv. politrukům, jak tady říkal kolega Hönig, kteří konají dále službu v Armádě České republiky, se jejich politrucká léta opět započítávají do výsluhových příspěvků.

Vzhledem k tomu, že zákon č. 221/1999 Sb. byl již celkem pětkrát novelizován, a vzhledem k výše uvedeným důvodů jsem přesvědčen, že otázce výsluhových příspěvků byla věnována od roku 1990 dostatečná pozornost a že současný systém, tak jak je nastaven, je velmi rozumný a nebylo by vhodné do něj dále zasahovat. Proto vás, vážené kolegyně, vážení kolegové, žádám o podporu mého návrhu, a tím je zamítnutí návrhu zákona v prvém čtení.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní uděluji slovo panu poslanci Jičínskému.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, jak pan místopředseda Filip jménem navrhovatelů, tak i zpravodaj poslanec Hönig a teď i kolega Klas celkem podrobně hovořil o té složité problematice, s kterou jsme se museli po Listopadu zabývat, když se řešily důsledky změny starého režimu v režim nový a důsledky pro různé kategorie pracovníků, ať už státních orgánů nebo jiných institucí, kteří za starého režimu zde vykonávali činnost, která za nového režimu zrovna nebyla pozitivně oceňována. Poslanec Klas právě tady připomněl činnost oněch atestačních nebo reatestačních komisí, dokonce tady uvedl jména, která si někteří z nás pamatujeme. Přesto ale z hlediska historie víme dobře, že se určitá opatření přijímala a ukazovalo se, že přijetí jistého opatření po čase vyžaduje určitou korekci.

Nechci tady opakovat tady argumenty a nechci ani polemizovat příliš s kolegou Hönigem, který říkal, že tito lidé byli příslušníci politického aparátu v tomto směru. To je pravda, ale z hlediska armády za systému, kterému se říkalo systém státostrany, nebyl v podstatě velký rozdíl mezi velitelem a tím tzv. politrukem. Já z hlediska svého vojenského zařazení jsem do roku 1969 byl také příslušníkem této složky armády, v roce 1969 jsem byl degradován na vojína, takže netrpím tím, že bych se musel za něco z tohoto hlediska stydět. Jenom říkám, že rozdíl mezi těmito složkami armády, myslím, nebyl za starého systému nijak podstatný.

Ale nechci, jak říkám, tuto věc tady detailně prověřovat nebo rozebírat.

***